Aleen komentáře u knih

Audiokniha - měla naprosto všechno, co požaduji od skvělé knihy: humor, napětí, skvěle vyprofilované postavy, neskutečné nápady. Myslela jsem, že mi praskne cévka z toho napětí! Překonání jedné komplikace přináší téměř okamžitě další život ohrožující zvrat, vytváří další problém. Mars jde Marku Watneymu fakt dost hustě po krku! A on je tak chytrý a šikovný, rozhodně hrdina! Řešení všech problému je jeden velký, vlhký sen pro šíleného vědce. Tolik neskutečných vynálezů pro přežití na nehostinné planetě při tolika průšvizích, které jej potkaly!
Film: Ještě, že jsem nejdříve četla! Ridley Scott natočil pěkné dílo, ale poněkud jsem postrádala neskutečně vtipné myšlenky, které vlastně vytvářely celou báječnou atmosféru knihy. Ve filmu to byl jen slaboučký odvárek.

37 19.02.2023

I druhý díl mě stále nutil ke čtení. Když jsem začala číst, nebyla jsem si jistá, zda budu pokračovat ještě trojkou, ale nakonec zvyšuji hodnocení a budu čekat na, doufám, poslední díl. Bylo tu na mě opět trochu moc zvratů, v rychlém sledu za sebou a málo klidných míst na vydechnutí od napětí. Ale asi je dobré, když se stále něco děje, když nám autor předkládá jedno překvápko za druhým a některá fakt velká a neotřelá. Seznámil nás s novými místy, osobnostmi i rasami, představil nečekané rodinné vazby. Celkově hodnotím v tomto žánru dost vysoko.
K překladu: dost mě rušila "přepálená" spisovnost. Jako by autor nevěděl, jak je správně. Místy jsem brala jako součást hovorové řeči, ale někde to prostě bilo do očí.

11 19.02.2023

Poslední dobou tomu svému milému Kingovi moc nedávám, proto když narazím na příběh, kde je hlavním hrdinou dítě se schopnostmi, ráda ji zařadím do "jídelníčku". Oni mu totiž hodně jdou. Jim uvěříte všechno. Nevím, jak to mistr dělá, ale od první věty mě zajímá, co bude dál. A dál je spousta neotřelých nápadů a zvratů. Tentokrát jsou to ti mrtví, kteří mluví s malým chlapcem a nesmí lhát. Z toho vlastně vyjde hlavní zápletka. Opět to bylo vynucené - nutilo mě číst, dokud nebyl konec. Jsem spokojená!

19 18.02.2023

Začalo to zajímavě. Samé krátké, úderné věty, které vytvářely velké napětí. Ale najednou jsem si uvědomila, že je to nějaké psychedelické, že se prudce otáčím kolem dokola. Začala jsem přemýšlet, jestli si autorka "něco nevzala" při psaní. A také nad tím, že přesně tyto Hostovky jsou důvodem, že váhám, jestli je číst, jestli tohle není na mně už příliš velká inťoušština. A tato kniha byla, nedala jsem ji. Po opravdu dlouhé době nedočtená kniha.

10 18.02.2023

Einar Turkowski mi připravil krásný zážitek se svým napůl psaným a napůl kresleným příběhem. Když jsem dočetla, přetékala má duše něhou a nadšením z toho, co někdo dokáže svou hlavou a rukama. Mohla bych si ty neuvěřitelné kresby, plné geniálních a překvapivých nápadů, prohlížet pořád dokola a také jsem to dělala. Věnovala jsem jim spoustu času, protože ta neskutečná preciznost si takovou pozornost zaslouží. Mám knihu ve své knihovně, protože se k ní rozhodně musím vracet.

8 18.02.2023

Spojler
Ta líbačka hned na začátku mě fakt překvapila. Snad by se to i četlo dobře (mělo to všechny atributy žánru: podlamování kolen, hroty bradavek...), ale mohla toho být tak půlka. Strašně moc času totiž zabralo sáhodlouhé líčení krásy všech protagonistů. Fakt jsem byla schopná pochopit hned, že jsou NESKUTEČNĚ NÁDHERNÍ, a nemuselo se mi to neustále omílat. Dál mě celkem zasekávalo využívání krkolomných výrazů typu: chtěl být drobtem na jejím rtu. Drobtem? Fakt?!?! A dál již to bylo jen horší... Řekněte, kdo vymyslel používání výrazů ze zvířecí říše pro genitálie? Pták, ještě snad, ale číča? V dnešní době by se snad mělo říkat Sphynx, ne? A ještě jedna věc: aby byla čtenářka této kategorie knih spokojená, kolikrát musí číča vybuchnout v orgasmu?

12 18.02.2023

Och!!! Ach!!! V této knize se sešli dva velikáni. Tedy z mého pohledu. Člověk, který umí napsat krásný, tedy poutavý příběh a člověk, který je mistrem pera (možná redispera?) a dokáže nakreslit nádherné ilustrace, které se propojují s příběhem (kdykoliv narazím na knihu ilustrovanou Chrisem Riddellem, jdu do ní!). Krásné, plné odvahy a přátelství. Je to nádherná kniha pro děti, ale měli by ji číst i dospělí!

12 18.02.2023

No Ty bláho, jen jsem začala číst a byla jsem v půlce knihy. Musím se opakovat - Bryndza má skvěle zmáknuté detektivkářské řemeslo, takže dokáže příběh, případ dobře postavit a poskládat. Ačkoliv se může zdát, že když se v půlce knihy všechno jen víc zamotává, nedává smysl, vytrácí se původní důvod vyšetřování, vše ke konci pěkně zaklapne do sebe. Líbí se mi prostředí i postavy. Pokud někdo nemá rád gaye, neměl by číst :-) Nebo třeba měl, aby si je oblíbil!

23 18.02.2023

Možný spoiler.
Díky tomu, že jsem nečekala mnoho, byla jsem velmi mile překvapena. Opravdu dost dlouho jsem neměla tušení, jak se věci mají a vlastně jen přijímala podsouvané předpoklady, vlastně všechno bylo jinak, než jsem předpokládala. Hlavní postava, nejdříve poměrně otravná, zahořklá megera, se v závěru mění na hrdinku! Bylo to pro mě občerstvující čtení, dost odlišné od toho, co jsem četla poslední dobou.

16 18.02.2023

Poslouchám celou sérii v audioverzi, což je v podání Jitky Ježkové velmi příjemný zážitek. I když si nejsem úplně jistá, jestli v této temné sáze, je dobré mluvit o příjemném zážitku. Protože po drsném a beznadějném začátku přichází stejně drsný, smutkem prolezlý a beznadějný celý děj! Myslím, že je to nejtemnější díl ze všech, ale odkrývá další tajemství Sklenařů i Pětadvacítky a poskytuje jakousi naději, na což jsem se těšila. Nějak jsem po odposlouchání tohoto příběhu naplněná smutkem a upřímně: Já chci jiný konec!!!!!

18 18.02.2023

Mastertona já si užiju pokaždé. Ačkoliv má Katie opět problém s nadřízeným, tentokrát novým nadřízeným, beru to spíše jako tradici, zvyk, patří to k této sérii. Stejně jako vše ostatní v této knize... Šílený popis událostí, kdy tradičně seznamuje s pachatelem a jeho hrozivým činem hned v úvodu, aby později rozjel kolotoč vyšetřování i dalších činů a postupně nás vtahoval více a více do víru událostí, až jsme napnutí k prasknutí. Napětí prostě báječně graduje. Nebojí se svou hrdinku ani její okolí uvádět do nebezpečí. Mám ji ráda, tak doufám, že to ještě dlouho vydrží!

9 18.02.2023

Něha, laskavost a víra v dobro. Vyjma poděkování jsem knihu přečetla hned dvakrát za sebou, abych našla ty momenty, které činí v očích tolika čtenářů tuto knihu tak výjimečnou. Srdce mi opravdu něžně pohladila, ale... Některé obrázky byly až příliš rozevláté a již za hodinu po přečtení jsem věnovala své myšlenky něčemu novému. Třeba si jednou vzpomenu.... Ale spíše ne.

15 17.06.2022

Ne, ne, ne, neměla jsem vidět film a pak číst román! Nemohla jsem si nepředstavovat obličeje herců, což mi trochu vadilo. Kupodivu jsem přečetla překvapivě rychle, nějak to prostě "samo" přeskočilo skoro na konec. Nevadilo mi, že nejde o scénář, nebo přepis filmu, ale spíše mi přišlo, že děj neměl spád, že vlastně šlo o jistý způsob absence děje. Samozřejmě, že jsem si užívala absurdity a vtipu, které tak dobře známe z Tarantinových děl, ale nějak mi to úplně nesedlo a i když vím, že jdu proti proudu, mně se více líbil film.

17 17.06.2022

V knize jsou rozhodně vtipné a neotřelé nápady: míšenci lidí a orků, nebo osedlání ohromných divokých prasat, jako by šlo o koně. Nicméně, příběh měl na mně pomalý rozjezd a od dobrého pobavení mě odváděla jistá zdlouhavost vyprávění. Chvílemi zvláštně nevhodná zamyšlení nad charakterem postav, nebo jejich morálkou. I krkolomnost některých názvů věcí, nebo zemí mě rušila. Na můj vkus i bojů bylo moc a v jistém stále se opakujícím schématu: boj, úleva, boj, úleva.... Přesto všechno mně příběh Šakala a jeho druhů a družky chytil. Vlastně šlo o více příběhů, které ústily do jednoho. Na čtení jsem se těšila až do samého závěru, takže nakonec přeci jen čtyři hvězdy, ačkoliv jsem dlouho váhala, zda by nestačily tři...

19 17.06.2022

Pardon. Nejsem cílovka, nebo nerozumím už vůbec ničemu. Nedokázala jsem dočíst. Snaha o otevřenost, vedoucí k prázdnotě. Kde je empatie a kreativita? Jen sobectví rozpatlávané krátkými, údernými větami. Zklamání. Dětinské. Takhle jsme si tu generaci Y Mileniálů rozmazlili my?!?! Vždyť se jednou o sebe snad ani nepostarají. Tuhle knížku nemůžete číst po Šikmém kostele, Kde zpívají raci, nebo třeba Haně. To srovnání je tak smutné, ta ubohost, kterou musí dnešní mladí řešit, tedy hlavně ve větších městech... Chybí mi v ní krapítko soudnosti. Hvězdička za tu otevřenost.

Bratři Strugačtí jsou pro mě sentiment. První sci-fi kniha mého života (před hóóódně lety) byla od nich. Možná i proto jsem velmi nekritická a nadšená čtenářka, nebo prostě uměli napsat skvělý příběh, jak to naznačují i mnohá ocenění, která získali. Ať je to jak chce, tenhle román s velkým přesahem žánru, mně bavil. Zírala jsem nad fantazií, která umožnila vymyslet všechna ta "udělátka" mimozemšťanů a oceňovala jsem etické poselství. Hrdinům člověk naprosto věří jejich myšlenkové pochody, činy a pocity. Takové typicky ruské mi to přišlo.

36 06.03.2022

Jitka Ježková Ilan sluší, nebo Ilan sluší Jitce Ježkové, nevím. V každém případě skvělý příběh, skvělé a neotřelé nápady povýšené skvělým přednesem zmíněné herečky dělá z této série skvělý zážitek. Jedním slovem strhující. Tím, že jsem poslouchala hned po sobě, smazává se mi hranice mezi Naslouchačem a Fajou, jen si uvědomuji posun hlavní hrdinky. Nadále se bimcá mezi náklonností a nenávistí k lidem z Nížin, hlavně pokud jde o Pětadvacítku. Je to hustě komplikovaný a přitom jasný příběh, chvílemi pro mně přímo uhrančivý. Ale... přiznání: Ilan mně opravdově vytáčí! Na to jak byla vychována, jak se musela neustále bát, je poměrně sebestředná, bez zábran jde jen za svým. Aby zjistila to, co CHCE zjistit, udělá cokoliv a neohlíží se na nikoho. To mně na ní trochu mrzí, ale může to být i tím, že je to vlastně puberťačka... Přesto, nebo proto mně knihy o Naslouchačce neskutečně baví.

30 06.03.2022

Poslouchala jsem v autě, načtené Terezou Hofovou, která rozhodně umí italsky :-) Otevřená výpověď o konci jednoho dětství, zabalené v hromadě intelektuálního matláníčka v dušičce. Stejně jako u Geniální přítelkyně se zčásti odehrává mezi intelektuály a zčásti mezi (s)prostými lidmi. Líbí se mi proces zrání, nelíbí věčné vynášení posudků, které na druhou stranu sedí k osobnosti postavy. Musím otevřeně přiznat, že mi pěkně lezla na nervy nejen Giovanna, ale i všechny ostatní osoby. Jen nedokážu rozhodnout, zda je to dobře, nebo ne.

20 05.03.2022

Asi nebudu jediná, kdo zná podobný příběh z vyprávění někoho blízkého. Moje babička prožila podobný život jako Anna. Jen, na rozdíl od ní, neproběhla ani část manželství v lásce a spokojenosti.
Na mnoha postavách v knize mi imponovalo, jak se vypořádávají s těžkou dobou, ve které žijí, nicméně hlavní postava byla NEJ! Jak se po každé jobovce postaví a jde dál s hlavou vztyčenou a při tom dokáže ještě pomáhat druhým. Bylo mi líto, že otěhotněla pokaždé, když se jí manžel jen otřel o sukni, ale v závěru si člověk řekne: všechno zlé je k něčemu dobré. Zajímavé je srovnání lidí a doby. Jak by dnešní člověk dokázal tolik, jako lidé v poválečných letech? Každodenní boj o kousek jídla a střechu nad hlavou. Oproti nim jsme my jen rozmazlení a zpovykaní hajzlíci, kteří si máločeho skutečně cení. Klobouk dolů před autorkou, s níž jsem měla tu čest poprvé, ale rozhodně ne naposledy.

51 05.03.2022

Tak už u nás doma nečtu Nordqvista jen já a maminka, ale i můj manžel a tatínek. My hospodaříme a to, co předvádějí v této nápadité a vlídné knize slepice, je přesně to, co známe z našeho hejna. Jak jsou zvědavé a všetečné :-) Humorný a milý, takový je příběh o stanování a rybaření a já jsem moc ráda, že jsem objevila pro sebe a svou rodinu takové vyprávění.

16 05.03.2022