Syn podsvětí

To byl opět tak krásný příběh! Nechyběla akce, napětí, přátelství, láska a k tomu spousta magie, bohů a bájných tvorů. Jsem opět nadšená a těším se na další díl.

"Bohyne,bohovia a beštie slovanského panteónu sa vracajú v novom napínavom príbehu. Tentoraz vás vezmú do podsvetia."

Dej tohto príbehu autorka vložila do súčasnosti.

Matthew Morgen je zámočník, ktorému patrí zámočníctvo na ulici svätého Jamesa. Jedného dňa šiel Matthew do práce a keď sa chcel načiahnuť po kľučke,zistil, že žiadna tam nie je. Jeho zámočníctvo záhadne zmizlo...Ale kam? Že by na Lúku stratených vecí, ktorá sa nachádza v podsvetí?...

Spoznáva modročiernovlasú dievčinu Sirínu, ktorá je alkonosta, posledná svojho druhu. A chystá sa na výpravu,kde bude potrebovať na konci tejto výpravy otvoriť dvere,preto poprosí Matthewa či by sa k nej nepridal...

Čaká ich neľahká cesta plná dobrodružstva, nebezpečenstva,mágie,pri ktorej sa stretnú z nejednými bájnymi príšerami či démonmi...

Podarí sa im nakoniec prísť k samotnéj bráne? A dodrží Veles,Boh podsvetia slovo, ktoré dal?

Hmmm.... neviem,kde začať. Teraz neviem či to bolo mojou chybou, že som v kútiku duše dúfala, že autorka bude pokračovať zhruba tam kde skončila Dcéra zimy, alebo aspoň v podobnom príbehu. Chvíľu mi trvalo, kým som sa začítala,ale akonáhle porozumiete samotnému príbehu,potom to už ide samo...ale musím sa aj priznať, že už ku koncu mi bolo aj ľúto, že príbeh končí. Ten koniec bol spracovaný geniálne a už sa neviem dočkať 3.časti...

P.S. a aby som nezabudla za parádnu ilustráciu na obálke má na svedomí @lenka_simeckova a do podsvetia vás vďaka nádhernej mapke zobral @brianterrerosensej

4.5*/5*

Osobně se mi líbil víc první díl.
Asi kvůli provázání reality a fantasy světa, a to mi u prvniho dílu vadil konec, který byl v normálním světě.
Tady začínáme v normálním a až na konci je fantasy svět. Uvidíme co nás čeká v díle třetím!

Co mají společného medvěd, který se ztratí z londýnského přírodovědného muzea, a Matthew, který jednoho dne přijde do práce, aby zjistil, že jeho obchod i s celou budovou se ztratily? Jednu dobrodružnou výpravu do podsvětí za Velesem v doprovodu alkonosta, rusalky a kocoura.

Jedná se o druhý díl série Písně tří světů, která na sebe však příliš nenavazuje – potkáme se tu s Moranou a Velesem a najdeme pár narážek na předchozí díl, ale pokud jste Dceru zimy nečetli a zajímal by Vás pouze Syn podsvětí, tak žádný odkaz ani nezaznamenáte a knížku si naplno užijete i tak.

Stejně jako u Dcery zimy, já byla z knížky nadšená. Poměrně jednoduchý, ale zábavný a vtipný příběh plný slovanské mytologie a příšerek, sympatické postavy, vznikající přátelství a pohled do jejich minulosti. A kočkomilové si v tomhle díle rozhodně přijdou na své.
Všechno to spolu hezky fungovalo, trochu mě mrzí konec, kdy jsem se nedozvěděla, jak to s některými postavami dopadlo s odstupem času.

Určitě bych chtěla vyzdvihnout nádhernou obálku a mapu z pera Lenky Šimečkové, jsou to jedny z mých nejoblíbenějších obálek

4*/5*Jedno je jisté, určitě si přečtu i Vládkyni kouzel, protože tahle milá fantasy mě moc baví.

PS: Musím vyzkoušet krájet cibuli s vypláznutým jazykem

Styl je rozhodně lepší jak u předchozí knihy, i dějově je to ucelenější, než Dcera zimy, ale ani tak mi to nesedelo a to mám ráda slovanskou mytologii. Žádná z těch postav mi nebyla až tak sympatická, aby mě zajímalo co s nimi bude.

Kniha o slovanské mytologii, příběh se odehrával i v Praze, což mi bylo blízké. Líbila se mi cesta do podsvětí, boje. Ze začátku seznamování s postavami, které se všechny potkali, bylo zmatené, trochu jsem se ztrácela, prolínání minulosti a přítomnosti. Na konci jsem nechápala, proč dělala Morana takové cavyky s uzavření brány v zámečnictví, když to mohla udělat až po přesunu všech, proč museli jít ostatní jinou cestou, toto bylo divné. Konec tam nebyl, proto jen 3 hvězdy - Nevyřešené srdce Taťány, nepochopitelné rozhodnutí prodeje, co bude dělat Artěmij, vrátil se k nim Finn?

(SPOILER) Zase pěkný příběh - příběhy. Obyčejný kluk se zamotá do problémů mytologických bytostí a dlužno poznamenat, že se s tím vypořádá se ctí. Líbily se mi kočky, obzvlášť October, a jeho odhodlaný páníček Artěmij. Jenom to Tánino srdce se tak nějak nenašlo...

Děj této knihy se odehrává v současnosti, narozdíl od prvního dílu. Našemu hlavnímu hrdovi, zámečníkovi, jednoho dne zmizí obchod do podsvětí, na Louku ztracených věci. Do života mu vstoupí Siréna, která potřebuje jeho pomoc na cestě za lovem démona, který se dostal do lidského světa.

Příběh mě vtáhl od začátku a knihu jsem si vážně užila. Líbí se mi, že nás autorka seznámí s příběhem více postav, ne jen jedné. Knihu si navíc užijí i ti, kteří nečetli první díl.

Hodnotím 3/5, to ale neznamená, že by se mi kniha nelíbila. Příběh je moc pěkný, oddechový a čtivý, ale ne nudný. Autorčin styl psaní mi poměrně sedl, až na konec, kde se objevilo pár klišé hlášek, a také jsem si díky ní více zamilovala slovanskou mytologii. Postavy byly sympatické (můj oblíbený je Finn), příběh jsem si s nimi moc užila. Číst knížku na podzim byl rozhodně moc dobrý nápad!
Při porovnání s prvním dílem (kterému jsem dala hodnocení 4/5) zde ale chybělo něco, díky čemu by mi příběh přirostl k srdci a vyvolal ve mě nějaké emoce. Dcera zimy skvěle zpracovala vztah dvou sester, což je mě blízké téma, navíc byl děj mnohem zajímavější. V Synovi nekonečna byl sice hezký, ale hlavní zápletka, přestože mě to bavila a těšila jsem se, co se postavám přihodí, mi přišla nahodilá a nepřijde mi, že by postavy v realitě uvažovaly stejným způsobem.
Co se týče Matthewa, od začátku bylo jasné, jakým směrem se jeho charakter vyvine, ale je rozhodně dobře, že se tak stalo. Trochu klišé, ale ty se neomrzí.:)
Kniha je příjemně oddechová a nenudíte se u ní, není to však velkolepá fantasy, kde do poslední stránky čtete jako na trní. Ideální na deštivé podzimní dny.

První díl se mi líbil více. Tady je hodně rozepisovaná minulost postav, jakoby vzpomínají, jak se poznaly apod. Ale vše zapadá a dává smysl. Tak trochu jiná fantasy, což je super!

Zase opět 4 hvězdy. Příběh mě bavil, líbil se mi svět, respektive 3 světy. Taky rozdílnost postav atd. Prostě trochu jiné fantasy, než všichni známe. ALE, z nějakého důvodu jsem si k postavám nevytvořila moc silné pouto. Když by někdo umřel, tak bych asi byla smutná, ale neukápla by mi ani slza, narozdíl od jiných knih, u kterých jsem schopná brečet jako želva. Asi je na to kniha moc krátká, nebo nevím. Počtení dobré, ale chybí tam jiskra.

O chloupek horší než Dcera zimy, ta ale má pevně danou pozici v mé osobní top pětce, takže je asi nefér být moc přísný xd. Dá se číst samostatně bez znalosti Dcery, ale čtenář je odměněn pokud je s ní seznámen. Postavy opět parádní, všechny jsem si zamiloval, inspirace mytologií opět fantastická, to už bych si ale asi měl u Šebové zvykat. Jakmile děj skočí do nám známého prostředí, už jsem se jen usmíval jako trouba :)
Mírný SPOILER- Trochu jsem se bál, že vše bude až moc happyendovaté, né že bych to všem nepřál, ale Dceru si pamatuji právě kvůli krásnému konci, a ani zde jsem nebyl zklamán, jak poeticky jedna z postav skončila.
Už teď se těším na Agátu :)
Dávalo by smysl dát o jednu hvězdičku méně než u Dcery, ale obálka (a mapka!) zas jednu navíc přidává, je to radost na knihu koukat.

Nečetla jsem Dceru zimy, takže nemůžu porovnávat, ale fakt mě to bavilo. Přišlo mi to jako takovej mix Percyho Jackson a Šesti vran, akorát se slovanskou mytologií. Ty už zmíněné slovanské mýty, mě dost zaujaly a celej ten svět taky. Postavy byly dost cool a zajímavý, akorát by některé mohli dostat víc prostoru. Taky mi vadilo, že Matthew, kterej je úplně normální člověk a v podstatě hlavní postava, hodně zanikal mezi těmi ostatními polobohy, rusalkami, alkonosty atd. Byl fajn, ale taky mohl dostat víc prostoru. Rozhodně si přečtu i Dceru zimy, zajímá mě jestli je opravdu lepší. Tohle bylo samo o sobě dost dobrý.

Musím říct, že kniha Dcera zimy mě bavila o něco více, ale to asi hlavně proto, že jsem si oblíbila Moranu a její povahu. U Syna podsvětí jsem si až takovou vazbu k žádné postavě nevytvořila. Né že by byli postavy vyloženě nesympatické, ale žádná mě nezasáhla tolik abych si ji vyloženě oblíbila. Možná i proto, že jich vlastně bylo poměrně dost a jednotlivě nedostali tolik prostoru.
Děj příběhu nebyl až tak záživný jako v případě dcery zimy a asi nejvíc se mi na celé knize líbilo propojení slovanské mytologie se současným světem. Autorka má poměrně čtivý styl psaní a stránky ubíhali poměrně rychle, ale občas jsem se k některým pasážím musela vracet, protože se bez předchozího upozornění měnili časové osy příběhu a díky tomu občas chyběla v textu návaznost. I když se mi informace z minulosti hlavních hrdinů líbili a hezky doplňovali příběh tak bych brala nějaké oddělení, protože přejít během dvou vět od současnosti do xx let staré minulosti je občas zmatečné.

Dcera zimy pro mne byla skvělé čtení, které jsem si užila na maximum. Tady už to bohužel říci nemohu.
Kniha nebyla špatná, ale nebavila mne tolik, jak jsem doufala.

Díky Vladimíře jsem se začínala více zajímat o slovanskou mytologii a za to jsem ji velmi vděčná. Dcera zimy za mě sice o dost lepší, ale i tak jsem si knížku užila. Baví mě hlavně to prostředí a postavy. Některé chování postav mi přišlo dost nelogické a nepromyšlené, proto ty hvězdičky dolu.

Když jsem před pár lety přečetla Dceru zimy, byla jsem neskutečně nadšená, takže jsem měla od Syna podsvětí velká očekávání. Ta se ale bohužel úplně nenaplnila. Chyběla mi výraznější zápletka, záživnější postavy a celkově trochu víc příběh rozepsat do hloubky. Za mě celou knihu zachraňovala linka z minulosti Taťány, o které bych se chtěla dozvědět daleko víc.

K Dceři zimy jsem měla výhrady, ale příběh mi přišel čtivý. Tady jsem na rozpacích.
Příběh samotný by byl celkem fajn, ale od čtení mě v jednom kuse něco rušilo. Hodně se opakovaly stejné výrazy, sem tam přehozený slovosled, jindy záměna rodu, kdy jsem najednou tápala, o kom se vlastně mluví/kdo mluví. V úvodu scény mluví autorka o almaře, najednou je z ní truhla. Jak se řítí po schodech pomalu? Siréna se postavila a rozběhla k dřevěnici a Mathew tak zůstal sám s Finnem a Sirénou? Oprášila zasněžený kámen, na kterém se usadila? To si podle mě sedla a pak teprve ho začala oprašovat
Obecně mi přijde, že autorka má trochu problém s popisem činnosti. Někdy neodpovídá posloupnost, jindy chybí návaznost. Často jsem musela některé pasáže číst víckrát. Ono to na srozumitelnosti až tak neubírá, člověk si to nějak domyslí. Je to ale na škodu čtivosti a plynulosti, nedokážu se pak do příběhu skutečně ponořit.
Myslím, že kniha by si zasloužila větší péči.
Velkým bonusem je v mých očích obálka, ta je opět povedená.

Příběh zahrnující prvky slovanské mytologie. Potkáváme se s alkonosty, rusalkami, domovojem, lišejem. Pokud nevíte, co ta slova znamenají, já to taky nevěděla, proto nastoupil Google :). Matthew je obyčejný smrtelník, který miluje své železářství a žije nudný život. Jeho obchůdek, ale jednoho dne zmizí a on slíbí alkonostovi, že pomůže otevřít bránu do podsvětí, protože tam na louce ztracených věcí svůj obchod najde. Na cestu do podsvětí se proto vydává spolu s rusalkou Ťaťánou, alkonostem Sirénou, synem Velese Artěmijem, lešijem Finnem a černým kocourem Octoberem. Každý z nich má důvod proč tuto cestu podstoupit a riskovat tím svůj život. Příběh se nezastaví a stane se v něm spousta věcí a mně to moc bavilo.