Kočičí host

od:


KoupitKoupit eknihu

Citlivý a mimořádně krásný příběh o pomíjivosti života a o tom, jaké to je prožívat ho po svém. Manželé po třicítce bydlí v malém pronajatém domku v klidné části Tokia, on je redaktor, ona korektorka, pracují z domu a prožívají klidný život. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojí toulavé koťátko. Kočka dostane jméno Čibi, což znamená „maličká“, a brzy začne objevovat sousední zahrady. Tak se stane, že jednou zabloudí i na zahrádku manželského páru. Další den přijde znovu a nakonec se odváží vstoupit do domku. Manžele tento tajemný host fascinuje. Čibi je svobodný duch, chladná a zářivá jako paprsek světla. Bydlí u nich a nebydlí. Patří jim a nepatři. Manželé jí kupují dobroty, pozorují její dovádění v zahradě a rádi si o ní povídají. Život jako by pro ně byl najednou příslibem něčeho víc — dny jsou jasnější a barevnější. Příběh překypuje drobnými radostmi a okamžiky ohromující poetičnosti, a pak se něco stane…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/296542/kocici-host-FLe-296542.jpg 3.9238
Orig. název:

Neko no kjaku / 猫の客 (2001)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (57)

Přidat komentář
KaraD
06. prosince

Kniha Kočičí host je krásným počtením. I když to bude znít zvláštně, není to dávno, co jsem ji četla a již si z ní nepamatuji úplný obsah.
Nicméně pocity, které jsem z ní čerpala při čtení a které zanechala i po přečtení, jsou ve mně stále a vím, že se k přečtení knihy určitě znovu vrátím.
Oceňuji jednoduchost příběhu, přese kterou kniha dokázala stále velice silně zapůsobit.

LaCucaracha
24. listopadu

Kočičí host je moc příjemné čtení, i když by mohlo být optimističtější, ale takový je život. Konec mě taky neuspokojil, protože je otevřený a to já nerada. Kdyby to byla literární fikce, moc spokojená bych asi nebyla, ale toto jsou autentické záznamy z běžného života a přesně tomu kniha odpovídá. Takže kdo čeká akci, promyšlený příběh, bude nejspíš zklamaný. Tohle je spíš náladové čtení, postrádá dramatické zápletky a překvapivé pointy. Autor začne vyprávět příhodu, vy čekáte, co z toho vzejde - a ono v podstatě nic. Je to takové obyčejné. A to je hezké. Připomínalo mi to haiku, kde jde především o navození nějaké situace, výjev, obraz. Podle doslovu jde o japonský zpovědní žánr šišósecu, což je výstižné, knížka je dost odlišná od tradiční evropské/americké literatury. Je tu skvěle navozená atmosféra a vy se stáváte takřka spolubydlícím jedné tiché manželské dvojice. Zajímavé je i nahlédnutí do života v Japonsku. Milovníky koček, kteří čekají, že kočka bude hrát prim a knížka je plná vtipných příběhů s ní, musím vyvést z omylu. Kočka je sice důležitá, ale v první řadě je to o lidech. Pokud snesete klidné čtení, určitě tuhle knížku zkuste. Hezká je i grafická úprava a až na jednu výjimku tu nejsou žádné chyby (a že poslední dobou jsou knihy co se týče chyb docela horor).

anna0480
22. listopadu

Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak by to byly asi ty krátké novely od Murakamiho, ve kterých se toho moc neděje a jediný, co je na nich plus, je pocit, který ve vás vyvolávají. Jinak postrádají jakoukoli pointu či závěr. Kočičí host se mi zdál ale o něco lepší.
Příběh japonských manželů odehrávající se během devadesátých let, na konci éry Šówa, kdy v Japonsku následkem smrti císaře došlo k mnoha změnám. Ty jsou zde však popisovány jen velmi slabě na pozadí, aby politika nerušila samotný příběh. O co se tedy jedná. Bezdětný japonský pár začne navštěvovat toulavá kočka Čibi, kterou si přivlastnil kluk odnaproti. Čibi se ale ráda toulá po okolních zahradách a tak se postupně stává i členem domácnosti manželů. Čibi je však, ostatně jako každá kočka, v prvé řadě svobodná, a tak se jen tak ochočit nedá. Patří jim, ale zároveň nepatří.

Příběh je jednoduchý. Žádná složitá zápletka, spíš zde jde o vyjádření pocitů, dojmů a jakéhosi hlubšího smyslu. Někdy až zbytečně dlouhé popisy scén a okolí, ale i tak mě kniha bavila a přečetla jsem jí během dvou dnů. Na konci knihy na vás dýchnou prvky magického realismu a možná vás i trochu zamrazí.
3/5 z toho důvodu, že ve mně knížka nezanechala nic hlubšího a ani jsem na ní po dočtení nijak zvlášť nemyslela. A ono "wow" se po konci taky bohužel nedostavilo. Celkem fajn oddechové čtení, víc od toho ale bohužel nečekejte.

vekune
22. října

Já si myslím, že je to skvělá kniha a výborně napsaná. Plyne moc přejemně, ale mně úplně nesedla. Kočky mě nijak neoslovují a japonské problémy taky ne. I tak se to ale četlo dobře.

lencin
18. října

Jemné a dojemné, ale nijak výrazné a upřímně nechápu, proč byla kniha tak nadšeně přijímána....

Sahir
04. října

příjemné pohodové čtení

Radkab.
22. srpna

Kniha na první pohled zdánlivě o ničem, bez velkých zvratů, tragédií, strhujících scén. Zaujala mě ovšem právě proto, je příjemné přečíst si příběh sestávající se z maličkostí, které prožívá každý z nás, a které jsou často v životě to nejdůležitější a nejkrásnější.

Alcarmo
08. srpna

Dojemný příběh, který nepřekypuje vtipem, jako spíš postřehy a dojmy. Zanechá však v člověku značnou dávku melancholie. Někdy člověka příjemně překvapí knížka, od níž by to nečekal.

robotto
09. července

příjemné čtení... děj poklidně plyne... také ve mně zanechala kniha pocit melancholie... jen mě trochu zarazilo, že na obálce je černá kočka, zatímco hlavní kočičí hrdinka vůbec černá není... ale budiž, budu ji tedy vnímat spíš jako černý stín hlavní hrdinky :)

Mialll
08. července

Krátká kniha, která ve mně na dlouho zanechala pocit melancholie.

niki-chan
05. července

Hezké čtení o kočce i o životě v Japonsku.

PWM
14. května

Život není vždy plný jen napětí, klíčových událostí a strhujícího děje. Skládá se ze spousty drobných epizod a prožitků, které by možná zůstaly zcela zapomenuty, kdyby se je někdo nerozhodl převyprávět.

Stejný je i kočičí host – toto nenápadné, téměř impresionistické, vyprávění jemně plyne a připomíná nám, jak je důležité radovat se z každého dne a všech našich příběhů, i když k naší smůle zrovna neřešíme složité vraždy, nezachraňujeme svět, nehoníme upíry, nezabíjíme draky…

pajaroh
12. dubna

Knihu jsem dostala jako dárek, jinak bych po ní sama nesáhla. Je to milý příběh, spíše novela než román, psaný japonsky nedějovým stylem, s důrazem kladeným na popis zahrady a všedních věcí života jednoho obyčejného manželského páru. Za příběhem lidí a jedné kočky cítím hlubší smysl, snad vyjádření prchavosti života nebo jen přijmutí svého osudu a neplánovaných věcí/osob/zvířat, které do života nečekaně vstoupí, protože nikdy nevíte, jak moc vás obohatí a určí další cestu... a možná si to jenom namlouvám a tohle je jednoduchý příběh jedné kočky ze sousedství, jednoho starého domu a krásné zarostlé zahrady.
Každopádně to byly příjemně relaxační chvilky strávené jejím čtením.

evickakyticka
29. března

Taková jednohubka, na které se nešetřilo papírem... Ale jako příběh pro milovníky koček to nebylo špatné. Taky se mi líbil popis japonského bydlení a zahrady. I když krátké, výstižné.

Erinien
25. března

Zvláštní kniha, krásná a zároveň "o ničem". Podle mě je hodně japonská a to nemusí člověku sednout. Američané by z toho vytáhli milión emocí, vyvrcholilo by to nějakou dojímavou scénou, ale ta kniha byla jako život, trochu japonsky odtažitá, slušná ale přesto mě konec dojal.

bekule
14. března

Nádherná ,poetická, něžná milá kratinká knížka o 155 stranách ještě kratší o to že každou z 29 kapitol předchází 1,5 prázdné stránky. Škoda že tak plýtvám v hodnocení pěti hvězdičkami , ráda bych dala mnohem víc. Aspoň zařazuji mezi doporučené i nezapomenutelné .Čekala jsem hodně dlouho než na ni v knihovně narazím a vyplatilo se. Až potkám v létě u vody vážku, vzpomenu si na tu modrou která v japonské zahradě políbila proud vody z hadice a odlétající pokřivené srdíčko vážek.Opět chválím nakladatelství HOST - skvělé....

martina.bella
13. února

Krásné, něžné, k zamyšlení. Důkaz toho, že dobrá kniha vůbec nemusí mít dnes tolik vyzdvihovaný "spád" a "napínavý děj". Já se nemohla odtrhnout, ačkoli tu vlastně není žádná "zápletka", knížku tvoří střípky ze života manželského páru, který miluje pronajatý domek se zahradou a sousedovic kočku, ale dozví se, že svůj domov budou muset opustit. Je to vlastně takové loučení s milovaným místem i bytostí. Učí brát život tak, jak přichází, těšit se z přítomné chvíle. Též se mi líbily poeticky popsané úplně obyčejné detaily jako hra slunce a stínu na zdi. Nevím, jestli je to knížka pro každého, mně se ale moc líbila. Je hezké číst pro změnu opravdu o NĚČEM, ne jen snůšku povrchností.

Marekh
04. února

Celkově se mi kniha líbila. Je to oddechová knížka.

V knize mne také zaujala následující informace:

Podle Nicolla Machiavelliho řídí lidské životy více jak z poloviny osud, zatímco zbylou hybnou silou je lidský vzdor vůči osudu.

Také se mi líbily názvy koček, např. Čibi, Sestřička, Vodníček a název - blesková ulička. :)

Dija
03. února

Kouzelná knížka, která mě zahřála na srdci i na duši. :)

Rade
11. ledna

Na tuhle knížku se musí člověk naladit na japonskou notu. Jemné, plné náznaků, děj jen tak zlehýnka plyne, úplně jsem při četbě viděla ty drobounké Japonky, které se lehce usmívají a vzájemně zdvořile uklánějí. Nakoukneme do japonského bytu, japonské tradiční zahrady, trošku i japonského životního stylu. Z knihy vyzařuje zvláštní, plachý a současně niterný vztah k přírodě, ať už je to strom zelkova na zahradě, sousedovic tajemná kočička nebo nad vodou poletující modrá vážka…
Poklidné zastavení, které v dnešní uspěchané a poněkud neurotické době může čtenáře aspoň na chvíli přimět k melancholickému zamyšlení o každodenních drobných radostech i smutcích života.

Jass
25.12.2017

(Předchozí komentář se mi smazal, takže tentokrát stručněji...)
Kočičí host je jemný a křehký, snoubí se v něm prchavá radost se smutkem, díky autenticitě ještě tíživějším. Chápu, že každému tenhle příběh nesedne, ale já mám pro tuhle kaligrafickou japonskost slabost a právě teď jsem přesně takový příběh potřebovala.

veru_nedvedova
18.10.2017

Pohodové klidné čtení. Nějak extra se za to ale nepřimlouvám. Určitě si to najde své příznivce.

Carra
17.10.2017

Krásné oddechové čtení o každodenních věcech, kde příběh jemně a postupně plyne.

Sisssi
16.09.2017

Laskavé, procítěné, krásné.

gonegirl
15.08.2017

Do japonského prostředí a vypravěčského stylu jsem se zamilovala díky Murakamimu. V této knize jsem našla podobné rysy, které mě už tolikrát předtím uchvátily. Nenáročný vypravěčský styl, jednoduchá zápletka, docela obyčejný život obyčejných lidí, ale za tím vším se skrývá jakýsi hlubší smysl. Jakýsi odkaz.

Gingeriin
25.07.2017

Kočičí host pro mě znamenal malý výlet do Japonska, do malebně popisované uličky nedaleko centra Tokia, kterou jsem díky detailnímu popisu autora vnímala tak moc reálně, že jsem si až přála navštívit ji sama, potkat její obyvatele, prohlédnout si majestátní zelkovu a samozřejmě alespoň koutkem oka zahlédnou malou Chibi. Jelikož náš dům obývá také hlučný kocourek, neubránila jsem se srovnávání naší a kočky z knihy. Byl to pak pro mě ještě větší zážitek, když jsem v chování Chibi nacházela podobnost s chováním naší šelmy. Že je příběh obyčejný? Nemyslím si, ba naopak. A pokud někdo řekne, že je jednoduchý, odvětím jen to, že v jednoduchosti je krása.

Dimas
03.07.2017

Půvabně melancholický příběh.

adorjas
25.06.2017

Pomalý spád knihy, priam nič sa nestane, len jdnoduchý opis každodenných všedných dní. A tu je to, kde vidím paralelu s japonskou literatúrou, v prípade, ak si túto knižku porovnám s Murakamim (najviac vidieť v dielach 1Q84 alebo Kronika vtáčika na kľúčik). Oba autori dokážu pokojne popisovať tie všedné chvíle, až si človek uvedomí, že aj v nich sa ukrýva isté čaro...

f.enjoy69
18.06.2017

Japonci prostě umí nevšedně popsat všednost každodenního života. Věci přicházejí i odcházejí, děje se jak to dobré, tak i to špatné a všechno si to tak hezky plyne, pomíjí a člověk se může těšit opět na něco nového. Toto minimalistické vykreslení radosti z drobností a poklidnost celé knížečky je něco, na co budu ještě dlouho vzpomínat...

Malachime
30.05.2017

Je možné, že někdo dokázal napsat zdánlivě knihu o ničem a přitom o všem? Mám moc ráda, s jakou lehkostí většina japonských spisovatelů píše o všedních věcech. O vánku, o slunečních paprscích, zpěvu ptáků, bouřce, letním dnu... o návštěvách jedné kočky a o starostech manželského páru s hledáním bydlení. Budu se opakovat, ale v neposlední řadě má knížka překrásnou obálku, vnitřně uspořádané stránky, co se textu a prostoru týče a jejich číslování.