Acamar komentáře u knih

Příjemná chytrá a lehká oddechovka v humorném kabátku, (byť trochu holywoodského střihu), ze které sálá obrovské nadšení a zápal autora, oslava lidského důvtipu a vynalézavosti, nezdolně optimistického přístupu a improvizace s lepicí páskou v hlavní roli, stejně jako víry v dobré konce...
Možná to není úplně uvěřitelné, ten sled neustálých nehod a jejich záplatování na Markově koleně (jako ostatně děj spousty knih), a možná byl konec - vzhledem k celkově pozitivnímu zjednodušenému duchu knihy - předvídatelný, ale vůbec mi to nebránilo na 3 dny úplně "vypadnout" střídavě na Mars, Hermes a štáb NASA, a číst každou volnou chvilku v napětí o další Markův osud.

13 06.06.2018

Po Lidské skvrně má druhá přečtená kniha od autora. I zde se objevuje (poprvé) hrdina několika jeho knih spisovatel N.Zuckerman, v samotných začátcích své dráhy, na návštěvě u svého idolu, známého prozaika Lonoffa. Během krátké jednodenní návštěvy se mu dostane nejen rozhovoru se svým mistrem, zpočátku ztuhle svázaného vlastním očekáváním a ambicí zapůsobit, ale i překvapivého nahlédnutí do mistrova soukromí...Útlá knížka, kterou přes její malý rozsah nelze "shltnout" na posezení, břitký, lehce neuctivý jazyk, ironie, sebeironie a humor stejnou měrou jako tíživost nejednoduché životní situace protagonistů příběhu. Mistrná jednodenní výseč, která odhalí vše zásadní, co u Zuckermana i Lonoffa bublá pod povrchem.
Velký prostor (aspoň z mého pohledu) dostává potřeba srovnat se s nepochopením a nepřijetím autorových ranných děl židovskou obcí a nařčením z antisemitismu, potřeba obhájit právo tvořit po svém.

1 06.06.2018

Tři prolínající se monology hlavních aktérů manželského trojúhelníku...z jejich tónu, způsobu vyjadřování se i bez označení brzy dá odhalit, kdo ke čtenáři právě promlouvá. Suchopárný, věcný a zodpovědný Stuart, vážná, přemýšlivá Gill nebo rozevlátý nepraktický snob Olliver. Jak to zřejmě u Barnese bývá, dojmy o situaci i osobách musí čtenář několikrát během čtení přehodnotit (aby toho nebylo málo, před závěrem knihy čtenářovou představou přijde zatřást ještě pár epizodních postav), přestože děj samotný žádný nečekaný veletoč nenabídne...ale primárně kvůli ději to asi nikdo nečte (pohled do okolí nabídne totéž v mnoha opakováních), zato ta forma! Jiskřivá, vitální, proměnlivá...místy jsem si připadala jako v divadle, ve starých filmech Woodyho Allena ... Jedovatě zábavná ve svých postřezích, podvratně dloubající do stereotypních představ a očekávání. Koncert pro čtenáře.

4 30.05.2018

Hořké a nelítostné svědectví viděného/protrpěného, neúprosně padni komu padni, samotného autora nevyjímaje. Ve vší té syrovosti krásné, silné, zapamatovatelné.

Z pohledu vodselí samice poněkud tísnivá scifi...Tentokrát se mi pěkně vymstilo pročítání komentářů před samotnou četbou knihy ochuzením o postupné pochopení děje, ale čtenářský požitek se dostavil i tak. Požitek z výborně napsané knihy, emocionálně rozpolcený, cítící jak s nic netušícími obětmi a osudem, který na ně číhá, tak s jejich neméně trpící lovkyní, která za svou svobodu a čistý vzduch zaplatila bolestí a totální izolací. Nelze upřít ani ekologicko-etickou naléhavost, byť ta asi není pro čtenáře takovým překvapením, jako námět samotný.

12 30.05.2018

Zajímavý debut, byť po dočtení mám trochu smíšené pocity. Výrazný příběh, psaný příjemným stylem, zapamatovatelné postavy, čemuž určitě nahrává i nápad s propojením na svět matematiky. Na druhou stranu akcent jen na ta špatná rozhodnutí/nerozhodnutí, smutné životní události, řetězící se "smůlu" a tím pádem prohlubující se upadání do osamělosti a neschopnosti žít normální život (prakticky skoro každá kapitola přidá další střípek)... včetně vedlejších "nepostižených" postav, které na tom nejsou o moc lépe a nenajde se téměř nikdo (snad až na Fabia), kdo by dokázal svůj život nějak pozitivně zvládnout, nedejbože podat pomocnou ruku (což je zejména u rodičů hlavních postav poněkud zarážející), a tak každý trpně přežívá ve své izolované bublině...to vše pro mne subjektivně dělá knihu nevyváženě jednostrannou a hůře uvěřitelnou, příliš podřízenou koncepci, jakoby autor účelně a zjednodušeně zaostřoval jen na jednu stranu mince kvůli silnějšímu efektu, který chce u čtenářů vyvolat.
Nemohu však rozhodně knize upřít schopnost vyburcovat (třebas i převážně s tou letargií nesouhlasné) emoce, živě vyvolat vzpomínky na pocity odlišnosti či osamělosti, které zažije minimálně v době dospívání asi každý, stejně jako spoustu "proč" a "kdyby", které se během čtení i po něm rojí v hlavě. Pokud toto byl hlavní smysl této knihy, pak byla mise splněna.

13 27.05.2018

Kratičká, milá a svěží "chuťovka". Přestože životní příběh (opakující se kruh) babičky, dcery a vnučky je v podstatě smutný a izolovaný, vyprávění samotné je v lehkém poetickém duchu citlivého, laskavého nadhledu i humoru, vesnicky prostého života souběžně prodchnutého jak křesťanskou vírou, tak pověrami a magickými prvky. Jakási specifická "slovenská verze magického realizmu", jak ji vnímám např. z některých filmů Juraje Jakubiska aj., je mi odjakživa blízká (snad proto, že máma pochází z Liptova), a setkání s ní v knižní podobě mi proto bylo víc než příjemné.

8 27.05.2018

Román s více zavádějícím názvem snad neznám...četla jsem sice anotaci i komentáře předem, ale Guenassiova nálož životních ran všem postavám bez výjimky dalece předčila má očekávání. Přesto na mne dokázal tento román o složitém dospívání i o těžkých osudech emigrantů z Východu ve Francii nepůsobit depresivně - snad díky věcnému tónu vyprávění, snad díky nenásilně vloženým Michelovým glosám, z nichž je cítit autorova vyrovnanost a nadhled s vyváženou porcí smutku s humorem.
K požitku z četby jsem se propracovávala postupně, zkraje to bylo spíše jako na poznávacím zájezdu s nabitým programem, zahlcena neustávajícím proudem informací... ale zvolna jsem se přesouvala blíž a blíž k příznivcům románu, a tuším, že proces doceňování ještě bude pokračovat.

14 20.05.2018

Prostý a lyrický příběh putování dívenky Klárky a jejího stále se zmenšujícího stáda oveček ...jímavá atmosféra osamělosti, fatalismu, pokání a smutku podobně bezbřehá jako krajina, kterou putují až k osudnému dubnu.

Krátký příběh o jedné nevydařené pokerové partii a co se z toho vyvrbilo...Knížka mne zpočátku nechávala nezaujatě otálet stranou, ale od okamžiku, kdy se oba hráči dostali do spárů podivným milionářům, se mi roztočily závity nad spekulacemi kudy se příběh stočí dále, a ani jednou se netrefily...Spojení sílící atmosféry podivnosti přerůstající v záhadu až hororové napětí, s psychologickými ponory do bilancující mysli hlavní postavy, náhle bez jakéhokoli osvětlení, jakoby nesmyslně ukončené. Vyhraná literární partie pana Austera se čtenářem:)

4 13.05.2018

Také se musím přiřadit k zástupům obdivovatelů této klasiky, i mne spolehlivě přikurtovala svým bravurně zvládnutým romanopiseckým řemeslem na několik dní do křesla. Ve filmové nebo televizní podobě bychom se nejspíše minuly (asi proto, že nežehlím:), ale v knižní formě jsem neodolala...
Její postavy, ač mohou působit v rámci současné literatury trochu černobíle (ale raději jen příjemně vyhraněné a jednoznačné), dokázaly probudit ten správný zájem o jejich životní příběhy i emoce. Ničí osud a cesta zde nebyly úplně hladké a lehké, ale těch pár stran, kde se uzavírá příběh Dessie a Toma Hamiltonových, budu vydýchávat ještě dlouho.
Fandit člověk musel spoustě z nich, Sam a Lee díky své laskavé moudrosti a filozofování jsou asi všeobecně na špici, ale k srdci mi stejně nejvíce přirostli Abra s Calem, pro svou vitální odvahu čelit jakékoli realitě.
Nejsem skeptik a mám své velké oblíbence i v současnější literatuře, ale tohle je opravdu mistrovská ukázka toho, jak vypadá román.

26 13.05.2018

I mne ke Květě Legátové dovedl film - nejprve ke knize Želary, ze které jsem před pár lety byla jak díky obsahu, tak díky tomu, jak krásně je psána, nadšená. A ani po Jozově Hanuli tomu není jinak, autorka šetří slovy i patosem, přesto má kniha velkou citovou hloubku a poetiku, a dokonce i jemný vtip.
Tato trojkombinace mi připadá báječná. Film obohatí obrazy krásné přírody, dá ději spád (a semtam něco více zdramatizuje), knihy dají citlivější popis postav a jejich příběhů. Kniha Želary a Jozova Hanule mi také přijdou (jak bylo v některých komentářích zmíněno) propojené a snad by bylo ideální, aby vycházely v jedné knize, protože Jozova Hanule je v podstatě součástí Želar, jen z pohledu cizince dosazeného zde zvenčí a soustředěná na jeden hlavní příběh... Příběh nepravděpodobného vztahu vzdělané městské ženy a vesnického prosťáčka, příběh nalezení domova jejího srdce.

16 08.05.2018

Působivý vhled do příběhu jednoho mimomanželského vzplanutí ještě "nevystřízlivělým" pohledem muže-básníka, natolik sugestivně, že těch emocí je možno až se dotknout.
Doposud jsem znala tvorbu Pavla Šruta jen v podobě písňových textů a tato sbírka byla pro mne...nádherně překvapivá.

Knižní mozaika, jejíž jednotlivé kamínky tvoří osudy jednoho vojenského lékaře (který dostal ve vyprávění o malinko více prostoru) a několika vojáků-nováčků stejné čety na misi v Afgánistánu.
Skládanka je pestrá, každá její součást přináší z minulosti svůj příběh a zosobňuje určitý povahový typ (snad až příliš přesně ohraničený), a všichni na pár měsíců sdílejí intimitu jakoby jednoho propojeného velkého těla bez tajemství...tuto atmosféru se podařilo autorovi myslím navodit mistrně.
Přestože je od první kapitoly jasné, že dojde k tragédii, vyprávění plyne lehce, až poklidně, jeho jednotlivé linky/motivy se prolínají, sbíhají, harmonicky jako mnohohlasý sbor, aby se po dovršení naznačeného zlomu rozeběhly každá svým dalším směrem. Navzdory dramatickému příběhu v sobě kniha nemá nic patetického a srdcervoucího, vyprávění si zachovává komorní atmosféru jemné psychické i emocionální drobnokresby, o to účinněji a hlouběji působící.

Srovnávat se známější Osamělostí prvočísel zatím nemůžu, dala jsem této knize časovou přednost, neboť mne při zběžném prolistování oběma knihami zaujala více...ale stejně budu srovnávat z opačné perspektivy, zda pro mne překoná Tělo:)
Tak mladý, a tak talentovaný autor!

10 01.05.2018

Poezie ryze ženská, přestože plná hořkosti, nesmířenosti a odporu proti tradičnímu pojetí rolí a způsobu života, silná a nekonvenční. Poezie vyhrocených emocí, ostrých, ironických i trpkých, horečnatá, pod hypnotickým světlem noční Luny. Poezie zvláštních metaforických obrazů, někdy ne nepodobná udivenému pohledu cizince z jiné dimenze. Poezie přecitlivělé, depresivní psychiky pod neunesitelnou tíhou dramatických životních okolností.
Nádherný doslov Jana Zábrany, z nějž mi utkvěla zejména myšlenka, že za vše, i za poezii, se platí, někdy i životem...

Přestože mé iniciační setkání s poezií Silvie Plathové proběhlo už téměř před 20 lety, prostřednictvím slovenské kapely Tornado Lue v písni Luna, nezapomenutelné je pro mne dodnes

Děsí mě ta temná věc,
která spí ve mně;
celý den cítím její hebké péřové pohyby a její zášť...

Kniha, která hladí laskavým tónem vyprávění, hravostí fantazie ...ale jejíž příběh samotný tak nenáročný není, zpočátku spletitý a nepřehledný, jeho nitky se jen pozvolna odmotávají a je dobré být neustále ve střehu a nepropást žádnou zdánlivě nevýznamnou zmínku (jinak nezbývá než neustále listovat nazpět jako já), aby všechny dílky skládačky mohly na konci pečlivě dosednout na svá místa.
Čtenář, kterému nevadí být otevřen i nereálným, romanticky pohádkovým konstrukcím, si může vychutnat její svět bez negativních postav, svět, kde vedle lidí ochotných přijímat skutečnost takovou jaká je, příběhy tkají svou představivostí věční snílci jako Leo a Vrabčák.
Hodně milá kniha s něžně poetickou atmosférou.

8 22.04.2018

Protože to bylo mé první setkání s autorem, nebyla jsem zatížena srovnáváním s jeho slavnějšími knihami.
Autor je výborný vypravěč a řádky knihy plynou velmi lehce a snadno, životní příběh hlavní postavy je zajímavý. Je plný příliš ostrých zlomů, působí díky tomu trochu nesourodě, nekontinuálně a závěr knihy ustřelí už úplně mimo. I atmosféra knihy je pro mne zvláštně neosobní, pod povrchem čtivého vyprávění chybí nějaký silnější spodní proud, který by pro mne udělal knihu zapamatovatelnou...jakoby autor při jejím psaní byl duchem vlastně někde úplně jinde.
Podtrženo sečteno styl vyprávění se mi líbil, navnadil a určitě si plánuji přečíst autorova chválená díla, ale tato kniha samotná jen tak prchavě prošuměla.

4 22.04.2018

Svět Holanových veršů je komplikovaný, i slovník by přišel vhod, a při prvním přečtení (zejména u Prvního testamentu) narážím na svou neschopnost udržet je v sobě jako celek, zůstávají pro mne v jakýchsi fragmentech... ale jsou to střípky velmi vábivé a vtahující, vášnivě intenzivní, ohromující svými metaforami, vnitřní symbolikou...
Ačkoli jsem zatím do Holanova tajemného světa jen nakoukla, nepronikla, možná jen něco letmo zahlédla, i tak mne uhranul a nezůstane jistě jen u této sbírky.

Další ponurý příspěvek do rodiny románů z fiktivních totalitních režimů, vojenská teokracie Gileádu. Tentokrát hledáčkem ženského pohledu, z pozice převychované služebnice, jejíž postavení je osekané na chodící rozmnožovací ústrojí a její čas vyplňuje depresivní, ostražitá nehybnost a vyčkávání.
Nenabízí nějaký ucelený pohled na celé soukolí gileádské mašinérie, jen jakési nahozené náznaky, podrobněji popisuje spíše výseč ženských kast, tuhých pravidel vztahů mezi nimi, a prolíná se se vzpomínkami hrdinky na život "před" (vsazené do děje místy trochu chaoticky).
Hlavní postava (o vedlejších se nic moc vlastně nedozvíme) svou opatrností, pasivitou a snahou o přežití čehokoli či obchodnickým taktizováním, jak může jakýmkoli vybočením z pravidel směnit riziko za výhodu, ve mně moc sympatií nebudila. Na druhou stranu to však přispívalo k velké autenticitě a věrohodnosti vyprávění, stejně jako závěrečná přednáška.
Možná autorka knihu nekoncipovala jako feministickou, já však ten podtón zde vnímám...nejen volbou tématu a úhlem pohledu, ale i díky náhlým šlehnutím nějakého přirovnání nebo postřehu, velmi trefného a výstižného, ale tak nějak chladně tvrdého a ostrého jako skalpel. Nevím ani, jestli mi to je úplně příjemné, každopádně je však její styl velmi osobitý, výrazný a zaujal.

15 15.04.2018

Několik povídek o romantických a nenaplněných milostných vzplanutích. Mladí hrdinové (často ještě spíše děti) zcela podléhající okouzlení, dívky obětující lásce vše...Atmosféra lehkosti, bezstarostnosti, nezkušenosti a čistoty mládí, snoubící se se silnými, vášnivými city a gesty, patosem i tragikou.
Nejvíce mne oslovily povídky Zátiší a První láska.

4 15.04.2018