Kreutzerova sonáta

(SPOILER) Tahle povídka mě nechala jaksi rozpolcenou. Narazila jsem na ni náhodou na nějaké burze a s radostí (a nulovým povědomím) jsem si ji odnesla domů. Tolstoj si mě zatím prostě vždycky získal.
U tohoto díla tomu není jinak. Je to čtivé, člověku to v hlavě běží jako film. Na tvorbě Tolstého mám ráda, že nejezdí po povrchu postav. Při četbě se dostanu do cizí hlavy, cizí mysli - a často se v ní najdu.
Tady? Má romanticky založená mysl trpěla při všem tom hanobení lásky. S každou další stranou vám bude docházet, že viníkem není láska, ale chorobná žárlivost zrozená z čehosi...
Nedostatek komunikace mezi manželi rozhostil hustou atmosféru, omluva neexistovala.
Všechno to vyeskalovalo v konec, který mě těsně před spaním dost vyvedl z míry. Snažila jsem se dobrat jediné věty, která by usvědčovala nevěru jeho ženy. Nevím, jestli už jsem napůl klimbala, anebo je přesně tohle záměr příběhu (každopádně si to dohledám).

Za mě opravdu zajímavá a snad i nezapomenutelná čtenářská zkušenost.

Moje první kniha od Tolstého. Začátek knihy hodnotím pozitivně - pojednání o roli ženy ve společnosti v době, kdy neměla taková práva jako dnes. Dále bylo zajímavé porovnání živočicha a společenského tvora.

Nicméně děj jako takový mě vůbec nebavil. I když téma nevěry je aktuální, tak na mě hlavní postava působila jako blázen, co se neumí ovládat.

Moje první kniha od Tolstého a musím říct, že to rozhodně bylo zajímavé a neotřelé.
Kreutzerova sonáta je povídka, která na svém krátkém rozsahu ukrývá děsivou analýzu manželství a vztahu mezi mužem a ženou. Naprosto chápu, že v době svého vydání kniha vzbudila poprask, protože ty myšlenky, které zde Tolstoj předkládá, jsou kontroverzní i dnes.
Pokud chcete nějakou kratší a čtivou klasiku k zamyšlení, tak je Kreutzerova sonáta docela dobrá volba.

Mé první setkání s Tolstým a hned taková litanie. Rukověť mravní zkázy jednoho žárlivého vzpupníka. Kde se bere v člověku taková míra sobeckosti a nedostatku tolerance, natožpak empatie?
Tolstoj démonizuje manželské soužití, sype si popel na hlavu za předešlé "nemravné" počínání, tzv. mravní zkáza podaná v knize je trefnou studií jeho osobnosti.

Kreutzerova sonáta je dielo, ktoré ma dosť prekvapilo a musím povedať, že ma výrazne sklamalo. Bola som zvyknutá na monumentálne romány ako Vojna a mier a Anna Karenina, a preto ma Tolstého ponor do temných hlbín ľudskej psychiky zaskočil. Toto dielo z jeho neskorého obdobia je hlboko osobné, psychologicky ťaživé a veľmi kontroverzné.

Príbeh je podaný ako spoveď hlavného hrdinu Pozdnyševa, ktorý po vražde svojej ženy líči svoj život a ich vzťah. Zatiaľ čo Vojna a mier ponúkala širokú epickú fresku plnú životnej energie, Kreutzerova sonáta je zameraná na vnútorný boj jedinca a jeho radikálne názory na morálku, manželstvo a sexualitu.

Pre mňa, ako čitateľku, ktorá si Tolstého obľúbila kvôli jeho detailným a bohatým príbehom, bolo toto dielo šokujúce a sklamaním. Jeho štýl je miestami až denníkový, plný dlhých monológov o hneve a žiarlivosti, ktoré mi vôbec nesadli. Niektoré z autorových myšlienok, najmä tie o postavení žien, mi prišli ťažko stráviteľné a ja som ich vnímala skôr ako psychopatické.

Na druhú stranu, ak sa niekto zaujíma o Tolstého osobnú krízu a jeho radikálnu morálnu filozofiu, môže byť Kreutzerova sonáta fascinujúcim študijným materiálom.

Za mě velmi zajímavá studie na téma manželství literárně dobře podaná. A současně je to prostě klasický Tolstoj, který mě baví čím dál více. Nejspíš cokoliv, co od něj dostanu do ruky, přečtu.

Budu se opakovat, ale opět musím pochválit skvělý překlad Odeonu, který podle mě přidal knize na čtivosti. Úsporný příběh jednoho šíleného žárlivce, jak stále aktuální.

Po krátké fázi zamilování, nastupuje rychlé vystřízlivění. Okolí tě ponouká k společensky přijatelnému řešení – manželství.

Nic veselého tahle sonáta – pesimistická nálada, která ukazuje na falešné rodinné vztahy a to, jak si pokrytecky přehodnocujeme skutečný stav, zkreslujeme čistou skutečnost … pak už je totiž jen krůček k tomu, že zuřivá žárlivost vede k tragické události …

Napsání této povídky prý předcházela událost, která se odehrála večer třetího července roku 1887 … tehdy dům Tolstých navštívil mladý nadaný houslista. Za klavírního doprovodu Serjoži, spisovatelova staršího syna, student posledního ročníku moskevské konzervatoře zahrál „Kreutzerovu sonátu“ od Beethovena. Lev Tolstoj naslouchal hudbě s hlubokým vzrušením, a když se ve známém Presto počal rytmus zrychlovat, vstal, jako by nebyl s to snést pláč houslí trýznících duši, přistoupil k otevřenému oknu, pohlédl na oblohu plnou hvězd a nedokázal zadržet povzdech. Spisovatel, který byl vášnivý posluchač hudby, se hned druhého dne rozhodl pro napsání nového literárního díla se stejným názvem … k příběhu pak přispělo vyprávění jednoho z hostů herce Andrejeva- Burlaka, jemuž vyprávěl o rodinném neštěstí neznámý cestovatel.

Takhle novelka ale není o příběhu --- ale o názoru – na ženy, lásku, manželství, vášeň, nevěru (neexistuje žádná láska duchovní, jen láska smyslná) – vidíš krásnou ženu, zamiluješ se do ní, to není pravá láska, ale přitažlivost čistě smyslová, … pak zjistíš, že si nemáš co říct, hádka střídá hádku, co nakonec přeroste v nenávist živená žárlivostí - a pak … v šílenství! – žárlivost a nepříčetnost je polehčující okolností – vyžadující od posluchačů porozumění … a odpuštění?

V duchu tradice ruského realismu – je autor realistickým pozorovatelem … a vypravěčem, který pohlíží stejně realisticky (a kontroverzně) na lásku a vůbec vztahy mezi mužem a ženou … jako třeba prastarý pohled na manželství /konzervativního starého muže své doby/, že žena má mít ze svého muže strach a musí svého muže vždy poslouchat … odsuzují se tu ale taky (a to velmi ostře) rafinované „lovy“ matek a dcer na ženichy … až nezbyde nic než zatrpknout na lásku, zatratit ten cit, zapřít všechno to krásné co ti nabízí … stejně jako nešťastný hrdina, co prohlašuje, že není lásky, jen smyslnosti …
A tak se dozvíš, že jediným správným řešením je odstranění fyzické lásky, jako zdroje všeho toho zla … hmmm … názor, co rozpoutává (nedivíme se) vášnivou debatu a rozporuplné reakce …
Prý Tolstoj po vydání téhle novely dostával spousty dopisů od čtenářů, kteří nevěděli, co si mají o ní myslet … a s tím se docela ztotožňuji, zvlášť, když z toho láska a manželství vycházejí jen jako „uzákoněná hanebnost“ … nečekaný pohled …
„Láska neexistuje. Je jen smyslná potřeba spojit se s jinou bytostí a rozumová potřeba mít společníka pro život.“
… mimochodem dost překvapil i Tolstého ženu, která řekla, když si to přečetla, že kdyby znala manželův názor před pětadvaceti lety, nejspíš by si ho nevzala …

Od Tolstého si nevzpomínám, jestli jsem někdy něco četl. Vojna a mír, nebo Anna Karenina, to mě vždycky strašilo. Třeba u Dostojevskýho jsem dostal strašnou chuť pořídit si domů samovar, nakonec jsem si však pořídil pouze vodku.

Mám takovej pocit, že se tadyhle v tý sonátě jede vlakem, a protože je to v Rusku, tak se jede daleko, dlouho a pomalu. Klidně to může trvat tejden, roky, anebo dýl. Tak se tam tlachá o krávovinách jako jsou rozvody, nebo provdávání ruskejch buchtiček bohatejm nádivům, nebo vypitejm skunkům. Vzhledem k tomu, jak ta brožurka byla tenká, bál jsem se, že ta debata na tohle téma bude až do konce. Bylo to jako koukat v televizi na Honzu Musila.
Naštěstí tam do debaty vstoupil nějakej otrapa, kterej cosi zahlásil o tom, že zabil svojí starou, odvede si s sebou jinýho cizího otrapu a začne mu do hlavy nalejvat příběh o svojí svatbě, o starý a její vraždě kvůli jeho chorobný žárlivosti. Možná kdyby byl víc nadrženej, chlípnej, nebo větší vodkovej labužník, všechny ty symptomy vedoucí k ubodání jeho starý by nejspíš pominuly.

Co si o tom mám myslet nevím. Začátek byl dost na pytel, pak tam byla nějaká historka s dramatickou chvilkou, a to co jsem si z toho měl odnést mi zůstalo skryto. Alespoň jsem si vzpomněl, že jsem od tohohle fousáče četl ještě polikušku, kterej byl podobně tlustej a podobně, nebo o trošku víc mě i bavil. Slibuju, že ostaním jeho tlustejm knihám se vyhnu, a taky že si příště opatřím mnohem větší zásoby jagertee. Původní zásoba mi totiž došla hned zkraje podzimu.

Krátká novela analyzující vzestup a pád jednoho manželství. Z pohledu manžela. Nechává čtenáře nahlédnout do svých pocitů a myšlenek, některé z nich jsou běžné, jiné až děsivé. Dílko také ukazuje nějaké detaily a reálie z doby a místa svého vzniku. Celé je to až překvapivě aktuální a vše by se mohlo odehrát klidně dnes.
Rozhodně nedoporučuji číst, pokud se chystáte na svatbu.

(SPOILER) De facto se může zde bavit o jakési částečné autobiografii. Pozdnyšev vzkázal, že si vede deník se svými sexuálními choutkami, kterou posléze ukázal své nastávající manželce, totožnou věc dělal i samotný Tolstoj. Dílo mi přišlo jakési uvědomění, že nežil mravně a nyní lituje svých dřívějších rozhodnutí.

Dílo, napsané roku 1890, velmi přímočaře popisuje jak moc ženy, ač utiskované, ve skutečnosti vládnou skrze mužský chtíč. Ale nebojte, velmi brzy pochopíte, že vypravěč není úplně "nad věcí" a během čtení "příběhu žárlivce" vás napadne jak povedená a kousavá satira to je.
Ač dílo má přes 130 let, mnoho se toho nezměnilo. Knížka je to útlá, zabrala mi dvě odpoledne, takže ji mohu doporučit. Ale pozor, leckterý žárlivec by se mohl v textu poznat a zastydět se.

Poslouchala jsem jako audio. První věc LNT. I v dnešní době skoro až nepřijatelně upřímná sonda do manželského života. Úvahy o manželském sexu, dětech a vztahu muže a ženy. O tom, že když se ti dva pro sebe vyloženě nenarodili, spíš to dře než jde. Kapka po kapce až jednoho dne bouchnou saze.

(Audiokniha).Pan spisovatel uměl psát,jeho díla jsou na zamyšlení s psychologického hlediska vztah mezi ženou a mužem.Hlavní vypravěč je narcis,žárlivec a psychopat,je to silné a smutné kam až může člověk zajít.... .

(SPOILER) Výborná, místy tak trochu kontroverzní, analýza vztahu muže a ženy, potažmo manželství, si opravdu nebere servítky a v první části této novely velice drsně, avšak pouze z pohledu muže, líčí, jak jsou všechny ženy vypočítavé, prodejné, zbavující muže svobody, toužící ho naprosto ovládat a mít ho omotaného okolo prstu. Zcela určitě by byl zajímavý pohled ze strany ženy, protože by se mnohdy asi moc nelišil, neboť často po čase soužití s mužem, když prvotní okouzlení opadne, zjistí, že její vyvolený není žádnou velkou výhrou a že jí vzájemný vztah leckdy spíše ubíjí než nabíjí. Druhá část novely se zaobírá popisem, jak člověka pomalu, ale jistě drsně požírají představy, které mu do hlavy posílá žárlivost, která může časem vyústit až v tragické skutky, které nelze vrátit zpět. Celkově mě zajímavý psychologicko psychopatický počin mistra Tolstého zaujal a ráda jsem se jej opět přečetla.

Audio ČRo: první díly mě úplně odzbrojily svým obsahem, pohledem na muže a ženu, jejich vzájemnou lásku, vztah, manželství, žárlivost pro mě jiným, novým způsobem a zajímavě se mě to dotýkalo. Témata posledních kapitol se mě až tak nedotýkala.

Audio ČRo: Zajímavý náhled do tehdejší doby, který umí být do dnes aktuální i s nějakými nečekaně feministickými výplody. Pak už je to trochu klišé, ale na druhou stranu zajímavý příspěvek, který je v celku okřídlený.

Děsivá analýza lásky a manželství? Ale jistě. To, co v dnešních časech se čtenářem téměř nehne, muselo ve své době působit jako rozbuška. Tolstoj umí, ví, zná. Rozhodně doporučuji ke čtení.

Při druhém čtení s odstupem několika let jsem objevil krásu, která ale není ukrytá mezi stránkami knihy. Je v hudbě, kterou složil Beethoven a později i Leoš Janáček s názvem Kreutzerova sonáta. Ano, za vším hledej ženu. S ní přichází touha, láska, ale taky žárlivost a nevěra. Následují hádky a někdy krutá pomsta, jako v případě Tolsteho příběhu ve stejnojmenné knize. Beethoven se svoji sonátou jasně vítězí, ale i Janáček se svým závěrečným 14 minutovým Adagem hudební posluchače mile překvapí.
Doporučuji sledovat jedinečné provedení: Sophie Mutter housle a Lambert Orkis klavír-Live Paris https://www.youtube.com/watch?v=COGcCBJAC6I