Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku

4 09. března

Dějiny jsou směsí fakt, pověr, drbů a představ. Ouředníkova kniha je tudíž poměrně přesná.

2 24. února

Tahle knížečka je vždy zábavné počtení, ráda se k ní tu a tam vracím.

1 04. února

Kniha se mi dostala do ruky z jednoho prostého důvodu - dostala jsem vstupenku na stejnojmenné představení do divadla Na zábradlí... a abych byla v obraze, bylo nezbytné prokousat se nejprve touto útlou knížečkou. A nelituji. Jak přečtení knihy, tak návštěvy divadla. Jde o netradiční formu sepsání dějin 20. století - heslovitě, pomocí jednotlivých událostí, faktů, vynálezů... zvláštně namíchaný koktejl věcí, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale které ovlivnily vše, co se během posledního století událo... a vlastně udávají a ovlivňují i současnost. Souhlasím s komentářem "Jardydr", že i zdánlivě nezajímavé události, lidově řečeno "prkotiny", ovlivňují dějiny možná i více, než si připouštíme. Dějiny se skládají z maličkostí, kterou může být i vynález podprsenky či antikoncepčních pilulek. A takovýchto maličkostí je Ouředníkova esej plná (kromě všech těch nacistických a komunistických zrůdností).
Doporučuji i divadelní představení, pokud se na něj vypravíte, určitě si knihu nejdřívě přečtěte. Dovedu si představit, že představení pro nepřipraveného diváka může působit jako naprosto chaotická a nesmyslná směs podivných scének.
Za sebe bych akorát uvedla svůj pocit, že jak mě začátek knihy naprosto uchvátil, tak vzhledem k tomu, že styl psaní byl vlastně stále stejný, ke konci mě už nic nepřekvapilo. Navíc jsem měla pocit, že k některým věcem se autor zbytečně neustále vracel.

4 02. února

Kroutím hlavou a podivuji se nad tím, že někteří lidé považují tuto knihu za literaturu faktu. Pojmenování Stručné dějiny dvacátého věku, jak je psáno v podnadpise, je součástí hry. Europeana absolutně není historiografií. Ouředník píše metodou, kterou už před ním používal například Kurt Vonnegut, a to vystihováním a vybíráním toho absurdního, jež se stalo a děje a na tom stavět text, protože to, bohužel, nejlépe vystihuje podstatu našeho lidského světa. Působí to samozřejmě komicky, tragikomicky, depresivně, strašlivě, ale kdo by s tím mohl nesouhlasit? Dějiny, nejen dvacátého století, jsou absolutně nesmyslné, pokud nejsme ochotni připustit, že i iracionální příčiny, mají smysl. Pokud jsme ochotni se podívat pravdě do očí, tak spatříme nekonečný sled válek, utrpení, nacionalistického davového šílenství, a co je snad nejhorší, stále se opakujících lásek k politickým vůdcům. A to prostě člověk nedá, pokud věří, že něco má mít ještě vůbec smysl. Že existuje něco jako lidství. Vidím Patrika Ouředníka, píšícího tuto esej, jako nasraného člověka, přespříliš nasraného na to, aby ještě věřil ve význam rozčilování se. A tak se snaží smát. S černou satirou.

2 31.10.2022

Od téhle publikace jsem toho moc nečekal. Popravdě jsem myslel, že to bude "učebnicové" převyprávění zásadních událostí evropských dějin. Nicméně pan Ouředník se k tomu postavil úplně jinak. Z historie 20. století "vyzobal" ty nejpoutavějších události a poskládal je do (většinou) tématických celků. Celkově z toho vyšel řetězec zajímavostí, který vás pobaví i poučí. Jednu hvězdičku ubírám za to, že mi malinko vadilo skákání v čase. Není to chyba, ale bylo by to o fous lepší, kdyby to autor nedělal tak často.

5 22.10.2022

Rozumiem ľuďom, ktorí sú z tejto knihy sklamaní, rovnako aj tým, ktorí sú z nej nadšení. U mňa skôr prevláda sklamanie. Ak je niekto nadšený napríklad zo Sapiens, kde sú tiež poukladané rozličné historické epizódy (tie, ktoré sa autorovi hodia), no mieša ich s vlastnými hodnoteniami, tak sa mu môže páčiť aj táto kniha. Autorovi patrí uznanie za to, ako spája a asociuje rozličné historické udalosti a prúdy. Štýl, ktorým to robí, chýbajúca chronológia udalostí, preskakovanie z témy na tému a ich miešanie bohužiaľ robia knihu možno zaujímavou na počúvanie, ale nezapamatateľnou a pre mňa s malým prínosom. Radšej si vypočujem niečo, čo ide naozaj do hĺbky konkrétnej doby (ako napríklad Snyder) ako takýto guláš, ktorý je síce z dobrých surovín a je nápadito ochutený a servirovaný, no nakoniec mi vôbec nechutí a už zajtra si z neho nebudem skoro nič pamätať.

Tohle bylo jedním slovem skvělé. Než jsem začala číst, nevěděla jsem, do čeho jdu. Neměla jsem sebemenší tušení, co v sobě ona útlá knížečka ukrývá. Autor mě svým umem psát vtáhl již na první stránce. Způsob, jakým formuloval fakta, občas surový, sem tam ironický, jest famózní. O většině věcí, o kterých píše, jsem věděla, i tak jako by mi přišlo, že jsem se toho dozvěděla mnoho nového. Je to nejspíš tím, jak se Ouředník na různé situace kouká z různých úhlů pohledu. Velmi obohacující čtivo.