Dům o tisíci patrech

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction. Doslov napsal dr. Jiří Hájek, medailón dr. Emil Charous. Edice Máj - Knižnice československé mládeže svazek 48. Vydání 5., v nakl. Naše vojsko 1. vydání. 192 stran, 8 stran příloh....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/99_/9967/dum-o-tisici-patrech-lMj-9967.jpg 4.3349
Žánr:
Romány, Literatura česká, Sci-fi
Vydáno:, Naše vojsko
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (46)

Kniha Dům o tisíci patrech

Přidat komentář
ddkk
11.12.2018

Zvláštní, neskutečné, depresivní.Nutí k přemýšlení...pro mne byl pro pochopení nejdůležitější Weissův životopis. A komentář Alef níže - děkuji.

Hanka_Bohmova
01.12.2018

Intelektuálně to bylo poměrně zajímavé, ale já prostě nejsem typ člověka, který by dokázal zpracovávat podobné fantazijní produkty. Každý máme své slepé skvrny - pro mě je nestravitelná (a hůř než nestravitelná) kulometná palba cílící na mé smysly a nižší pudy. Brakové literatuře takového druhu se vyhýbám úplně, s hodnotnějšími díly oděnými do tohoto hávu se otráveně peru, jak je patrné i z mých zdejších komentářů.

alekis
22.11.2018

Opět tu potkávám knihu, kterou jsem už chvíli neměla v ruce. Útlá perla. Přečtena několikrát, poprvé ve věku školního dítěte, a tehdy to pro dětskou dušičku, odkojenou (radši nejmenovat), byla řádná pecka. Zásadní kniha pro můj vztah k fantastičnu a potažmo k fantasy, a nesmím pominout lehké erotično, co se tam všude prolíná... Grafická úprava knihy spolu s autorovým jazykem a způsobem psaní... ačkoliv se k ní příliš nevracím, myslím, že je to jedna ze základních věcí, která se podepsala na mém "vnitřním vývoji", když to tak nazvu, nevěda jak to nazvat lépe. Myslím, že tato kniha každému hovět nebude, ale každopádně, mně ještě teď zní v uších hlášení o "cestách ke hvězdám... " a vnitřním zrakem vidím schodiště a jednotlivá, tak dokonale popsaná patra, neviditelného detektiva Petra Broka, ohavného Ohisvera Mullera a princeznu: "... budu tedy princeznou trpaslíků..." Nehledala jsem nikdy, co chtěl autor říci, přestože je to jasné, ale prostě mě celý tento text, tato neuvěřitelná cesta do říše Fantazie, vždy nesmírně fascinoval!

sgjoli
11.11.2018

Kniha je skvělým sci-fi románem se skvělou futuristickou vizí. Jak se ale ukáže, není to nakonec takové sci-fi, jak se zdálo na začátku. Ta alegorie je tady neskutečně dobře vyvedená a já na konci zírala jako puk. Weissův způsob vyprávění mi hodně seděl. Je to jedna z těch knih, kterou je fajn přečíst si vícekrát, aby člověk odhalil všechny ty narážky ukryté mezi řádky. Já byla hodně hodně spokojená.

kapr
11.10.2018

Tak jsem nakonec po pečlivé úvaze autorovi tu jednu hvězdičku, oproti původnímu - mladickému hodnocení ubral. Nebylo to však v žádném případě s ohledem na kvality této knížky, ty jsou totiž nesporné. Inspirovala mne k tomu spíše určitá morbidnost, do které děj místy nevyhnutelně upadá.
Z knihy mám velice rozporuplné pocity. Již jako kluk jsem jí jednoznačně zařadil k sci-fi, a hodnotil poměrně vysoko. Šlo tehdy o výpůjčku z knihovny. Již tehdy mi bylo jasné, že nejde o žádnou procházku růžovým sadem. Přesto, že jsem si již tehdy knihy velice vážil, musím přiznat, že se mi hned z vícero důvodů nelíbila. Rozhodně jsem netoužil si ji přečíst opakovaně. Nyní jsem knihu do vlastní knihovny náhodou získal. Přiznám se, že jsem byl docela zvědavý, jak na mne zapůsobí, tentokrát s více nežli půlstoletým odstupem.
Mimo to, že jsem si ji se zvědavostí, ale i s potěšením přečetl znova, věnoval jsem se tentokrát i všemu ostatnímu, co jsem v knize nalezl.
Původně jsem knihu podezříval z poplatnosti panující komunistické diktatuře. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že poprvé byla vydána již v roce 1929. To může znamenat, že byla dopsána třeba ještě daleko dříve.
Byť jde o dílo, svým způsobem podle mého názoru nehotové, jde spíše o stručný nástin příběhu. Musím knížku jednoznačně zařadit k dílům Kafkovým jejichž zveřejnění ve skutečnosti předcházelo. Určitý vliv je možné vztahovat i k doposud panujícím zbytkům módního žánru post-apo. Mohu vzpomenout například Orwelův 1984, který byl vydán o dvacet let později. Podobně Wyndhamův Den Trifidů, jednoznačný klenot žánru sci-fi, dílo na samotné hraně žánru, byl vydán o dvaadvacet let později. V zásadě šlo v uvedených případech o odstup celé generace.

Je sice faktem, že jde o žánr, spíše o část žánru, kterému se preventivně vyhýbám, ale musím uznat, že jde o dílo geniální, a mám pocit, že hluboce nedoceněné.

Pamatuji se, že kdysi, po prvním přečtení jsem o knize mluvil shodou okolností s kolegou, a ten mi říkal, že v práci si jej, jako spisovatele nijak zvlášť neváží. Už tehdy mne takový názor docela překvapil.

Samozřejmě, nejde o žádné zvláště příjemné počteníčko. Na druhé straně, přesto, že dnes již od konce druhé světové války uplynulo již téměř třičtvrtě století, (příběh sám je při tom inspirován osobními zážitky z té předešlé - první světové,) jsme svědky, jak špičky vedení lidnatějších států trpí přesvědčením, že ví nejlépe co je pro „menší“ národy vhodné.

Přesto, že knížka zdaleka není dokonalá, měl by si ji přečíst asi přečíst každý. Je velkým varováním, které bohužel nabývá v poslední době na aktuálnosti. Mimo to jde skutečně o velice zajímavé čtení.

Vydání: (v každém z jazyků uvádím pouze první vydání v tomto jazyce )

vydáno v roce - sídlo a jméno nakladatelství (jazyk)

1929 – Praha : Melantrich
-------------------------------------
1960 - Warszawa : Książka i wiedza, (polsky)
1962 - Bratislava : Slov. vydav. krásnej lit., (maďarsky)
1967 - Verviers : Éditions Gérard Cie, (francouzsky)
1971 - Lisboa : Editorial Estampa, (portugalsky) – přeloženo z francouzštiny
1971 - Moskva : Mir, (rusky)
1976 - Cluj-Napoca : Dacia, (rumunsky)
1977 - Leipzig : P. List, (německy)
2005 - Treviso : Santi Quaranta, (italsky)

/informace z nkp.cz/

Překlad do angličtiny jsem zatím nenalezl, a domnívám se, že právě to je skutečnost, která doposud vedla k tomu, že toto zásadní dílo světové literatury, které o celou generaci předběhlo svoji dobu, je pro svět tak neznámé, a především proto tak nedoceňované.

Ještě se vrátím ke svému hodnocení. Vycházím z toho, co mi kniha přinesla - je nádherná, ale jejím opakovaným čtením bych se zcela jistě dopracoval k depresi. Na druhé straně mne fascinují možnosti k rozpracování příběhu, které v mnoha případech autor pouze nastínil. V kontrastu k tomu všemu stojí zase skutečnost, kdy zrůdná ideologie ve službách zvůle dokázala i ty nejhorší autorovy představy a obavy nejen naplnit, ale i překonat.

-

2018 11 23 pátek

Rozsahem nepatrné dílko. Ale když vedle něj položíme Válku s mloky, ...

-

2018 12 04 úterý

Autor je rozkročen kdesi mezi Vernem, Kafkou, Orwellem a Wyndhamem, stejně jako mnoha dalšími autory sci-fi i post-apo, které zde nechci vypisovat.

Skutečně šokován jsem byl, když jsem zjistil, že kniha byla poprvé vydána již v roce 1929.

Kdysi jsem byl hodně překvapen, když jsem zjistil, že autorovi kolegové, (pracoval v Projekční kanceláři ministerstva dopravy - nynější SUDOP,) si jej jako autora beletrie nijak zvláště nevážili.

tsal
10.09.2018

Přestože mám tyhle snové surrealistické věci v oblibě a ráda se nechávám unášet na vlnách bizarnosti, Dům jsem dočetla jen kvůli délce. Jazyk mi nesedl. Přišel mi zbytečně jednoduchý, jako kdyby se autor nechtěl s takovými podružnostmi jako spisovatelské umění příliš crcat. A jak některé výrazové prostředky, tak i některé pasáže v ději mi přišly zbytečně lascivní, laciné a slizky podbízivé. A konečný wow efekt vlastně ani nebyl moc wow.

raffi
07.09.2018

Nedocenená a skvelá kniha. Má úžasnú, mrazivú atmosféru, všade prítomný pocit, že nie je kam utiecť pred systémom (mocou a totalitou). Na druhú stranu je to snová fantázia, pri ktorej je nádej, že sa prebudíme a nedopadne to s nami špatne... krásne vybalancované a napísané nadčasové dielo.

Babo
03.09.2018

Toto je asi jediná sci-fi kniha,kterou jsem kdy četla. Je to už hodně dávno ,ale vím,že se mi líbila .

kap66
30.08.2018

Tak útlá knížečka a tolik rovin - žánrových i významových. Také já jsem v ní nacházela známé motivy z jiných knih (z Orwella samozřejmě, ale např. i z Aldissova Nonstopu) - až na to, že všechna ta něčím podobná díla byla napsána mnohem později. Jako by to byla moderní literatura psaná záměrně archaickým stylem. A že to byl autorův pohled na kapitalismus? I v tom je přesah; já to pochopila jako dílo o znásilnění člověka systémem, jakýmkoliv, který stojí na moci a manipulaci.
Jestli se dá nějaká kniha označit jako nadčasová v tom pravém slova smyslu, je to tato.

ladislava6677
17.08.2018

Po přečtení této úžasné knihy jsem si uvědomila, že Orwell byl až druhý, co popsal totalitu. Pan Weiss popsal tu kapitalistickou. Proto se o něm nyní nikdo nic nedozví, na rozdíl od Orwella, není to totiž Roman psaný proti komunistum... . Přitom Weiss svůj roman napsal už v roce 1929,o plných 20 let dříve než roman Orwelluv... Skoda, že si nevážíme svých genialnich spisovatelů jak to činí anglosaska civilizace.

Vlasta155
17.07.2018

Naprosto skvělá knížka od českého autora! Doporučuji!

Marbo
13.07.2018

Neskutečné. Zavátý klenot české literatury.
Snové, literárně hravé a přitom angažované a mrazivé.

fany.fancy
27.05.2018

Kniha mě velice příjemně překvapila, autor je "český Orwell".

Janek
09.04.2018

Asi to není knížka pro každého, není to text, který bych jen tak někomu doporučila. K Domu o tisíci patrech se ale já sama velmi ráda vrátím, protože jsou literární lahůdky, které je třeba přečíst dvakrát, aby si je člověk pořádně vychutnal. Weissův neprávem opomíjený román je jednou z takových lahůdek.

sarka8245
27.02.2018

Tahle kniha výrazně ovlivnila mé dospívání, řadí se tedy (vedle Stokerova Draculy) k mým nejoblíbenějším dospěláckým prvoknihám. Nemohu a ani nechci k ní být nijak kritická. Je skvělá!

J_Ch
22.02.2018

Na české poměry zcela neprávem opomíjená a výjimečná kniha. Dostala se ke mně náhodou, podědil jsem ji. Je až hříšné, jak málo vydání a výtisků bylo zhotoveno.
Téma a nápad jsou zpracované skvěle, jazyk je trošku archaičtější a místy trošku rozvláčný, ale oko čtenáře si rychle přivykne. Za tématikou totalitní vlády s nádechem sci-fi nemusíme tedy chodit jen za panem Orwellem. Občas se stačí jen podívat kolem sebe a prohlédnout starou sci-fi knihovnu již nedýchajících generací.

LadyAnn
09.02.2018

Nic podobného jsem dosud nečetla (a asi ani číst nebudu). Dům o tisíci patrech není knížka pro každého, ale je jednou z těch, na které se nezapomíná. Intenzivní, znepokojivé, snové a abstraktní fantazie psychicky (i fyzicky) narušeného autora - jedinečný počin s ohledem na fakt, kdy a kde byl napsán.

Acamar
07.02.2018

Spíše surrealistická, pohádková alegorie, než sci-fi...trochu archaický, romantický a dramatický (pro mne možná až moc) styl, ale zas to má své kouzlo a odlišnost od dnes psaných knih. I mne napadaly paralely s Orwellem, velký bratr v takové rozvolněné surrealistické básni...Poklona autorově nekonečné obraznosti, díky níž umí skvěle vybudit snovou, bizarní a místy hodně tísnivou atmosféru všudypřítomné obludnosti.

vivienna
16.01.2018

Malá útlá knížka z roku 1929, zprvu jsem nevěděla o čem je řeč, postupně se děj rozvíjel a začala jsem si říkat, co bude dál…je to sci-fi odehrávající se v šíleném betonovém domě Mullerdomu, kde jsou jednotlivá patra na sebe lepená do výšky tisíce pater, kde nejsou okna a každé patro žije svůj život podle vůdce pana Mullera. Petr Brok zde figuruje jako detektiv, hledá svou ztracenou paměť a zmizelou princeznu Tamaru a snaží se osvobodit strádající lidi.
...fascinující, přečteno na jeden zátah...

Peršanka
09.01.2018

Celé to bylo divně ohavné a zároveň přitažlivé, myslím, že v těch asi třinácti letech jsem pochopila, jak jsme my lidé vlastně často odporní. Takové vhodné nakopnutí do života to bylo. A nelituji...

Nuny
26.12.2017

Je to moje prvotina ze žánru a dokonce mi sloužila jako předloha pro referát.
Rozhodně zajímavé čtení a určitě ne naposledy.

MrKrahujec
05.09.2017

Tohle je opravdu jeden malý zázrak (možná nejen) české literatury. Kniha, která předběhla svou dobu snad i o celá staletí, vznikla vlastně div ne omylem. Bezesporu je to jedna z nejfantastičtějších surrealistických básní v próze, ale současně je to možná i nejpůsobivější, byť (snad ?) i nezamýšlená kritika stalinismu a totality sovětského typu. Ne, že by Jan Weiss nenapsal i jiné brilantní povídky, ale napsal bohužel i celou řadu silně podprůměrných textů, ke všemu mnohem později a navíc silně podlézajících komunistům. Snad by šlo říci, že tady si autor nevybral téma, ale téma si jednoznačně vybralo autora a to, co (možná) mělo být kritikou západního kapitalismu, se zcela organicky přetavilo v přímou obžalobu sovětského komunismu se všemi jeho fízly, koncentráky a zločineckou mašinérií. Hlavní padouch, Ohisver Muller, je vnitřně zcela věrným obrazem Stalinovým ve všech rysech (kromě vizáže), dost podobně, jak je to třeba předvedeno ve slavném gruzínském filmu Tengize Abuladzeho "Pokání". Toto srovnání sem nepíši náhodou, protože kniha "Dům o tisíci patrech" už celá desetiletí po zfilmování přímo volá, bohužel ale také svou výtvarnou hýřivostí klade na takové zfilmování ty největší nároky: tento film rozhodně nemůže být laciný, prostředí a triky si v tomto případě bezpodmínečně vynucují technickou úroveň špičkových amerických produkcí. Zvlášť bolestně jsem si to uvědomil po shlédnutí amerického filmu "Total recall" s Arnoldem Schwarzeneggerem, ve kterém jsem s úděsem poznal základní dějové schéma tohoto románu, ovšem podané nepoměrně hůře. Veškerá fantazie a dobrodružství byly nahrazeny tupým násilím a střelbou, a přece je tento film dodnes řazen k Schwarzeneggerovým nejúspěšnějším. To by ale možná mohlo být i jakousi zárukou pro případné budoucí tvůrce, že by se filmová verze "Domu o tisíci patrech" měla setkat s úspěchem.

Jack Bauer
03.09.2017

Četl jsem v mládí a tenkrát se mi moc líbila, dnes už si na děj moc nevzpomínám.

alef
29.08.2017

Na začátku jsem „nevěřila vlastním očím“ ... vážně :-) .... říkala jsem si, kde se „tohle“ vzalo ve spisovatelově mysli ... teprve z autorova životopisu jsem pochopila ... zdroj halucinogenních snů, které se staly výchozím bodem tohoto příběhu.

Jan Weiss byl v roce 1916 zatčen a držen v zajateckém táboře Tockoje, kde si nedotatečná hygiena, špína a hlad, všudypřítomná krutá zima vybraly svou daň ... oslabený organismus a omrzliny periferních částí těla, takového rozsahu, že si vynutily amputaci prstů na nohou (s nelidskou krutostí zaživa uštípnutých) ... nepředstavitelnou bolest Weiss přežil, proto, aby hned nato bojoval s tyfovou nákazou, obojí, mu přineslo horečnaté sny – blouznění na pokraji smrti, a Weiss na tuhle životní zkušenost nikdy nezapomněl, věřím, že se ani nedá na něco takového zapomenout. S mučivým trýzněním má Weiss spojené „skleněné sny“ (tak tomu říká), halucinace, které k němu přicházely když bojoval se smrtí: „Zdálo se mi o samém skle. Poléval jsem mrtvoly sklovinou, abych je takto mumifikoval. Ale pod sklem bylo docela dobře vidět, jak se rozkládají a bylo to strašně zajímavé, čistotné a důmyslné uspořádání. Ale i živí lidé chodili do těchto skláren. Nechávali si zasklít ruce či nohy, které se jim počaly kazit od jakési podivné nemoci.“

... tak a jsme zpět, ... u příběhu Domu o tisíci patrech ... sklo se v něm objevuje opravdu hojně, najdete ho zde jako často užívaný materiál ... sklo ... chladné a odrážející ... realitu? ... sen? ... odrážející vše v poněkud pozměněné podobě ...

... z ní pak vychází příběh ... a vy se ptáte: je to fantasy? ... nebo sci-fi? ... dystopie? ...alegorie? ... surrealismus v nejčistší podobě? .... je to tohle všechno!

... je to fantasy s motivy jako je neviditelnost, ... s pohádkovými motivy dobra vs. zla (čeká vás taky setkání s princeznou a princem, ale taky s detektivem, lékařem, nebo třeba s řádovou sestrou :-) ... užijete si tak prolínání pohádkového světa ... a reálné přítomnosti? ... kdo ví?
... užijete si především spoustu zázračna ... v neobvyklém příběhu, ve kterém se kupí zločiny, ukrutnosti, zvrácenosti dekadentní společnosti do ponurých vidin ...
.... užijete si taky, řekla bych skoro zcela volné, asociativní řetězení myšlenek ... do nejasného obrazu zahaleného mlhou ... který vás značně dezorientuje ...

... takže na konci můžete jen doufat, že jste pochopili :-) ... že jste byli svědky ... úpadku člověka ... „obžírajícího se zlatem, neřestí a mukami“.

hladko
02.06.2017

Po přečtení beru do ruky jiného autora stejného období – Žasnoucího vojáka Fráni Šrámka, tedy knihu poprvé vydanou taktéž ve dvacátých létech 19. století. Žasnoucí voják je z roku 1924, Weissův Dům z roku 1929. Oba autoři s bezprostřední zkušeností se zákopů první světové války na ni ve svých dílech, ač každý po svém, reagují a přestože se jedná o jiné literární žánry a srovnávám nyní poněkud nesrovnatelné, tedy psychologický a surrealistický román s impresionistickou povídkovou knihou, v mnoha rovinách se ocitáme na zcela jiných úrovních, ať už se budeme bavit o vypravěčském stylu, psychologii postav, stylistické rovině, lyričnosti textu, nebo hloubce sdělení. Ve všech těchto parametrech Žasnoucí voják kvalitativně vyčnívá nad Domem o tisíci patrech, který na mě, po tomto nevhodném srovnávání, působí spíše jako zástupce brakové literatury. A přimhouřil bych i oko, protože se jedná o téměř sto let staré dílo, jenomže, ten darebák Šrámek to jaksi dokázal sfouknout nadčasově.

Toffee
07.04.2017

Páni! Tohle bylo tak zvláštní a současně dokonalé! Je neuvěřitelné, že to vyšlo v roce 1929. Atmosféra knihy i představivost autora předběhly dobu. Úplně mě mrazilo, když v jednom z obrazů přesně popsal oklamané lidi, kteří nic netušíce dobrovolně jdou do plynové komory, a jejich těla pak skončí v pecích krematoria. Je to až děsivé, jako kdyby viděl budoucnost. V mnoha ohledech jde o mimořádnou knížku.

LideCtete
08.03.2017

Naprosto geniální dílo, perla české literatury. Pozoruhodná jak obsahem, tak formou. Za zápletku by se nemusela stydět žádná moderní sci-fi, a není vyloučeno, že někteří opisovali. Petr Brok musí zachránit princeznu Tamaru a v labyrintu obludného Mullerdómu vypátrat a zneškodnit domácího pána, ale hlavně se musí vypořádat s tím, kdo je vlastně on sám a proč byl pro tuto misi vybrán.

Syd
11.02.2017

Hlouběji a hlouběji, sestupujeme s hlavní postavou do její vlastní psýché. Od mělkých vrstev v horních patrech až do nejhlubších a nejbizarnějších zákoutí duše v patrech nejspodnějších, kde je třeba porazit jakousi prohnilou buržoázii sebe samého, snad možná jakési superego. Neuvěřitelná surrealistická, čili nadreálná, perla české literatury.

JLČ
14.11.2016

Hodně zvláštní, zvědavost vzbuzující čtení, místy vynikající estetika jazyka.

buccaneerka
18.10.2016

Pro mě úplně jedinečná věc. Nikdy jsem nečetla asi nic, k čemu bych to mohla přirovnat.