Acamar Acamar komentáře u knih

☰ menu

Imrvére... Imrvére... Jakub Chrobák

S touto sbírkou básní jsem se minula, nějak jsem nebyla schopna se potkat s autorovým vnímáním či vyjádřením popisovaného. Našla jsem si sice i zde něco, co se mi líbilo, někdy celá báseň, někdy jen nějaký záblesk v ní, ale celkově to se mnou nic moc nedělalo (a to je to co u poezie hledám, aby něco rozezněla), bohužel.
Zkusím znovu přečíst s odstupem, možná byla chyba v rozpoložení nebo tak...

13.02.2018


Římské jaro paní Stoneové Římské jaro paní Stoneové Tennessee Williams (p)

Krátká, ale výživná novelka klasika, psaná krásným jazykem. Autor sice vykreslí hlavní postavu - dnes už uvadající bývalou slavnou herečku - jako celkem povrchní a frigidní ambiciózní hvězdu, těžící celý dřívější život ze své krásy, pozice a průměrného talentu... ale také umí zachytit krásně proces, kdy je v této římské životní fázi "odlivu" nucena najednou čelit svým emocím a nějaké sebereflexi, čemuž se jí dříve - díky ruchu společenského života a kariéry - dařilo úplně vyhýbat.
A umí to popsat se sympatií i empatií k postavě. Katalyzátorem je zřejmě mladý italský "marcheta", který v ní snad poprvé v životě vyvolá nějakou touhu, ale zároveň se díky tomu dostává do pro ni naprosto degradující situace a snaží se bojovat o svou důstojnost.
Konec překvapil (mne teda), ale o to více mi přišel smutnější, než jsem čekala.

09.02.2018 4 z 5


Dům o tisíci patrech Dům o tisíci patrech Jan Weiss

Spíše surrealistická, pohádková alegorie, než sci-fi...trochu archaický, romantický a dramatický (pro mne možná až moc) styl, ale zas to má své kouzlo a odlišnost od dnes psaných knih. I mne napadaly paralely s Orwellem, velký bratr v takové rozvolněné surrealistické básni...Poklona autorově nekonečné obraznosti, díky níž umí skvěle vybudit snovou, bizarní a místy hodně tísnivou atmosféru všudypřítomné obludnosti.

07.02.2018


Atlas mraků Atlas mraků David Mitchell

Zvláštní kniha, originální svou formou. Šest příběhů jen volně spojených, hlavní postavy mají stejné mateřské znaménko a v každém z příběhů je vložen odkaz na ten předchozí prostřednictvím nějaké zmínky (objevený deník, dopisy, hudební skladba, filmový příběh...), také dějová zápletka jednotlivých příběhů byla podobná - boj jednotlivce proti většině, moci, institucím, konvencím...s očekávatelným koncem.
Díky naprosto odlišnému stylu vyprávění každé z částí knihy to na mne působilo trochu nesourodě, soubor povídek zvláštně poskládaných na sebe ...nejlépe asi vyhovuje zde mnohokrát zmiňovaná představa hudební skladby... Možná to (z mého pohledu) díky tomu "drhlo", všechna ta pojítka a vložené odkazy působily na mne malinko násilně, aby se to prostě nějak propojilo, neplynulo to až tak samozřejmě a hladce, ale byla vidět ta "ruka" konstruktéra. Ale v zásadě mi to nijak moc nevadilo, každopádně ta formální konstrukce knihy (ne děj) byla právě tím, co ji odlišuje a dělá zajímavou.
Autor je dobrý vypravěč a jeho rozmanitý způsob psaní se mi líbí (snad jen detektivní povídka Luisy Reyové mi přišla, že není autorovi stylově úplně tak vlastní), kniha se mi četla báječně. Nejvíce mne zaujal, překvapil a ve svém ukončení i dojal dopisový příběh Roberta Frobishera spolu s výpovědí servantky Sonmi, citlivější a lidštější než její stvořitelé.
I mne k přečtení knihy přivedl film, který jsem před nějakou dobou viděla, ale díky zvolené jiné formě odvyprávění (nekontinuální neustálé střídání postav) byl pro mne mnohem méně pochopitelný než kniha, i když také zajímavý a zapamatovatelný.
Přestože kniha pro mne pořád ještě hraničí s kategorií oddechová literatura (čímž nemyslím nic znevažujícího, ráda u knih odpočívám a je to možná i díky tomu, jak dobře se mi četla), myslím že na rozdíl od spousty dalších si ji budu docela dobře a dlouho pamatovat. A velmi ráda si od autora přečtu něco dalšího.

04.02.2018 4 z 5


Cesta do Indie Cesta do Indie Edward Morgan Forster

Román z období nadvlády Anglie nad Indií, vykreslující barvitě propastnou neschopnost porozumění mezi těmito národy, jejich naprosto odlišné založení. Angličané jsou zde popisováni většinou jako odtažití, povýšení a upjatí lidé bez empatie a představivosti, Indové naopak jako citově založení, spontánní, téměř iracionálně a dětinsky, zároveň však i trochu intrikánsky jednající lidé.
Hlavní zápletka knihy je poměrně jednoduchá, dojde pouze k jedinému zásadnímu dějovému zvratu a k vykreslení toho, jak událost odkryje hlouběji tyto dva neslučitelné tábory a povahy jednotlivých aktérů, jak je změní.
Přestože mi - jen s výjimkou učitele Fieldinga - žádná z postav k srdci nepřirostla a nedokázala jsem s ní prožívat děj emotivněji, i tak se mi kniha líbila díky svému hravému, poetickému stylu psaní a dobrému (myslím i nestrannému) vhledu, kterými autor dokázal vykreslit jak popisné pasáže, děj, tak zejména myšlenkové a citové pochody oněch postav.
Přestože na v podobném duchu psané Barmské dny nedosáhla, i tak zajímavá kniha, ráda si od autora přečtu něco dalšího.

15.01.2018 4 z 5


Golem Golem Gustav Meyrink (p)

Druhé čtení, díky čtenářské výzvě. Líbilo se mi mnohem více než první před x lety. Tentokrát jsem v tom nehledala nějaký jasný děj, jen si vychutnávala krásný snově magický jazyk, příběh prodchnutý odkazy na mystiku různých kultur...nemůžu se chlubit, že bych měla úplně jasno v tom, jestli mi všechno "zacvaklo" na správná místa, jak bylo autorem míněno, ale i tak jsem spokojená:-)

22.12.2017


Záhrada kostí Záhrada kostí Tess Gerritsen

Romantika křížená s detektivkou. Četla se dobře, nebyla úplně nezajímavá (vsuvky o medicínských zvyklostech minulých dob), ale po pár dnech těžko lovím v paměti, o čem to vlastně bylo...

06.12.2017 3 z 5


Pán ohně Pán ohně Peter May

Detektivka (jestli se to tak vůbec dá nazvat) mi přišla trochu jako parodie na všemožná klišé tohoto žánru, takový Limonádový Joe krimi románů (třeba to tak autor myslel?). Psychologicky špatně uvěřitelné hlavní postavy, popis jejich vyvíjející se romance až legrační (a obtěžující, když chcete detektivku, a ono je v popředí spíše toto a ještě tak směšně popsané), pompézní závěr, nedotaženosti a absurdity...od tohoto autora jsem to pravda nečekala. Ale zase mu nelze upřít, že má vypravěčský talent a schopnost udržet člověka v ději i chuti číst dál, takže jako oddechová detektivka kniha vlastně účel naprosto splnila.
Pro milovníky detektivek opravdu dobře napsaných to čtení nebude (aspoň pokud nejsou také trochu zlomyslně masochističtí:-))

27.11.2017 2 z 5


Hana Hana Alena Mornštajnová

Silná kniha i čtenářský zážitek. Na toto téma jsem, jako většina, už něco četla, a zde se mi líbí zpracování, které mi přijde takové civilní - neokázalé, téměř až intimní, působivé. Není postaveno na vylíčení co nejzrůdnějších zvěrstvech koncentračních táborů, ale je soustředěno na pohled titulní postavy, její "rozpad". Pomalu a nenásilně prozrazuje příběh jejího tragického osudu od dob začátků války až po "vyvrcholení" pobytem v Terezíně a Osvětimi na pár stránkách. Důraz je na srozumitelné vyjádření dopadu všech událostí na Haninu psychiku, na postupnou změnu jejího vnímání sebe sama, (až téměř ztráty jakékoli identity, sebehodnoty), pocitů viny, snahy o návrat do života prostřednictvím neteře Miry...
Obohacení knihy o příběhy dalších postav (Mira, sestra Rosa, matka Elsa, případně těch pár vesměs slabošských mužských postav) umožnilo pohled na Hanu zvenku, postupné rozehrání jejího příběhu a naději na konci příběhu.
Určitě jsem četla o holocaustu více ohromující a emocionálně zasahující knihy, ale i tento malý osobní střípek pohledu na jedinou ženu prošlou tímto soukolím se mi líbil.

21.11.2017 5 z 5


Poslední aristokratka Poslední aristokratka Evžen Boček

Po přečtení několika bestsellerů z poslední doby, které mi přinesly spíše zklamání, jsem chvíli váhala, zda si knihu vůbec v knihovně půjčovat...Ale tentokrát se zklamání nekonalo, četlo se to úplně samo. Lehce praštěný situační humor knížky mi báječně vyhovoval, nějaká výrazná příběhová linka či zápletka mi nechyběla, forma poměrně stručných deníkových záznamů byla také fajn, asi přispěla k velké čtivosti knihy.
Jelikož to nestojí vůbec na ději či psychologii postav (to jsou spíše karikatury), pouze na humoru, komu jeho styl sedne, má vyhráno:-)

15.08.2017 5 z 5


Dáma, která měla ráda čisté záchodky Dáma, která měla ráda čisté záchodky James Patrick Donleavy

Povedená osvěžující knížečka na jedno odpoledne. Forma psaní je trochu zvláštní, ale nijak zvlášť mne nerušila (jen jsem také zkraje zkoumala systém přidělování čárek:-) Popis pocitů hlavní hrdinky - přestože humorně laděný - z toho, jak se po rozvodu a odchodu dětí propadá o několik společenských příček níže, byl docela syrový a hodně realistický až mrazivý.

09.07.2017 5 z 5


Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů Mary Ann Shaffer

Jak už bylo v předchozích komentářích mnohokrát zmíněno, kniha je prostě milá, a i když vypráví o těžkých časech, je nesmírně pozitivní. Z formy vyprávění prostřednictvím dopisů jsem měla trochu obavy, ale četlo se to velmi lehce a bylo příjemné, že tím pádem různé "zápletky" vyplývaly tak nějak přirozeně postupně. Hezký jemný a chytrý humor. Nechybí romantická linka, která však knihu posouvá směrem ke vkusné červené knihovně.
Příjemné odpočinkové čtení.

27.06.2017 4 z 5


Ranhojič Ranhojič Noah Gordon

Obsáhlý epický příběh z pro mne méně obvyklého období...také se neubráním srovnávání se Sinuhetem. Čte se báječně, je asi více soustředěný na příběh a psán přímočařejším jazykem, bez nějakých zbytečných odboček.
Sinuhet ve mně zanechal silnější dojem, díky svému specifickému jazyku, díky přesahům do světa náboženství starého Egypta, jejich rituálů...je takový sofistikovanější, ale i náročnější na čtenáře.
Ale ranhojič se mi také líbil moc, přestože je psán jednudušeji. Autor má opravdu dar popsat plasticky a věrohodně hlavní postavy, jejich emoce a vzájemné vztahy (jen malá výtka - postavy svou psychikou na mne působí příliš moderně na tu dobu) a jako bonus se člověk dozví spoustu zajímavostí o dané době a světě středověkého léčitelství.

01.06.2017 4 z 5


Tracyho tygr Tracyho tygr William Saroyan

Po letech jsem zvědavě otevřela tuhle útlounkou alegorii a napjatě čekala, jestli její hravé, až dětsky prostě a naivně působící kouzlo na mne bude stále účinkovat...a naštěstí ano. Na to co symbolizuje Tracyho tygr, může být asi hodně výkladů, ale v každém, koho se knížka dokáže "dotknout", určitě vzbudí touhu toho svého aspoň zahlédnout:-)
A Blakeova báseň jako určitá zkratka pocit z této knihy nádherně vystihuje...

17.05.2017 5 z 5


Zpěv velryb Zpěv velryb Wally Lamb

Kniha, od které jsem nebyla schopná se odtrhnout. S Dolores projdete a odžijete velký kus její životní cesty skoro jako byste byli jedním z hlasů v její hlavě...tak skvěle se to čte.
Silný, tragikomický, hořkosladký (tedy toho sladkého se trochu dočkáme spíše až v závěru), velmi věrohodně napsaný psychologický román, v něčem mi připomínající knihy J.Irvinga.
Četba byla pro mne velkým zážitkem a kniha by si zasloužila daleko větší věhlas.
5*

12.05.2017 5 z 5


Den Trifidů Den Trifidů John Wyndham (p)

Přestože žánr sci-fi nevyhledávám, kniha mne oslovila. Vyznívá trochu zastarale, ale v tom dobrém slova smyslu. Nepůsobí tolik dramaticky, neobsahuje vyhrocené bojové scény, soustředí se na myšlenku, jak je naše zdánlivě vyspělá civilizace křehká a snadno se může jedním okamžikem zhroutit a vrátit o staletí zpět. Všechno je popisováno velmi věrohodně, autor řeší snahu o přežití v nových podmínkách realisticky a prakticky. Boje proti trifidům zde nemají vrch, jsou jen pozadím pro budování nového života. Tísnivě působí pocity hlavních postav z náhlé osamělosti, kdy již nejsou jen členy stáda a hledají nějaké souputníky pro vytvoření nové společnosti. Zajímaly by mne i další osudy komunity ostrova, popídím se po volném pokračování románu.

25.03.2017 5 z 5


Dobrá znamení Dobrá znamení Terry Pratchett

Velmi příjemné odpočinkové počtení, nebyla jsem zklamaná (i když ani ohromená), styl humoru a představivost T.P. mi sedí. Velké množství bizarních postaviček mi naopak vyhovovalo - samozřejmě na špici s nádherně polidštěnými Azirafalem a Crowleym a jejich přístupem ke svým šéfům:-) Kupodivu mne daleko méně bavilo "velké finále", nějak mi to k celkovému duchu knížky nesedělo.
Asi ve mně kniha nezanechá nějakou trvalou stopu, ale vím jistě, že Crowleyho způsob, jak dosáhnout nejkrásnějších pokojových květin, si pamatovat budu:-))

21.03.2017 4 z 5


Nonstop knihkupectví pana Penumbry Nonstop knihkupectví pana Penumbry Robin Sloan

Kniha nebyla úplně špatná, četla se vcelku dobře, ale dle mého názoru je vhodná spíše pro mladé čtenáře. Pro mne už byla trochu moc naivní a zjednodušená (vtírá se mi slůvko povrchní), ne moc uvěřitelná, postavy ploché, zápletka jako nafouklá a prázdná mýdlová bublina, hlavnímu hrdinovi až podezřele všechno vycházelo... Ale styl psaní se mi líbil.

15.03.2017 2 z 5


Kočičí host Kočičí host Takaši Hiraide

Jednoduchý lyrický příběh, psaný zcela jinou formou než většina knih, které jsem poslední dobou četla. Není ani tolik o kočce, jak by se dle názvu mohlo zdát, spíše o pozorování okolního světa a přírody autorem, o určité životní etapě. Zanechá po sobě zvláštní lyricko-melancholickou do sebe ponořenou náladu a lehký smutek. Jako kočkaři mi bylo velmi líto, jak to s hlavní postavou Čibi dopadlo:-(
Podobně jako "Kočičáci" mi přišlo, že nejde ani tak o román či novelu, spíše o útržkovité postřehy a dojmy, sjednocené tématem "kočičího hosta".

25.01.2017 4 z 5


Cestující do Frankfurtu Cestující do Frankfurtu Agatha Christie

Jsem fanoušek knih A.CH. a přečetla jsem většinu těch, které u nás vyšly. Má knihy lepší a slabší. A tuto hodnotím jako nejslabší ze všech, které jsem četla. Dokonce jsem si pohrávala s myšlenkou netrápit se s čtením až do konce, ale pak jsem se rozhodla vyčkat, zda to konec nevylepší...nevylepšil, spíš naopak.
Zpočátku trochu zmatené a naivní, v další části bohužel ukrutně nudné. Zařadím k ostatním do sbírky, ale už se k ní nikdy nehodlám vrátit.

17.01.2017 1 z 5