Kočičí host

Pěkná, příjemná jednohubka.

Takové milé poklidné čtení plné příjemné atmosféry.

Nádherná minimalistická knížka, která mě při čtení obklopila svou poklidnou a zároveň jaksi lehce melancholickou atmosférou. Nejsem vyloženě zarputilou milovnicí koček, mám ráda všechna zvířata, a po knížce jsem sáhla zejména proto, že mě zaujal námět a prostředí Japonska. Pokud hledáte něco akčního, kniha vás nenadchne. Ale pokud se, stejně jako já, chcete ponořit do jednoduché knížky, kde jako by čas plynul úplně jinak, chcete si odpočinout a zajímá vás jistý filozofický přesah, jen do toho. Líbilo se mi to vyzdvihnutí krásy životních drobností a připomenutí pomíjivosti, přirozeného znaku života.

Po knihe som siahla lebo Japonsko….
….no vôbec ma neupútala.
Nakoniec som ju dočítala iba pre jej malý počet strán, ktorými som sa doslova prehrýzala…

Kdo už mě trochu zná, tak ví, že mám slabost nejen pro kočky, ale také pro knihy o kočkách - a zvláštní místo v mém srdci díky svému typickému stylu zaujímají právě japonské knihy o kočkách. Proto jsem si také pořídila tuto útlou knížku od Takaši Hiraideho s nádhernou decentní obálkou, která vyšla u nakladatelství Host.
Takaši Hiraide je všestranným japonským autorem a zejména básníkem. Kočičí host je spíše autobiografická próza, nebo jak se také uvádí v doslovu, klasický japonský zpovědní žánr (šišósecu). Autor zde líčí své vzpomínky z 80. let, kdy se se ženou přestěhovali na předměstí Tokia do pronajatého domku. Jednoho dne si chlapec od sousedů osvojil toulavé koťátko. Kočička dostala jméno Čibi a brzy začala objevovat i sousední zahrady - tak zabloudila i na pozemek autora a postupem času začala nesměle navštěvovat i jejich dům. Manželé o ni začali pečovat, krmit ji a hrát si s ní, ale Čibi pořád zůstává jen hostem se svobodným duchem - nebo stejně jako stojí na jedné záložce od Knihy Dobrovský, nespoutanou kočičí duší.
Od knížky rozhodně nečekejte žádný událostmi nabitý děj s rychlým spádem - jsou to spíš jednotlivé, po sobě jdoucí obrazy, které autor mistrně vykresluje svým poetickým jazykem (je dobře znát, že píše hlavně básně). Tak se stane, že čtete o tom, jak hlavní hrdina při zalévání zahrady pozoruje vážky, a najednou máte pocit, jako byste je pozorovali s ním. Celkově je to něžná a odpočinková kniha s typicky japonským uctivým stylem, avšak na pozadí příběhu o Čibi je téměř mimovolně zachycena také tehdejší nesnadná situace v Japonsku a krize nejen na trhu s bydlením. Prostě ideální jednohubka pro odpočinkové čtení s kočičákem na klíně, která vám však poskytne i pár chvilek k zamyšlení.
Doporučuji nejen kočkomilům, ale také všem, kteří si rádi přečtou knihu ne pouze pro děj, ale i pro požitek z četby samotné!
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

Krásná kniha, kterou jsem přečetl jednim dechem. Čibi

Opravdu překrásná knížka, nebo alespoň takový styl knih, který mi opravdu sedí. Je to asi jako když se díváte na film od studia Ghibli – i když už je to několik let, co jsem ji četla, zanechala ve mně silný otisk. Prožívala jsem při ní spoustu emocí a i z popisů míst jsem si je dokázala živě představit. Ráda se k ní ve vzpomínkách vracím – a to je přesně ten důvod, proč knihy čtu.

Fajn knížka o tom, že ne všechno trvá navždycky. Pomalejší děj ale to k japonským knihám prostě patří.

Moc hezká, minimalistická kniha. Minimalismus občas přecházel až do srohosti. Za to tři hvězdy. Ale jinak se kniha četla moc hezky a zanechala ve mě hřejivý pocit.

Kniha mě přenesla zpět do Japonska. Na to, jak je knížka krátká, pěkně vystihuje japonský život a styl bydlení v Tokiu, vztah k přírodě a kouzlo přítomného okamžiku. Kočka je zde jen součástí toho všeho, taková malá průvodkyně a záhadné stvoření příběhu.

Milá pomalá kniha pro milovníky koček a Japonska.

Nádherná kniha, která pohladí na duši. I když "děj" plyne pomalu kniha se krásně čte, možná je to tím jak krásně si autor si hraje se slovy a nenásilně popisuje věci tak všední jako je zahrada nebo ulička.

Krásný pomalý text, o lidském plynutí, o soužití s kočkami, s přírodou je citlivě zasazen do japonských reálií. Kniha se četla jedním dechem a zůstane po jí milý pocit, kéž bych takhle pomalu uměla žít.

Knížky o kočkách mám rád stejně jako kočky samotné, proto jsem přijal kočičí téma pro letošní výzvu s radostí. Ani tato mě nezklamala. Je to pěkný příběh o kočičím návštěvníkovi u běžné japonské rodiny s trochu smutným koncem ale nadějí do budoucna. Kdo měl jednou doma kočku, pochopí. My jich měli jednu dobu i sedm, takže chápu moc dobře.

Knihu jsem přečetla kvůli výzvě.
Ač to není úplně můj oblíbený žánr, knížka mě zaujala.
Vyprávění je úplně jiný styl než jsem zvyklá, spíše poetický, nedořečený. A hodně melancholický. To se mi líbilo.

Poetická knížka a ano, pak se něco stalo a příběh běžel jinou cestou. Kdo čeká akci, drama, emoce, tak jsou tam, ale je to na vás.

Krásný příběh.

Sice milá knížečka o tom, jak si autor a jeho žena oblíbili kočičku Čibu ze sousedství, ale žádné úžasné umělecké dílo. Pořád jsem čekala na nějakou zásadní událost, kterou slibovala anotace, ale ono nic.

Dostala jsem se k ní díky CV. A jsem za to ráda! Díky CV.