Aleen komentáře u knih
Osvícení, Řbitov zviřátek, Doktor spánek, Ústav - tak nějak mi to dává smysl a vše se propojuje, jak je zvykem. U Krále zvykem. Ó jak dlouho jsem od něj nic nečetla a tato kniha je zase ta stará dobrá jízda! Krk stažený, srdce bušící, oči vyschlé dlouhým čtením a po chvíli zaplněné slzami ze soucitu se všemi těmi dětmi, nejvíce, samozřejmě, s Lukem a také Avery. Snažila jsem se spolu s nimi pochopit, o co se jedná, co se děje, o co jde a pak jak z toho ven. Byl to drasťák jak bejk. Velké plus za putování, velké plus za poldu Tima.
Po zkušenostech z předchozích knih jsem ani na vteřinku nezapochybovala, že Armand si se vším poradí. Bála jsem se o všechny oblíbené postavy, jako vždy, ale věřila. A jako vždy jsem si Three Pines užila a jsem za něj autorce velmi vděčná. Bylo to temné a místy smutné vyprávění. Pěkné! Opět nové informace, nový námět a prolínání řešení případu s tajemnou postavou s problémy uvnitř Sureté a navíc ty drogy... Pěkně si s tím poradili! Moc pěkné! Nádherný a za srdce beroucí je doslov. Ten mně maličko rozsekal...
Myslím si, že kdybych mohla poslouchat i tuto knihu na CD, bylo by to lepší. Takhle nemohu dát plný počet hvězd. První světová válka. Byla také šílená, jak už to u válek bývá. Proto mě překvapilo, že ve mně líčení strastí nevzbudilo takové emoce, jak bych čekala. Když porovnám s první knihou této série: Marie je větší sympaťanda, Kitty se chová jako kráva a Elizabeth je menší svině. Přišlo mi, že autorce dalo hodně práce zachovat charaktery postav... nebo si to špatně pamatuji z první knihy, kdo ví. Je to můj pocit ze čtení - více plynutí po proudu, méně emocí. Zajímavé ovšem bylo sledovat jak nátura nutí lidi jednat pořád dokola stejně a způsobovat stále stejné problémy. Zatím nemám potřebu znát další dějství, třeba časem.
Nejdříve jsem byla nadšená, protože jsem v knize nacházela zajímavé informace, věci, o kterých jsem nevěděla. Později jsem ale zjistila, že vydržím číst jen chvíli a hned usínám, což se mi běžně nestává. To není dobrá vizitka pro žádnou knihu, že? Opravdu jsem se snažila, ale do konce jsem ji prostě nedala. To, co jsem přečetla mě malinko obohatilo, proto si holka vysloužila alespoň ty dvě hvězdičky :-)
Vzhledem k tomu, že hodnotím až po odposlouchání všech tří doposud vydaných knih, mám trochu problém oddělit od sebe jednotlivé díly. Nicméně pocity po každé z nich byly velmi podobné. To, co jsem cítila k Ilan (i Ilanovi) se neměnilo. Hrozně moc jsem jí držela palce, aby nikdo neodhalil její tajemství, identitu, ani schopnosti, žrala jsem, jak skvělý je to vypravěč. Prostředí, které autorka vytvořila je boží. Je to středověk šmrncnutý sci-fi budoucností. Nejdříve bylo pro mně trochu špatně uchopitelné, ale když jsem byla na konci knihy, zjistila jsem, že mi velice schází. Je neskutečné, co vše dokázala Petra Stehlíková vymyslet, ty nápady! Této knize nechybí nic: uvěřitelní hrdinové, které musíte mít rádi, nebo je nesnášet, jak jsem již psala, mimořádné prostředí a příběh, který se zamotává, jako blázen a pak zase rozmotává, aby se během pár stránek opět pořádně zašmodrchal. Myslím, že se jedná o mimořádný počin v tomto žánru.
Tuhle knihu by měl mít doma každý! Nejvíce všichni, kteří si stěžují, že je něco bolí... Je v ní soubor jednoduchých a jasných cviků, díky nimž se každý může stále cítit po ortopedické stránce skvěle. Vím, o čem mluvím. Díky úrazu, který jsem před lety prodělala jsem byla nucena cvičit. Již jsem toho zkusila a prostudovala mraky, takže mě i má fyzioterapeutka bere jako odbornici :-) V této knize je vylepšené a zmodernizované cvičení podle Mojžíšové, dle kterého se cvičí i v lázních (vlastní zkušenost). Prostě: kdo chce pro své tělo, které pro nás celý život maká, něco málo udělat, pořídí si tuto knihu, vybere si aktuálně potřebné cviky a dá sám sobě pár minut denně! Má oblíbená hláška: nepiješ, špatně stojíš a neprotahuješ se, tak si neztěžuj! Moje rodina mně pro ni nesnáší, ale já žiji šťastně a bezbolestně i se sešroubovanými a srostlými obratli, takže: Kde je pravda?
Snová autobiografie samotného autora? Nejspíš. Kéž bych jednou dokázala svůj život takto krásně odvyprávět! Jedná se o jednoduchý, nepřekombinovaný příběh vystavěný s proslulou Čechovou poetikou. Jako vždy bonus v podobě nádherného designu, a ten nápad s výkrojí! Nádhera.
Chyba! V domnění, že jde o první knihu v řadě jsem se pustila do čtení. Slyšela jsem o Timu Weaverovi chválu a nemohu říci, že by neuměl psát. Nicméně rozjezd byl velmi zdlouhavý a v celé knize mi přišla spousta věcí nelogických. Třeba: jak mohlo hlavního hrdinu napadnout, že si jej někdo najme na hledání svého otce a pak se bude snažit mu v tom všemožně bránit? Celou dobu jsem byla napnutá, co stojí za tolika neštěstími, několika úmrtími a celkem mě to zklamalo. Přijde mi škoda, číst tolik nudných stránek pro napínavý konec. Zlepšily to ty dva nečekané zvraty v závěru, ale ne příliš. Myslím, že budu muset sáhnout po Davidově prvním případu, abych si zlepšila názor na autora a jeho oblíbenou sérii.
Enkaustika, jemná kresba a využití nádherných slov k vyjádření citů, to vše činí tuto knížku mimořádnou. Mně osobně zasáhla do hloubky vlastně jen báseň Dům po pradědovi, přesto jsem si užila celou publikaci. Slova, která jsem již dlouho nikde nečetla, nebo použitá "jiným" způsobem: papuče, svatozář, mlžná dálka, moruše, kompas, obzor (mnohokrát), ozvěnou, skrýš, klaní se, pírko, šňůrka, šufle.
Velmi oceňuji Gerdinu zastlanou snahu být, bulvadrát, Hodná holčička. Zkusit věci dělat jinak, být přátelská, nevitírat, nezabíjet. Chvíli to vypadalo, že se tento přístup i vyplatí a ona neskončí v prkeli, jako vždy. Vsuvka s Láďovým životopisem se kulma povedla! Nechci spojlerovat, ale závěr mě rozsekal na hračky. Asi budu vypadat úchylně, ale nemohla jsem se nesmát na celé kolo.
Kniha plná zajímavě propletených, až zašmodrchaných životů a překvapivých spojení. Postavy si ujasňují životní hodnoty, přehodnocují své životy a to na pozadí zvláštní poetiky velkoměsta. Ne vše se podle mě dostatečně propojilo, ale většina příběhů se uzavřela, ať už se kočka snažila pomoci, nebo zabránit vyřešení. Závěr mě trochu dojal a uspokojil mou potřebu nadějných konců.
Vzhledem k tomu, že hodnotím až po přečtení třetího díla této brutálně barevné, ale hlavně do ruda zbarvené, série, dávám na rozjezd jen čtyři hvězdy. Snad pro ten mírný stereotyp a příběh vypověditelný v jedné větě. Nicméně... ten nápad je boží a já Gerdu neskutečně obdivuji za trpělivost, se kterou byla schopná některé pohádkovské postavičky nechat žít! Já bych po třiceti letech "uvěznění" zabila ÚPLNĚ každého, koho bych potkala!
Jsem opravdu ráda, že jsem se druhé knize Nicholase Eamese nebránila a pustila se do ní, protože mě chytla od samého začátku, od úplně první věty. Přestože se přibližně v první čtvrtině trochu opakuje stejný scénář, kniha je poutavá a vtipná. Takže po mírném rozjezdu - turné po arénách, přišel velmi slušný vrchol - souboj otce se synem v mistrově jeskyni. Děj začne vtahovat více a více, přicházejí časté a nečekané zvraty, abychom se v závěru setkali se Zimní královnou. Souboj se zombíky, ale hlavně s Drakožroutem byl velká třešeň v této hrdinské sáze. Závěr ten mě už jen rozsekal na maličké kousíčky. Mám pro tuto knihu pouze a jen chválu.
Poslouchala jsem namluvené tradičně Martinem Stránským. Moc jsem se bavila. Humoru bylo tolik, jako v prvním Staříkovi. Ačkoliv byl příběh velice zamotaný, autor si s ním hodně pohrál a vše do sebe skvěle zapadalo. Každá postava byla vykreslena tak, že jsem k ní pociťovala přesně ty emoce, které zajistily zábavu po celou dobu poslechu. Jsem opět nadšená jak z exteriérů, tak z nápadu založit si firmu na zajišťování pomsty. Kdo by občas takové služby rád nevyužil?
Nejdříve, abych se vyhnula případnému kamenování, chci říci, že jde o můj subjektivní názor. S autorkou jsem v některých kapitolách souhlasila a pokud jsem zjistila, že mi jen potvrzuje mé názory po dlouholetém zkoumání všech možných zdrojů, kapitolku jsem jen zběžně prolétla. Zajímaly mně spíše informace, u kterých si nejsem jistá svým názorem na věc. A u těch jsem buď zůstala na vážkách, či spíše nesouhlasila a paní Fourová mě vlastně v ničem o ničem nepřesvědčila. Na zpracování knihy je znát dvě věci: jednak se jí dostalo maximální péče, je moc pěkná a jednak autorka svým tématem opravdu žije a je pro ni životně důležité své vědomosti podat co nejširšímu okruhu zájemců o ně. Vůbec není špatná, jen do mně se netrefila, nejsem správný cíl...
Joanně Concejové bych dala o jednu či více hvězd více. Za krásný pastelkový příběh. Nechápu, nač vůbec nějaká slova k takovým obrázkům! Nerada bych o knize napsala víc, než nám sama řekla...
U prvního dílu jsem čekala něco ostrého, asi chilli. Ale dostala jsem skořici... Teď jsem věděla, co mě čeká a tu voňavou lahůdku jsem si užila. Konečně se rozhýbal i děj o maličko víc, mělo to větší spád. Musím všem třem knihám přiznat naprosto skvělou grafickou stránku, do té jsem se zamilovala! Takže slovo závěrem: velmi dobrá, až skvělá série erotické romanťárny, kterou jsem si naprosto báječně užila. Pokud narazím v budoucnu na knížku zážitků dalších členů této nadmíru zajímavé partičky, což nám bylo v závěru přislíbeno, sáhnu po ní moc ráda.
Marie Výrová je má oblíbená vyšetřovatelka. V této sérii tří kratších případů, se přemístila s olomoucké kriminálky na vysokou školu, kde přednáší a předává své celoživotní zkušenosti mladé generaci. Díky tomu začala spolupracovat na vyšetřování v prvním případu "Před potopou". Pan Sýkora si mě tu pěkně povodil. Sice jsem odhadla již záhy, kdo za vším stojí, ale celou dobu mě zaváděl různými jinými směry, až mě úplně zmátl. Bylo to velmi uvěřitelné, jakoby podle skutečnosti. V povídce "Životní dílo akademika Plíška" mi zamotal hlavu v záhadě zamčeného pokoje. Vzhledem k osobní angažovanosti Marie Velké sovy, bylo vyšetřování také velmi zajímavé. Poslední případ "Nejhorší obavy" byl nejhorší. Respektive hrozné na něm bylo, že šlo o život dvou dětí. Uff! Nechci nic prozrazovat, takže jen: této vyšetřovatelky je na učení škoda. Ke všemu a ke všem přistupuje velmi profesionálně a empaticky. Užívám si její brilantní mozek a tím pádem i psaní pana Sýkory
Každý nový díl je lepší, než ten předešlý. Knížky jsou milé, vtipné a moc pěkné na pohled. Žeru ty maličkosti, které jsou schované v obrázcích. V tomto díle mě úplně rozsekaly korálky na krku jedné z neposlušných slepic, hrabajících se v zahrádce, kterou se Fiškus s Pettsonem snaží zjara obstarat. Kdykoliv zasejí a zasázejí brambory, zeleninu, či masovou kuličku, hned se objeví nějaký škůdce a vše zlikviduje! Nicméně ani kocourek, ani jeho páníček se nevzdávají a vše se v dobré obrátí, jak už to v dětských knížkách bývá. Pro mě opět za jedna, tedy za pět hvězd.
Nějak se mi nechce věřit, že tuhle záležitost, tak ženskou, nebo spíše dívčí, napsal muž.... Takové to neustálé řešení, jestli mě miluje, nebo nemiluje, no, asi jde o určitou formu dívčího románu. Ovšem ty oblečky, ty vůbec nejsou jako z dívčího románu! Ty jsou úžasně rajcovní. Jedná se o komiks dost vysoké kvality, jediné, co mi FAKT lezlo na nervy bylo, jakým způsobem se neustále omílá, že nadšenci do BDSM nejsou žádní úchyláci. V jediné knížce to bylo řešeno tolikrát, až jsem získala dojem, že s tím má sám autor maličko problém :-) Jinak ovšem... moc pěkné!