Zhroucený čas přehled

Do čtení jsem vstupovala s nadšením, které však prvních přibližně šedesát stran poměrně rychle zchladilo. Úvod na mě působil rozvláčně a místy až zahlcujícím dojmem - množství odborných pasáží a vysvětlování kolem konceptu SFP bylo sice fakticky zajímavé, ale narativně těžkopádné. Měla jsem pocit, že se příběh nemůže pohnout z místa a že autor věnuje více prostoru teoretickému zázemí než samotnému prožitku. Skutečný čtenářský zlom pro mě nastal až s kapitolami po šedesáté straně z pohledu Heleny, které textu dodaly emoci, lidskost a potřebnou dynamiku. Určitou dobu mi také trvalo zvyknout si na časté časové skoky. Přeskakování mezi liniemi působilo zpočátku rušivě, ale postupně jsem si na strukturu zvykla a začala ji vnímat jako nedílnou součást vyprávění.

Zásadní moment přišel přibližně v polovině knihy. Pasáž s úvahou o déjà vu mě doslova zastavila: „Je déjà vu příznakem časových linií, které se nikdy nestaly, ale vlastně staly, a jen vrhají stíny na realitu?“

Jako člověk, který déjà vu zažívá téměř na denní bázi, jsem nad touto myšlenkou dlouho přemýšlela. Text ve mně vyvolal existenciální nejistotu natolik silnou, že jsem knihu musela na několik dní odložit - čistě z důvodu vlastního mentálního komfortu. To však zároveň považuji za důkaz síly příběhu: dokázal ve mně otevřít otázky, které přesahují rámec fikce. Po návratu ke čtení tempo opět na chvíli polevilo a část textu na mě působila znovu spíše monotónně. Teprve s nástupem protínání časových smyček se pro mě příběh naplno rozvinul. Právě tuto část jsem si užila nejvíce. Opakované prožívání lásky - znovu a znovu, i za cenu utrpení - dodalo konci intenzitu a tragickou krásu. Myšlenka, že bychom byli ochotni podstoupit veškerou bolest opakovaně a to jen proto, abychom mohli milovat ještě jednou, je podmanivá i znepokojivá zároveň.

Závěr byl svižný, lehce překvapivý a po emocionální stránce uspokojivý. Přestože jsem se začátkem knihy zápasila, jako celek ji hodnotím pozitivně - po delší době jde o titul, který mě nejen bavil, ale přiměl mě zastavit se a skutečně přemýšlet.