Tenkrát v Hollywoodu

Tarantino a jeho filmy.Mám je ráda všechny jeden víc druhý méně,ale Quentin prostě nezklame.
Moc mile mně překvapila knížka která se nemusí bát filmu.

Po skvělém filmu jsem se knihy bál. Tarantino však dokázal, že nejen mistr režisér, ale i mistr spisovatel.

Dobře, chytlavě napsané.
Děj zajímavý, jen na mě zbytečně mnoho zmínek o hercích, kteří se snad nikdy pořádně neprosadili a jejich úloha v knize nemá žádný vliv na děj.
Vsuvky o Polanských a Mansonovi v souvislostech, které jsou určitě každému známé, působí velmi mrazivě.

Quentin Tarantino je jedním z mých nejoblíbenějších režisérů, takže jsem byl hodně zvědav na jeho první literární počin. Navíc Tenkrát v Hollywoodu ve mě při každém dalším zhlédnutím zraje, takže očekávání byla docela vysoká.
A překvapení se úplně nekoná, v rámci jeho tvorby nejde o nic převratného. Oproti filmu jsme navíc dostali back story o hlavních postavách (ve filmu to vyznělo lépe, hodně věcí si musel divák domyslet nebo o nich polemizovat, v knížce je vše řečeno) a hodně, opravdu hodně odkazů na americký televizní a filmový svět 60. a 50. let. A v tom se podle mě nikdo mimo ameriku nemůže vyznat, takže jsem se ve všech odkazech ztrácel. Jinak ale kromě natahovaného konce vše hezky odsýpalo a celkově se knížka dobře četla. Jen je vidět, že autor je spíš filmový tvůrce.

Rozšíření děje, aneb co nebylo ve filmu Tenkrát v Hollywodu- a co možná i bude v připravovaném seriálu The Adventures of Cliff Booth.....

Tarantino je prostě skvělý. Mám ráda jeho filmy a tohle bylo taky výborné. O nic moc se v knížce nejedná, prostě takový normální život. Barvitě vykreslený vnitřní svět protagonistů.

Quentin Tarantino je jedním z mých nejoblíbenějších filmařů, neboť jsem se u jeho filmů skrze ty roky nejkonstantněji a bavil a mírá té zábavnosti pro mě dosahovala vrcholu u Panchartů, Djanga a Osmi Hrozných.
Po tomhle hetriku jsem se na Tenkrát v Hollywoodu těžce těšil a ač jsem na tom byl tenkrát v kině 2x a dovedu si ten film užít, tak mi už přijde o něco slabší a to hlavně proto, že je hůř napsanej.
Samozřejmě je úctyhodné, že se Quentin pokusil překonat nebo zkusit trochu něco jiného, neboť Hollywood je postavenej spíš na atmosféře než napětí nebo akci. Je to milostný dopis době a filmu - nikoli žánrový film. Proto se nějaké scény mohou zdát poněkud zbytečné nebo nevypointované a celkově to není tak napínavě vystupňované, jak by být mohlo, kdyby se zaměřil více na narativ.
Vzpomínám si, že první informace o ději filmu se týkaly vraždy Sharon Tate a Mansonovi rodiny, později se ukazovalo, že protagonisty budou béčkový herec a jeho kámoš - kaskadér. Během uvedení v Cannes jsem slyšel, že chemie mezi těmito protagonisty v podání DiCapria a Pitta je nejlepší od dob Butche Cassidyho a Sundance Kida v podání Newmana a Redforda.
Po shlédnutí jsem v tomto ohledu úplně přesvědčen nebyl, neboť tyto postavy spolu ve výsledku moc času na plátně nestráví. Cliff odveze Ricka na natáčení a pak už oba dělaj něco jiného. Dokonce i to velké krvavé finále si předaj jako štafetu.

V důsledku těchto výhrad mě ale zajímalo srovnání novelizace s látkou, kterou znnám již z filmu.
A musím říct, že se mi to líbilo zhruba stejně, ale obě provedení jsou silnější v něčem trochu jiném...

Kniha na mě působila obsahově uceleněji. Postavy, děj i motivy jsou zde lépe akcentované, ale film má prostě velmi atraktivní audiovizuální podání a herce, na něž je radost se dívat, takže stačí aby se Pitt proháněl šedesátkových Hollywoodem ve starém cabriu a hrál mu u toho nějaký hit. Film má rovněž to suprové tarantinovsky krvavé finále, jímž jakoby autor odměnil diváky. Zároveň však nutno uznat, že v jeho předešlých 3 filmech byla ta krvavá finále lépe vystupňované a lépe provázaná s celkových příběhem. Ač je to dost možná nejlepší pasáž Hollywoodu, tak působí lehce nahodile a samoúčelně. Rodina se nakonec rozhodne zaútočit na Rickův dům, neboť je s margarittou v ruce vyhlásil, když muv ti nemytí hippíci v hlučné ojetině smrděli po okny. Tím na sebe vztáhnul jejich pozornost a jakoby zachránil Sharon Tate, což mu nakonec i otevřelo dveře k Polanskimu a tedy i lepší budoucnosti. Každopádně v tomhle přepisu historie vše dopadlo tak, jak by si jistě každý Američan přál.
V knize je však tohle velké finále předběžně propálené asi ve čtvrtině knihy, což není chyba. Už jsme to viděli, akce navíc v literatuře nefunguje tak dobře jako ve filmu nebo videohrách a dává smysl tu strukturu trochu změnit.
O postavách se dozvíme o něco víc, ale furt se pohybujeme v dosti úzkém časovém horizontu několika dní, během nichž vypravěč občas uteče k flashbacku, flashforwardu, příběhu v příběhu nebo kinematografické historii. Hlavní linie děje má jen několik málo dní. Rick se na začátku potká s producentem, kterej by mu rád dohodil flek u Sergia Corbuccia v jeho novém špageťáku. Rick následně obsolvuje pár natáčecích dní, kde se akcentují jeho nejistoty a touhy. Cliff mezitím opraví anténu a navštíví Spahnův ranč. Rick při natáčení pilotní epizody westernového seriálu nakonec ukáže, že ještě není úplně odepsanej a brzy mu zavolá producent, že to místo u Corbuccia mu vyjde, pokud ho vezme a RIck ho vezme. Ač trochu primitivní a blbej, tak se ukáže, že ještě není tak docela odepsanej a nějaká budoucnost ho ještě čeká.

Hezké.

Osobně by si přál, aby se mnoho scén, historek a character developmentu dostalo i ve filmu, kterej furt považuju za atraktivnější a strhujícnější verzi týž látky.
Chtěl bych víc chemie mezi Rickem a Cliffem, jejichž přátelství mi stále přišlo primárně praktické nežli chemické. Rick potřebuje, aby ho někdo vozil a byl mu k ruce a Cliff nemá práci. Vyjdou spolu, ale kdyby neměli nouzi, asi by spolu moc času netrávili.
Zároveň bych nerezignoval na brutální finále s Mansonovic Rodinou. Naopak bych toto finále více narativně provázal s navštěvou Spahnova ranče. V knize tam Cliff nic moc neztropí. Ve filmu zlomí nos hippíkovi, kterej ve filnále neúčinkuje. Co kdyby Manson nakázal svým noshledům zmasakrovat dům Polanských, neboť byl před jejich dveřmi ponížen? V knize je totiž scéna, v níž se zoufalý Manson přikrade k dveřím Polanským za účelem nalézt někoho, z hudební branže, kdo tam dříve bydlel a zkusí se naposledy vetřít nněkomu do přízně a prodat mu svůj hudební talent. Kniha ovšem akcentuje, že Manson chtěl být v první řadě rocková hvězda, a když mu to nevyšlo, nezbylo mu, než se stát ideologem bandě opuštěných děcek a s pomojí lásky a LSD je vést k rozpoutání rasové války. Líbilo by se mi, kdyby se více zabrousilo do Mansonovi vyšinutosti (vždyť on sám byl natolik ujetej, že skoro působil jako nějaká postava z nějaké tarantinovky). CHtěl bych vidět, jak ta svá děcka oblbuje pod vysokými dávkami LSD. V příběhu má stále dost malou roli, ačkoliv by právě Manson mohl fungovat jako takovej narušenější odraz samotného Ricka, kterého rovněž trápí umělecký neúspěch a jsou v něm přítomné rasistické tendence. Škoda, že si toho QT nevšiml.
Takže hippíci v závěru filmu přijedou do sousedství a dohadují se, zda dům Polanských je ten či onen. Rick se nasere, že mu nějací špinavci smrdí pod okny v Hollywoods Hill, kde si koupil dům, aby se právě těmto existencím co možná nejvíc vyhnul. Vyjde před dům na ulici a zjebe je. Hippíci se radši stáhnou, aby na sebe předčasně nepřivolali pozornost, ale cestou zpět si za okny domu, z něhož Rick vyšel, všimnou Cliffa, který u nich na ranči nedávno způsobil pozdvižení a jednomu z nich zlomil nos. Poté se rozhodnou, že to provedou právě v tomhle domě a Charliemu by to beztak nemělo moc vadit. Takhle bychom finále zdařileji provázali s Cliffovou návštěvou na Spahnově ranči.

Film Tenkrát v Hollywoodu mě nadchnul atmosférou, hudbou, výpravou, skvěle zahranými postavami i neskrývanou láskou pana režiséra k době a místu, kdy a kde se to tehdy všechno (trošku jinak) semlelo. Při čtení knížky jsem ale zažíval jiný příběh s trochu jinými postavami a... nebylo to úplně ono. Cliff Booth pro mě bez Brada Pitta není celý.

Četla jsem jako Čtenářskou výzvu. Film jsem si dala jako doplnění vzdělání, ale nestane se ze mě Tarantinova fanynka. Nedokážu to ocenit. Kniha se mi líbila daleko víc, i když mně některé souvislosti unikaly. Vím, že to vypovídá víc o mně, ale už se těším na nějakou knihu bližší mému srdci.

haha...re-reading po roce a něco a představte si - normálně jsem zapoměla, že už jsem to četla :D jsem si říkala, že mám rest (to učení vymaže hlavu...)..po určité době mi to bylo podezřele povědomé, tak si říkám, že asi jsem to četla po kouscích v době, kdy ji četl manžel...a ouha..dočtu, nadšením se netřepu, zvažuju 3 hvězdy a už je tam mám :D mimochodem, trvají mé předešlé dojmy...
takže asi tolik k panu Tarantinovi .....

QT patří do okruhu mých nejoblíbenějších režisérů a viděla jsem už dost jeho filmů. Vyjma Tenkrát v Hollywoodu. A jsem tomu docela ráda. Neumím si moc představit, jak lze obsah knihy založený na popisu filmů, herců, jejich kariér přelévajíc se z fikce do reality a naopak překlopit na filmové plátno. Z mého pohledu knihu ocení hlavně fanoušci amerických filmů, zejména westernů. Za průvodce si QT zvolí vcelku průměrného herce, který začínal svou hereckou dráhu v 60. letech, a jeho dubléra, kaskadéra a vůbec holky pro všechno, kdysi válečného hrdiny. Který ovšem své zabijácké choutky nedokázal potlačit ani po válce... Taky se potkáváme s Romanem Polanskim a jeho ženou, Charlie Mansonem, slavným McQeenem a dalšími. Spoustu jmen upřímně ani neznám, což limitovalo mou schopnost rozlišit, kdy jsem četla fikci a kdy se nořila do životů skutečných hereckých postav. Je to pravdě americký román, který nepostrádá ani myšlenku amerického snu, tíhu slávy nebo neúspěchu. QT dokládá, že umí nejen točit filmy, ale i psát. Jen si myslím, že okruh čtenářů bude přece jen menší než okruh diváků. Já osobně poctivě přiznám, že líp se cítím ve druhé skupině.

Audiokniha.
Film som videla, keď ho dávali "tenkrát" v kine. Už je to nejaká doba.
Knižka ide oveľa viac do hĺbky. Dej zabieha do rôznych historiek, je to Tarantino vo svojej najlepšej forme. Doslova som sa rochnila v tej zlatej ére šesťdesiatych rokov Hollywoodu s The Monkees, Stevom McQueenom, Brucom Lee, Sharon Tate, Romanom Polanskim. A s Charliem Mansonom, čoby neúspešnou rockovou hviezdou.
Knižka má nezameniteľný Quentinov rukopis. Živo si ho viem predstaviť, ako sa chechtá pri opise zvlášť zábavnej historky.
Malo to šmrnc, drive. Moc sa mi to páčilo a odporúčam:).

Trošku jsem se s knížkou prala... Je to hezký, zajímavý, hodně různých poloh, dějů, osob, pohledů, ale stejně...
Rozhodně dám šanci filmu. Trochu si myslím, že tohle je ten případ, kdy film bude lepší. Aspoň pro mě.

Film jsem viděla a kdo ví jak nadšená jsem nebyla, i když je Tarantino můj oblíbenec. Ale říkala jsem si, že se bude knížka třeba trošku lišit a nebude tah utahaná, jak mi připadal film.
Začátek mi sice lehce utahaný přišel, ale docela mi sedl styl, kterým je kniha napsaná a tak jsem se rychle začetla. V mnohém kniha odpovídá filmu, v něčem se zase liší. Na můj vkus je tam zbytečně moc vaty, bez některých postav a kapitol z jejich pohledu by se to obešlo, ale jinak to hodnotím kladně. Jen mi teda nesedl ten konec, preferuju ten filmový, který byl skvělý.

Tarantino tímto prokazuje, že je svižný a dynamický vypravěč. Jeho počin prohlubuje svět, který si vytvořil. A dělá to i v celku dobrým způsobem. Je fakt, že pro něj typické skoky v ději jsou zde však docela po čase chaotické a už to někdy tahá za vlasy. Po čase se člověk i ztratí a musí se hledat. Za mě pak kniha ztrácí tempo. Quentin se ani v literatuře neztratí, ale myslím, že až předloží něco originálnějšího a ucelenějšího, bude to lepší celkově.

Vtedy v Hollywoode patrí medzi moje obľúbené filmy. Jeho záver bol rozhodne najvtipnejšou scénou roku 2019 a záber Margaret Qualley na kapote (na ranči) zas najikonickejším obrázkom roku. Knihe oba chýbajú. Chýba jej akcia a chýba jej titulková scéna (ktorou má Quentin dojal). Ale ono to bolo vlastne logické, pre rozdielnosť oboch médií a pre existenciu filmu, že to nemusí celé opakovať. A ako bonus je to perfektné.
Len skrátka nie také, ako tie scény vidieť poprvé.

no...nejsem zapálený filmový fanda...a ani fanda starého Hollywoodu..takže jsme si s knihou neměli co říct... nebo možná jen malinko ? film jsem taky zatím neviděla...a tak to celé na mně působilo asi jak píše kap66 - Tarantino si to napsal sobě pro radost... navíc mám pocit, že ve filmové podobě to může působit lépe než na papíře.. Rick Dalton mi nebyl nijak sympatický, podobně ani Cliff.. vlastně žádná postava nevzbudila větší dojmy. A sám příběh v příběhu - natáčení Rickovy kovbojky, dialogy s Mirabelkou... taky takové suché. Snad nejvíc zaujal Charles Manson a jeho Rodina..to děsivé zlo doutnající pod povrchem. Děsivější, než všichni opilci na place. Takže takto to tenkrát bylo.

Čteno v anglickém originále.

Quentin Tarantino je kultovním režisérem. O tom žádná. Je však také kultovním spisovatelem?
Přiznám, že bych si totožnou knihu od jiného autora k přečtení pravděpodobně nevybral. Už to vpovídá něco o tom, jaký má jeho jméno přesah. Musím ale vzápětí fodat, že své volby nelituji.

Nejde o to, že by měla kniha nějaký super převratný příběh. To nemá. Tématicky je mi taky dost vzdálená. Vždy, když se Quentin rozpovídal o filmech z té doby, tak jsem se vůbec nechytal. Každopádně i tak mne čtení bavilo. Zajímali mě myšlenkové pochody postav (které ve filmu ze zjevných důvodů nebylo možné vykreslit), a dokonce jsem se přistihl, že mě zajímal i westernový příběh, ve kterém hrály postavy z knihy.
Velkou Přidanou hodnotu mělo i čtení v anglickém originále. Nevím, zda bych knihu vnímal stejně v českém překladu.

Jako zábavná forma učení se angličtiny: DOPORUČUJI.
Doporučuji i všem, kterým se film líbil a chtěli by si trošku rozšířit povědomí o postavách v něm.
UPOZORNĚNÍ: Novela se v některých významných scénách dost liší od filmu, tak abyste nebyli zklamaní :)

Verim, ze pro zapalene milovniky filmu bude kniha skvelym okenkem do historie filmografie.
Milovnici Tarantina si zase uziji jeho skvely humor a vetsi vhled do uvazovani dvou hlavnich filmovych postav.
Ale celkove je kniha rozpacita.
V tomto pripade zustanu verna jen obrazovce a dalsi pripadnou tarantinovku uz vynecham.