Akléda_ Akléda_ komentáře u knih

☰ menu

Jsem ráda, že moje matka zemřela Jsem ráda, že moje matka zemřela Jennette McCurdy

Byla jsem připravená na to, že tohle bude síla a páni, fakt byla. Na těch necelých 300 stranách je tolik bolesti, manipulace, psychických nemocí a poruch, až to hezké není. Při čtení první poloviny knížky "před" jsem si říkala, že horší to být nemůže. Že to, co matka dělala svojí vlastní dceři, je prostě hrozné a bála jsem se jaká bude ta část "poté" co matka zemře. Ta byla snad ale ještě brutálnější. Když vidíte, jak si Jennette nechce přiznat, že má problém a když jí psycholožka poprvé řekne, že její matka nebyla tak úžasná jak jí popisuje, načež Jennette uteče a už se k ní nevrátí, dojde vám, že teprve tohle bude cesta. Dlouhá, trnitá, plná zpáteček, pomalá a bolestivá, která je ale nutná pro to, aby mohla Jennette normálně žít. Učit se přehodnotit po několika letech svůj přístup k životu kvůli tomu, že v dětství bylo všechno špatně musí být neskutečně těžké a já autorku ohromně obdivuju, že s tím šla ven. Hezky je tu vykreslené také to, jak má svojí maminku pořád ráda, i přes to, že si uvědomuje o co všechno jí připravila. Bolestivý příběh, který, fakt není lehký na čtení, rozhodně ale stojí za to abyste si na něj vyhradili čas. Je to velmi čtivé, čemuž napomáhají krátké a úderné kapitoly a nebudete se moct odtrhnout. Kdybych měla víc času, přečetla bych knížku na jeden zátah. Moc moc doporučuju, jen se připravte, že to nebude snadné čtení.

07.10.2023 5 z 5


Cena cti Cena cti Thrity Umrigar

Tenhle příběh měl rozhodně potenciál, já ale s jeho naplněním nějak nebyla spokojená. Řekla bych ale, že je to spíš chyba moje a ne knížky. I přes to, že byl příběh neskutečně poutavý, originální a dával mi možnost poznat novou zemi i z těch nejhorších možných stránek, mě to vůbec nebralo. Ke čtení jsem se musela skoro násilím dokopávat, neměla jsem problém knížku odložit a i přes to, že se dobře četla jsem příběh nijak neprožívala. Je hrozné to, co se v knize dělo, já se ale s postavami nedokázala sžít natolik, abych s nimi plně soucítila. Musím tedy přiznat, že zhruba ve dvou třetinách přišlo odhalení které mě fakt překvapilo a dalo celé knize zase úplně jiný rozměr, ale to nestačilo. Přišlo mi, že byl děj napsaný tak stroze a obyčejně, že to pak vyznělo jako by takový doopravdy i byl. Prostě mi přišlo, jak kdyby autorka vymyslela skvělý (v rámci možností) děj ale nedokázala ho poutavě napsat. Rozhodně tím nechci zlehčovat osudy hlavních hrdinek ani to co se děje v Indii, jen mě to prostě nevzalo. Jsem ale ráda, že se mi to autorka pokusila ukázat, líbilo se mi, jak spojila dvě hlavní hrdinky. Konec byl za mě docela rychlý, ale nevadilo mi to zase tolik. Za mě bohužel průměr.

07.10.2023 3 z 5


O Veverčákovi, který se bál O Veverčákovi, který se bál Katie O´Donoghue

Původně jsem se do téhle knížky nechtěla pouštět, protože jsem si myslela, že mi dětské knížky nemají moc co nabídnout. Jsem ale moc ráda, že jsem si jí nakonec přečetla, protože by byla škoda, se o takový příběh ochudit. Celá knížka je nádherně zpracovaná, ty ilustrace, formát, to jak moc hezky se čte, velká písmena, díky kterým můžou knížku číst i menší čtenáři. Boží. Je vidět, že autorka má praxi v oboru. V knížce se totiž Veverčák bojí opustit své hnízdo, má z toho strachu až paralyzující úzkosti. Postupně ale poznává zvířátka která mu pomáhají. Jde se od těch nejjednodušších tipů až k lehkým meditacím a to se mi moc líbilo. Dávalo to smysl, něco to předávalo a věřím, že si z těchto pár desítek stran odnese něco jak dospělý čtenář tak dítě. Celý příběh byl kouzelný, já měla po dobu čtení úsměv na tváři a rozhodně knížku budu doporučovat dál.

07.10.2023 5 z 5


Pokrevní cejch Pokrevní cejch Tracy Deonn

3,5*/5* Na pokračování Mýtonošů jsem se těšila dva roky a sice jsem si to užila, ale nadšením do stropu úplně neskáču. Bylo to děsně dlouhé a nepřišlo mi, že by nutně muselo být. Jo,byla tam spousta akce, ale vlastně jsme stihli s hlavními hrdiny prožít jen pár týdnů. Četlo se mi to teda extrémně pomalu, vůbec nevím proč. Postavy mi byly sympatické, ale zase ne nijak extra,ani jedna z nich. Romantická linka tady za mě nic moc a Bree mi už občas lezla na nervy. Trochu jsem se ztrácela a zvraty mě sice dokázaly občas i překvapit, ale vlastně mě nikdy nic nevzalo tolik, že bych byla úplně uchvácená. Bohužel se mi zdá, že tohle je trochu vycpávkový díl, což mě fakt mrzí vzhledem k počtu stran. Autorka to má ale velmi dobře propracované, líbí se mi, že je hlavní hrdinka tmavé pleti a já tak můžu nahlížet na spoustu problémů, které jsou s tím spojené. Bavilo mě to,na třetí díl se těším, ale už podstatně méně než jsem se těšila na tento.

07.10.2023 4 z 5


Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností Laura Taylor Namey

Tuhle knížku jsem vídala hodně na zahraničním BookToku a tak jsem jí chtěla zkusit. Rozhodně chápu, proč si jí spoustu lidí oblíbilo, že bych ale skákala nadšením do stropu, to se úplně říct nedá. Líbilo se mi to prostředí, ať už Miami nebo Anglie. Nečekala jsem, že mě deštivá Anglie tolik okouzlí, zvlášť v podání Lily, ale stalo se. Oblíbila jsem si i samotné postavy a nové kamarády, které si Lila v Anglii našla. Líbila se mi ta témata, se kterými se musela potýkat, ale nebudu prozrazovat. Já sama jsem to nevěděla a hned na začátku to bylo "příjemné" překvapení. Velmi oceňuji také to, jak Lila s Orionem komunikují. Když Lile něco vadilo, tak to řekla a probrali to spolu. To je to chování, které chci v YA knížkách vidět! To mě velmi potěšilo. Celkově i ta romantika byla úžasná, úplně ňuňatá a já se culila a chtěla bych jednoho Oriona v reálu prosím. S čím jsem ale měla problém bylo to, že jsem se do toho nějak nedokázala dostat. Do čtení jsem se musela i několik hodin dokopávat a když už jsem četla tak to bylo fajn, že bych se ale nedokázala odtrhnout to také bohužel říct nemůžu. Kdyby se mi knížka lépe četla, věřím tomu, že bych byla nadšená. Je to ale můj subjektivní dojem, styl psaní je něco, co každému sedne prostě jinak. Tady se to úplně nepotkalo.

11.09.2023 3 z 5


Dívka, kterou spolklo moře Dívka, kterou spolklo moře Axie Oh

S autorkou už mám zkušenost z minulého roku a tak jsem tušila do čeho jdu. Byla jsem zvědavá jak si poradí tentokrát s fantasy a ne s čistou romantikou. U Xoxo mi přišlo že romantika jako taková moc nefungovala a tady jsem byla ze začátku velmi překvapená. Bylo to totiž super a nechápala jsem proč většina lidí hodnotila tuto knihu jako průměr. Cirka v půlce jsem to ale chápat začala. Většinou se knížkám vytýká, že jsou moc dlouhé a daly by se zkrátit. Tady by to chtělo opak. 296 stran bylo na tolik akce a tak dlouhý časový úsek opravdu málo. První půlka knihy se odehraje asi během dvou dní, do konce knihy se má stihnout celý měsíc a poslední dvě kapitoly proletí asi rok a půl? V tom jak autorka pracuje s časem jsem byla fakt zmatená. Postavy byly fajn, ale žádná mi nijak extra nepřirostla k srdci. Líbila se mi inspirace mytologií, ale pak už to spolu s akcí, provázkem, který si dělá co chce a uspěchaným dějem bylo moc. A ta romantika. Ach jo. Do půlky to bylo fakt fajn, pak se to ale začalo motat, měla jsem zmatek, nechápala jsem to, nefandila jsem jim a ve výsledku jsem byla i trochu znechucená. Knížce by určitě prospělo více prostoru, klidně by mohla být třeba dualogií. Takhle si na ní už za chvíli nevzpomenu.

11.09.2023 3 z 5


Děti nade vše Děti nade vše Delphine de Vigan

Moje první setkání s autorkou a rozhodně ne poslední. Překvapilo mě, jak dobře se mi to četlo, vzhledem k tomu, že je knížka z Odeonu. Z nějakého důvodu jsem si myslela, že se to bude číst pomalu a budu se tím muset prokousávat, ale tak to vůbec nebylo. Čtení mě bavilo a i když jsem se na něj musela soustředit víc než u YA knížek, vlastně mě to bavilo. Líbilo se mi, jak autorka zvládla propojit dvě linky hlavních hrdinek a hlavně to, kolik myšlenek nám díky tomu přinesla. Čekala jsem, že tohle bude knížka ve které budu hodně lepíkovat, ale ono ne. Tohle je totiž knížka, která vás donutí zamyslet se nad ní jako nad celkem. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla, ale potom jsem to velmi ocenila. Je tu moc hezky vidět, co může s dětmi udělat sláva ve věku, kdy to sami nechtějí nebo nechápou, bylo mi z toho při čtení až úzko. Velmi jsem ocenila i část po pár letech, kde jsme mohli vidět jak vypadá svět, kam se vyvinul a jak jsou na tom naše postavy. Celkově je tohle velmi zajímavá sonda do života, který by vlastně mohl potkat kohokoli z nás. I přes to ale musím říct, že jsem asi čekala, že se mě to ještě nějak víc dotkne. Chtěla jsem být zlomená a ztrápená, byla jsem ale spíš zamyšlená. Což neříkám že je špatně, jen jsem doufala v trochu jiné emoce po dočtení.

11.09.2023 4 z 5


Letní bouřky Letní bouřky Eva Pospíšilová

Moje první setkání s autorkami, ale rozhodně ne poslední. Tohle totiž bylo hrozně moc fajn! Já jsem teda čekala, že dostanu příjemnou letní oddechovku, ale že se budu tolik bavit, to jsem fakt nečekala. Kluci jsou úžasní, celá knížka je proložená nenásilnými vtipy a navíc se to extrémně dobře čte. Jako fakt, vůbec jsem nevěděla, kam ty stránky mizely. Přátelství kluků bylo hrozně hezky vykresleno a užívala jsem si i to, jak objevovali sami sebe. Klukům je v knížce okolo šestnácti a to byl sám o sobě prvek, který mě taky bavil. Přijde mi totiž, že holky v tomhle věku už jsou mentálně někde trochu jinde a kluci jsou kolikrát malinko pomalejší. Rozhodně to ale nechci nijak hanit, naopak! Já si užívala, že jsem mohla vidět jak se kluci v tom věku chovají, co dělají, čím se baví, co řeší a jak se pošťuchují. Ty jejich naschvály, prostě mě to všechno ohromně bavilo. Podíl na tom bude mít asi i to, že od přátelství k lásce je moje oblíbená romantická linka a tak jsem si tohle fakt užila. Jasně, kdyby spolu promluvili hned tak by to bylo mnohem jednodušší, tady mi to ale přišlo nějak uvěřitelné. Poslední, co bych ráda vypíchla je fakt, že to autorky zasadily do českého prostředí. Názvy ulic byla věc, kterou jsem si po celou dobu extrémně užívala. Pokud chcete nějakou nejen letní oddechovku, tak jste jí právě našli.

22.08.2023 4 z 5


Sanatorium Sanatorium Sarah Pearse

Hledala jsem nějakou audioknihu, která bude dlouhá, aby mi vystačila na pár dní v práci. To Sanatorium skvěle splňovalo - skoro 14 hodin k poslechu. No bohužel musím říct, že ta délka byla rozhodně na škodu. Načtené to ale bylo moc hezky, hlas Jitky Moučkové se mi krásně poslouchal, nebyly tam žádné ostré sykavky a kolikrát mě překvapilo jaké všechny emoce dokázala do hlasu propsat. Knížka jako taková je pro mě ale trochu zklamáním. Začátek byl velmi táhlý a pomalý, chvílemi jsem si říkala že jsem to asi blbě pochopila a je to detektivka a ne thriller. Upřímně, z toho žánrového zařazení jsem do teď zmatená, protože celou knížkou nás provází detektivka Elin, ale zároveň to není úplně klasické vyšetřování stylu Agatha Christie a dost se tam toho děje, tak nevím. Cirka po první třetině se to teda rozjede, začnou se objevovat mrtvoly, tajemství, překvapivé i méně překvapivé zvraty a mě to bavilo. Byla jsem napjatá, překvapená, dokonce jsem při pár scénách napětím nedýchala. Konec je ale zase velmi klesavé tendence, protože ač jsem neodhadla vraha, motiv mě teda zklamal. Jako chápu, ale nemyslím si, že to je dobrý důvod k tomu zavraždit tolik lidí. To mě dost zklamalo a ve výsledku jsem z toho byla taková meh. Cením ale, že Elin má psychické problémy, které se v knížce řeší. Vůbec jsem netušila že je Sanatorium první díl s touto vyšetřovatelkou a nevím, zda se budu pouštět do dalších. Úplně se do toho nehrnu, ale pokud bude audio zpracování, tak to nejspíš zkusím. Sanatorium jako takové vlastně ani nevím, jestli bych doporučila, nebylo to úplně špatné, ale že bych byla nadšená, to se také říct nedá.

22.08.2023 3 z 5


Solitaire Solitaire Alice Oseman

3,5*/5* Solitaire byla jediná knížka od autorky, která mi chyběla přečíst a byla jsem zvědavá, jak se mi bude líbit. Tori jsem si ze Srdcerváčů oblíbila a ráda jsem si přečetla její příběh. Tím, že Tori je tak specifická postava je specifická i ta knížka. Nejde tady totiž ani o lásku, ani o přátelství jako takové, není tady jedno centrální téma, pod které by se dala knížka shrnout. Tím tématem je Tori. A všechno se to točí okolo ní. Jak vnímá svět, jak prožívá věci, jak se cítí, jak na ní působí škola, psychický stav jejího bratra, anonymní skupina Solitaire... Všechno tohle tady je, zároveň je tu ale i prostor pro spoustu myšlenek a já tak mám v knize desítky lepíků. Líbilo se mi, jak knížka poukazuje na to, že školní systém není úplně chytře nastavený a že vaše úspěšnost ve světě se neodráží od toho, jaké máte známky. Líbilo se mi, že bylo vidět vztahy mezi Tori a jejími kamarády a to, jak se mění. Hlavně se mi ale líbilo, že Tori není klasická YA hlavní hrdinka. Ona totiž není hrdinka. Svět jí štve, nebaví ji, nejradši by se někam schovala a to pro ostatní není to, jak by se měla chovat. Tahle knížka je velmi zvláštní a svá a nebála bych se jí přirovnat k divnoknihám, i když tam nespadá úplně. Jen si myslím, že se nebude líbit každému kdo má rád například Srdcerváče. Já si její čtení užila a rozhodně ho nelituji, na druhou stranu si ale myslím, že mi nějak extrémně dlouho v paměti nezůstane. Od autorky mám větší oblíbence (Bez lásky). #spoluprace #humbookblogeri

22.08.2023 3 z 5


Neptunův syn Neptunův syn Rick Riordan

Po roce a půl jsem se konečně dostala k pokračování Bohů Olympu a musím říct, že to bylo o moc lepší než jednička. U té jsem měla problém s délkou, s postavami, s novým světem a s tím, že mě to celkově tolik nebavilo. Možná to u dvojky bylo lepší i z toho důvodu, že jsem věděla co čekat. Líbilo se mi to mnohem víc, bavilo mě to, bylo to vtipné a dokázala jsem se lépe zorientovat. I když teda musím říct, že mezi "novými" postavami mám pořád bordel a že plést římskou mytologii do té řecké je pro mě fakt těžké na pochopení. Díky bohu za ten slovníček na konci, ten mě zachraňoval úplně neskutečně. Pořád se mi to teda čte z nějakého záhadného důvodu docela pomalu, ale měla jsem narozdíl od jedničky tendenci v tom pokračovat a vracet se k tomu. A hlavně - je tu Percy Jackson! Jak ten mi chyběl. Jsem hrozně ráda, jak to autor všechno proplétá a rozhodně doporučuji číst Bohy Olympu až po PJ protože i když si tu sérii teď už nepamatuji úplně detailně, stejně ty odkazy zvládám chytat. Konec byl zase mega otevřený a já jsem zvědavá, kam to povede dál. Jen doufám, že se do dalšího dílu pustím dřív než za rok a půl, jinak mi bude třicet než tu sérii dočtu :D

22.08.2023 4 z 5


Pekař příběhů Pekař příběhů Carsten Henn

3,5*/5* Do Pekaře příběhů jsem nešla s žádnými konkrétními představami a bylo to asi dobře. Dostala jsem totiž velmi netypický příběh, který byl spíš než o příběhu o myšlenkách a pocitech, rozhodně to ale neberu jako mínus. V knížce sledujeme sice Sofii, pekaře Giacoma i další vedlejší postavy, nezdar Sofiina manželství a zda se mu dá nějak pomoct, to hlavní ale je, co z toho vyplývá. Že se musí lidé snažit, aby udrželi vztahy, že je důležité nejen spolu mluvit, ale i naslouchat. Krásných myšlenek tam bylo opravdu nespočet, jen mi přišlo, že na úkor toho byla čtivost knihy. Kvůli tomu, jak jsem se pořád zaobírala myšlenkami mi to pak tak rychle neodsýpalo. Knížka se snaží v sobě zpracovávat i těžší témata, velmi okrajově, ale není to ten důvod, proč byste jí měli číst. Tohle je příběh, který si přečtěte pokud chcete něco úsměvného, milého a něco, co vás pohladí po duši. Já si to užila a i když to není nic co by mi nějak dlouho uvízlo v paměti, tak mám chuť si přečíst i autorovu předchozí knížku.

22.08.2023 3 z 5


Zrádci krve Zrádci krve Lynette Noni

Po dočtení trojky můžu s klidem říct, že Ranhojička patří mezi moje nejlepší fantasy série ever. Tady prostě všechno funguje, já se nemohla odtrhnout, dýchala jsem za hlavní hrdiny a na každý díl jsem čekala jako na smilování. Ten svět, který autorka vymyslela, to, jak jí to funguje, ta geniální magie, to, jak úžasně píše, že vás to vtáhne tak, že chcete jenom číst a číst a nedokážete dělat nic jiného. Zároveň je ale zvlášť tenhle díl fakt dost brutální, sama autorka na to na začátku upozorňuje, což je za mě super, protože je to fakt na místě. Byly tam scény, kdy mi nebylo dobře. Byly tam zvraty, při kterých vám buší srdce a které vás dokáží překvapit, k tomu všemu je to ale i vtipné a dost romantické. Ta romantika je tak úžasná! To, co mezi nimi je, jak se cítí, jak to autorka zvládla bravurně popsat, jak se k sobě chovají no prostě... Miluju to všechno a mrzí mě, že už se nemám na co dalšího těšit. V zahraničí má autorka ještě další knížky, tak budu doufat, že se jich u nás taky dočkáme.

22.08.2023 5 z 5


Souhvězdí osudu Souhvězdí osudu Shea Ernshaw

1,5*/5* Čekala jsem hodně, ale tohle opravdu ne. Na začátku to vypadalo mega dobře. Poetický styl psaní, krásné popisy a sice velmi pomalý, skoro až stojící děj, který ale kompenzovala atmosféra, souhvězdí, hvězdy a nádech noční oblohy. Dokonce mi proběhlo hlavou, že by to mohlo být 5* No ale nebylo. Po pár stránkách se totiž Vega rozhodne opustit údolí a vydává se na cestu. Pátrá co osobě, u které neví jak vypadá a zda jí zachrání. Sama se skrývá ale vlastně moc neví proč. Je sama. Dělá zvláštní činy a rozhodnutí. Potkává záhadného a pohledného kluka. To všechno vede k velmi neuspokojivému konci. Cestou si utvoří přátele i nepřátele, pak se stane spousta věcí a na konec se dočkáme otevřeného konce a potencionálního druhého dílu? Chci série dočítat, ale tady upřímně nevím zda to zvládnu. Vega ani žádná jiná z postav mě nebavila (možná kromě Cricket) bylo to dlouhé a akce na sílu tomu fakt nepomohla. Kdyby autorka zůstala u poetického popisu krajiny tak bych byla happy, to jí šlo fakt dobře. Jediné co můžu vyzdvihnout je obálka a občasné kapitoly o první Astronomce, které nám dokreslují příběh. Jinak doporučit nemůžu.

01.08.2023 2 z 5


Strašidlo cantervillské Strašidlo cantervillské Oscar Wilde

Tuhle tenkou záležitost jsem si půjčila na prázdniny z knihovny dost náhodně, ale jsem za to velmi ráda. Přečteno za pár desítek minut a potvrzeno, že Wilde umí jak drama, beletrii, tak i pohádky. Tohle bylo hrozně miloučké, strašidlo co se snaží strašit, lidé co mu to kazí a jedna vnímavá postava díky které je strašidlo zachráněno. Má to boží ilustrace, je jich tam hodně, díky velkým písmenům se to čte mega rychle a já si to prostě užila. Trochu mi to připomínalo český seriál Mazalové, který mám také moc ráda. Doporučuju, knížku i seriál.

01.08.2023 4 z 5


Poslední stanice Hamburk Poslední stanice Hamburk Martin Vopěnka

1,5*/5* Jediný důvod proč jsem tuhle knížku dočetla je ten, že jsem jí poslouchala jako audioknihu. Jinak si myslím, že bych u toho nevydržela. Filip Švarc ale načetl knížku krásně, zpracované to bylo moc hezky a já bych si poslech i užila, kdyby byl lepší příběh. Chápu, že to asi není knížka úplně pro mě, ale i takové příběhy se mi občas líbí. Tenhle to ale není. Příběh který sliboval obchodníka na burze s bitcoinem a pornoherečku, to mohlo být fakt dobrý. Ale nebylo. Já nějak nechápu co mi to mělo dát a čím se to snažilo být. Do thrilleru to nakonec nedošlo, erotickým románem bych to také nenazvala, i když sex tam je. Byla to prostě taková velmi cynická a divná zpověď nespokojeného padesátníka který si stěžoval na různé věci. Byla jsem u toho akorát naštvaná a chtěla jsem si rvát vlasy a ani konec tomu nepomohl. Zaprvé fakt nebyl překvapivý, spíše naopak. A hlavně co to jako bylo a kam to směřovalo? Měla jsem si něco uvědomit? Proč je to otevřené? Nechápu to. Neříkám, nějaké plusy to má, líbilo se mi třeba jak autor věří v mojí generaci a že mě knížka občas ponoukala k zamyšlení. Jinak ale nechápu a jsem bohužel velmi zklamaná.

01.08.2023 2 z 5


Pět malých prasátek Pět malých prasátek Agatha Christie

Po dlouhé době další klasická detektivka od samotné královny detektivek a nemohla jsem udělat lépe. Deset malých černoušků asi už nikdy nic nepřekoná, ale Pět malých prasátek bylo moc fajn. Na začátku jsem měla trošku problém s Poirotem, přišlo mi, že byl moc agresivní a vytáčelo mě nadměrné množství vykřičníků, možná to ale bylo jen tím že jsem četla přerušovaně, protože pak už to bylo super jako vždy. Baví mě, jak Poirot své vyšetřování zakládá na psychologii a ke všemu se snaží dopídit a žasnu nad tím, jak to vždycky dokáže. Tohle není moje první detektivka od autorky, takže bych teoreticky už měla vědět jak autorka píše a kdy mě chce čím překvapit, stejně jsem to ale neodhadla a na konci jsem byla příjemně zaskočená. Prvně jsem se trochu bála jak to skončí, ale nebylo čeho. Líbilo se mi i jak byla knížka rozdělená do několika částí a i přes to, že je tam dost postav a jmen jsem se víceméně zvládala orientovat. Agatha prostě umí a za mě je tohle další povedený kousek.

01.08.2023 4 z 5


Tentokrát je to doopravdy Tentokrát je to doopravdy Ann Liang

No já vám nevím, ale po dočtení teda můžu říct jen to, že jsem dost zklamaná. Minulý rok jsem četla Xoxo, které mi přišlo fajn a tak jsem se na další asijskou romanci dost těšila. Bohužel ale musím říct, že tohle byl prostě průměr. Stejně jako u Xoxo mi přišlo, že tady nefungovala ta romantika. Prostě jsem mezi hlavními hrdiny nic necítila a nevěřila jsem jim to. Bavilo mě ale spousta jiných věcí, to zase nemůžu říct. Caz Song je herec, Eliza chce být spisovatelka a vy máte možnost sledovat je, jak se s tím potýkají, to bylo super. Stejně tak bylo moc fajn to prostředí Pekingu, kterého tam teda klidně mohlo být víc. Taky se mi líbilo, že Eliza byla takové trdlo, které dřív mluvilo než přemýšlelo a kvůli tomu se dostávala do velmi bizarních situací, které mě bavily sledovat, i když někdy to bylo dost cringe. Celkově Eliza byla taková trochu divná a dost střelená, svým způsobem mě ale bavila. Knížka je extrémně čtivá, ani jsem nevěděla jak se to stalo a měla jsem za sebou desítky stran. Poslední co bych vytkla je hodně otevřený konec. Nedozvíme se vůbec nic ohledně toho, jak to s Cazem a Elizou bude pokračovat a to mě teda dost štve. Jako celek nemůžu říct, že by to bylo úplně špatné, i když já osobně teda víc užívala to prostředí než romantiku. Čekala jsem prostě ale něco víc, doufala jsem, že to bude ta jedna letní knížka, která bude úplně epesní, což se prostě nestalo no. #spoluprace #humbook #humbookblogeri

01.08.2023 3 z 5


Cíťa Cíťa Lenka Blažejová

4,5*/5* Vlastně jediný důvod proč ode mě knížka nedostala úplný počet hvězd je, že mám srovnání s předchozí knížkou od autorky a Moje rudá knížka za mě byla prostě o chlup lepší, jinak ale nemám co vytknout. Knížka obsahuje opět spoustu užitečných informací, poznámek a rad ať už pro samotné introverty, nebo pro lidi, kteří s nimi žijí/kamarádi se/jsou nuceni existovat... Líbilo se mi, jak autorka popisuje tyto osoby jako by byly něco speciálního a nebylo to na škodu, protože já sama to tak občas beru a vyčítám si to. Knížka je lazena do bílé, černé a hlavně modré barvy a to se mi také moc líbilo. Autorčiny ilustrace mám ráda a byla jsem zvědavá co si pro nás zase vymyslela. Cením i rozdělení knížky na části, které byly příhodně pojmenované jako např. Zakřiknutý závěr apod. Pokud bych se v tom chtěla šťourat tak bych nejspíš vypíchla něco v tom smyslu, že jsem občas nevěděla jestli to má být více pro zábavu nebo naučné a pak jsem byla malinko zmatená. Ve výsledku to ale nemělo žádný vliv na to jak jsem si čtení užila, prostě jsem se občas něco dozvěděla, občas jsem se smála, občas přemýšlela atd. Moc fajn knížka, která bere introverty jako rovné extrovertům a já jí určitě budu nenápadně posouvat v rodině dál.

01.08.2023 5 z 5


Hory zpívají Hory zpívají Nguyen Phan Que Mai

Pokud vám můžu dát k téhle knížce jednu radu, tak by to byla ta, abyste si na ní udělali čas. Tenhle příběh nestojí za to, abyste ho slupli jako malinu. Naopak. Vychutnávejte si ho pomalu a po kouskách, tak jako jsem to udělala já. Zaručuju vám, že zážitek z knížky bude o to silnější. Tohle čtení totiž není žádná procházka růžovým sadem. Vyprávění babičky a vnučky, to, kolik se toho stane a jak za postavy dýcháte, aby se jim už nic zlého nepřihodilo... Vždycky jsem si myslela že už to nemůže být horší, že už si toho přece vytrpěli dost, ale život ukázal že to vždycky může být horší. Je tu krásně vidět jaké všechny důsledky může mít válka a já jsem se toho spoustu dozvěděla. O válce, o Vietnamu, o jiné kultuře, o silných postavách... Navíc jsem si v knížce našla nespočet vět a odstavců které stály za zvýraznění a chci si je připomínat. Opravdu silné čtení, které vám něco předá a stojí za to ho procítit, i když vás to bude bolet.

01.08.2023 5 z 5