Jmenuji se Ašer Lev
Chaim Potok
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15685/bmid_jmenuji-se-aser-lev-oDD-15685.jpg
5
243
46
Román Jmenuji se Ašer Lev vyšel v USA v roce 1972 a dočkal se nesčetného množství dotisků. Jednoduchý název knihy vyjadřuje ve své podstatě velmi mnoho: prosazení vlastní identity a individuality navzdory pevnému sevření v židovské komunitě. Výtvarný talent není ve společenství, v kterém malý, výjimečně nadaný Chaim vyrůstá, považován za dar od Pána světa, ale za pokušení z té Druhé strany zla, jež přetahuje pravověrného žida nutně do pomíjivého světa gójů. Jednoduchý příběh o dospívání talentovaného žida, který se stane umělcem, přestože to znamená rozchod s rodinou a komunitou, v níž vyrůstal, je nesmírně sugestivní výpovědí o základním smyslu umění obecně o potřebě tvořit skutečné umění, o židovském náboženství a o velmi zvláštním střetu židovství s křesťanstvím. Proč nakonec namaluje Ašer Lev, ortodoxní žid, který se nezříká své víry, svůj nejslavnější obraz s motivem ukřižováním? Chaim Potok se ke svému hrdinovi-malíři vrátil. V roce 1990 vyšel román Dar Ašera Lva, ve kterém se Ašer Lev už jako uznávaný umělec vrací po letech s vlastní rodinou do své newyorské chasidské komunity na pohřeb strýce. Je stále zatracován, ale v jeho synu se zhlédne Ašerův otec, velký rebe, který hledá, komu by předal své postavení.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1996 , ArgoOriginální název:
My Name Is Asher Lev , 1972
více info...
Přidat komentář
Moje první setkání s Chaimem Potokem. Knihu jsem již četla nespočetněkrát, zážitek z přečtení je ale pokaždé hluboký.
Jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla.
Chaim Potok - Jmenuji se Ašer Lev
Ašer Lev je známým malířem. Dokonce je jedním z pouhých dvou slavných židovských malířů. Jeho život ale rozhodně není nijak jednoduchý. Vždy byl citlivým člověkem, vyrůstajícím v prostředí velice ortodoxní židovské komunity, která považuje emoce za něco, co je člověku na obtíž a jejich projevy chápe jako znak nevyzrálosti. Ašer Lev proto není zvyklý dávat své pocity najevo. Už od malička ale nachází úlevu v malování, které je pro něj jediným způsobem, jak své emoce projevit a postupně objevuje svůj obrovský talent. Ten je ale trnem v oku jeho otci, který stejně jako téměř celá jeho komunita považuje malování za hřích, který odvádí lidi od víry.
Ašera a jeho otce rozděluje, ale zároveň i spojuje jedna důležitá vlastnost. Tou je nutnost následovat své životní poslání. Pro Ašera je to malování, které je pro něj nejdůležitější věcí v životě. Jeho otec naopak celý život zasvětil pomoci jiným židům, kteří jsou stíhání za svůj původ a malování svého syna považuje za něco, co zásadně odporuje jeho výře.
Kniha je velice spjatá s kulturou ortodoxní židovské komunity, ukazuje její fungování a přibližuje její vnímání náboženství a umění. Poselství celé knihy ale dalece přesahuje židovskou kulturu a je univerzálně přenositelné. Celý příběh je totiž především o hledání a prosazení své vlastní identity navzdory nepřízni okolí, o touze po svobodě, důležitosti životního poslání a o síle lidské vůle.
Většinou knížky se táhne chladná a pochmurná atmosféra. Mnohdy dokáže být velice tíživá. Životní pouť Ašera Leva je plná osamění a touhy po rodičovské lásce a pochopení.
Styl mi v mnohem připomíná severské autory. Kniha je psaná krátkými větami a poměrně úsporným jazykem. Veškeré emoce se odehrávají, nepřímo, mezi řádky. Tento styl skvěle dokresluje emočně chladné prostředí, ve kterém Ašer vyrůstá. Některé věty na mě ale působily až příliš stroze. Popisné pasáže se v knize vyskytují spíše zřídka, vždy jsou ale skvělé, vystihují momentální okamžik a dobře budují jeho atmosféru.
"Jmenuji se Ašer Lev" je výborná knížka, kterou doporučuji každému čtenáři, kterého zajímají silné příběhy o dospívání a hledání vlastní identity.
Od téhle knihy jsem mnoho neočekávala, tím spíš mě zasáhla. Byla to má první zkušenost s Ch. Potokem. Píše opravdu poutavě, skvěle popsal, jaký boj v sobě sváděl (nejen) hlavní hrdina. Bylo mi z toho místy dost smutno. Postavy a příběh mi přišly velmi uvěřitelné. Kniha může oslovit nejen zájemce o tématiku ortodoxního židovství či vnitřního světa umělců, ale i každého, kdo prochází coming-outem a je kvůli němu nepochopen/nepřijat/zavrhnut blízkými lidmi.
Kvalitní. Zajímavé. Moc hezky popsaný neřešitelný rozpor mezi tradiční chasidskou společností řídící se náboženskými zákony a umělcem, který z této společnosti vyšel, ale která ho nedokázala akceptovat. Poutavě popsané vnitřní puzení umělce, který má dar od .... toť otázka. Zbaběle ubírám jednu hvězdu za absenci happy endu.
Skvělá kniha, která mě - i její pokracovani- následovalo do Izraele. Rada se k ní vracím. Pan Potok psal skvělé knihy, jaká škoda, že jiz odešel na věčnost.
Moc pěkná kniha a pro mne byla hlavně o zodpovědnosti. Jakou mám zodpovědnost k rodině, ke komunitě, ke svému náboženství, ke svému okolí, ke svému talentu, k lidem okolo mě. Kniha je citlivá a nutí vás myslet v jiných pohledech. Místy i filozofická. Potok, je sázka na jistotu, doporučuji.
Ku knihe som pristupoval opatrne, predpokladal som, že ju pravdepodobne po pár desiatkach strán odložím, lebo ma ničím neosloví... No, ako som mohol tušiť, že ma bude tak veľmi baviť??
Ke kvalitním knihám se člověk má vracet. U Chaima Potoka to platí dvojnásob. Jmenuji se Ašer Lev je příběh, který již několik let žije stále se mnou, podobně jako pokračování Dar Ašera Leva. Zapomeňte na hvězdičky a nechte se unášet zajímavými příběhy. I autorova poslední kniha Zebra.. stojí za přečtení a nezklame.
Kniha je hodnocena velmi vysokým hodnocením, ale já ji musím dát o jednu hvězdičku méně. Je to moje první kniha pd Ch. Potoka. Oceňuji styl vyprávění, krásné a barvité popisy, velmi citlivě popisované jednání hlavních postav. Líbilo se mi nahlédnout do rozpolcené duše umělce, barvité líčení obrazů a motivů.
Bylo však něco, co mě při čtení knihy opravdu velmi znepokojovalo. I přesto, že židovskou kulturu se všemi zvyklostmi a svátky docela důvěrně znám, nemohla jsem se vyrovnat s tím, jak tato ortodoxní skupina ovlivňuje životy "svých lidí". Dokud byl Ašer malým chlapcem, doslova jsem při čtení trpěla za něj. Muselo to být opravdu velmi těžké volit mezi uměleckými potřebami tvořit a životem uprostřed své komunity. Matka figuruje v příběhu jako "spojovací můstek" mezi Ašerem a jeho otcem. Ašer volí nakonec cestu umění, ale za jakou cenu?
S přibývajícími roky cítím stále více potřebu "vnitřní svobody", možná i proto, že občas nám není dopřána. Podle mě je to velmi důležitá součást našeho života. A pokud nám někdo, ať už pod rouškou víry či totality, naši svobodu bere, je to špatně. Máme právo odsoudit člověka jenom proto, že se rozhodl jít v životě vlastní cestou? Že vidí některé věci trochu jinak než my? Umělci mají právo na svobodné vyjádření svých pocitů, nemusíme jim rozumnět, nemusíme je schvalovat, ale měli bychom je respektovat.
Ve chvíli, kdy byl Ašer ještě malý chlapec a musel tak složitě bojovat se svým předurčením, mě opravdu braly za srdce. Nedokázala jsem to překousnout, proto jednu hvězdu z hodnocení ubírám. Pro tu beznaděj, kterou jsem občas při čtení cítila.
Jako vždy v románech pana Potoka: o duši citlivé, něžné, křehké, niterné a trýzněné nepochopením, předsudky a vnitřními rozpory, přesto silné, vytrvalé a přes všechny překážky jdoucí za svým cílem, i když bolest je veliká.
Úžasný pohľad do sveta mne neznámeho, prísneho ortodoxného prostredia, v ktorom vyrastá malý Ašer a ktorého vlastný talent je akýmsi protikladom všetkého, čím by mal byť. Nedokáže mu vzdorovať, je pohltený a neodolá, aj keď vie, že koná proti všetkému, čo komunita od neho očakáva. Ten boj medzi chcením a správným bol šialený, Potok ho vystihol stroho a predsa tak ohromne presvedčivo.
Najdokonalejšia pasáž z knihy, ktorú som čítala niekoľkokrát a zakaždým som žasla nad tou perfektne vystihnutou skľúčenosťou:
"Maloval jsem rychle, v podivuhodně chladnokrevném návalu energie. Za všechnu bolest, kterou jsi musela vytrpět, mami. Za všechno utrpení, které sis prožila a ještě prožiješ. Za všechnu bolest, kterou ti způsobí tenhle obraz. Za to nevyslovitelné tajemství, které přivádí na svět dobré otce a syny a nechá matku, ať přihlíží, jak se pokoušejí jeden druhého zardousit. Za Pána světa, jehož světu plnému utrpení nerozumím. Za děsivé sny, za noci čekání, za vzpomínky na mrtvé, za lásku, kterou k tobě cítím, za všechno, na co si vzpomínám, a za všechno, co bych si měl pamatovat, ale co jsem zapomněl, za všechno, co jsem svým obrazem způsobil, když jsem jako zbožný Žid namaloval ukřižování, protože v mé náboženské tradici neexistovala žádná estetická forma, do níž bych mohl vložit obraz nejvyšší úzkosti a utrpení."
4,5/5
Velmi ťažká, priam depresivna kniha. Zobrazujúca utrpenie rodiaceho sa umelca, navyše sputaneho ortodoxnou zidovskou vierou a komunitou. Krasne vykresleny portrét umelca a potreby tvoriť. Diela sa z neho deru napriek jeho vôli, a ziju si vlastny život. Skvelo vykresleny pre mňa uplne neznamy svet a jeho pravidlá, rovnako ako vznik umenia a trápenie umelca. Urcite nie oddychove čítanie, ale skvelé.
Konečne som si prečítal prvú časť. Najprv sa mi dostal do rúk Dar Ašera Leva. Z knižnice, netušil som, že je to pokračovanie tejto a páčila sa mi. Úžasné.
Kniha mě dostala už před lety a stejně silný dojem zanechala i dnes. Chaim Potok napsal řadu dobrých knih, ale tahle je jen jedna.
Má první a určitě ne poslední kniha Chaima Potoka, která mi jakožto úplnému laikovi nenásilnou a velmi čtivou formou dovolila alespoň částečně nahlédnout jak do židovské kultury, tak do výtvarného umění.
Velmi zajímavě a čtivě psaná kniha, která dá nahlédnout do ortodoxní židovské společnosti.
Nenásilnou formou řeší důležité životní otázky a dává prostor k zamyšlení.
Vzpoura dítěte proti představám rodičů o jeho životě vždycky zraní obě strany. Tady je to o to horší, že se Ašer rozhodnutím jít svou vlastní cestou rozchází nejen s rodiči, ale i s celou komunitou, ve které vyrostl a jejíž je součástí. Je smutné být postaven před volbu víra a rodina, nebo talent a dělání toho, co mě naplňuje. Chaim Potok dobře ví, o čem píše, zná nejen touhu mladých Židů vymanit se z ortodoxního prostředí, ale i obtíže evropských Židů v poválečných letech.
Tak jsem si listovala čtečkou a narazila jsem na jméno Potok Chaim . Nic mi to neříkalo a protože jsem se nemohla rozhodnout,co číst , tak jsem knihu otevřela a rozhodně nelituji .
Nevím jestli by se našel člověk , který nic neví o pogromech nebo konečném řešení nacistů za druhé světové války . Kdo ale zná myšlení a tradice ortodoxních
Židů . Myslím,že tak maximálně z nějakých dokumentů si vybavujeme muže v černém , s pejzy , modlící se u Zdi nářků .
Nejsem zastáncem žádné víry fanaticky vyznávané . Ani té židovské .
A tak chápu ten neustálý nejen vnitřní boj , nadaného malíře s otcem , který celý svůj život zasvětil studiu Tóry a šíření židovské víry a doma musí řešit problém se synem,který má úplně jiné zájmy .
I když ve svém konečném hodnocení , musím konstatovat, že si syn s otcem neměl co vyčítat , tak přístup Ašera mi byl bližší .
Člověk by neměl svůj talent zahodit a opravdoví umělci to nikdy neměli jednoduché .
V této knize je ale střet mezi talentem a vírou . A to je ,alespoň pro mne něco nového a neznámého .
Vyprávění o tom, jak moc těžké je vymanit se z diktátu svého okolí a jít si po své vlastní cestě... kolik jen to chce síly prosadit si své vlastní já skrz rodinnou a společenskou rozpolcenost a finální bolest všech zúčastněných...
Krom této dušervoucí linky budete mít nutkavou potřebu si během čtení alespoň jednou přičichnout k barvám a bude vám líto, že ve vašich silách je maximálně domeček jedním tahem ;) moc hezky vykreslená ta čistá láska k umění, kdy máte chuť zajít do galerie a vidět svět očima Ašera Leva...
Štítky knihy
Židé malířství americká literatura chasidismus chasidská tradice židovské tradice mezigenerační konflikt
Autorovy další knížky
| 1996 |  Jmenuji se Ašer Lev |
| 1993 | Vyvolení |
| 2003 | Slib |
| 2003 | Dar Ašera Leva |
| 2004 | Davitina harfa |
Kniha Jmenuji se Ašer Lev je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 307x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 38x |
| Knihotéce | 102x |
| Chystám se číst | 155x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 4x |
Moc se mi to líbilo. Fascinovalo mě, jak si talent u Ašera proklestil cestičku i přes nepříznivé podmínky. Vzhledem k tomu, že z bližší rodiny znám psych. onemocnění, mě velmi zajímal popis období, kdy se Ašerova matka zhroutila a to ubohé dítě se tak nějak proplétalo životem mezi pomocnicí v domácnosti a velmi zaměstnaným otcem... chudáček. Ale fascinoval mě popis jeho pozorovacího talentu, citlivost a estetika. Bylo to velmi příjemné čtení, které asi nebude zajímavým čtením pro širší publikum hlavně z důvodu méně děje.