Jak to vlastně bylo?
Julian Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15717/bmid_jak-to-vlastne-bylo-15717.jpg
4
44
9
Zajímavá studie vztahů, jazyka, sexu a fetišismu v současném životě – velmi anglická, až nebezpečně uhrančivá, se všemi prvky milostného příběhu s hrdiny obtíženými vinou, výčitkami svědomí, pocity úzkosti a zneuznání.
Literatura světová , Romány
Vydáno: 1999 , Volvox Globator
Originální název:
Talking it Over , 1991
více info...
Přidat komentář
na Barnesove knihy sa nikdy neteším dopredu, ale vždy sa teším z nich, keď ich už čítam, tento pútavý román patrí aj v diele tak výnimočného autora, k tomu najlepšiemu, čo kedy napísal...ak som dal ostatným jeho knihám päť hviezd, tu si vyhradzujem právo jednu hviezdu pridať.
Výjimečný román, strhující nejen formou, ale i obsahem. Silný příběh od začátku do konce, který nutí k přemýšlení a bude mnou rezonovat ještě dlouho po přečtení. Souhlasím s předchozími komentáři - Barnes zde sám sebe překonává a nabízí skutečně kvalitní čtenářský zážitek.
Tři prolínající se monology hlavních aktérů manželského trojúhelníku...z jejich tónu, způsobu vyjadřování se i bez označení brzy dá odhalit, kdo ke čtenáři právě promlouvá. Suchopárný, věcný a zodpovědný Stuart, vážná, přemýšlivá Gill nebo rozevlátý nepraktický snob Olliver. Jak to zřejmě u Barnese bývá, dojmy o situaci i osobách musí čtenář několikrát během čtení přehodnotit (aby toho nebylo málo, před závěrem knihy čtenářovou představou přijde zatřást ještě pár epizodních postav), přestože děj samotný žádný nečekaný veletoč nenabídne...ale primárně kvůli ději to asi nikdo nečte (pohled do okolí nabídne totéž v mnoha opakováních), zato ta forma! Jiskřivá, vitální, proměnlivá...místy jsem si připadala jako v divadle, ve starých filmech Woodyho Allena ... Jedovatě zábavná ve svých postřezích, podvratně dloubající do stereotypních představ a očekávání. Koncert pro čtenáře.
Zásadní Barnesův román, vyprávěný jako Akutagawova povídka Rošomon. Jeden příběh, tři perspektivy, které se překrývají, ale úplně nikdy nelícují. Jen málokdy bylo téma tak banální a omleté jako nevěra podáno tak palčivě. Škoda že Böhmův překlad ani zdaleka nedosahuje brilance anglického originálu. Tohle měl překládat mistr svého řemesla, někdo jako Tomáš Hrách, ne tenhle podučitel.
Barnes je u mě zapsaný jako kvalitní autor, který mi ne úplně sedí. Tohle je to nejlepší, co jsem od něj četl.
Především ve druhé části knihy jsem byla trochu zmatena, není vždy snadné identifikovat, kdo zrovna vypráví. Přesto knihu velmi doporučuji - klasický Barnes, provokatér, který - když si ho zamilujete - asi nikdy nezklame.
Kniha je vynikající – to je ostatně u Barnese pravidlem –, ale českému čtenáři její experimentální text, který je psaný jako řada střídajících se vyprávění různých postav, poněkud ztěžuje to, že redakce z mně neznámého důvodu na začátku každého oddílu na rozdíl od anglického originálu neuvádí jméno toho, kdo právě vypráví. I tak lze ovšem knihu velmi doporučit. Mimochodem, myslím, že ještě navíc si po ní oblíbíte adjektivum „steatopygický“.
Barnes si vybral ke zpracování otřepané téma milostného trojúhelníku, ale dokázal zaujmout nápaditým, svěžím a vytříbeným stylem. Autor během příběhu zcela mimoděk klade čtenáři otázky, a tak z něho udělá součást své knihy, a já byl polichocen, že mně Barnes pozval do svého světa. Jak je zřejmě u autora zvykem, u knihy si docela zapřemýšlíte a musíte se občas hodně soustředit, abyste neztratili nit autorových myšlenek. Možná právě na úkor tomu sofistikovanému stylu vyprávění, jsem zde postrádal nějakou sjednocující atmosféru. Zapomněl jsem na humor, ten zde najdete také, a když už ho najdete, určitě se i zasmějete.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vědomí konce |
| 2019 |  Jediný příběh |
| 2016 | Flaubertův papoušek |
| 2015 | Stolek s citróny |
| 2018 | Než potkala mě |
Kniha Jak to vlastně bylo? je v
| Přečtených | 55x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 36x |
| Chystám se číst | 68x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 1x |
Kniha má perfektní rozjezd, výborně se čte a je nejen zajímavá, ale i zajímavě vystavěná. Bohužel toto okouzlení u mě postupně vyprchává, takže asi tak po polovině, snad až ve dvou třetinách, se začínám nudit, navíc autor začíná až moc experimentovat - často téměř není poznat, kdo právě hovoří, čtenář i přes vynucené soustředění jaksi ztrácí pozornost. Takže závěr přečten spíš z nutnosti, než z potěšení. Od 80% ke slabým 60%, celkově 75%, 21. 8. 2022.