Acamar komentáře u knih

Chytrá koláž ze stručných, zjednodušujících výřezů některých dějinných událostí a ideologií minulého století poslepovaných spolu s nejrůznějšími perličkami a kuriozitami tak, aby v "nasvícení" Ouředníkova jazyka vynikla jejich ironičnost, absurdita a nesmyslnost. Lehké, poměrně zábavné a svěží čtení, které postupně ztrácelo své prvotní kouzlo a s několikadenním odstupem od dočtení je jeho "stopa" mizivá.

5 12.09.2018

Kniha, která mne okamžitě do sebe vtáhla už od svého začátku v duchu polské Panelstory...Sága ženské linie jedné rodiny sahá svými kořeny až k válečným časům, kde se skrývá ústřední kostlivec ve skříni, větví se a nabaluje na sebe další a další komparsisty, hrající se svými mikropříběhy větší i menší role v příběhu hlavním... až k samotnému opravdu dramatickému závěru. Téma mi bylo velmi blízké (dětství v podobném hornickém městě a podobné době), způsob vyprávění mne naprosto pohltil a jako bonus krásná i vtipná obrazná přirovnání a obraty, za které by se nemuseli stydět ani mistři magického realismu. Zážitek!

21 12.09.2018

Tuto knihu jsem vytáhla z knihovny (naprosto nezáměrně) hned po Faberově Knize zvláštních nových věcí, k níž je, jak jsem zjistila, přirovnávána. Bohužel. Tato okamžitá konfrontace nebyla pro Kosmonauta z Čech příznivá...přestože má kniha pěkné momenty a nápady, dá se najít něco k zapřemýšlení a Jakub z první poloviny knihy (než projde proměnou v akčního filozofa v akutní depresi) je milý sentimentální sympaťák, tak celkově mi kniha přišla povrchní, přehlcená, nekompaktní a nesourodá.

7 02.09.2018

Skalní fanoušek žánru sci-fi nejsem, a tak lákadlem pro volbu této knihy bylo jméno autora - a i na potřetí pro mne čtenářské potěšení.
Síla jeho knih bez ohledu na žánr, který zvolí, je pro mne především v citlivém, chápavém a hlubokém vhledu do lidských duší, bez potřeby kohokoli soudit nebo mu nadržovat.
A tak i zde jsem dokázala chápat Petera na jeho dobrodružné misionářské výpravě na planetě Oáza, kde se objevování nového světa spojuje s pokušením naprostého, nekritického přijetí a adorace místními obyvateli (jehož motivaci částečně rozkryje až později) a zároveň se zneklidňujícími, čím dál více drásavými zprávami své ženy z domova...které útočí na samou podstatu jeho lásky a víry, rozpolcují jej pochyby o všem včetně sebe a nutí jej pomyslně si zvolit mezi láskou k ženě a bohu.
Stejně tak mi byla blízká jeho ochranářská a praktická žena Bea, ta z rozdělených partnerů, které je přisouzena role zůstat ve starém prostředí, nijak se nemoci podílet na fascinujícím dobrodružství, jež prožívá její muž, a aby toho nebylo málo, všechno v tom starém světě přestává fungovat a i ona prochází svou podobou krize ve vztahu i víře.
Kniha má samozřejmě i jiné linie příběhu, popis neznámé planety i jejich obyvatel, tamější trochu zvláštní osadníci ze Země, atmosféru všudypřítomně povlávajícího a všude pronikajícího větru a vlhkosti, tančícího deště...ale stejně jako u dříve čteného Kvítku a Pod kůží ve mně jako hlavní dojem především zůstává až bolestný soucit s lidskými aktéry jeho příběhu, ač nám o nich/o nás nenabízí žádné přikrášlující iluze.

12 02.09.2018

Drsné svědectví o realitě na vesnici za války...hodně autenticky vyznívající příběh. Díky jedinečně úsečnému stylu autorky, očesanému na holý, bezemocionální popis skutečnosti. Díky mrazivě, až patologicky působícím hlavním postavám-dvojčatům, kteří tak záhy pochopí, jak přežít.
Podobnost s Nabarveným ptáčetem je (i když četla jsem před mnoha lety), ale také rozdíl v pozici vypravěčů - tito byli sami spíše predátory.

12 19.08.2018

Nesnadno popsatelná kniha. Už samotné hlavní postavy, otitulované jen Matka, Otec, Syn a Strýc (jen poslední postava - komorník - má nějaké jméno) evokují spíše jakési role, divadelní postavy. Uskupení bizarních individualit s bizarními osudy, jejichž chod života a neosobní zvláštní vztahy jakoby udržovalo pohromadě jen dodržování přesně daných bizarních rituálů. Do rodiny přijíždí osmnáctiletá dívka, Mladá nevěsta, provdat se za nyní nepřítomného Syna a prokousává se obtížně proniknutelným vnějším zdáním k jednotlivým osobním příběhům spolu se zasvěcováním do nejrůznějších erotických praktik a tělesných rozkoší.
Po třech předchozích knihách A.Baricca trochu překvapení... je zde ta specifická, poetická a skrytě významová (či symbolická) atmosféra jeho stylu, kterou mám ráda, navíc zpestřená neustálým přeléváním osoby vypravěče, s občasnými osobními vstupy autora a jeho nesouvisejícího příběhu...ale přesto odlišná svým tentokrát nepříliš optimistickým vyzněním, s dojmem jakési "jemné krutosti" a deziluze.

4 19.08.2018

Ultračtivá, ale příliš krátká povídka...za půl hodiny jsem ve vlaku mohla už jen koukat z okýnka.

3 16.08.2018

Neobvykle napsaný milostný příběh, který je vlastně jen záminkou pro hluboký ponor do vod viktoriánské Anglie z nejrůznějších úhlů pohledu.
Čestný, přemýšlivý Charles balancující na pomezí mezi povinností a osobní svobodou, povrchní rozmazlená Ernestina, vášnivá nepochopitelná Sarah...a v jejich trojúhelníku veškerá emocionální schizofrenie té doby.
Ovšem nejdůležitější postavou se zdá být autor sám, v roli spisovatelského boha, pohrávajícího si s postavami a potažmo čtenářem a musím přiznat, že zejména ke konci románu mi už přišel bohem sice velmi vybroušeně elegantním, ale poněkud literárně samolibým. Na druhou stranu je způsob, kterým knihu napsal právě tím, co ji činí zajímavou a originální.

15 16.08.2018

Zvláštní kniha, jejíž hodnocení se bude asi hodně odvíjet od toho, nakolik ve čtenáři hlavní postava dokáže vzbudit sympatie či obdiv. U mne se to bohužel moc nezadařilo...uzavřená Anna, již autorka obestírá aureolou tajemnosti a podivínství (snad i díky tomu, že příčiny jejího trápení nejsou nijak osvětleny) podřizuje svému životnímu "poslání" vše a postupně odřezává cokoli, co ji nějak váže k okolnímu světu a mohlo by ji od sběru bylin odvádět a snižovat její výkonnost, měřenou váhou a pokladnou výkupny. Ať už je tím, co ji chce brzdit vlastní nespecifikovaná nemoc, nebo vztahy v rodném malém městě, kde je každý pod drobnohledem svých sousedů (od nichž se, přijde mi, ani Anna ničím jiným než svou posedlostí příliš neliší).
Kniha má svou zvláštní atmosféru a způsob vyprávění podmanivost, udržující čtenáře v napětí, a obzvlášť pasáže věnované jednotlivým bylinkám jsou obrazné a poetické, což (pro mne dosti tvrdě) kontrastuje s hovorovým jazykem a jakýmsi podprahovým odérem zapšklosti, kterým popisuje své lidské okolí a dění kolem vůbec.
Takže...bylinkové čaje si i dále budu vařit s nezkaženou chutí, ale po dalších knihách autorky asi nijak zvlášť pátrat nebudu.

11 15.08.2018

Několikadenní exkurze každodenní realitou života jednoho stárnoucího, rozvedeného, osaměle žijícího muže. Nevypadá to na příliš veselé čtení, naštěstí je průvodcem Fima... Hlavní postava Efraim, řečený Fima, je stále lehce bláhový, idealistický, roztržitý, okamžitým popudům podléhající "dětina", s velmi ochranitelským a soucitným, byť ne zcela "nezištným" vztahem k ženám (navíc vhodně pracující jako recepční na gynekologické klinice) a s potřebou neustále komentovat politické dění kolem sebe (jako bývalý básník a příležitostný žurnalista)... A přestože se v knize vlastně (až na závěr, kdy to trochu zvážní) nic zvláštního neděje, jen sledujeme, jak Fima mučí své okolí, přátele a rodinu bývalé ženy telefonáty a návštěvami s nevyzpytatelným účelem i koncem, přesto mne ta exkurze především myšlenkovým světem, lépe řečeno akrobatickými skoky Fimovy mysli, neuvěřitelně bavila.

3 15.08.2018

Sympatická kniha, psaná lehkým osvěžujícím jazykem, bohatá na neotřelá přirovnání a "glosy", které mi dostatečně vykompenzovaly to, že její obsah mne bohužel nezaujal až tak, jak jsem očekávala.

29.07.2018

Je až dojemné, při Ortenově mládí, jak z jeho básní dýchá atmosféra vzpomínek, většinou plných smutku, bolesti a ztrát, pomíjivosti a smrti...básně, které si pro "vniknutí" dovnitř vyžadují vícero přečtení.

Filozofické úvahy naroubované do beletristického příběhu. Jádrem jsou autorovy postřehy o vnímání života a smrti, toho co nazýváme realita, o svobodě, vůli, Bohu, vztazích k druhým lidem a spousta dalšího...některé se mne dotkly hlouběji, některé zůstaly trochu abstraktní a akademické. Předávány jsou v stravitelně krátkých pasážích fiktivních zápisků portugalského lékaře, obalené do příběhu usedlého učitele starých jazyků, který objeví ony zápisky v jednom švýcarském antikvariátu a impulsivně se rozhodne opustit dosavadní život a vydat se po stopách lékaře.
I na mne některé věci působily uměle - Portugalci vyobrazení jako nejotevřenější a nejochotnější národ na světě, náhody vedoucí vždy k tomu správnému člověku, který ve správném pořadí poodkryje další vrstvu...
Můj dojem z knihy není špatný, ale tak nějak vlažný.

7 19.07.2018

Poezie v próze...jako čtenářce knih většinou západní provenience se mi kniha nečetla snadno, její příběh byl pro mne mlhavý, snový a unikavý. Její nádherný poetický a magický jazyk mne však okouzlil. Kniha, ke které se musím jednou vrátit a snad se mi podaří ji pochopit lépe.

1 19.07.2018

Příběh o tom, že každé výjimečné nadání je ve skutečnosti příliš těžkým břemenem, jak pro jím obdařeného člověka, tak pro jeho okolí. Ašera Lva, narozeného do společenství zbožných židovských chasidů (jejichž život byl prostoupen pravidly, která na naši dnešní společnost mohou působit až nepředstavitelně archaicky) stál jeho talent "exkomunikaci" nejen z této komunity, ale také jeho vlastní rodiny. O to těžší, že při naplňování talentu musel svádět boj s nastavenými "tabu" sám v sobě, a současně tvořit s vědomím, jaké nepochopení a bolest tím své rodině i celé komunitě způsobí.
V další, obecné rovině je to kniha o rodinných vztazích - o zklamání otce, který reaguje zatvrzelostí na to, že syn nechce (nemůže) pokračovat v jeho práci, a o matce, proti své vůli stojící mezi těmi dvěma, vyvažující a urovnávající nesmiřitelné (a trochu sobecké) lpění otce i syna na svých postojích. Melancholická, působivě napsaná kniha, mimoto navíc plná sugestivně obrazných popisů, kdy svět najednou vidíme okem malíře ... po jejíž četbě jsem vcelku ráda, že žádné takové výjimečné nadání nemám.

13 05.07.2018

Soukromá vzpoura izraelské ženy a matky Ory, která se dále odmítá účastnit na realitě života v Izraeli, kde bytosti, které vypiplala a miluje, spolkne vojenská mašinerie nikdy nekončících bojů. I za cenu odcizení manžela a synů. A zároveň jakási symbolická, rituální pouť, jíž věří, že jejího syna ochrání...
Děj obstarává jen proud vzpomínek na všechny hlavní muže jejího života, vyprávěných jejímu společníkovi na cestě. Kniha je nabitá emocemi, plná lásky i smutku, ztrát, hravé fantazie, působivě malující obraz všední reality života v této zemi . Neustále se proměňující pocity, chaoticky a těkavě se prolínající okamžiky vzpomínek na různé životní etapy i současnost, to vše vytváří dojem něčeho velmi živého až rtuťovitého, jako neklidná řeka.
Přestože mým literárně-chuťovým pohárkům její forma vždy a ve všem naplno nesedla, je to velmi silná kniha, výrazně osobitá svou formou a schopná vzbudit silné emoce a zanechat brázdy v paměti...na takové se nenaráží zas tak často.

6 30.06.2018

Civilizace, jejíž základy stojí na predestinaci a permanentním užívání drogy somy, navozující společensky žádoucí psychické stavy, zdánlivě nebudí takové mrazení jako jiné antiutopické světy s daleko represivnějšími prostředky. Zní mi spíše jako vizionářské (vzhledem k datu vzniku díla) varování před stále více povrchně spotřebním způsobem života a důsledky okamžité dostupnosti všeho, jeho zneužitím k manipulaci mas.

Pro mne kniha, kde obsah vysoko ční nad formou. Výjimkou je rozhovor Divocha s hlavním inspektorem Mustafou před závěrem, jako vrchol a koncentrát filozofického poselství příběhu. Donutí čtenáře přemýšlet o důležitosti těch neoblíbených součástí života jako jsou neštěstí, nemoci a stáří, bolest a utrpení, odříkání a vytrvalost, nutnost si něco zasloužit...o důležitosti rodiny a hlubších emocionálních vazeb, kořenů a historie, výchovy a vzdělání...V návaznosti na současný styl života západní civilizace obzvlášť aktuální kniha.

16 28.06.2018

Nádherně zvláštní kniha, snad proto, že to bylo mé první setkání s knihou psanou černošskou autorkou a její příběh i forma jsou tolik jiné, než jsem uvyklá.
Je psána hodně poetickým, až lyrickým jazykem, žensky a emocionálně, a tím vlastně ještě umocňuje ty krutosti, které jsou jejím doprovodným příběhem... krutosti, které jedny lidské bytosti jsou schopny páchat jiným lidským bytostem... přestože je to vlastně příběh o lásce (ponejvíc mateřské) a tom, co je člověk schopen z lásky udělat a unést.
I to "duchařské" jádro příběhu na mne působilo jinak, jako něco co je ve světě tohoto příběhu, ve světě afrických kořenů a kultury naprosto možné a přirozené, a nenasytný duch mladé dívky tak ve mně budil daleko větší hrůzu než zástupy krvelačných monster, které na nás chrlí naše "kultura".
Nebylo to pro mne lehké čtení, orientovat se v měnícím se časovém zasazení a prodírat se všemi těmi lyrickými obrazy a hlubokými emocemi, ale dojem který ve mně kniha zanechala, je výjimečně silný.

13 24.06.2018

Rorschachovy karty ve slovní podobě...

Podruhé na cestě s A.Paasilinnou, tentokrát se zájezdem s opravdu pochmurným posláním, s partičkou, jejíž nezvratné odhodlání s každým dalším dnem naplno v duchu Carpe Diem poněkud kolísá a rozhodnutí se odkládá...Kniha mi připomíná svou atmosférou staré černobílé grotesky, važná situace a gagy z ní vzešlé, absurdní, situační a tak trochu s puncem zoufalství, i ten humor je tak trochu s kamennou tváří (zde suchostí a věcností až dokumentárností autorova stylu), několikeré opakování motivů v jiných kulisách...Hodně specifická kniha, bavila mne mnohem více než Zajícův rok, přestože úplně trefa do černého to ani tentokrát nebyla.

8 13.06.2018