Acamar komentáře u knih

Příběh vášnivého milostného vztahu, rozděleného kvůli odlišnému původu Hitlerem. K jeho silným stránkám patří zajímavé prostředí rodícího se Baťova Zlína a Indie 30. let, obrazný a smyslový, až básnický styl vyjadřování a nelineární způsob vyprávění, kdy si z knihou rozsetých časových i prostorových střípků příběhu čtenář musí sám skládat kontinuální obraz.
Zvuk slunečních hodin nebyl pro mne "dokonalou" knihou, je zde mnoho motivů a ne všechny dostaly svůj prostor a hloubku, rychlé přeskakování v čase i místě na mne někdy působilo až chaoticky a rušivě, některé situace zbytečně expresivně ... ale je to povedený, výrazný a osobitý debut a Magnesia litera zde myslím ve správných rukou.

18 10.04.2019

Má třetí kniha od K.Ishigura a musím konstatovat, že jeho styl psaní je opravdu velmi osobitý. Vyprávění věrohodně kopírující fungování paměti, která si nejistě vybavuje zamlžené minulé zážitky a díky asociacím skáče z jedné události na druhou ... budování atmosféry něčeho tajemného pomocí neostrých náznaků, přičemž si vyprávění stále zachovává poklidnost bez jakýchkoli dramatických zvratů ... smířlivé a pasivní postavy ve vleku událostí, které nerevoltují a nesoudí, jen přijímají nevyhnutelné, nanejvýš kultivovaně a zdvořile pokládají otázky.
Je tu sice téma, z nějž by se jistě dalo "vytěžit" napínavé a srdcervoucí drama, ale to by jej nesměl psát jemný mistr antiakčních příběhů (s téměř podprahovým emocionálním dopadem), kde se vše podstatné děje v neviditelné bažině pod povrchem.

21 01.04.2019

Po obsahové stránce byla pro mne kniha zajímavá i obohacující. Podzemní železnice či hnutí abolicionistů byl mně doposud neznámý pojem, neslyšela jsem ani o spoustě dalších hrůzností, v knize zmiňovaných, které se tehdy černochům v Americe děly. Líbila se mi nečernobílost knihy - bez idealizování vykreslené mocenské a leckdy násilné vztahy mezi černochy na plantážích navzájem, stejně jako obětavá pomoc některých bělochů bez ohledu na důsledky, které to pro ně i jejich rodiny může mít. Uvěřitelně vylíčen byl i vývoj hlavní hrdinky Cory, její proces poznávání a uvědomování si různých aspektů otroctví a jeho "vrostlosti" do systému i hlav obyvatel Ameriky.
Po té formální literární stránce už to pro mne zas takový zážitek nebyl ... Částečně i díky tomu, že dějová linie s útěkem Cory působila jen jako pozadí pro převyprávění historických fakt a Cora jako jakési zosobněné vtělení této historie, jemuž autor naložil během útěku poznat co nejvíce různých typů tehdy černochy prožívaných zvěrstev ... díky čemuž mi tam trochu scházel ten osobní rozměr, který dává knihám emocinální i psychologickou hloubku, kterou (subjektivně) v literatuře preferuji.

5 01.04.2019

Sándor Márai mne zpočátku ukolébal poklidným rozjímáním soudce Krystofa, než v půli knihy a dlouhé soudcovy noci do hry vstoupil druhý aktér a příběh nabral nečekaný obrat a spád, který mi nedovolil knihu odložit.
Bylo by však škoda se soustředit jen na napínavé drama dějové linky, kniha toho nabízí mnohem více. Obraz života tehdejších společenských elit jako zde soudci a lékaři, v Maďarsku těsně před válkou. A především spoustu úvah - o rolích těchto (pomáhajících) profesí, očekáváních na ně kladených a možnostech je naplnit, o tradicích v proměnách času ... o manželství, jeho vnitřním propojení i tajemstvích, které v něm brání, otázky nad tradicí hlásanou posvátností i nerozdělitelností tohoto spojení...
Na vcelku krátký rozsah hodně "nabitá" kniha.

8 27.03.2019

Kniha, která může být pro ty, jimž se líbil autorův Předčítač, trochu zklamáním, neboť nemá tak silný příběh ani spád, je nenápadnější, všednější, rozdrobenější, ale také reálnější.
Příběhem Petera, jehož pátrání po autorovi kdysi nedočteného románu o návratu z války, se mění v objevování části vlastní minulosti, se prolínají odkazy na Homérova Odyssea jako obecně téma návratu odkudkoli tam, kde očekáváme, že nás někdo očekává... I Peter se nakonec skrze svou minulost i další přidružující se životní peripetie protápe smířen domů, na "své" místo.

3 27.03.2019

Dvě díla J.W.Goetha, která od sebe dělí více než 30 let, ale spojuje romantické téma nenaplněné lásky ... A v obou mistrovsky popsány emocionální ničivé bouře, které v různých lidských povahách rozpoutává tento silný cit, je-li mu bráněno v přirozeném vyjádření, i jejich různě volené cesty, kterými se snaží dojít nebo odolat naplnění.
Dobové a zároveň nadčasové dílo.

2 27.03.2019

Americký jih a rasismus, krize 30.let 20. století, dětství bez matky ... a tak pozitivní kniha s jemnou ironií. Ano, trčí z ní mravoučnost, hlavní postavy které se vždy zachovají správně a výchovně, děti které smýšlejí moudřeji než leckteří dospělí ... ale má to tak příjemně milou a hladivou atmosféru dětských knih, že nemůžu jinak než 5*

21 20.03.2019

Mám ráda mytologii a mám ráda knihy Olgy Tokarczukové, což nepochybně dopředu zajistilo mé vstřícné naladění vůči knize.
Autorka mne přiměla na internetu dohledat už pozapomenuté sumerské mýty, včetně překladu fragmentů dochovaných zápisů, a překvapilo mne, že nejen použila základní příběh o sestupu do podsvětí, ale zakomponovala do děje nenásilně další z nich a využila i jejich formu. Byť tomu dala jako autorský vklad navíc jakýsi až filmový futuristický kabátek a feministické vyznění. Nebude to určitě čtení pro každého, kdo nutně potřebuje psychologickou propracovanost postav, jasné motivy apod., asi nebude plně spokojen, ale mně se to jako zajímavý experiment převyprávění prastarého mýtu, z nějž vychází u mnoha kultur mnoho podobných variací, zalíbilo.

9 20.03.2019

I když se asi stěží najde čtenář, který by obsahově nebyl aspoň v hrubých rysech seznámen s pověstí o tajemném krysaři, četbě to v ničem neubírá a v mých očích se V.Dykovi podařilo svým básnicky uhrančivým převyprávěním vyrovnat tomu v příběhu nejpodstatnějšímu - podmanivosti krysařovy flétny.
Krátký a zvláštně poeticky úsporný text určitě lze vnímat v různých rovinách a různé si z něj odnést, mně se nejsilněji otiskly motivy neschopnosti odolávat, bránit se, podléhání... Agnes podléhající svým milencům, měšťané podléhající své lakotě a jiným nedokonalostem, Krysař podléhající našeptávání ďábla o použití své moci, a nakonec všichni živí obyvatelé Hammeln (kterým to fyzická či psychická způsobilost dovolí) podléhající tajemnému volání flétny... stejně tak jsem podlehla kouzlu Dykova vyprávění.

19 20.03.2019

Obdivuji Kateřinu Tučkovou pro její práci, jíž vynáší na světlo životy osobností nebo události, které si zaslouží dostat se do širšího povědomí.
Toto dílo mi na rozdíl od předchozích knih tolik neučarovalo, možná díky zvolené formě scénáře ... sledy kratičkých obrazů/dialogů, zde v jakési škádlivé, laškovné rovině připomínající mi svou atmosférou filmy pro pamětníky z rozverného prvorepublikového studentského života...ukazující V.K. převážně v nekomplikovaně lehkovážné a souběžně ambiciózně tvůrčí podobě. Ale asi taková byla.
Nicméně jako divadelní hra, kdy se bude na dotváření atmosféry značně podílet hudba, to může být působivé.

Číst básně Bohuslava Reynka je vždy nevšední zážitek ocitnutí se ve zcela jiném světě. Jeho velmi intimní lyrika prostého, až poustevnického života, pokory, naprostého propojení s krajinou a jejími cykly, a především touhy po bohu je pro mne nejpůsobivější "modlitbou", kterou znám.

Z anotace a doslovu mne zaujalo, že má jít o experimentální román a příběhové "puzzle"... Experimentálních románů jsem tolik nepřečetla, tak nevím, ale ani mi to nepřijde, a puzzlovitosti na můj vkus příliš napomáhají náhody a odhalení v ten správný čas...ale každopádně jde o zajímavě vystavěný příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, kdy vztahový propletenec skupinky studentů, obývajících určitý čas studentskou ubytovnu Ashdown, se rozplétá a vyjasňuje po dvanácti letech znovu na místě činu, proměněném nyní na léčebnou kliniku poruch spánku. Autor si dokáže se čtenářem pohrávat, vytvářet a zase bořit jeho představy o tom, jak to vlastně tehdy bylo a kam to vede, motivy různých spánkových poruch se podílí na osobité atmosféře snovosti, smutku i vzniklých komických situací... a v souladu s anotací nakonec všechno nepředvídatelně zapadne do sebe.

3 13.03.2019

Kniha díky své žánrové rozprostřenosti připomínající dort z "dílny" pejska a kočičky, jen s tím rozdílem, že zde se ingredience nenásilně promísí a břicho z nich bolet nebude.
V beletrii často použitý motiv pátrání po ztracené knize, z níž zbývá jediný exemplář, jejím tajuplném autorovi a jeho životním příběhu, paralelně se proplétajícím se životem hlavního hrdiny. Obsahuje v sobě snad všechno - melodramatický, romantický příběh zapovězených a neopětovaných lásek i lásku ke knihám, dobrodružno-detektivní linii s s padouchem v nejryzejší podobě, odlehčující humor v osobě dona Fermína, špetku politiky, a především správně goticky ponurou atmosféru odlehlých nočních zákoutí Barcelony ... Ač román celou dobu balancuje na hraně předvídatelného kýče (a závěr tomu značně napomáhá), kupodivu to jako celek dobře funguje a autor nesporně psát umí, a to velmi líbivě.

13 13.03.2019

Opulentní beletristická "studie" mechanismu fungování totalitních režimů, tentokráte zajímavě napasována (a různými odkazy provázána) na biblický mýtus.
Autor zvolil jako vypravěče starého učence, písaře Difata, který díky své moudrosti a příbuzenství s domem vrchního úředníka Lota, je přítomen radou - zpočátku dobrovolně, později nechtěně - prakticky každému zásadnímu rozhodnutí mocenského aparátu, vedoucímu k čím dál většímu rozkladu. Je to vypravěč sice veskrze sympatický, ale také v podstatě bezzubý komentátor, jakoby jej jeho pochybovačná moudrost a odstup vlastně zneschopňovaly jakkoli zabránit dalšímu a dalšímu zlu.
Prokousat se promyšleně vystavěnou a gradující zprávou o zkáze Sodomy je nejen dalším osobitým střípkem do kaleidoskopu dystopických románů, ale také krásným literárním zážitkem.

7 06.03.2019

Je to David Mitchell, takže i mne jeho duchařské hnízdo v Domě za zdí spolehlivě znehybnilo v křesle na jedno odpoledne (což krátký rozsah krásně umožňuje a možná i proto nestihne nudit opakováním, i když s malými variacemi, jinými kulisami a aktéry) ... Ale je to David Mitchell, takže rozmlsána jeho dříve přečtenými knihami jsem asi očekávala víc než dobře napsanou oddechovku.

8 06.03.2019

Už samotné rozdělení knihy na tři části, zdánlivě nesourodé a související jen volně, které navozují dojem pohybu po vertikále výška - rovina - hloubka, je zajímavé a může mít různé výklady či symboliku.
V Hříchu výšky, skládance různých zajímavostí a kuriozit z dějin letů balónem dá ochutnat pocitům nebezpečí, dobrodružství, svobody a touhy nově shlížet a zaznamenávat svět shora; Na rovinu je věnováno střetu dvou zdánlivě podobných bohémských a dobrodružných "výškových" povah, jejich krátkému milostnému vzplanutí a tvrdému dopadu na zem; Ztráta hloubky se vyrovnává s procesem truchlení po smrti nejbližšího člověka. Všechny části se čtou samy, jsou psány lehkým, čtivým, ale přesto k hloubání nutkajícím stylem, a i přes vážné téma je znát autorův humorný nadhled... ale emoce vyvolala nejvíce samozřejmě ta poslední, nejen samotným tématem, které se bolestně týká snad každého, ale i proto, že byla nejosobnější a... prostě do hloubky.

8 04.03.2019

Poslední "román" z beletristické tvorby M.K. vydané v českém jazyce, který mi ještě v knihovně zůstával nepřečtený ... a milé překvapení. Přestože opětovné setkání s typicky kunderovskými tématy, situacemi a charakterovými typy, snad s ještě větším odstupem než obvykle, tentokrát mi přišel jeho nadhled nějak uvolněnější, hravější, obraznější a možná i laskavější. Moc se mi líbilo zpracování volně provázaných povídek jako variací stejných témat (podobně jako v textu zmiňované hudební variace), kdy za jiné situace, u jiných osob, získává téma jinou perspektivu a vyústění.

12 27.02.2019

Kniha věnovaná vztahu k horám, rozlehlému, chladnému, často nehostinnému, k člověku netečnému prostředí ... Podobný pocit mám i z knihy - atmosféra jakési prázdnoty, osamělosti, neschopnosti života mezi lidmi a s nimi, přátelské a rodinné vztahy spíše jako koexistence vedle sebe bez opravdového spojení, ačkoli je příběh v druhém plánu primárně o uvědomování si důležitosti rodinných a přátelských vztahů.
Hezké téma, ale zpracování mne bohužel nevtáhlo, neoslovil mne ani úsporný (pro mne spíše podivně strojený) jazyk...prostě další bestseller, který mne nějak minul.

8 24.02.2019

Dvě knihy v jednom, každá s úplně odlišnou atmosférou. Nejprve vzpomínky na práci na šachtě, slangové, plné drsných žertíků a chlapáckých historek, svérázně pragmatického, s ničím se nepárajícího přístupu...a pak se tatáž osoba najednou ocitá zcela mimo své známé prostředí, v cizí zemi, bez znalosti jazyka, jakýchkoli přátel a pomoci, jediné společné je snad jen to pivo, permanentně tekoucí oběma liniemi vyprávění:) Největší devízou knihy je autenticita vyprávění, nestrojenost, uvěřitelnost a výborná schopnost věrně do vyprávění přenést atmosféru obou prostředí.

10 24.02.2019

Příběh mladého hulána Toniho, náhodně vtaženého do osudu rodiny zmrzačené dívky, nenápadně utahuje šroub řetězcem událostí, jehož "úhelným kamenem" je slabost sdělit nemilosrdnou pravdu nebo nést důsledky milosrdné lži ... Autor si vybral jako ústřední téma soucit, pojal jej do hloubky a na Tonim (i na ostatních členech rodiny) ukázal jeho odvrácenou stranu, kde soucit ve spojení s povrchní, nedůslednou povahou, nepřináší nic dobrého. A do kontrastního světla postavil doktora Conrada, s jeho vědomou a zodpovědnou podobou soucitu. Přesto mi ale slabocha Toniho, který do té doby nemusel řešit nic závažného, bylo spíše líto, i on byl obětí své dobrosrdečnosti vystavené celkem krutému a bez sebeobětování neřešitelnému citovému nátlaku.

Nádherné čtení pro všechny milovníky psychologických románů, kterým nevadí všudypřítomné rozpitvávání emocí a motivů až do nejskrytějších hlubin. A také pro všechny milovníky krásného jazyka, který číst je potěcha sama o sobě.

22 13.02.2019