1. Domů
2. Autoři
3. Marko Hautala
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 1
• Diskuze 1

Populární knihy

Nové komentáře u knih Marko Hautala

Architekt temna

„Velmi slušný horor -- dvojnásob potěšilo, že jsem na něj narazil zcela náhodou. A nabízí mnoho vrstev metaforického čtení: jak k sobě mohou mít moderní lidé fyzicky tak blízko, avšak fakticky přece tak daleko, a jak vykořeněný člověk dnešních dnů potřebuje smysl a přináležitost, a když se mu žádná nedostává, stejně si nějakou vytvoří, byť v sebebizarnější formě. Každopádně je to horor v základním schématu dost konvenční, ale kulisami, postavami a provedením velmi originální, což je svěží a při čtení naplňující kombinace. Autor také vcelku dovedně přesahuje žánr klasického hororu a nabízí vodítka pro zájemce, který by chtěl příběh vykládat spíše v duchu hororu psychologického. Trochu mi překážely dva aspekty, což je ale spíše otázka mého vkusu než nutné autorovy chyby. Za prvé, mám raději horory navozující příjemné mrazení a tajemno, kdežto tato kniha je atmosférou (možná vzhledem k prostředí nutně) spíše depresivní a zneklidňující. A za druhé, některé krvavé děje druhé části knihy se mi zdály už zbytečně samoúčelné (řezání jazyků? A proč?), byť rozumím, že očekávání části hororových čtenářů by bez těchto povrchních efektů zůstala nenaplněna. Já sám za to ale odebírám hvězdičku.“... celý text
— vojtahoodie

---

Šeptající dívka

„Šeptající dívka je svým způsobem nejzvláštnější z dosud česky vydaných autorových knih. Není ani tak chaoticky rozháraná jako Bába Motyka ani tak vnitřně precizní jako Architekt temna. Skoro mi připadá, jako by v mnoha ohledech stála přesně mezi těmito dvěma svazky. Navíc i tentokrát zůstává zachováno, že významy i strachy nesídlí přímo na papíře, ale vykrystalizují až v hlavě čtenáře. Paradoxní na tom je, že mi mnohem více seděla první (logičtější a tím i znepokojivější) polovina knihy. Neznamená to, že by ta druhá půlka nebyla dobrá nebo negradovala - jen těch nejasností začne být v jisté chvíli hodně a ony chybějící dílky cítíte fakt palčivě. O to větší zpětný efekt pak nastane, jakmile se začnou objevovat. Tento román vstupuje hlouběji do čtenářovy mysli a snaží se (mimo jiné) poodkrýt odpověď na otázku, co je to vlastně vědomí. Současně se neobává pracovat i s abstraktnějšími prvky, což mám speciálně v horroru velmi rád, neboť je pak blízký mé vlastní frekvenci vnímání. Ke konci příběhu pak docházelo k absurdním situacím, kdy jsem se musel navzdory situaci hlavní postavy smát (což není negativum, u horroru se vždy zasměju rád). Samotný závěr nejspíš uspokojí jak čtenáře povrchu, tak i nitra příběhu. Doporučuji čtenářům mysteriózního horroru, méně jednoznačných příběhů a dalších Hautalovek.“... celý text
— Morbidus

---

Bába Motyka

„Hautalovky jsou skvělé v tom, jakým způsobem budují napětí a nejistotu. Hned z kraje se čtenář dozví městskou legendu o Bábě Motyce - a díky tomu bude mít k dispozici jen báchorky, dohady a nejasnosti. Bude mít představu o působení bytosti, ale ne přímo o ní samotné. A právě tento apel na nejasnou hrozbu aktivuje někde v mozku to místo, kde si všímáte každého křupnutí větvičky. Vnímané detaily jsou v daném - už i tak temném - kontextu značně creepy. Tam uvnitř, v hlavě. Samozřejmě, na lidi s nižším prahem imaginace to možná působit nebude a o tuto zkušenost zůstanou ochuzeni. Autorův specifický rukopis holt nebude sedět každému. Musím však dodat, že po mrazivé náloži na začátku knihy se mi posléze do příběhu hůře začítalo. Děj se zprvu zdá být rozladěný, disharmonický; není jasné, proč dané věci čtete, jak spolu souvisí a jestli se vůbec odehrávají ve stejné časové rovině. Až s přibývajícími kapitolami začínáte zpětně chápat nejasná propojení postav, míst či představ. Je to příběh pro pozorné čtenáře, kde je třeba vnímat postavy časy i místa, včetně různých vzájemných komb (které vám nikdo nezdůrazní a ke knize to patří). Spousta odpovědí se skrývá až za tapetou děje a pochopíte je četbou mezi řádky. Jindy je mlžení zjevné a vy danou odpověď znát nemáte (což je v pořádku). Pokud však knihu pochopíte, můžete zjistit, že těch úmyslně nezodpovězených je relativně málo. Ještě teď ve mně kniha doznívá a odhaluji další propojení a detaily. Dobrá práce! Nedá mi to však, abych se nevyjádřil k podpásovce, které zde byla (nikoli ze strany autora) v rámci „prodejnosti a úspěšnosti“ knihy napáchána. Do hodnocení to započítávat nebudu, knihy ve smyslu příběhu se věc netýká. Dokonce i pominu, že je kniha prezentována jako „thriller s hororovou zápletkou“, byť je to horror jak trám. Mnohem tristnější je označit Marko Hautalu za úplně jiného autora (přesněji SK), jako by snad sám ze sebe nebyl skvělý a neměl osobitý způsob vyprávění příběhu. Je to neuctivé nejen k němu, ale i ke čtenáři, který jen pasivně zareagoval na reklamu a když nedostal očekávanou věc, vybil si to na hodnocení díla a autora (což si může každý ověřit, z mnoha reakcí je to zjevné). Dělat ze čtenářů blbce není hezké. Bába Motyka není jednoduché a user friendly čtení, přesto hodnotím kladně. Zaujme čtenáře netriviálních horrorů, mysteriózních příběhů a dalších autorových románů.“... celý text
— Morbidus

---

---

Kryšpín Kůstek a prokletí knihovního psa

„Jedna z nejkouzelnějších dětských knih, jaké jsem kdy četl. Něco takového bych si rozhodně chtěl přečíst i v mladším věku. A to i přesto, že ústřední poučení by na mě neplatilo (byl jsem odjakživa čtenář), ale chápu zaměření zejména na děti digitálního věku. Oku lahodící ilustrace jsou podstatný a příjemný bonus. Vtáhlo, zabavilo, nepustilo. Doporučuji dětem i dospělým.“... celý text
— Morbidus

---

Architekt temna

„Architekt temna byl perfektní atmosférický horor. Měl jsem to štěstí, že jsem byl zrovna sám, a číst tohle v opuštěném temném bytě byla opravdová lahůdka. Musím se přiznat, že jsem to chvílemi musel odložit a pokračovat až za světla.  Tohle je přesně moje krevní skupina – brutalistická socialistická architektura s temným příběhem a šíleným hlavním vypravěčem mi neskutečně sedí. Jako u většiny knížek je nejlepší jít do toho naslepo a nechat se překvapit, co příběh přinese.  Překlad byl na začátku trochu kostrbatý – objevila se věta nebo dvě, které moc nedávaly smysl, ale pak už jsem si ničeho zvláštního nevšiml. Konec mi také hned po dočtení úplně nesedl, ale s odstupem několika dnů musím uznat, že byl povedený. Asi těžko by tam Marko Hautala vymyslel něco lepšího. Určitě se podívám po jeho dalších knížkách a někdy si znovu přečtu i Architekta temna, abych zjistil, jestli se mi podaří znovu zachytit ty mrazivé pocity jako při prvním čtení.“... celý text
— SirChico