Astonius přečtené 286

V troskách tornáda 2019, Linda Castillo

Bohužel, nějak mě to nebavilo.... Velmi dlouhý rozjezd tam byl, něco dít se začalo až kolem strany 100, a ani to téma mne nějak neoslovilo, nic mě ke knize netáhlo. Musím říct, že Kate je pro mne málo propracovaná postava, známe ji sice už 7 dílů a v každé knize je část věnována i jejímu osobnímu životu, ale stejně o ní nic nevíme, nemá žádný bližší charakter. Její chování vůči Tommasetimu je velmi nevyzrálé, dělá náčelnici policistům, má už svůj věk a zkušenosti, ale že je těhotná, to mu říct nedokáže, raději se zapírá.... Nevím, jejich vztah moc nechápu a vůbec z nich necítím souznění.... Všichni vědí, že spolu žijí, ale ona ho oslovuje příjmením. Tenhle díl byl i hodně předvídatelný, čtenář se dozvěděl nějakou část zápletky, v hlavě si utvořil další průběh a ono to tak skutečně bylo - s nezbytnou zdlouhavou omáčkou. Budu doufat, že další příběh bude zase o něco lepší, v sérii hodlám i nadále pokračovat. :-)... celý text

Heřmánkové údolí 2012, Hana Marie Körnerová (p)

Kdo si stýská nad životem, kdo si myslí, že se mu daří špatně, protože nemá nové auto, nebyl na dovolené nebo si nedopřál už dlouho večeři v restauraci, koho jedno dvě děti vyčerpávají nebo se souží, že ho manžel nenosí na rukou, kdo si stěžuje na politiku a nespravedlnosti demokratické společnosti, ten ať si přečte tuto knihu a začne si svého blahobytu a života v době, ve které žije, vážit.... Klobouk dolů před Annou a životem, který musela žít a klobouk dolů před jejím postojem k životu....... celý text

Smrtící útes 2020, Gregg Dunnett

Možná je to spíš na dvě hvězdičky, ale ty první dvě třetiny mě dost bavily, tak tomu něco přidám. Jak už to tak bývá, poslední třetina obsahující rozuzlení vše totálně zabila. Vše bylo předvídatelné a na sílu vymyšlené jen proto, aby to dobře dopadlo. Konečné události v jeskyni, kdy zraněná policistka podplouvala s omdlelým chlapem zatopenou částí, s malým klukem před sebou, proti mořskému proudu, byly opravdu supermanovské. Musím říct, že jsem ještě očekávala, že se uvolní ta hromada kamení zakrývající mrtvé tělo, která pořád měsíce a měsíce držela na místě i za přílivu, kdy byla jeskyně plně potopená a naši hrdinové při proplouvání pohlédnou do očních důlků tlející Olivie... :-) Přehnaně vysoké hodnocení nechápu, možná jde o čtivost, ta byla vysoká, nenáročný sloh plný překvapivých momentů - ale s pokulhávající logikou....... celý text

Ponorka 2013, Joe Dunthorne

První polovina byla moc dobrá - až se to jevilo i na 4 - 5 hvězd, ale ke konci si to laťku neudrželo a zejména příhoda se psem a vloupání do domu byly pro mne přes čáru,za to jsem dala hodnocení dolů. Celkové vyústění příběhu, zejména to, jak nenásilně a optimisticky všechny problémy naráz rodiče vyřešili, bylo velmi naivní, až dětinské a také celý závěr měl z mého pohledu nastat dříve, než jak bylo pak ještě natahováno. Jinak ale zdařilé a osvěžující čtení, ten kluk byl velmi chytrý a jeho myšlenky mne bavily. Chybělo mi u něj ale svědomí. Autor se nebál barvitě popsat např. i první sex, tím mě dost překvapil, čekala jsem, že se o tom bude jen mluvit a myslet na to, ale že k tomu nedojde. Příběh to takhle rozhodně obohatilo. A moc se mi líbila ta hra mezi našimi hlavními hrdiny - "mám pro tebe slovo..." Rozhodně kniha stojí za přečtení.... celý text

Když teče krev 2021, Stephen King

Další skvělá kniha... Všechny povídky jsou samostatně na 5 nebo 4 hvězdičky. Úplně nejvíc se mi asi líbila první, byl to příběh, který byl reálný, ale prostě měl svoji záhadu, která se sice logicky vysvětlit dala, ale kdo ví.... Když hlavní hrdina dostal SMS od mrtvého muže, naskočila mi husí kůže víc, než kdybych četla horor plný krve. U povídky Chuckův život jsem byla nadšená z toho, jak mazaně je to psané - první část působí jako nějaké scifi a další části jako by byly o někom dalším, ale když čtenář vše pochopí, dojde mu, že je to vlastně jeden logický příběh. Pokud jde o titulní povídku, návrat k Holly byl opět též návrat k šabloně příběhu, jaký jsme už četli a to mě zprvu trochu odrazovalo, už jsem se tím znovu nechtěla zabývat, ale stejně mě to pak zase chytlo a celé vygradování děje bylo opravdu super. Nejslabší byla pro mne povídka Krysa, tam mne trochu zklamal konec, i když atmosféra opuštěné chaty, nepřízeň počasí a nemocný hlavní hrdina mne ke knize vábily každou volnou chvíli. Opravdu doporučuji, jsem ráda, že King je stále ve formě a jako u každé jeho knihy se mohu opět jen podivovat, kam na ty nápady pořád chodí....... celý text

Faleš 2020, Sibel Hodge

Vůbec nebavilo, tedy druhá polovina. Naprosto otrávená jsem byla po tom neuvěřitelném setkání sester a musím říct, že to byl pro mě tak silně negativní prvek, že jsem ztratila o knihu zájem a dočetla zrychleně, jen abych věděla.... Detektiv mě jako postava bavil, ale ten to sám jaksi nevytrhne.... :-)... celý text

V údolí lišek 2014, Charlotte Link

Za mě tedy zklamání... Začátek byl nadějný, ale zhruba v polovině to upadlo a už to bylo jen horší a horší. Bez rychločtení se to ke konci už neobešlo, autorka to strašně natahovala. Čtvrtina knihy by se dala jako nepotřebná vyškrtat, hlavně to rádoby vyšetřování policie, kde se na x stranách opakuje děj při zjišťování souvislostí... Nejlepší část a zároveň hned nato největší zklamání byl návrat do jeskyně - přece jen jsem doufala v promyšlenou pomstu unesené ženy...... celý text

Kříž u potoka 1974, Karolina Světlá (p)

S knihou jsem se dost trápila a do čtení jsem se musela nutit. Nebylo to kvůli jazyku, kterým je psaná, ten byl naopak asi tím hlavním, co mě zajímalo, ale spíš pro ten naivní příběh. Mnohdy patetické scény mi evokovaly černobílé filmy pro pamětníky a děj se dal lehce odhadovat. Více mě bavila první polovina, kde byly popisovány různé zvyklosti a pověry v různých obdobích roku a vůbec celá atmosféra mlýna - poté, kdy se Evička vdala, už mě bavilo podstatně méně,protože jsem tušila, že dojde na vyplňování prokletí a tak se i stalo. Předvídatelnost děje by mi nevadila, kdyby byl příběh hlubší, ale tohle bylo spíš jen vyprávění hlavní zápletky bez větších detailů - tedy tak, jak se v té době psalo, s tím jsem ale samozřejmě počítala. Čtení nelituji, ale jsem ráda, že je to už za mnou :-)... celý text

Cujo 1992, Stephen King

King dokáže myslet jako opilec, který mlátí svou ženu, dokáže myslet jako zhrzený milenec, jako malý kluk, žena, která plánuje strategii na svého hloupého násilnického manžela, dokáže myslet jako pes... Tohle není kniha o bernardýnovi, který se nakazí vzteklinou a vraždí, takhle jednoduše a přímočaře King nepíše - je to příběh, který spojuje několik dalších osudů lidí, kteří mají své vlastní problémy a žijí své různorodé životy a pečlivě promyšlený sled náhodných událostí způsobí, že děj vygraduje v drama, u kterého člověk ani nedýchá... A nakonec čtenář lituje i toho nebohého psa, který chtěl "být vždycky hodný pes a nechtěl nikoho zabít, jen ho něco dostalo".... celý text

Hodná a zlobivá holka 2021, Michael Robotham

Tak nevím, já snad musím dát 5 hvězd :-) Ta kniha pro mě měla všechno, co od detektivního románu chci - sympatickou hlavní postavu, postupně odkrývanou zápletku (v tomto případě víc zápletek - a všechny opravdu zajímavé), uvěřitelný a svižný děj (no dobře, v té uvěřitelnosti to občas zaskřípalo, ale to vem čert...), vygradování děje s odhalením nečekaného pachatele, nemožnost od knihy odejít, ale hlavně! - skvělý vybroušený styl, jakým autor píše! Má velmi dospělý, inteligentní a přínosný sloh, že je to opravdu radost číst. Nejen že nenudí, ale ač člověk čte detektivku, je to i psychologický román s přesahem, vyvolává ve čtenáři další otázky a protože je hlavní hrdina psycholog, ne policajt, dívá se na věci z jiného úhlu a přitom postupně odkrývá nejen různá tajemství zúčastněných, ale i svou vlastní těžkou a temnou minulost. Autor používá moc pěkné obraty, popisuje fádní a obyčejné věci novým pohledem, že když se něco z toho čtenáře dotkne, říká si, že je to vlastně pravda a jak hezky je to řečeno :-) Moc doporučuji a velmi se těším na další díl.... celý text

Ústav 2020, Stephen King

Další skvělá Kingovina :-) Jeho knihy mne prostě baví.... Nemůžu říct, že bych šla primárně po příběhu, i když mne to samozřejmě také musí chytit, ale hlavně jeho styl je pro mě zárukou kvality - a může tím pádem psát, o čem chce, ale podává to tak, že čtenář (tedy já :-)...) ani nedutá. V tomhle případě mě hodně naladil už ten začátek s Timem, že bych o něm klidně četla dál a nechtělo se mi přeskakovat na další (hlavní) dějovou linku. Avšak i ta se hned rozjela a člověk tím příběhem úplně žil. Největší napětí a gradaci jsem cítila v době Lukova útěku, tam oči letěly po stránkách jak to šlo a pořád to bylo pomalu... :-) Naopak mírné zklamání bylo pro mne v závěru, počínaje událostmi v DuPray, kde jsem se těšila na víc psychologie a méně zbraní - jak se to tam všechno postřílelo a pak ty manévry až k ústavu, to už jsem nedokázala nijak prožívat, to už pro mě bylo za hranicí mé ochoty uvěřit (v rámci možností příběhu samozřejmě). Moc pěkně bylo vymyšleno, jak se zachránily děti - jejich společné zapojení a příval energie včetně popisu toho, co vnímají, byly úchvatné... Kniha mne velmi bavila a myslím, že mně osobně by stačilo i obyčejné líčení nadprůměrně chytrého Luka se špetkou jeho nadlidských schopností v běžném životě, bez únosu a ústavu - kdyby to napsal King, mělo by to stejně grády :-) Určitě doporučuji....... celý text

Království 2020, Jo Nesbø

Z knihy bylo cítit spisovatelské řemeslo, byla originální a i přes rozsah mne stále velmi bavila. Na hlavního hrdinu a vlastně i jeho bratra se ženou bylo nutné si v průběhu čtení opravovat názor, protože jejich skutky a minulost, které vycházely postupně najevo, je náhle zobrazovaly v úplně jiném světle. Musím ale také říct, že i když měl člověk tendenci Royovi fandit, ta podivná souhra náhod, které mu vždy hrály do ruky, byla ke konci až otravná, protože to příběh už hodně znevěrohodňovalo. Na dokonalý zločin moc nevěřím a tady k němu docházelo opakovaně, navíc když plno detailů, které autor uzavřel jako dané (a ku prospěchu akce) bylo dost diskutabilnich. Jinak ale kniha měla ohromnou atmosféru místa, kde se odehrává, člověk ji otevřel a rázem se octnul v opuštěném horském statku, kde profukuje stěnami a venku mrzne až praští... Základní téma vztahu dvou bratrů a vůbec celá psychologie mezi nimi byly zpracovány opravdu promyšleně a byla i radost číst vnitřní monology hlavního hrdiny týkající se obyvatel městečka a jeho plány, byly to hodně dobré postřehy z mezilidských vztahů. Knihu určitě doporučuji, ale je třeba udělat si na ni více času, na jeden zátah číst po větších kusech, aby čtenář netápal v ději, který v detailech stále navazuje na již dříve sdělované, obaluje ho novými skutečnostmi a způsobuje tak i to postupné opravování názoru čtenáře na události a postavy. Jakkoli jsem oběma bratrům na začátku fandila a litovala je, tak ke konci mi už žádná z hlavních postav sympatická nebyla a přála jsem jim, aby se konečně něco zvrtlo.... :-) Dobré to bylo, doporučuji - a spravila jsem si svoji čtenářskou chuť :-)... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Musím říct, že to byla hrůza.... :-) Nevím, co jsem čekala, asi trochu úrovně, když by to snad mělo být pro dospělé, ale je to jen příšerně natahovaná slátanina pro mládež a to zařazení do dospělých je jen z důvodu těch zmínek o drogách, sexu a násilí (i když dnešní mládež se zrovna jen tak zkazit nemůže při dostupnosti zmíněného na netu..). Jestli se mi Kroniky prachu zdály příšerně dlouhé, tak tohleto je ještě mnohokrát předčilo. Člověk přečetl 400 stran, byl v půlce a pořád nic, co by ho ke knize poutalo.... Fantasy pro mne není, zdá se, tedy ne tohoto druhu, kde vystupují různé až pohádkové postavy a chovají se jako puberťáci. Nedokážu si ani dost dobře představit např. krasavici, která má "sexy kopýtko" :-) Čtení této knihy pro mne bylo ztrátou času, chtěla jsem zkusit zase něco jiného a svůj účel to v podstatě splnilo, musím si dát nutně něco vážného a náročnějšího. Chápu ale i vysoké hodnocení čtenářů mladších ročníků, kteří mají ke knihám tohoto typu blízko - já sama to už ocenit nedokážu.... celý text

Hořící stromy 2017, Kristina Ohlsson

Hodnocení je za ty bezvadné první dvě třetiny knihy, to jsem byla napnutá, zvědavá a nejradši bych v tom pořád ležela. Konec mě už mírně zklamal, i když originalita se tomu vyústění také upřít nedá. Bohužel však příběh tak, jak se nakonec rozpletl, se pro mne stal těžko uvěřitelný a ne příliš logický. Než se ale ta pravda začala rýsovat, byly to pravé čtenářské hody :-)... celý text

Našeptávač 2019, Alex North

Autor píše tak zajímavým stylem, že mě to udrželo i u tak hrozného tématu. Nečekala jsem po pravdě, že knihu dočtu, protože věci, kde se ubližuje dětem, nevyhledávám, ba přímo je záměrně odkládám... Tady jsem se toho zezačátku také obávala, ale autorův sloh mne prostě vábil. Někdo si může říct, že to není nic extra, prostě další detektivka, ani žádné dechberoucí drastické scény, ale to je právě ono. Bylo to tak uvěřitelné, vystupovaly tam tak normální postavy a situace se řešily tak běžně, jako v životě, že jsem měla pocit čtení o skutečné události. Příběh byl vyprávěn z pohledu několika osob a obsahoval jejich myšlenky a vnitřní monology, které postupně odkrývaly jejich minulost. Autor všechno velmi pečlivě promyslel a charaktery zvládl i psychologicky, všechno jsem mu věřila. Velmi šikovně obě zpočátku oddělené linky propojil způsobem, který jsem absolutně nečekala. Je to čtení, které čtenáři dává další rozměr, nebude myslet jen na kriminální zápletku, ale i na další v příběhu otevřené zápletky, hlavně vztahy mezi otci a syny, těžký život v rodině, kterou jeden z rodičů opustil a v neposlední řadě zločin a trest s přesahem do pohnutek ke zločinu, které vyvěrají často už z dětství. Jediné, co se mi nelíbilo, byla připomínka na obalu knihy, kdy je autor srovnáván s Kingem - tyto vějičky mě dost rozčilují, protože každý autor je jiný a srovnávat to podle mého nelze. Jenže King asi hodně táhne, tak se musí zmínit na viditelném místě pomalu na každém thrilleru..... :-)... celý text

Nejsem z ledu 2020, Anne Frasier (p)

Bohužel, za mě ne. Kdybych měla hodnotit čtivost, bylo by to na plný počet, ale od příběhu jsem dostala jen s prominutím fantasmagorii... Už v předchozích dílech jsem viděla, že autorce detektivní zápletky nejdou a pokračuje to bohužel dál. Ani hlavní osobnost vyšetřovatelky nemá už valné charisma a co se týče toho mnou kritizovaného příběhu, bylo to tak utažené za vlasy, že jsem ani nejvypjatější scény neprožívala a spíš čekala na konec - přece jen jsem neměla žádný strach o to, že by hlavní hrdinové nepřežili. Pro mě to prostě skřípalo - nově nalezené příbuzenské vztahy a lá všichni lidé bratry jsou, dvě bestie - ženy, které se vyžívají ve vraždění a osobnost toho největšího padoucha, který pronikl až k policii.... Překombinované a nepravděpodobné... Další díly už číst nehodlám,na můj vkus je to bohužel slabé.... celý text

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane Vera Felscherinow

Po přečtení této zpovědi mne napadá asi jen, že musím dát za pravdu autorce, když na konci knihy uvedla u reklamy na druhý díl "Třicet pět let a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?" Popis jejího života, vlastně ještě dětství, jak je podáno v knize, je opravdu neuvěřitelný a pro obyčejného člověka něco jako sci fi. Přemýšlela jsem o důvodu toho všeho a myslím, že zásadní vinu nesou rodiče, protože právě oni ji nikam nevedli, nevytvořili jí zázemí a vzor pro život. V knize je na několika místech zachycen i pohled matky, ale bohužel její stížnosti hlavně v druhé polovině např. na zdravotníky, kteří neměli dostatek soucitu a empatie s její dcerou, mi přišly úplně mimo. Christiane se vším začala ve 12 letech a v tomhle ještě dětském věku její matku příliš nezajímalo, co, kde a s kým dělá. K čemu to pak vedlo dál, to jsme se dočetli a i když jsem možná i chápala, že Christiane si sama prostě nemohla pomoct z důvodu závislosti, svého nízkého věku a nevyzrálosti, i přesto jsem byla šokovaná absolutní ztrátou nějakého pudu sebezáchovy... Čtení bylo zajímavé, i když hlavní hrdinka pro mne nesympatická, spodina společnosti. Se zařazením knihy do povinné četby bych souhlasila, kniha má svůj odstrašující přínos.... celý text

Muž bez psa 2015, Håkan Nesser

Bavilo mě od prvních stran, příběh byl velmi uvěřitelný a propracovaný, napsaný z pohledu několika osob, takže čtenář získával postupně náhled na rodinnou situaci s odstupem a komentářem několika lidí. Drobné nedostatky tam samozřejmě také byly, přišlo mi, že autor propásl ty zásadní dvě stěžejní situace, kdy byl člověk nejvíce napnutý a chtěl vědět, co se stalo - způsob, jakým byla pravda vyjevena, mne moc neuspokojil, protože se to dalo udělat s větším napětím. Ale i tak, i potom pro mne kniha neztratila kouzlo a utíkala jsem k ní každou volnou chvíli. Konečné rozuzlení mi vyhovovalo, tak nějak jsem to i celou dobu chtěla. Jenom si ale myslím, že v tak závažných situacích, jaké jsou zde rozehrány, by nikdo ze zúčastněných nevydržel něco tajit a při první návštěvě policie by se šlo s pravdou ven, protože přece jen to byla rodina..... Obecně hodnotím jako dobrou detektivku pro dospělé napsanou zajímavým stylem, určitě si od autora seženu něco dalšího :-)... celý text

Srdíčko 1996, Peter James

Možná kdybych četla v době, kdy knížka vyšla a i mně bylo o 20 let méně, by mne bavila, v té době by mi to stačilo, teď už bohužel ne. Příběh byl prvoplánový, předvídatelný a nerozvětvený, sledoval jen vytyčenou dějovou linku, kterou rozvíjel pomocí známých klišé tohoto žánru. Postavy se chovaly nelogicky, fascinovala mne hlavní hrdinka, která zažívala ve svém domě horor, ale že by jen zauvažovala o odchodu, to ne. Také různá popisovaná násilná úmrtí (hlavně ta hlavní událost, kvůli které se všechno odehrávalo) byla líčena jako totální masakry, že to bylo spíš k smíchu, ať už z hlediska pachatele nebo s ohledem na způsob provedení..... A pokud jsem mluvila o použitých klišé, nevyhnul se jim ani úplný konec, na který by se dalo velmi dobře navázat dalším béčkovým hororem.... :-)... celý text

Midwichské kukačky 2007, John Wyndham (p)

Námět byl opravdu zajímavý, ale zpracování mne moc neoslnilo. Chtělo by to hlubší rozbor, detailnější rozepsání příběhu, vnitřní myšlenky, více napětí. Takhle se mne moc nedotklo, sice jsem dočetla, chtěla jsem vědět, jak vše skončí, ale necítila jsem žádné zvláštní sympatie k žádné z osob a vyústění děje jsem nijak neprožívala. Bylo to jako číst nějakou zprávu o podivnostech jedné vesnice, plulo to po povrchu. Za zmínku také stojí obálka, která se mi zdála opravdu hodně "zvláštní" (rok vydání 1994).... :-)... celý text