Acamar komentáře u knih

Čtivé a napínavé sci-fi na téma cestování v čase, které zvolna graduje až do téměř akčního závěru. Příběh ve dvou časových liniích, kdy ta z lehce vzdálené budoucnosti (připomínající ovšem spíše minulost) může trochu iritovat nekonečným protahováním, než jedna z hlavních postav dospěje k pochopení toho, co je čtenáři už dávno známo - a nebo ji lze brát jako celkem zábavnou satiru byrokracie a chaosu, který díky nepředvídatelné okolnosti vykolejí zajeté fungování oxfordského prostředí. Středověká linie se rozjíždí zvolna, nejprve čtenáře nechá seznámit se s prostředím a lidmi, kam se cestovatelka časem dostala, navázat k nim vztah, aby v posledních kapitolách celkem brutálně beznadějně, ale uvěřitelně nechala prožít si čtenáře dnes abstraktně vzdálenou historii černé smrti.

7 14.11.2018

Ačkoli je to vlastně celkem předvídatelné vyprávění o obvyklých trablích dospívajícího třináctiletého kluka, bylo to pro mne nečekaně příjemné, naprosto vtahující čtení. Asi mne mělo "varovat" jméno autora, že i z takovéhoto všedního námětu dokáže vykouzlit tak strhující a napínavé vyprávění, s humorem, trochou tajemna, osobitými postřehy a poetikou ...takže jsem mu odpustila i ty nervy drásající a občas nedovysvětlené konce kapitol i tradičně lehce neuvěřitelného, předčasně vyzrálého hlavního hrdinu. Popravdě kdyby byl mentálně odpovídající svému věku/průměru, asi by to dospělé čtenáře tolik nebavilo číst.

11 07.11.2018

Poklidná kniha na zneklidňující téma vyrovnávání se se svou minulostí, s osobní rolí ve válečných událostech, s jejími dopady na současný život. Čtenář se nedočká žádných bouřlivých emocí a děsivých odhalení (ale ani silnějších momentů), vše vyplývá velmi pomalu a jakoby neochotně na hladinu vyprávění pouze v náznacích, nedořečenostech, nejistých mlhavých vzpomínkách...a ani na konci knihy není jisté, jaký hlavní postava sama vlastně zaujímá postoj, zda pouze vzpomíná, obhajuje se nebo něčeho lituje.
Pro neznalce zajímavě "exotické" vykreslení poválečné doby v Japonsku, kdy se střetává odcházející tradiční, konzervativní a přezdvořilá generace s tou nastupující, mnohem otevřenější a nesmířlivější.

14 07.11.2018

Četbou Wernischových hravě fantaskních veršů trudnomyslnosti nepropadnete...Ó kdežpak!

Archetypální příběh o cestě, hledání svých kořenů a svého místa v životě, dospění. Mužsky strohý a syrový styl, až jakési klipovité "výjevy", které však nepostrádají svou poetiku a vytvářejí sugestivně bezútěšnou, jednolitou atmosféru (byť to nepůsobí úplně původně).
Nějak zvlášť nevyhledávám tento typ knih, pro jejich nepřirozenou sešněrovanou stylizaci do jednobarevnosti, což je samozřejmě pouze můj problém. I přesto mne občas některá v podobném duchu dokázala nadchnout, ale Jezeru se to nepovedlo...snad mu schází to obtížně definovatelné "něco" navíc, co povznáší zručně napsanou knihu na silný příběh s nějakým hlubším vnitřním sdělením mezi řádky.

7 06.11.2018

Velký a romantický, čtenářsky atraktivní příběh - osudová láska, tragédie, vina a válka.
Úvodní část, kdy se v rámci jednoho obyčejného letního dne velmi pozvolna schyluje k různými náznaky avizované tragédii, mne svou formou vyprávění strhla jako už dlouho nic... Několik všedních, ale pro další běh klíčových událostí toho dne, jimž každá z těch několika postav vtiskává svou pozměněnou perspektivu i interpretaci. Lyricko-popisné pasáže střípkovitě vykreslující psychiku postav, jejich pocity i motivaci. Důmyslně budovaná atmosféra sílícího dusna vnějšího i vnitřního, plného emocionálního napětí mezi postavami, až k dramatickému vrcholu, kdy se cesty všech násilně oddělují.
V následujících, dějově bohatších částech příběh pokračuje dále, oddělení dovršuje válečná doba, a jak to všechno vlastně dopadlo se, jak se zdá, rozhodl autor ponechat zase na čtenářově interpretaci. Pro mne velký zážitek a podnět k seznámení se s dalšími díly Iana McEwana.

16 31.10.2018

Beletristicky zpracovaná výpověď o 11 letech strávených v komunistických věznicích a pracovních lágrech.
Zajímavé přechody z 3.osoby vyprávění, které má spíše dokumentární charakter popisu všedního života v těchto institucích, hojně prostoupený vězeňskou a hornickou hantýrkou, do osoby první, kdy přicházejí ke slovu autorovy osobní reflexe a úvahy ...
Jeho výpověď je realistická, nečernobílá obdobími lepších i horších podmínek a mezilidských vztahů...plná manuální dřiny, prachu a vykouřených cigaret...
Kniha má samozřejmě výrazný etický apel, kde však autor nic čtenářům svými "motáky" nepodsouvá, jsou spíše svědectvím o jeho vlastním vnitřním zrání a krystalizaci postojů.

7 24.10.2018

Opět lehounká ruka I. Turgeněva a téma první velké, ještě dětsky čisté lásky, jejíž nevinnost i plány končí srážkou zamilovaného Sanina se zkušenou "krotitelkou" Marjou Nikolajevnou...inu, Sanin míní, "příroda" a Marja Nikolajevna mění...
Přesto to není prostá romance, přes lehkost, čtivost a nekomplikovanost je znát, jaký byl Turgeněv zdatný pozorovatel a psycholog, který s pobaveným nadhledem i určitým soucitem odkrývá pomíjivost vášní, slabost vůle i hru iluzí v milostných vztazích.

7 24.10.2018

Máloco je mi tak na hony vzdálené jako svět této knihy. Cesta k ní u mne nevedla přes film, ten jsem nikdy neviděla, ale přes kdysi čtený Deník, který na mne tehdy udělal dojem.
A souhlasím s těmi, kdo Klub rváčů řadí k těm nejvýraznějším novodobějším knihám. Pro naprosto originální styl a nápady. Pro, na emoce silně působící, schopnost vyjádřit životní pocity totální frustrace hlavní postavy při hledání nějakého svého smyslu a směru, ať už si o jeho řešení, nebo spíše ventilu, myslím cokoli. Pro názornost tlaku na psychiku jedince, který se nechce nebo nemůže přizpůsobit (ze svého pohledu) bezesmyslnému a vykleštěnému způsobu existence "většiny".

13 17.10.2018

Kniha se symbolicky výstižným názvem...autorka nenechá nikoho tápat, co má cítit, na které straně stojí dobro a kde zlo.
Téma rasismu a segregace je závažné, doba zasazení románu překvapivě ne tak vzdálená...ale zde se hraje převážně v takové nějaké intrikářsky salónní podobě a spolu s přílišným schematismem postav to z knihy dělá lehčí, příjemné oddechové čtivo spíše pro ženy.

8 17.10.2018

Číst tuto knihu bylo pro mne příjemné - je psána takovým poklidným uměřeným "britským" stylem, budícím chuť zachumlat se do deky, dát si nějaký hřejivý nápoj a nerušeně otáčet stránky.
A obsahově...možná mám pro tuto knihu handicap milovníka klasických anglických detektivek, proto jsem nepochopila, proč tam vůbec ta ústřední, detektivní linka je, když jediné, co se čtenář dozví je, že hlavní postava je detektiv (o jehož případech se nedozvíme nic, jen že je ceněnou společenskou celebritou díky svým úspěchům v nich), jeho snem je vypátrat zmizení rodičů, o což se pokouší v pozdější části knihy (ovšem bez jakýchkoli "indicií" pro čtenáře) a jakási závěrečná (zajímavě surealistická) honička a vysvětlení na úrovni špionážních příběhů A.Christie...Bez ní by se mi kniha líbila více. Ale povedlo se nalákat mne na přečtení jiných knih autora, pro jistotu s nedetektivním námětem.

5 08.10.2018

Prozaická, hororová historka E.A.Poea ve verších...Zimní noc, truchlící muž, mrtvá dívka, černý havran a smrt...rytmickým opakováním stupňující se tajemno, napětí, strach z neznáma, fatalistický závěr...
Nevládnu angličtinou natolik, abych úplně dobře porozuměla originálu, ale při mém laickém srovnání dvou nejznámějších překladů ten od Vrchlického je věrnější a lépe vystihuje atmosféru Poeovy básně, ten od Nezvala je volnější, ale přístupnější dnešnímu jazyku, libozvučnější, zpěvnější (tomuto dojmu ale asi napomáhá, že jsem Nezvalův překlad i poslouchala zhudebněný z desky ASPM).

Po delší době jsem si dopřála setkání s mou oblíbenou Olgou Tokarczuk. Prazvláštní, nezařaditelný literární útvar, koláž různorodých útržků vířících autorčinou myslí. Záznamy snů z internetu, kronikářské zápisky vlastního všedního života v náruči malého polského pohraničního městečka a přírody, příběhy sousedů, legenda o svaté Starostě a život mnicha, kterému se stala inspirací... dualita viditelného života za slunečního světla dne a v noci, kdy ožívají ty netušené a skryté strany věcí...A nesmím opomenout všudypřítomný podivínsky zvláštní smysl pro humor, ze kterého mi místy skoro běhá mráz po zádech (a nemyslím jen vztah k muchomůrkám:) Autorka musí být velmi neobyčejná žena a nemůžu se zbavit pocitu, že hrdinka její pozdější knihy paní Dušejko je takové její starší alter ego.

14 03.10.2018

Smutný příběh, v jehož centru stojí malá černošská holčička Pecola trpící primárně nedostatkem zájmu, péče a lásky svých rodičů, jejich nespokojeností z vlastního života, vzájemně nenaplněným vztahem plným obviňování a agrese. Její rodina má v okolí špatnou pověst a Pecola i zde cítí stud, osamělost... Příčinu i možnou spásu nachází v sobě - kdyby byla tím krásným modrookým blonďatým andílkem z amerického ideálu...Černošská autorka Toni Morrison příběh zasazuje do širšího rámce, na souběžně vyprávěných osudech Pecoliných spolužaček/vypravěček, minulosti Pecoliných rodičů a dalších, nějak s hlavním příběhem spojených obyvatel městečka z něj nedělá jen prvoplánově dojímavý sociální příběh, ale věrohodně vyznívající popis života dané doby i segmentu společnosti, navíc napsaný tak, že přes smutný námět je radost jej číst.

10 03.10.2018

"Dospělost je tchýní krkounství"

...byla první věta, na kterou mi při namátkovém otevření této sbírky padlo oko. A dostavil se okamžitě déja vu pocit okouzlení z Divišova světa, který je pro mne láskou na první "počet"!

Čtivá, rychle odsýpající kniha bez zbytečných odboček a větvení, se zajímavým námětem. Dobře vystižené rysy zakřiknuté, osamělé a přátelstvíchtivé Blanche, stejně jako manipulativní techniky Kristy,
(což už nemůžu říct o zpodobnění rodičů Blanche, to na mne příliš uvěřitelně nezapůsobilo).

Cílová skupina z ryze subjektivních důvodů bohužel nebudu. Asi jsem se s knihou už minula věkově. Také mne čím dál více irituje tento typ pronikavě vševidoucích outsiderů, kteří jako jediní ční ve svém jinak naprosto bez výjimek povrchním, konzumním a zaslepeném okolí. A do třetice i po stránce formální si více vychutnávám knihy propracovanější, mnohovrstevnaté, s barevnějšími charaktery, větším prostorem pro tajemství, představivost, s bohatějším a rafinovanějším jazykem...Toto byla zajímavá, čtivá, ale pro mne příliš černobíle jednorozměrná jednohubka.

2 26.09.2018

"Echt" sci-fi, aspoň jak já si jej, jako neznalec žánru, představuji - vesmírná loď plující v nekonečném kosmu, roboti, mimozemská civilizace, objevy, záhada...Nebylo to sice pro mne čtení, které by mi nedovolilo od knihy odejít, zejména první polovina byla hodně pozvolná, přesto na mne působilo tak nějak solidně a nadčasově a jeho představa mimozemské civilizace, kterou zde vlastně poznáváme pouze nepřímo, byla hodně zajímavá.
Velkým překvapením pro mne byly pasáže popisující vesmír a poslední cestu P.Bowmana se svou až básnickou atmosférou - je vidět, že pro autora znamená vesmír něco mnohem více než jen kulisa pro jeho příběh.
Kubrickův film mi doposud unikal, ale při příští příležitosti si jej ze zvědavosti, jak ztvárnil vizuálně právě tyto pasáže, určitě nenechám ujít.

15 26.09.2018

Ke knihám Milana Kundery mám poněkud ambivalentní vztah. Na jednu stranu, díky jeho vypravěčskému odstupu z chladných bezemocionálních výšin, ve mně budí dojem jakési až lehce nepříjemné literární "pitvy" s podprahovým výsměchem, jeho hrdinové jsou vesměs arogantní, sebestřední a mstiví zneuznanci a citoví mrzáci, (ženské postavy obvykle zase hloupě naivní a slepě oddané), a proto mám často pocit, jako bych četla jednu a tutéž knihu v různých variacích. Na stranu druhou psát umí zajímavě, čtivě a mistrovsky, a tak je stejně vždycky zhltnu jedním dechem.
Nejinak tomu bylo i v případě narcise Jaromila, který pod jhem výjimečnosti vtiskávaném mu od dětství jeho matkou, celý svůj krátký život hledal prostor pro svou prorokovanou velikost, až jej využil a řádně zneužil v neblahé poúnorové době.

9 19.09.2018

Hrdina knihy, 33letý židovský právník Alex, na čtenáře v pomyslné autoterapii chrlí vzpomínky na své dětství a dospívání...Na úzkostlivé, ochranitelsky omezující rodiče se svéráznými výchovnými metodami a názory, na Ameriku jeho mládí rozdělenou na židovskou a gójskou, na nutkavě a neodbytně probouzející se sexuální pudy, první milostné trapasy i pozdější vztahové peripetie a neschopnost "usazení se"...A pokud je čtenáři blízký takový ten teatrální, neurotický, jízlivě až nenávistně ironický typ komiky s porcí nadsázky, tak si tento výlev užije a možná se bude i zvrhle těšit, až dítko, pomalu přicházející do puberty, začne nosit účty od psychologa, že bude taky taková legrace.
A jinak samozřejmě také zajímavá výpověď o dospívání v židovské komunitě Ameriky té doby.

7 19.09.2018

Expresivní román o herci, v němž se výjimečné nadání snoubí s výjimečnými ambicemi a pudem sebezáchovy...Na jeho příběhu Klaus Mann působivě vystihuje, jak v cestě na mocenský vrchol v libovolné době a oblasti překáží jakákoli víra a ideály, emoce a loajalita k druhým, jak snadno lze i nepříznivou situaci a vlastní minulost trochou osobního kouzla a lichocením na správném místě zvrátit ve svůj prospěch.

3 16.09.2018