Krvavá Rose

V této knize to byl podle mě zbytečný chaos

Pokračovania úspešných príbehov často trpia jedným spoločným prekliatím. Tak ako Rose musí celý život bojovať s tieňom svojho slávneho otca, knihy musia zažiariť skrz jas svojho predošlého dielu. Vybudovať pevnú stenu pred neustálym porovnávaním. Ja som sa tomuto porovnávaniu snažil vyhnúť. Veľakrát som počul, že to "nie je až tak dobré ako Králové Wyldu". Zahodil som však očakávania a Krvavej Rose som dal plnú šancu.

Budem úprimný. Prvú tretinu Krvavej Rose som mal chuť knihu odložiť. To, s čím Eames pracoval v prvej knihe tak bravúrne, mi chýbalo. Za najväčší problém považujem postavy, ku ktorým som si spočiatku nedokázal nájsť cestu. Predsa len, ako si mám zamilovať bandu pseudo-rockových hviezd, z ktorých jedna polovica sa oddáva prúdom alkoholu a drog a tá druhá hľadá zmysel dňa v promiskuitnom pelešení, pri ktorom sa sexuálni partneri striedajú v posteli ako sushi na bežiacom páse? Proti gustu žiaden dišputát. Ale moji hrdinovia vyzerajú ináč.

Je ťažké knihy neporovnávať. Zatiaľ čo Králové Wyldu ma rozosmievali pri každej kapitole, tu ma pokusy o vtip väčšinou obchádzali ako chlpatého satyra v klobúku. Ja však dávam knihám šancu do poslednej strany. A zistil som, že Krvavá Rose vôbec nie je o tom, o čom je jej predchodca. Kapitolu za kapitolou som zisťoval, že členovia Mýtu sú, akí sú - a všetci za sebou skrývajú svoj príbeh, krivdu a bolesť. A hádajte čo. V závere som sa modlil, aby sa mojim novým hrdinom nič nestalo. Aby túto novú, priam až apokalyptickú hrozbu prežili bez jedinej ujmy.

Aj keď hlavná hrdinka a rozprávačka príbehu, bardka Tam, nie je tak pútavou postavou, ako bol Clay, a Rose je väčšinu príbehu protivná ako rebelujúca tínedžerka, Eames to znova dokázal. Napriek prvotným nástrahám ma vtiahol do svojho diela, rozcítil ma, niekoľkokrát rozosmial, uspokojil moju predstavivosť epickými bitkami, ale hlavne ma znova a navždy spojil so skupinkou vymyslených, no nesmrteľných hrdinov.

Kniha je čtivě napsaná, ale člověk se ztrácel při názvech různých nestůr a zbraní.

2x do stejné řeky nevstoupíš. Tak jak jsem byl nadšen z minulého dílu z příhod party veteránů, tak ta nová skupina mě nijak nezaujala. A to hned z několika důvodů. Více méně opakování základní zápletky. Ale začátek je spíš takový YA styl. Už postavou hlavní hrdinky. Potom si zase přijde na své parta milovníků stříleček a vraždění tisíců příšer. Do žádné této kategorie nepatřím. Navíc vše by se mělo v i rámci fantasy pohybovat v určitých reálných mezích. Např. současné ovládání desetitisíců nemrtvých jednou osobou je už neskutečný blábol.

Sice jsem četla Krvavou Rose až po velmi dlouhé době po kralech Wyldu, ale i tak si vybavuji, že mě jednička bavila více. Nicméně i tak je tato knížka takový fajn, rychle ubihajici příběh putování fantasy světem, zabíjení příšer, rodinných setkání a boje proti zlu.

Už u Králů Wyldu jsem měl podezření, že autor si vzal inspiraci z barbara Cohena a jeho Stříbrné hordy ze Zeměplochy Terryho Pratchetta. A při popisu města Canthus, že se jedná o zkažené město, které nepotřebuje pevné hradby, neboť se barbarských hord zbaví tím, že je přivítá a pak je rozličnými způsoby obere o všechny peníze, jsem si jistý, že je to jednoznačný odkaz na Ankh-Morpork.

I tento druhý díl je plný monster a boje s nimi, kdy většinu z nich můžete znát z RPG Dungeons and Dragons. Je osvěžující, když se spisovatel fantasy nebojí použít mnoho druhů monster, aby zde hrály roli statistů. Oproti předchozímu dílu ubylo na humoru. Jednotlivé postavy Rosiných společníků mi však přišly dost zajímavé. Zejména kožoměnec a tetovaná čarodějka měli zajímavou historii, která nebyla jen pozadím hlavního příběhu, ale byla důležitá i pro hlavní děj. Jsem zvědavý, jestli se dočkáme nějakých dalších příběhů z tohoto světa.
70 %

,,Tam Hashfordová? Zahrej nám píseň Spolu. Slyšel jsem, že Krvavá Rose hledá barda pro svou skupinu Mýtus. Nechceš to zkusit?"

Tam miluje vyprávění o dobrodružství a slávě žoldnéřských skupin. A ze všeho nejvíc miluje skupinu Mýtus, v čele s Krvavou Rose. Dcerou Zlatého Gabea, jednoho Krále z Wyldu. Když se tedy dozví, že Mýtus hledá barda, zkusí svou šanci chytit za pačesy. Konkurz vyhraje, a tak se vydá s Mýtem na výpravu, která může skončit pouze smrtí nebo slávou.

,, Žij rychle a zemřeš včas."
Skvělé motto, které se ke knize naprosto hodí.

Tak tuhle knihu jsem musela přečíst. První díl Králové Wyldu jsem si totiž naprosto zamilovala. Možná proto jsem obě knihy hodně srovnávala. A možná proto mi Krvavá Rose nepřišla až tak dobrá. Neříkám, že byla špatná, ale na Krále Wyldu za mne neměla.

Prvních 200 stran mi přišlo dost o ničem.
Některé postavy jsem si hodně oblíbila. I když každá z nich měla nějaké temné stránky. Nikdo nebyl dokonalý. Freecloud a Brune, to byli moji oblíbenci. Rose jsem naopak nechápala a vůbec jsem se s ní nemohla sžít. Byla moc sobecká a jediný její cíl byl vyrovnat se otci.

Sarkasmus a černý humor se v knize sice objevuje, ale já to těm postavám nějak nevěřila. Takže jsem se ani tak nenasmála.

Svět je pořád stejně dobrý. Má promyšlenou historii, promyšlený řád věcí. Magie a příšery jsou opět super.

Druhá půlka knihy, to byl ale zase ten Eames jakého známe. Tato část mne naprosto dostala. Autor se s ničím nemaže, klidně zabije postavu, u které to vůbec nečekáte.

Navíc vás čeká epická bitva plná zvratů. Tyhle stránky jsem doslova hltala. A nechtěla jsem, aby to skončilo. I slzy tekly proudem.

Úplný závěr se mi také moc líbil.
Eames mne znova přesvědčil, že prostě umí. Každou jeho další knihu si ráda přečtu. A teď už mi dejte do ruky meč, najdete vhodnou skupinu, ke které se budu moct přidat, protože bych ihned ta tuhle skvělou výpravu šla také.

,,Přestože strach vyvolává poddanost, ale neplodní loajalitu."
,,Arogance, ta zabila víc hrdinů než příšery."

Za knihu k recenzi moc děkuji nakladatelství Host

Volné pokračování Králů Wyldu je sice o trochu horší než první díl, ale i tak jsem se u něj hodně bavil. Postavy jsou zajímavé a propracované - nejvíc jsem si oblíbil Freeclouda a Bruna. Příběh je dobrý, ikdyž místy trochu předvídatelný. Svět není moc originální, ale je propracovaný, a v knize je ohromné množství různých monster a potvor.

Kdo se zamiloval do postav tohoto světa, tomu určitě ke konci téhle knihy spadla slza z oka. Pro mě jednoznačně jak první tak druhý díl nejčtivější fantasy poslední doby.

Tentokrát mi četba v množstevním počtu tvorů a netvorů nějak nesedla. Jistý chaos a podivnosti mi přišly zbytečné.

Snad příště, Rose.

Umlaťte mě, ale mě Krvavá Rose prostě bavila víc než Králové! Je to míň předvídatelné,je tu víc originálních postav a i když to není už tak kousavě vtipné, pořád je to stejně úžasný a zároveň dojemný příběh! Za mě plný počet a klobouček autorovi, že dokázal příběh pozvednout ještě na vyšší úroveň!

Krvavá Rose je skvělá kniha, i když pro mě nedosahuje kvalit svého předchůdce. Nicméně opět platí že čím více bude mít člověk v žánru načteno, tím lépe. Kniha nemá takový "drive " jako předchozí díl, některé momenty si ale budu pamatovat dlouho. Hlavní prim pro mě hráli opět hlavní postavy, z nichž zejména " Ink Witch" je originální a skvělá. Pokud vás bavili Králové....tato kniha by měla též.

O trochu slabší než první díl, ale i tak mohu říct, že mě to moc bavilo a rozhodně to stojí za přečtení.

Nicholas Eames vystaval sériu Králové Wyldu na zmesi známych prvkov. Nielen v rovine námetov, ale aj pri voľbe monštier, ktoré obývajú divočinu. Čitateľa voviedol do čohosi, čo už predtým niekde videl. Ozvláštnil to len humorným ladením. Postavy putovali z jednej prekvapivej krízy do druhej, no len pohodili plecom a vyriešili to. Väčšinou krajne netypickým spôsobom – napríklad tým, že po nepriateľovi vrhli kúzlo na podporu potencie.

Obdobnú svižnosť a istú nepredvídateľnosť zachoval autor aj v druhom diele. Napriek tomu má text úplne odlišnú náladu. Zatiaľ čo predtým si zvolil ostrieľaných hrdinov, tentoraz do hlavných úloh obsadil zelenáčov. Príkladom je samotná Tam. Má krásne naivnučké predstavy, ktoré sa veľkolepo zrazili s realitou. Jej hrdinovia žoldnieri sú vlastne rocková kapela na turné. Dokonca cestujú v istej podobe obytného prívesu nazvaného Pevnosť povstalcov.

Pohľad postáv na svet a to, ako sa vyrovnávajú s problémami, rozhodujú o atmosfére knihy. Stále je tu dosť vtipne ladených okamihov, prekvapivé prepadnutia aj vyslovene komické scénky. No namiesto smiechu z čitateľa vymámia maximálne zdvihnutý ľavý kútik. Čiastočne aj preto, že Eames na stránkach rieši o dosť náročnejšie a vážnejšie témy. Tie sú pritom riešené ako skutočné krízy, nie sú osadenstvom vnímané ako hmyz, ktorý len odoženú rukou.

Na pretras sa dostane nielen nezdravý životný štýl celebrít, ale aj rôzne druhy závislostí, kostlivci v skriniach, túžba po sláve a hlavne snaha vystúpiť z tieňa. A tie, ktoré vrhajú Tamini rodičia a Rosin otec, sú dlhé. Aj preto čitateľ sleduje deštrukčné správanie a hlavne samovražedné misie. To všetko počas toho, ako kdesi na horizonte povstáva ďalšia horda príšer.

Dej je svižný, bohatý na akciu a krv. Jedno dobrodružstvo nahrádza ďalšie, stávky sa neustále zvyšujú. Navyše čitateľ opäť všetko vníma očami sympatických hrdinov. Claya, obetavého otca rodiny, v hlavnej úlohe nahradila Tam. Prototyp hrdinky z young adult literatúry. Tá nepočúvne výslovný zákaz svojho otca a vyberie sa do sveta, aby našla samu seba. K dokonalosti tomu chýba už len muzikálové číslo.

Vo výsledku to funguje. Prvky do seba zapadajú ako zúbky na kolieskach. Celá mašinéria sa pekne pomaly pohybuje vpred, až príde záverečná bitka. Tá je veľkolepá, bohatá na šialené útoky i srdcervúce obety. Presne ten typ okamihov, o ktorých sa spieva a ktoré ľudia radi zveličujú. Tiež to ponúka aj nejeden morálny alebo filozofický presah. V každom ohľade ide teda o vydarenú symfóniu – ale opus magnum z toho nebude.

Kniha Krvavá Rose je solídnou epickou fantasy. Dej je bohatý na akciu, prekvapivé momenty a svoj priestor dostávajú aj pasáže s hlbším posolstvom. Postavy sú sympatické a majú výbornú chémiu. Všetko tu má svoje miesto a zmysel. No vo svetle prvého dielu série, ktorý fungoval ako humorná oddychovka, ide o vážnejšie čítanie.

(SPOILER) teda..hlásím propad. Eames mě druhým dílem docela zklamal. Nebo dobře, druhým dobrodružstvím ze série...
Bylo nebylo...o Rose to vlastně vůbec nebylo. Bylo to o Tam, která se v nějakých kulisách kolem Rose stala sama hrdinkou. Uměla všechno - bojovat , zpívat..a furt omílali, že je dcerou slavné matky a konec konců i známého otce...vlastně většina postav v knize byla postižená epickými předky.
Další věc - duhové společenství mi fakt nesedlo. Vadila mi šablona lesba sem, lesba tam. Drsná, potetovaná, traumatizovaná...a na kteroukoliv ženu a holku v příběhu narazí, na 80% bude taky lesba..to je teď in ? navíc celá bandička hlavních hrdinů působila jako jisté spektrum poživatelů psychiatrické péče (čímž nechci kritizovat, ale poukázat na extrémní výběr) . Nevím, kde se Eames inspiroval. Tolik těžkých dětství, hledání vlastních identit, problémů, krizí, závislostí, snad jediný, který se s tím dobře vyrovnal byl Freecloud. Asi zas koukám na "hrdinskou fantasy" z úplně opačného úhlu !!!
no, takže zpět - bandička kolem Rose mi nesedla, sama Rose mi byla krutě nesympatická. Slabá ? silná ? milující ? rozhodně hledající. Impulzivní. Nezralá. A nudná. wren nedostala prostor. Gabe ho dostal tak akorát, aby udělal zlatou tečku. Škoda, zrovna o něm bych se taky ráda dozvěděla víc. Celkově vztahu Clouda a Rose, Gabea, malé Wren věnoval autor velmi málo času. Tamin strýc mi přišel úplně zbytečná postava, promiň Brane.
Mým hrdinou je a zůstává CC alias Pomaloručka. Ano, vím, nudné..ale já jsem prostě na chlapy a s Clayem bych ráda poseděla, popila, podřistala a kdoví co ještě ;) hned v patách mu je Cloud ;) Mužské hrdiny píše Eames uvěřitelněji...i Bruneho, i Rodericka. Snaha narvat do příběhu veškeré staré známé včetně Jain, člena klanu Doshi a bezpočet různých hrdinů a žoldáků byla úmorná. Třeba Larkspur se objevila jen ve dvou větách, aby nám představila mladého Ganelona (umím si představit další pokračování věnované právě třeba jí a mladému :))
Po epické bitvě o Castii se nyní válčí proti Zimní královně v Conthasu. A samozřejmě to končí happy endem, jen za zmíněné vyšší ceny (nebylo by lepší vyměnit Clouda za Curu ?).
Autorovi byla plochost vytýkána už v Králích Wyldu, mě teda praštila do očí až tady. Ale fest. Takové 2D...spousta jmen sem, spousta jmen tam. Jací byli, těžko říct. V lepším případě zmíněn zevnějšek. Hlubší detaily nikoliv.
Z komentářů - líbí se mi přirovnání t4rk o hudební skupině na turné, putující z bodu A do B...fakt. Sex, drogy a rock´n´roll...a taky chlast.
A zda Rose na konci těmi ztrátami opravdu dozrála, nebo si něco uvědomila, si netroufám po přečtení tvrdit.
Králové zůstávají top.
ale myslím, že jestli autor napíše ještě něco ze série, přečtu si to. Přeci jen, co kdyby ?

Zo začiatku som s knihou bojoval a to preto že som ju hneď porovnával s prvou časťou,čo bola chýba,a nikomu to neodporúčam kniha má svoje kúzlo aj keď záverečná bitka je trochu pritiahnuta za vlasy (a pripomenula mi inú sériu kníh),bavila ma a spríjemňovali mi chvíle oddychu po tom čo som došiel z práce...a jediná vec čo mi tam vadila bola tá kde Tam "oznámila" že je lesbička...na čo to tam je neviem,mne to prišlo ako nezmysel,veď stačilo by to napísať trochu inak... Zbytočnosť

Knížka měla jedinou chybu, a to, že již neměla ono kouzlo prvního dílu. Ale míň než pět hvězdiček dát nemůžu, protože je jinak skvělá. A už se těším na třetí díl.

(SPOILER) Vůbec mi nevadilo, že to bylo o Mýtu a Rose a příběh z pohledu Tam. U jiných knih mi to vždy (nebo alespoň často) vadilo, když se seznámíte s nějakými hrdiny a druhý díl je o nikom jiném, ale tady mi to nevadilo. Je příjemné, že nějaká jména se znovu objevují (jako Vřeštící Orli, třetí díl může být klidně o nich), že tam byl Gabe, Mood a Clay bylo super... Četlo se to hezky, bylo to bum a bum, žádné omáčky okolo (což já ráda), a prostě příběh odsýpal děsně rychle a najednou konec - a jelikož já preferuju bichle a nahuštěněj příběh, tohle je u mě malé mínus. Postavy jsou fajn, svět má svoji historii, spousta příběhů a příšer a historek, ale nečetla jsem to jedním dechem... Trošku mě zklamal závěr (ne ta bitva, ta byla ok, ale nebylo to nic epického a kulervoucího - z mého pohledu a gusta) a přitom nápad s tou královnou, to nebylo špatné, ale ten příběh neměl dostatečné grády. Třeba v prvním díle to byl příběh putování, takže že to bylo takové malé a útulné a v malém měřítku se hodilo, a ten závěr byl super. Tady už to chtělo něco víc, nebo já čekala něco víc, koneckonců ten příběh s ročním obdobím a druinama byl taky bezva. Zombíci taky ok, protože kdyby tam byla jen další horda příšer, už by to nebylo ono. Že jsem sympatizant příšer je naprosto jasné, ale chyběla tam ta zoufalost příšer, které bojují proti svému vyhubení, jak Freecloud vysvětlil. Což je super motivace - i se do příběhu hodí, protože se lidi chovají k příšerám hnusně a trefně to popsal Gabe, že když oni začínali, bylo to jiný. Teď jsou všichni žoldnéři pozéři (což se mi líbilo v jedničce, že se spojili a bojovali taky). Ale chtělo by to víc okolo, aby se člověk do toho příběhu úplně vžil, takhle to bylo jen jako příběh a přitom (jak pořád říkám) bylo to dobré, rychle to odsejpalo, hezky se to četlo, ale... a bylo to i dobře napsané, ne že ne, ale na mě asi moc rychlé, víc bych se v tom hrabala:). Prostě jedna stránka a je to vyřešené, dvě stránky a konec... tak nějak. A Rose bych nechala umřít. Přišlo mi to jako dobrý závěr a pak ta poslední kapitola... jako Wren mi bylo líto, ale prostě by se mi to tak líbilo víc. Hodně smutné, ale někdo umřít musí, takhle to byl jen Gabe (to bylo taky jako z ničeho nic, takže mi to ani nepřišlo) a Freecloud, což jsem nečekala, že se vrátí. A Bran, ale ten tam byl jen chvíli... No... Ale stejně dávám pět, páč to má dobrý humor i postavy.

Jsem ráda, že jsem druhý volně navazující díl nečetla hned potom prvním.
Jelikož bych měla potřebu srovnávat a první díl by z toho vyšel stoprocentně jako vítěz.
Na druhou stranu, takhle mě to bavilo. V knize se neustále něco dělo, jejich humor mi byl blízký a sama vypravěčka stejně jako v předchozím díle byla super, takže nešlo jinak než s ní sympatizovat.
Jediná věc co mě na knize stvala byla sama Krvavá Rose. Ježíši ja si nemůžu pomoct, ale ta její maska "jsem chladná mrcha a vy se tu poserte" mě chvílemi fakt vytáčela :D
Celkově mě, ale knížka bavila a rozhodně patří do šuplíku " ráda bych ti doporučila " a těším se co dalšího autor vymyslí :)