Akléda_
komentáře u knih
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Po třech letech jsem si přečetla svojí třetí knížku od Zapaty, která byla třetí v roce 2024 kterou jsem přečetla. A očividně mi ty trojky přinesly štěstí, protože i přes to, že tohle není moje úplně nej nej romantická knížka ever, vlastně jsem nakonec byla dosti nadšená. Jo, je to tlustý a narozdíl od Lásky po španělsku, kde mě to bavilo po celou dobu a nevyškrtla bych ani jednu větu, v Lukovovi by se to rozhodně dalo udělat. Ten začátek byl prostě dlouhý a jediné štěstí je, že mě bavilo to krasobruslařské prostředí, jinak bych se u toho zasekla. Jakmile se ale prokoušete těmi cirka 200 stranami tak už je to jen lepší a lepší. Hate to love romantická linka už mě teda moc nebere, ale tady to fungovalo, možná i díky tomu, že tam byl přechod ještě do fáze friends, což mi prostě přijde mnohem lepší. I přes to, že je to vždycky děsně dlouhé, na první pusu čekáte přes 400 stran a u čtení nadáváte, tak jste vlastně tou romantikou nakonec pohlcení. Jen se do toho musíte dostat, osobně mám problém s tím, že se mi do čtení jako takového nikdy nechce, ale jakmile už začnu číst tak mě to baví, směju se a nedokážu přestat. Má to dlouhé kapitoly, takže je lepší přečíst toho co nejvíce najednou, pak se do toho musíte zase dlouho dostávat. Lukov za mě sice není nejlepší knížka od Zapaty, ale Lukov jako postava je rozhodně moje nejoblíbenější mužská postava od Zapaty, zamilovala jsem si ho. Zapata prostě píše neúměrně dlouhý knížky, ale přesto to zvládne nějakým způsobem udělat tak, aby mě to bavilo, i když to čtu vždycky děsně dlouho. Ale název genitálií na stránce 223 mě bude děsit do skonání světa.
Špetka magie
Michelle Harrison
Tohle znělo jako něco, co by mohlo být takovou milou pohádkou a ono jo. Není to nejlepší middle grade knížka, co jsem kdy četla, ale na odpočinek do zkouškového to bylo to nejlepší co jsem si mohla přát. Bavilo mě pouto mezi sestrami, to jak byla každá jiná a jak se krásně doplňovaly. Romantická linka tady skoro není, o to víc jsem ale byla ráda za tu sesterskou a užívala jsem si jí. Stejně tak se mi líbilo zapojení magických předmětů, to mi přijde jako takový spolehlivý prvek, který vždy funguje a nejinak tomu bylo tady. Líbilo se mi to objevování, dobrodružství, do kterého se holky zapletly a razantní babička. Pověst okolo věže a čarodějnice, která z ní skončila byla také zajímavá. Stejně tak zajímavě se to vyvinulo hlavně v druhé polovině, hezky se to četlo a já si to užívala. Jen mě trochu mrzí ta kletba, doufala jsem, že to její prolomení bude složitější a ono moc ne. Celkově to za mě byla fajn knížka, na kterou nejspíš brzy zapomenu, ale pokud máte ve svém okolí třeba někoho mladšího, nebo sami tento žánr rádi čtete, tohle rozhodně nebude krok vedle.
Říkej tomu, jak chceš
Brigid Kemmerer
Třetí leden za sebou začínám s Kemmerer a třetí rok se překonala. Za mě je tohle její nejlepší z těch tří contemporary knížek. Nevím upřímně proč, všechny byly skvělé, všechny se mi líbily, ale z nějakého důvodu mi právě tahle sedla nejvíce. Možná to bylo těmi tématy, možná hlavními hrdiny, nevím, ale prostě jsem si to zamilovala, i když to čtení bylo bolestivé. Ty témata, kterými se autorka zabývá, kolik myšlenek do toho celého dokáže schovat, zároveň je to ale neskutečně čtivé, na což vždycky v průběhu toho roku zvládnu zapomenout. Celé to působí neskutečně reálně, jeho by ty postavy opravdu existovaly, což je možná i kvůli tomu, že se opravdu chovají na svůj věk. Ať už teenageři nebo dospělí, ty postavy mají emoce, jejich chování odpovídá tomu v jaké jsou situaci a věku, mluví spolu, celé je to i přes ty témata vlastně hrozně moc nadějné a laskavé. Autorka umí skvěle vykreslit i rodinné vztahy, a to ať už ty fungující nebo ty méně fungující. Stejně tak skvěle umí napsat i romantiku, já to žrala, milovala jsem to jak se to mezi nimi vyvíjelo, jak přirozeně to šlo, jak se respektovaly hranice, všechno tady prostě bylo dobře a bylo to krásné. Zároveň autorka skvěle ukazuje, že jedna událost má více úhlů pohledu a nic tak není černobílé. Jedna z nejlepších heavy contemporary co jsem kdy četla. Miluju, i když to čtení bolí.
Vánoční koleda
Charles Dickens
Tak bohužel musím říct, že po tolika letech kdy jsem opakovaně sledovala novější verzi filmu pro mě byla kniha trochu zklamáním. Mezi moje oblíbené vánoční příběhy se bohužel nezařadí a zůstanu hezky u filmu. Mně teda přijde že filmy jsou většinou lepší, ale tady to bylo určitě i tím, že už jsem si tak moc zvykla na ten film. Doufala jsem, že knížka bude takovým přepisem filmu, ale našla jsem tam až moc rozdílů. Obecně ani ten jazyk mě tolik neuchvátil, postavy ani příběh mě tolik nevtáhl a těch pár desítek stran jsem si neužila tolik, jak jsem čekala že bych mohla. Příběh i jeho kulisy jsou pořád stejné, ale to vánoční kouzlo, které zažívám při sledování filmu se na mě ze stránek knih prostě nepřeneslo. Jsem ráda, že jsem si to konečně přečetla, ale trochu mě mrzí, že jsem si knížku nepřečetla dřív jak film, možná by se mi potom líbila více. Ale to už nezměním bohužel.
Kam se ztrácí Alice Sun
Ann Liang
Neříkám že nemám ráda klasické "tuctové" YA romantiky, které vás ničím nepřekvapí, ale když si jednou za čas přečtu něco, kde je určitý originální prvek, tak nepohrdnu že. Alice Sun zněla jako přesně ta knížka, která bude mít něco navíc a přesně tím také byla. Alice Sun se umí zneviditelnit a to mě na tom velmi bavilo. Knížka je díky tomu jiná, vtipná, originální, dává to možnost pro spoustu vtipných situací, ale i pro zamyšlení. Nečekejte ale, že byste dostali jakékoli vysvětlení ohledně toho, jak tato schopnost funguje. Alice jí prostě nějak získá a pak nějak zmizí, ani to kdy se "zapne" neumí úplně ovládat. Já ale nějak nečekala, že to bude vysvětlené, takže mi to nevadilo. Mimo tuto nadpřirozenou schopnost mě hodně bavila také romantická linka. Nečekala jsem, že mě tak nadchne, ale stalo se. Henryho a Alici dohromady jsem si neskutečně oblíbila, skoro bych až řekla že jsem je shipovala. To školní prostředí v jiné kultuře mě také bavilo, líbilo se mi, jak Alice musela pracovat s tím, jak využívá svojí schopnost a co už je za hranou. Možná to nakonec až zbytečně moc vyeskalovalo, ale asi mi to zas tolik nevadilo. Za mě tedy celkové můžu doporučit, pokud hledáte čtivou feel good záležitost s nadpřirozeným prvkem a dobře zvládnutou romantikou. #humbook #humbookblogeri #spoluprace
Holka mých snů
Rachael Lippincott
Ach, jak moc já miluju cokoli co Rachael Lippincott s kýmkoli napíše. Na Pět kroků od sebe teda nic nemá a nemyslím si, že někdy bude mít, ale i tak si každou další knížku moc a moc užívám. Tohle dílo napsala se svojí manželkou, dokonce by mělo být inspirované jejich příběhem. A po delší době jsem si zase užila nějakou YA contemporary feel good knížku tak moc, že jsem jí zhltla, soucítila s postavami a bylo mi líto, když jsem se dostala na konec. Všechny postavy jsem si oblíbila, ať už ty hlavní, nebo vedlejší. I přes to, že Alex by mi snad víc vzdálená být nemohla, jsem si k ní nakonec cestu našla. Zato v Molly jsem se viděla hodně, její sociální neobratnost jsem velmi dobře chápala. Díky tomu jak jsou obě úplně odlišné spolu ale o to více fungují a bavily mě. Také se mi velmi líbilo, že vidíme vztahy i s rodiči, s matkou a to, jak moc důležitý takový vztah může být a jak těžké může také být se osamostatnit, i když by se to nemuselo zdát. I přesto, že je celá knížka feelgood, autorky neupustily od nějakých těžších témat, která tu ale tentokrát byla pouze jako jedno z mnoha vedlejších věcí, které naše hlavní hrdinky utvářelo. Oceňovala jsem i prostředí vysoké školy, přednášky a všechno s tím spojené, mohla jsem se s tím skvěle ztotožnit. Obrázky na začátku kapitol jsou už jen třešničkou na dortu. Jo, tohle jsem si prostě moc užila, čtivé, milé, vtipné, krásné, spokojená jsem velmi a těším se na cokoli dalšího co autorka nebo i obě autorky spolu vyplodí.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím přiznat, že to na tom byl asi ten nejlepší zážitek. Vlastně upřímně ani nevím, proč jsem se do knížky pouštěla, nejsem totiž žádný skalní fanoušek HP ani Malfoye, ani Toma Feltona jako takového. Viděla jsem na knížku ale tolik pozitivních ohlasů i od neskalních fanoušků, že jsem si jí nakonec pořídila a poslechla. A jako, nelituji toho, ale kdybych to neudělala asi by mě to nijak extra nemrzelo. Interpretace od Anežky Pohorské a Radka Škvora byla úžasná, krásně se to poslouchalo, mně již známé hlasy jsem si velmi užila a byla to rozhodně jedna z věcí, díky které jsem si knížku užila. Pokud třeba váháte nad audioknižním zpracováním, nemáte vůbec proč. K obsahu jako takovému. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, jednotlivé kapitoly jsem si užívala, několikrát jsem se smála nahlas a jsem ráda, že jsem měla možnost podívat se pod pokličku a dozvědět se nějaké historky. Oceňuji i to, že se autor zabývá těžšími tématy. U těch těžších témat to nešlo natolik do hloubky, což je pochopitelné, ale mě to nestačilo. A zbytek knížky jsem si užila, ale nic víc. Možná kdybych byla větší fanoušek HP, budu nadšenější. Takhle jsem strávila příjemných pár hodin poslechem vtipných historek a nahlédnutím za oponu, ale brzy na to, že jsem tohle vůbec slyšela nejspíš zapomenu.
Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
Předchozí autorčina knížka pro mě byla příjemnou oddechovkou, kterou jsem přečetla za den nebo dva, odpočinula jsem si u ní a to bylo vše co jsem chtěla, byla jsem tedy spokojená. Věděla jsem, že Slovodějky jsou žánrově úplně jiné a po dočtení můžu říct, že ještě lepší! Opět přečteno za velmi krátkou dobu, užila jsem to moc moc, odpočinula jsem si a ten fantasy svět mě moc bavil. Díky tomu to bylo právě ještě lepší než Medovník. Autorka to má moc hezky propracované, bavil mě ten svět, to zasazení, jak tam funguje ta magie, jakou roli tam mají ženy a feminismus a jak hezky o tom všem autorka píše. V celé knížce mám spoustu lepíků a zaznačených myšlenek, ke kterým se určitě budu vracet. Moc jsem si užila i tu romantiku, která byla taková něžná, čistá a krásně romantická přesně tak, jak to mám ráda. Oblíbila jsem si hlavní hrdinku, její rodinu i chrliče Huga, do kterého bych to ale nikdy netipla. Jen na konci jsem byla trochu zmatená a přišlo mi, že by to chtělo buď více popisu nebo více stránek, takhle jsem nestíhala sledovat co se kdy a kde děje. Jinak jsem ale moc spokojená, užila jsem si to, a pokud rádi podporujete české autory, rozhodně dejte Slovodějkám šanci. A ta obálka!
Vetřelci v našich hlavách
Daniel Pelikán
Ke knížce bych se asi sama od sebe nedostala a tak jsem ráda, že se mi to díky spojení s autorem povedlo. Věděla jsem, že se pouštím do krátké novely, ale doufala jsem, že i tak mi zvládne něco předat. A ano, ale asi toho nebylo tolik, kolik jsem doufala že bude. Dostala jsem zajímavý náhled na OCD a myslím si, že pokud vás téma zajímá, knížka by pro vás mohla být atraktivní. Pokud ale nejste v tomto tématu vůbec zběhlí tak toto asi není ideální první volba, protože díky volné sazbě se to sice rychle čte, ale obsahově to není tolik natřískané. Za mě to prostě nešlo moc do hloubky a kdyby knížka byla delší a obsáhlejší, byla bych spokojenější. Rozhodně tohle není špatná knížka, jen jsem doufala že se toho asi dozvím víc a nakonec to pro mě nebylo tak očiotevírající jak jsem doufala, takže za mě bohužel průměr.
Znamení zrodu
Vladimír Macura
Kdyby nebylo školy, tak bych si tohle nikdy nepřečetla :D Trápila jsem se s tím dlouho, ale nakonec to vlastně asi nebylo tak hrozné? Nevím. Rozhodně jsem si z toho něco odnesla a byly tam zajímavé myšlenky a podněty, ale celé to bylo ve zbytečně dlouhých větách a nekončících souvětích, kvůli kterým jsem ztrácela pozornost.
Rodiny a rodinky
* antologie
Sbírky povídek jsou vždycky (kromě Z pera knihomolů, kde byly boží fakt všechny) takovou loterií, protože většinou se vám něco hodně líbí, něco hodně nelíbí a zbytek je prostě fajn. Nejinak tomu bylo i tady. Nejvíce jsem si oblíbila povídky od Petry Dvořákové, Ani Geislerové, Marka Epsteina a Anny Musilové. Další dvě povídky se mi fakt nelíbily a ty zbylé čtyři byly průměrem. Doporučuji podívat se spíše na hodnocení jednotlivých povídek. Líbilo se mi to rodinné téma, které se celou sbírkou prolínalo a moc oceňuji i to, jak je celá sbírka krásně udělaná. Rozhodně se pustím do dalších sbírek z této edice, povídky jsou super na hektické období, kdy nemáte moc času. A já osobně objevila i další české autory, jejichž díla chci rozhodně ještě prozkoumat. Stejně tak jsem objevila i autory od kterých vím, že si asi nějakou dobu nic nepřečtu, minimálně se do toho nebudu nijak hrnout. Jako celek doporučit můžu, ale doufám, že v této edici najdu ještě nějaký lepší kousek.
Pomocnice
Freida McFadden
Tak tohle! Tohle bylo fakt dobrý. Od knížky jsem neměla vůbec žádná očekávání, jen jsem věděla, že se spoustě lidem líbila, neviděla jsem na ní snad jedinou negativní recenzi. Zároveň jsem ale slyšela, že je plná klišé a vlastně nepřináší nic nového, ale i tak dokáže překvapit. A s tím vším já musím jen a jen souhlasit! Služebnice, která začne pracovat u podezřelé rodiny, kde je šílená manželka není nic nového. To, jak vás to ale překvapí a v půlce se to celé obrátí je ale velmi nové a originální. Minimálně já to fakt nečekala. Celou dobu jsem si říkala že vím jak to bude, že je to úplně jasný a ono ejhle. Vůbec. Vedle jak ta jedle jsem byla. Miluju to, jak se vám propojí epilog s koncem té knížky, miluju to, jak to do sebe všechno zapadne a miluju to, jak se to čte. Přečteno za dvě cesty vlakem Olomouc Praha, krátké kapitoly, děj odsýpal a já nedokázala přestat číst. Celé je to neskutečně zajímavé, nebudete se moct odtrhnout, je to znepokojivé, překvapivé, místy děsivé, zamotané a já si to fakt zamilovala. Konec jsem četla s otevřenou pusou a nechápala. To, jak se na jednu věc dá koukat z úplně dvou různých úhlů pohledů bylo až děsivé. Nutně toho od autorky potřebuju víc, a vy si tohle přečtěte!
Medvědín
Fredrik Backman
Moje první setkání s Backmanem a rozhodně ne poslední. Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Pavel Soukup a proti tomu nemůžu říct vůbec nic. Krásně se to poslouchalo, žádné ostré sykavky, příjemný přednes, užila jsem si to díky tomu ještě o něco víc, než kdybych to četla si myslím. Knížka jako taková mě velmi překvapila a to hned v několika ohledech. Vlastně jsem moc nevěděla do čeho jdu a tohle jsem fakt nečekala. Věděla jsem, že autor píše hodně o lidech a jejich problémech, ze začátku mi ale vůbec nesedělo kolik dějových linek se tam proplétalo. Bylo toho moc, skákalo se z jedné na druhou, já byla zmatená a nedokázala si to užít. Cirka v půlce se to ale trochu srovnalo, nebo jsem si zvykla, nevím. Přišlo mi ale, že to bylo lepší. Hlavní důvod proč se ale můj zážitek z knihy nakonec velmi zlepšil bylo téma, které se někdy v půlce objevilo. To jsem fakt nečekala, bylo mi z toho těžko, smutno, i z osobních důvodu se mi to fakt těžko poslouchalo, ale byla jsem ráda, že se do toho autor pustil. Všechno to, jak to popsal bylo tak hořce reálné, že se mi z toho chtělo brečet. Překvapilo mě, kolik toho ve mně autor dokázal vyvolat, i přes to, že mi jeho styl psaní ze začátku tolik nesedl. Sledujeme opravdu hodně postav a různé jejich linky, což se občas motá. Ale to téma a to jak bravurně ho autor zpracoval nakonec mohlo za to, že jsem si to užila, jestli se to tak dá říct. Rozhodně se pustím do pokračování, i když to nebude hned, protože si od toho potřebuju dát trochu pauzu. Překvapilo mě to ale velmi a rozhodně poslechu nelituji.
Věci mezi lidmi a byty
David Budai
Přiznám se, že jsem od téhle knížky neměla moc velká očekávání. Doufala jsem v milý příběh, který mě třeba pobaví a bude pro mě aktuální svým tématem. Všechno tohle bylo splněno a dokonce jsem dostala mnohem víc! David Budai je pro mě tímto dalším z autorů, kterého budu sledovat a doufat, že mu brzy vyjde něco dalšího, protože toho rozhodně chci číst víc. Rozhodně jeden z největších plusů je to, že je to celé psané z pohledu bytu. Bylo to díky tomu úplně jiné než zbytek podobných příběhů, bylo to vtipné, bavilo mě to, ale zároveň to pořád bylo i romantické, dojemné a i trochu smutné. Prostě takový příběh ze života ale v tom nejlepším slova smyslu. Rozhodně to nebylo nudné, bavila jsem se po celou dobu čtení. Jak byt popisoval různé domovní schůze, jak ve vzteku nechává puknout trubky a podobně, to všechno mě moc bavilo. Také se mi líbilo, že tu autor ukazuje realitu vztahu a to, že v něm jsou jak lepší tak horší chvíle. Zároveň tu bylo vidět i odloučení a co může s lidmi udělat, opět moc hezky zpracované. Zároveň mají oba hlavní hrdinové zajímavé povolání, je tu zapojen bulvár, který byl zpracován moc hezky a celé to má ještě bonusový epilog, který byl takový něžně roztomilý. Jo, tohle jsem si moc užila a i když je to krátká knížečka tak má vše co byste od dobré knížky chtěli. Odsýpá to, překvapilo mě to, pobavilo, odpočinula jsem si, rozhodně doporučuji.
Nespoutaná Aljaška
K. A. Tucker
Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už před lety v originále, ale pak jsem se k tomu nějak nedostala a teď vychází u nás, takže samozřejmě, že jsem si jí chtěla přečíst. A nemůžu říct, že bych toho litovala, ale skákání nadšením do stropu se taky nekonalo. Na začátku mě děsně štvaly ty dlouhé a nezáživné popisy, které hlavně byly úplně zbytečné. K čemu mi byl popis místnosti na x stran, do které jsme vkročili jen jednou za celou dobu? K ničemu. Stejně tak typografická úprava knihy. Grrrr. Já chápu, že někde se zapomenou uvozovky, jsme jenom lidi. Ale tady ta míra překračovala snesitelnost toho, co mi přišlo únosné. A nesmím zapomenout zmínit i přímo logické neshody v textu. Calla má údajně alergii na mléko. Alergii na mléko? Taková věc neexistuje. Buď máte ALERGII NA KRAVSKOU BÍLKOVINU, kdy ale nejíte maso, takže to na Callu nepasovalo. Nebo máte LAKTÓZOVOU INTOLERANCI, kdy vám dělají špatně mléčné výrobky. A já chápu, že pro neznalce v tom může být bordel, ale od toho je redaktor, aby to pohlídal. Taky chápu, když člověk sám jedním z toho netrpí (jako já) tak to asi řešit nebude. Mě to ale fakt vytáčelo. Taky mě hlavně v první polovině vytáčela Calla, kterou jsem měla chuť proplesknout. Pak to ale bylo lepší. Romantika za mě rozhodně nebyla tahač knihy, ten přerod z hate na love mi přišel dost rychlý a neuvěřitelný a ani Jonaha jsem si nijak extra neoblíbila. Uchvátily mě ale popisy samotné Aljašky a ta úplně jiná krajina. Ve spojitosti s létáním a letadly, kterých je v knížce dost to bylo neskutečně originální a bavilo mě to, i když nejsem milovník ani jednoho z toho. A i když autorka moc nezvládla tu romantiku, rodinné vztahy tu byly moc hezké. To, jak k sobě Calla s Wrenem opět hledají cestu a celé to zapojení nemoci do toho bylo sice smutné, ale taky moc hezké a nadějné. Konec byl stejně takový, brečela jsem, ale jsem ráda jak to skončilo. Znovu bych si knížku asi nepřečetla, ale i tak se budu těšit na další dílo od autorky.
Hrátky v zákulisí
Olivia Cunning
Wooohooo tak tohle bylo pořádně žhavé čtení a já si to fakt užila. Četla jsem to v tu nejlepší možnou chvíli, zhltla jsem to za pár dní, což momentálně není moje klasické čtecí tempo a moc jsem si to užila. To co tu má fungovat tu funguje skvěle, žhavé je to extrémně, chemie tam je taky, romantika taky a to prostředí muziky, koncertů a písniček tomu také dodává skvělou atmosféru. Obzvlášť to prostředí pro mě bylo velmi osvěžující a bavilo mě, velmi jsem si ho užívala. Četlo se mi to extrémně dobře, stránky mi mizely pod rukama ani nevím kam, užívala jsem si každou stránku a až na konec to bylo fakt skvělé. Hlavní hrdince je 35, což není věková skupina o které bych často četla ani které bych se blížila, ale přesto mě čtení bavilo. Myrna je psycholožka, takže bylo zajímavé sledovat její úhel pohledu, s čímž se pojí i to, že v průběhu knihy začne dělat výzkum, ze kterého máme možnost vidět pár střípků, to bylo velmi zajímavé. Nebylo to to hlavní samozřejmě, ale byla jsem ráda, že to přeci jen nebylo jen o sexu, že to nebyla pozice za pozicí a nejelo se zprava, zleva, čelem vzad, fakt to bylo moc příjemně vyvážené. Máme možnost vidět i kapku traumatu z minulosti, se kterým si autorka zvládla poradit bravurně, až právě na samotný konec. Kdyby nebylo posledních pár řádků budu úplně nadšená. I tak jsem ale velmi spokojená, čtení mě bavilo, splnilo to co mělo a dokonce jsem dostala i něco navíc. Na další díly se určitě chystám a moc doufám, že se jich u nás dočkáme.
Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala
Lucie Macháčková
Jeeee tak tohle bylo fakt fajn pro pobavení a víceméně jsem si to užila. Četli jsme společně s přítelem a fakt jsme se zasmáli. Trochu mě mrzelo, že některé z těch "povídek" jsme měli možnost už jinde slyšet, ale chápu, že není možné ty historky nevyčerpat. Na úplném začátku nám trochu trvalo než jsme se do toho dostali a bylo to takové suché, prvních pár desítek stran. Prostředek byl fakt super, tam jsme se bavili, smáli a večer když jsme si příběhy dávkovali se těšili, co nás bude čekat. A konec byl za nás zase trochu slabší, příběhy začaly být totiž hodně krátké a působily na nás spíš jako nějaké útržky z více příběhů, což dohromady nepůsobilo tak hezky. Jako celek ale fakt užité, smáli jsme se, pobavili a i když s tímto tématem nemáme žádnou osobnější vazbu, tak jsme si to užili. A ty pasáže s bingem, tipy na písničky, typy hostů, nevěst a družiček, to bylo taky boží.
Beladona
Adalyn Grace
3,5*/5* Tohle bylo super YA podzimní fantasy, které ale nebylo zas tak dokonalé abych ho cpala všem. Což teda neznamená, že bych si ho neužila, ale že bych na Beladonu i po dočtení pořád myslela, to také úplně ne. Jestli je nějaká věc na téhle knížce super, tak je to rozhodně ta atmosféra. To, jak je celá knížka prodchnutá tou temnotou, která se proplétá mezi stránkami, jak cítíte to mrazivé počasí a zataženou oblohu, to vše na pozadí luxusního sídla v devatenáctém století... boží! Moc hezky se to četlo, mělo to příjemně krátké kapitoly a také mě bavila ta detektivní linka. Vůbec jsem neodhadla kdo by za tím mohl stát, takže mě to velmi příjemně překvapilo. Knížka je víceméně uzavřená, ale jsem ráda, že se u nás dočkáme dalších dílů, s radostí si je přečtu. Až epilog otevírá prostor pro pokračování a nové otázky, což bylo zajímavé. S čím jsem ale měla trochu problém, byla ta romantika. Já jsem velkým zastáncem romantiky v knížkách, ale tady to bylo divné. Ta romantika jako taková byla v pohodě, ale ten milostný trojúhelník mi nedával smysl a něco na něm nehrálo. To se pak vysvětlilo a dávalo to smysl, dobře, ale pořád jsem s tím měla problém. Nechci spoilerovat, takže když to řeknu velmi jednoduše, tak se mi k sobě nehodili tak extrémně, že jsem se přes to nedokázala přenést. Vadilo mi to, stále jsem nad tím přemýšlela a zvlášť u těch intimních chvil jsem to faaaaakt nezvládala. Knížka je to ale jinak moc fajn, bavila mě a do dalších dílů se určitě pustím.
Vzpomínky
Shannon Messenger
Po roce konečně další díl mé milované série! Těšila jsem se extrémně a rozhodně nejsem zklamaná, protože to co mě na téhle sérii baví tu pořád bylo. Oproti těm předchozím dílům to byl ale prostě ten nejslabší, nemůžu si pomoct. Ano, Sophie i další postavy tady pořád jsou, pořád řeší různé záhady, pořád to bylo vtipné, pořád mě baví ty vztahy mezi nimi, to všechno stále platí. Problém tohohle dílu je v jeho délce. Už předchozí díly mi přišly moc dlouhé, ale z valné většiny byly oprávněné. Pořád se tam něco dělo a autorka zvládla ty stovky stran zaplnit dějem a zvraty. Tady ale ne. Celých 259 stran jsme totiž na ošetřovně kde se léčíme. A jo, bylo super vidět že ne vše jde vyléčit, měli jsme možnost budovat vztahy a věřím že to bude celé ještě víc důležité, ale pořád je to třetina knihy, kdy jsme byli na jednom místě a nic tak převratného se nestalo. Trochu mi přišlo, jako kdyby si autorka připravovala půdu pro postupné zakončení celé série. Jo, konec byl opět napěchovaný a nestíhala jsem sledovat co se děje, samotný zvrat na konci mě také překvapil, i když ne tolik jako vždycky. Romantická linka se vyvíjí přesně dle mých představ, takže v tomhle ohledu jsem spokojená. Jen mi tu chybělo to velké napětí, kvůli čemuž je to za mě nejslabší díl. Jo, pořád se to skvěle čte a pořád to miluju, můj oblíbený díl ze série to ale nebude.
Syn podsvětí
Vladimíra Šebová
Po Dceři zimy jsem se těšila co dalšího autorka napíše a doufala jsem, že mě to bude bavit minimálně stejně jako předchozí dílo. No, bohužel Syn podsvětí mě tolik nenadchnul. Rozhodně to není špatná knížka, ale v porovnání musím říct, že Dcera zimy je prostě mnohem lepší. Tady mě to čtení nebavilo tolik a tolik mě netáhlo, neměla jsem problém se odtrhnout. Líbilo se mi, že je knížka rozdělená na několik částí, opět tu máme severskou mytologii, spoustu mýtických postav a bytostí, bylo to vtipné a vlastně mě to bavilo. V Dceři zimy jsem byla překvapená, že mi nechyběla romantická linka a stačilo mi to sesterské pouto. Tady máme romantické linky hned dvě a za mě teda nic moc ani jedna z nich. Opět, nebylo to špatné, ale prostě mě to úplně nevzalo. Ten svět a zvraty, to všechno bylo fajn, ale nějak mi nesedlo že se to odehrává v přítomnosti. Celkově nemůžu říct, že by na knížce bylo něco úplně špatně, jen s každou věci která mi přišla super se pojí něco, co už tak super nebylo. Na navození podzimní atmosféry to ale bylo fajn. Pokud ale chcete od autorky něco zkusit, jděte do Dcery zimy. #spoluprace #humbookblogeri