Acamar komentáře u knih

O.Wilda mám zafixovaného hlavně jako autora pohádek a divadelních her, a i jeho jediný román mi obojí připomíná - pohádkový motiv a přehršel bryskních, cynicky duchaplných dialogů. Ráda jsem si doplnila literární vzdělání o tento klasický kousek, ale ryze subjektivně mi až tak nesedl...asi jsem čekala podle námětu hluboký psychologicko-morální ponor na téma krásy těla a duše, a místo toho byla spíše umlácená sbírkou aforismů.

5 12.02.2019

Beletristicky podané zásadní události čínských dějin převážné části 20.století, skrze pohled tří generací ženské linie autorky. Konec staré Číny, moci úředníků a známostí, konkubín, nepochopitelných rituálů, ale i kultury...období nadvlády Japonska, druhé světové války...a těžiště biografie, prosazování komunismu a jeho moc až do období 80.let, jakoby přímo z centra dění, očima dcery dvou vysokých komunistických funkcionářů...kdy počáteční nadšení a víru v lepší systém i ochotu osobních obětí pro jeho myšlenky jen velmi pomalu a plíživě střídá těžká deziluze.
Velmi hutné a samozřejmě značně neveselé čtení, nabité spoustou informací, vyžadující soustředění.

3 12.02.2019

Kniha o životě, smrti a tenké hranici mezi těmito dvěma stavy...jednoduše, přesto velmi poetickými obrazy buduje citlivý, na emoce působící příběh těžkých životů prostých lidí na severském mořském pobřeží, který je zároveň příběhem o síle přátelství a sounáležitosti, o nebezpečné moci krásných slov, o osamělosti i pomíjivosti smrti a o tíživé, ale silné nitce touhy žít.
Použitá forma kolektivního vypravěče toto zvláštní kouzlo jen umocňuje, jako by ke čtenáři promlouvala sama duše místa a doby.

15 06.02.2019

Básně i nebásně, působící místy více jako zamýšlení nad podstatou a smyslem umění a zvláště poezie, krédem básníků...atmosférou připomínající učení starých čínských mistrů.

Zvláštní, těžko uchopitelné, blíže poezii než próze. Klipovité sekvence, minimum děje, plno popsaných prožitků jídla, barev, chutí, vůní, těl...smyslové čtení, které mne místy svou náladou vůbec nebavilo až odpuzovalo a místy svou myšlenkou i obrazností nadchlo.

9 30.01.2019

Těžko hodnotit Kreutzerovu sonátu jako literární dílo. Přestože je poutavě napsána, je to spíše manifest Tolstého názorů na ženy a muže, jejich role, vliv společnosti a výchovy, instituci manželství a sexualitu, včetně jeho dnes lehce zvláštní (až se chce říct zcestné) představy, jaký by byl ideální stav.
Čímž se hodnocení novely stává spíše hodnocením Tolstého postojů. Odpozorované postřehy jsou zajímavé a na některých se toho asi moc nezměnilo, ale nepochybně také zaujaté a ovlivněné jeho osobním manželským příběhem. Být šťastnější, mohli jsme číst jinou knihu...

9 30.01.2019

Do životního příběhu dvou nevlastních bratrů, spojených pouze postižením netradiční (ne)výchovou matkou, propadlou opojení érou hippies a new age, autor propašoval svou sžíravě trefnou kritiku sexuálně osvobozené, ale citově vyprázdněné, stále něco hledající a postrádající západní společnosti.
Pokud se čtenáři podaří oprostit od pocitu, že Houellebecqem předkládané teorie jsou jediná možná realita, může mu toho kniha spoustu nabídnout. V opačném případě (zvlášť je-li mu přes čtyřicet) bude mít minimálně na pár dní zaděláno na solidní depresi...Silná kniha, překračující obvyklý rámec beletrie.

28 23.01.2019

Komorní "drama" o důsledcích nekomunikace o nejvnitřnějších skrývaných pocitech mezi mužem a ženou, jako tikající časovaná nálož směřující k okamžiku destrukce všeho ...v kontextu doby a nezralosti první velké lásky obou zamilovaných ale těžko házet kamenem, koneckonců kdo takovéto neporozumění nikdy nezažil ani v dnešní, uvolněnější době, byť bez tak osudových dopadů?
Po nadšeném prvním setkání s McEwanovým Pokáním druhá přečtená věc a opět stejné prvky - ústřední zápletka situovaná do jednoho dne, končícího fatálně, i na kratším prostoru podrobná emocionální analýza hlavních postav, ukázky jak jedno a totéž gesto lze vnímat diametrálně odlišně...Ačkoli mi zde trochu chyběla ta jiskra a spád jako u Pokání, líbilo se a těším se na další McEwanovy knihy.

16 16.01.2019

Soubor novel a povídek, ve kterých hraje hlavní roli vášeň v různých podobách... ta nejklasičtější, milostná, jako v titulní povídce, sběratelská v Neviditelné sbírce, ke knihám v Knihomolovi, hráčská v Šachové novele, či jen obecně k životu ve Fantastické noci...Díky tomu působí kniha hodně expresivně, ale psychologicky nesmírně plasticky a uvěřitelně a umožní čtenáři pocítit všechny nuance této posedlosti hraničící s šílenstvím.
Při prvním přečtení na mne nejvíce zapůsobily povídky Fantastická noc, Mučivé tajemství a Neviditelná sbírka.

8 16.01.2019

Zpočátku mi ta mladická "cool" póza knihy přišla poněkud křečovitá (pravda, jsem už věkově dost mimo), ale počtem přečtených stránek zarývala se přesně jako ta v příběhu často zmiňovaná kudla v zádech hlouběji a hlouběji ... Silná kniha o pocitech looserství a bezmoci, když se věci postupně čím dál více vymykají z rukou a ze života se stává reality show, kde o osudu rozhoduje tlačítko diváka, které na dálku ovládá ambiciózní reportér...
Specifický bildungsromán. Komu se líbí knihy jako Mechanický pomeranč, Kdo chytá v žitě, Prezident Krokadýlů a podobně, bude se mu pravděpodobně líbit i tato.

5 09.01.2019

Duch viktoriánské Anglie očima příslušníků rozvětvené bohaté rodiny Forsytů. Z pevně propojené rodiny se postupem času oddělují a navzájem odcizují dvě větve, rozdělené v první části románu sporem kvůli ženě, který má neblahé dopady i na další generace, zdánlivě tak odlišné od té původní ...Na této zápletce autor rozvíjí své úvahy na téma vlastnění i vztahu ke kráse a na jedné z hlavních postav Soamesovi ukazuje, že ač je také člověkem hluboce lidským a citlivým, díky přebujelé potřebě vlastnit prohrává ... Kniha není pro čtenáře lačnící po dějové lince, je hodně popisná (a ty úžasně obrazné popisy se mi vlastně na knize líbily nejvíce) a spíše se snaží zachytit ducha té éry a tehdejší pevné "pilíře" společnosti, jimiž jsou majetní Forsyti typickými představiteli.

13 09.01.2019

Lyrické, obrazné básně plné nostalgie po ztraceném...Jak poeticky lze psát třebas i o fotbale!

Autorovu u nás nejznámější knihu mám v čerstvé paměti, a musím říct, že druhá kniha byla opět zvláštní a pocity rozporuplné. Povídky psané vytříbeným jazykem, duchem odpovídající době zasazení (třicátá léta 20.století), s nádechem tajemna a iracionálna, jimiž se jako červená nit proplétá téma milostného citu a otázka, která zdá se, autora zvláště zneklidňuje - zda je možné, aby láska přetrvala, nebo jde svou podstatou o cit odsouzený k nevyhnutelnému zániku. Na četbu je třeba se koncentrovat a zvláštně kontrastně působí občasné až groteskní prvky, kdy pateticky a magicky působícím vyprávěním prošlehne shazující výsměšný škleb syrové reality...Kniha určitě může nabídnout řádu témat k zamyšlení, mne však vedla spíše k přemýšlení nad osobou jejího autora:)

3 30.12.2018

Velmi půvabné vyprávění o všedním životě několika členů rodiny, žijících na jednom z malých norských ostrůvků.
Převážně prostý popis každodenních činností nutných k přežití, vedle stejně nepateticky a prostě vylíčených zlomových událostí v běhu života této malé sepjaté komunity, kde každý přesně zná své místo a roli... ale i přes tuto jednoduchost vyprávění se autorovi podařilo příběhu vtisknout poetičnost i mezi řádky sdělit "nesdělitelné" hluboké emoce a vztah k ostrovu i jeho obyvatelům mezi sebou navzájem.
Přes všechnu tu drsnost a nevypočitatelnost života na tomto místě, působí popis takovéhoto přirozeného sepětí s přírodou a členy rodiny až idylicky, má to však téměř pohádkové kouzlo.

7 25.12.2018

Mé čtvrté čtenářské setkání s Michelem Faberem, a poprvé mírné zklamání. Ne kvůli tomu, že se o postavách z Kvítku nic moc dalšího nedozvíme a setkání jsou jen takovým letmým závanem vzpomínky, ne kvůli tomu, že by to bylo špatně napsané (naopak, dá se to shltnout na posezení)...jen to na mne téměř celé působilo jako poměrně bezobsažná úlitba čtenářům (nakladatelům?). Až na poslední povídku, ta mne opět uchvátila. Škoda.

2 18.12.2018

Napůl beletristická, napůl reportážní až naučná literatura - kombinuje osobní příběh autorky o postupném pozdním sbližování s vlastním "trans" otcem a seznamováním s jeho rodnou vlastí s přiblížením dějin Maďarska (zvláště maďarských Židů) a úvahami o podstatě identity. Linie maďarských dějin mne bavila nesrovnatelně více, ale patrně proto, že je to i pro mne docela osobní téma, a spousta informací zde byla pro mne neznámých.

5 18.12.2018

Rozporuplná, a možná trochu nevyrovnaná kniha s překrásně poetickým názvem, u které tentokrát chápu jak nadšené, tak zklamané zdejší komentáře.
Byly chvíle, kdy se mi četla obtížně a chvíle, kdy mne velmi nebavila (jako pro většinu komentujících pasáž knihy odehrávající se na lodi, přízračná, nepřehledná a matoucí, s proměnou hrdinky v jakousi nezmarnou destruktivní Nemesis). Ale pár dní po dočtení zůstávají spíše ty pozitivní dojmy...Na prvním místě samozřejmě poloinuitka Smilla, krajně vyhraněná podivínská postava, jejíž kombinace smíšených genů, buldočí vůle, inteligence, nedůvěry a neurotické citlivosti míchá sarkasmus chladného vědeckého mozku s intuicí prastaré lovecké kultury a smutkem a steskem vykořeněné osamělosti. A je to velmi působivá kombinace, spolu se zasazením na vzdálený sever vytváří jedinečnou atmosféru knihy. K tomu jako koření nahlédnutí do pro mne neznámých dánsko-grónských reálií a poučné "perličky", díky kterým se asi změní můj pohled na tu otravnou záležitost, jako je sníh...
Přestože je pro mne severská mentalita i severská literatura stále trochu vzdálená a cizí, díky Smille a jejímu citu pro sníh se asi nějaký ten kousek ledu prolomil.

26 09.12.2018

A.CH. v dobré formě ...velká rodina s problematickými vztahy se o vánocích schází pod jednou střechou, návrat marnotratného hříšníka, komorní "rodinná" vražda v zamčeném pokoji, dědictví, postavy s falešnou identitou, i romantická svatbička na závěr...a jako obvykle mistrné matení čtenářů indiciemi a motivy, které správně dokáže rozlousknout v závěrečném proslovu pouze geniální monsieur Poirot.

10 29.11.2018

Pulitzerova cena, chvála kritiky, superlativa na přebale…ale žádné velké nadšení ze silného literárního zážitku se u mne nedostavilo, spíše pocit nedostatečné čtenářské naplněnosti. A rozpaky - na solidní oddechovku, stavějící na zajímavém a napínavém ději je příběh zbytečně rozvleklý a odbíhavý, s evidentně vyššími ambicemi; na "vážnou" literaturu mi chybí větší hloubka a nějaké zásadní "sdělení“ (důležitost a nesmrtelnost uměleckých děl mi přišla na to trochu vágní); u avizovaného bildungsrománu zase očekávám nějaký zaznamenatelný vnitřní vývoj postav...i po formální stránce mi scházela větší jiskra, přesvědčivost, osobitost, schopnost vzbudit emoce (kupodivu ani 730 stranám plných popisů temných vnitřních stavů se to to nepovedlo) …Stehlík není špatná kniha, čtivá, se zajímavým příběhem , nejednoznačným (byť poněkud mátožným) hrdinou, ale zas tak dobrá (vzhledem k ocenění a auře kolem autorky) podle mne také ne.

16 21.11.2018

Další z klasik sci-fi...vícevrstevnatá, s velkou příměsí psychologického románu, s místy hororovou, místy až meditativní a filozofickou atmosférou.
Krátká rozsahem, minimalistická dějem, ale nabitá otázkami - jak navázat vztah a komunikaci s něčím naprosto nepochopitelným a odlišným, čeho chtějí lidé svou expanzí mimo pozemský svět vlastně docílit, co všechno pohřbí lidská mysl a jak se srovnat s jejími zhmotnělými tajnostmi...Ale především, fascinující oceán, o jehož typech vln byla v Lemově fantazii vydána plná knihovnička studií.
Pro mne špičkou žánru naprosto zaslouženě.

26 14.11.2018