Acamar komentáře u knih

Nečekala bych, že ač jsou Bukowskeho básně úplně stejné svou podstatou jako jeho prozaická díla - naturalisticky přímá bez ochoty jakéhokoli předstírání a přizpůsobování - může z toho být tak citová a silná poezie...alchymie!

Zvláštní kříženec pokusu o filozoficko-esoterickou literaturu s dobrodružným románem ... Reinkarnační téma asi s někým rezonuje více, s někým méně - v tom u mne problém nebyl, ale přišlo mi trochu zneužité jako nový (v té době asi neotřelý) rámeček pro kraťounké, typicky dobrodružné chlapácké příběhy a pokud by čtenář bral jako bernou minci téma reinkarnace, vtělování se do stále stejného typu člověka (jemuž králové i královny leží u nohou) zrovna hodnověrný dojem nedělá. Scény z vězení byly mnohem poutavější, bohužel však ve stále stejném duchu.
Ale co knize rozhodně nemůžu a nechci upřít, je nesmírně působivý hold nezdolnosti lidského ducha, odvahy a vůle nenechat se zlomit sebevětším tlakem.

15 28.06.2019

Syrová zpráva o pudu přežití v nás, kdy se "stádo" semkne v obraně proti (ať už reálnému nebo domnělému) ohrožení ... Nekonkrétnost i neukotvenost v časoprostoru mu dává nádech obecného podobenství o temných, až zvířecích instinktech lidstva, jejichž obětí se může stát kdokoli kdykoli, stačí nezapadnout.
Neobvyklé množství metafor, stylizace do černočerného svědectví nabarvených ptáčat ... ale jinak silně působivé čtení, sekalovské téma v poetické podobě.

14 19.06.2019

Do široka rozmáchlý román o různých podobách a stádiích milostných vztahů, stejně jako o o reálném životě šlechty a statkářů v Rusku 19.století.
Krásně propracované, různorodé postavy, kde si každý může najít svého oblíbence.
A ač budu v menšině, Karenina mi přišla jako nádherná postava, pravda docela nevyrovnaná a sobecká, ale komplikovaná a vášnivá, s odvahou vzepřít se konvencím a pokrytectví, bojující s vědomím společenského stigmatu a naprosté závislosti na lehkovážném Vronském, se zoufalou hrdostí neprohrát...až k raději dobrovolně tragickému konci.
Po četbě Kreutzerovy sonáty Tolstého trochu podezírám z odstrašování názornou ukázkou, kam vede vášeň a žárlivost:) ale i "vzorovou" Levinovu linku jsem si oblíbila, i když nebudu předstírat, že dlouhé rozbory stran tehdejšího zemědělství a vztahu k rolníkům mne bůhvíjak bavily ... Jenže bez nich by toto dílo bylo jen skvěle napsaným vztahovým a psychologickým románem, nikoli tak komplexním obrazem tehdejší doby.

14 19.06.2019

S knihami E.Hemingwaye jsem dosud měla tu čest jen v dobách střední školy a tehdejší doporučené četby, a žádná velká jiskra tehdy nepřeskočila. Této jednoduše, lehce a s vtipem psané krátké vzpomínkové knize o životě v Paříži 20.let minulého století, se to povedlo změnit. Netuším, nakolik jsou vzpomínky reálné, nakolik zidealizované nebo upravené k určitému vyznění, ale líčí život v Paříži té doby tak idylicky, že být možnost cestování časem, Pohyblivý svátek by mohl sloužit jako účinná reklama.
Příjemné a zábavné čtení ... a jako dalším komentujícím pode mnou, kdyby nic jiného, tak poněkud zlomyslná historka o hypochondrii F.S.Fitzgeralda mi v hlavě zůstane.

5 05.06.2019

Tiché roky - příběh o rodinných vztazích, otrávených různými formami (a důvody) mlčení. Za ním se, jak jinak, skrývají minulé nešťastné události, a přestože vyprávění z perspektivy otce a dcery přibližují povahy hlavních aktérů a příčiny jejich uzavření se ve svých ulitách, všudypřítomná nechuť (či strach) dotknout se bolavých témat a navzájem se přiblížit k sobě je obtížně pochopitelná. K jakémusi smíření nakonec dojde, ale jen díky zásahu shůry v podobě otcovy nemoci.
A.Mornštajnová je dobrá vypravěčka, civilní, střídmá, přesto stránky mizí před očima, vykreslení atmosféry života prožitého v tichu napjaté koexistence je sugestivní ... ale nějak mi po dočtení chybí ten pocit, že kdybych knihu nečetla, o něco bych se ochudila.

14 02.06.2019

Zvláštní kniha, jejíž hlavní postavou je nákupní středisko Zelené doubí. V první části má nádherně milou, veselou i dojemnou atmosféru, neboť vyprávění se ujímá holčička Kate, přesně ten prototyp inteligentního dítěte naprosto pohlceného a uzavřeného ve vlastním vysněném světě (dnes patrně v nálepkou "porucha ... spektra"). V druhé části - po dvaceti letech a náhlém zmizení Kate - se atmosféra láme do frustrací z prázdných životů, bezradnosti, pasivity a promarněného času, když se žezla vypravěčů ujímají dva zaměstnanci (a krátkými vstupy i různí návštěvníci) Doubí. Příběh Kate se zajímavě proplétá s těmi jejich v postupném poodhalování minulých událostí až k netypickému rozřešení záhady zmizelé holčičky a pozitivně naladěnému závěru.
Ačkoli kniha asi nepřináší žádné oči otevírající prožitky, je to zajímavě vystavěný, citlivý příběh o smutných ztrátách i nečekaných nálezech.

9 02.06.2019

Vyhozený středoškolský učitel Tom Crick se rozhodne dávat svým žákům svérázné hodiny dějepisu, kde pojme historii jako splétání dějin světových, dějin vážících se k danému místu (zde fascinující kraj močálů Fens) a své osobní rodinné historie. Škoda, že se to takto nepraktikuje na všech školách.
A jako v příběhu všudypřítomný motiv vody, všechny roviny vyprávění se vzájemně prolínají, odbočují, mizí, aby se o pár stran či kapitol znovu vynořily, chvílemi se zklidňují, ukolébávají (až nudí) výkladem, chvílemi zesilují, vyostřují a zaplavují otázkami po příčinách i smyslu ...
Liší-li se (podle Toma Cricka) člověk od ostatních živočichů svou potřebou příběhů, pak G.Swift nejen, že jich pár vhodných k přemýšlení ve své knize naservíroval, ale udělal to nadmíru kouzelnou formou.

6 29.05.2019

Román o slavné vdově, Almě Mahler-Gropius-Werfel, na scénu uvádí Almu jako mladou dvacetiletou ženu, dceru známého malíře a operní pěvkyně, pohybující se ve společnosti uměleckých elit tehdejší Vídně a žijící převážně hudbou a svými skladatelskými ambicemi. Těžištěm vyprávění je pak její manželství s Gustavem Mahlerem.

Autorka její osobnost pojala jako ženu kreativní a nadanou, vzdělanou a oslnivou, toužící se prosadit, ale také vášnivou, schopnou neuvěřitelných citových zvratů a rozporů. Její soužití s Mahlerem jako sinusoidu extatické lásky a souznění vedle souběžných propadů do depresí ze vztahu s géniem, který je uzavřený ve vlastním světě a bezohledně pohlcený pouze svou vlastní tvorbou.
Velký prostor je věnován také tehdejší obtížné pozici žen při cestě za naplňováním vlastního talentu - kontrastu, jakým je to ženám umožňováno, mezi starou Evropou a Amerikou.

Napsáno čtivě, pro toho, kdo se zajímá o umění, z příběhu vyskakuje spousta známých jmen ... ale stylem blíže spíš "románům pro ženy", takže nějaký hluboký psychologicko-společenský ponor (a odpověď na to proč byla Alma takovou femme fatale uměleckých kruhů své doby) tak úplně nečekejte ... a přestože román končí Mahlerovou smrtí (a na mého oblíbence F.Werfla nedošlo), něco jsem se dozvěděla a edukativní podnět doma vyštrachat a pustit Mahlerovy symfonie rovněž připisuji knize k dobru:)

7 29.05.2019

V mém domě přibývá schodů
Lepší by bylo nevycházet
Anebo nevracet se

Dnes musím vystoupat zas o něco výš
Brzo budu v nebi

Reálný případ dvojnásobné vraždy z první poloviny 19.století, který tehdy hýbal veřejností, a obviněná mladičká služebná Grace, jejíž vina nikdy nebyla spolehlivě prokázana.
A nutno říct, že i M.Atwoodová se nějakému jasnému závěru (byť v rovině románové fikce) obratně vyhnula. Zato vytvořila podmanivý a čtivý příběh, jehož jádrem jsou vzpomínky Grace, vylíčené po letech věznění mladému psychiatrovi dr.Jordanovi, lehce prokládané úryvky z dobových materiálů týkajících se vraždy, pasážemi romantických básní, osobními dopisy a periferním příběhem onoho ambiciózního psychiatra, kličkujícího mezi vdavekchtivými ženami.

Přestože čtenář po dočtení románu nemá ani o píď jasněji, jak se to s Grace vlastně seběhlo, troufám si říct, že nejenže není rozhořčen, ale naopak spíš fascinován geniálně matoucí hrou Grace (tedy její stvořitelky) s psychiatrem (čtenářem) ... Ačkoli sdělí celý svůj životní příběh včetně událostí kolem vraždy, její výpovědi jsou tak obratně formulované a plné možných náznaků, že se lze jen dohadovat, zda je obětí justice a veřejného mínění, chytrou manipulátorkou, lhářkou a vražedkyní, psychicky nemocnou nebo posedlou osobou...a i na samotném konci jejího životního příběhu se jí daří zůstat stejně záhadnou a neproniknutelnou. M. Atwoodová prostě umí!

28 22.05.2019

Biografie, pojímající IMJ především jako jednu z klíčových postav českého kulturního i politického disentu. Jeho cestu od nadaného mladého intelektuála a zastánce naprosto svobodného uměleckého projevu k propojujícímu elementu mezi protirežimní kulturou, politickými odpůrci komunismu i jejich obyčejnými fanoušky. Jeho nesmiřitelně rebelskou povahu, vedoucí také ke spoustě osobních problémů a sérii uvěznění i kontroverzím v polistopadové éře.

Četla jsem také kritiky na tuto biografii, vyčítající Švehlovi spoustu věcí, jejichž odůvodněnost posoudit nedokážu (jakožto pouhý fanoušek poezie IMJ), za sebe ale mohu říct, že osobnost IMJ dle mého dojmu vylíčil objektivně, velmi plasticky a zarámoval do celku tak, že vše dává smysl a zapadá do sebe ... i mne ale mrzí, že bylo málo prostoru věnováno jeho básnické tvorbě, i když chápu, proč se do toho novinář Švehla nechtěl pouštět.

Kříženec Domu za zdí a Atlasu mraků ... Téma anchoritů, nesmrtelných živících se dušemi psychicky obdařených smrtelníků z Domu za zdí (zde ve snesitelně krátké podobě), v Hodinách z kostí propojené hlavní postavou Holly nahlíženou různorodou formou z pohledu studenstkého hejska, žurnalisty, spisovatele, jehož hvězda zapadá, akční pasáž souboje dvou nepřátelských ezoskupin i závěrečné postapo ... Ač se mi dříve čtené knihy D.Mitchella líbily, pro toto základní fantasy téma asi nejsem cílová skupina, takže jsem toto dílo přes všechen jeho spisovatelský um nedokázala ocenit jako ty předchozí.

3 19.05.2019

Literární exkurze do dětství, které by člověk (bez sadistických sklonů) nepřál ani svému nepříteli. Vzpomínky na irský, vlastenectvím i katolickými přikázáními a rituály silně pročpělý Limerick za dob světové krize, na dospívání v rodině, jejíž bída je ještě umocněna alkoholismem otce. Jakkoli to může vypadat na hodně depresivní čtení, tak forma vyprávění jde úplně jinou cestou ... humor, postavený hodně na dětském pohledu, lakonicky komentujícím dospělý (občas ještě nepochopený) svět, emoce, které autor rozhodně neskrývá, ale netlačí příliš násilně na pilu ... a to všechno tak čtivě, že je problém se od stránek odtrhnout.

12 08.05.2019

Citlivý a laskavý pan Theodor Mundstock, který na počátku příběhu působí jako adept na psychiatrickou diagnózu. Ale jen do doby, než čtenáři začne být jasné, jak tíživému tlaku je vystaven.
Praha za probíhající druhé světové války, perzekuce Židů, ztráta dlouholetého zaměstnání, známí a přátelé zmizelí v koncentrácích nebo čekající na osudné předvolání k transportu, stejně jako on sám. Nezaviněné a nesmyslně násilné vykolejení dosavadních obyčejných, slušných životů a páně Mundstockova snaha se se situací nějak popasovat, která vede k mnoha situacím působícím groteskně a hluboce emocionálně zároveň.
Autor ve svém vyprávění hladce mísí tragiku s komikou, realitu s absurditou, jeho jazyk, slovosled je (pro mne příjemně autenticky) zvláštní ... Je to pro mne první knižní setkání s dílem L.Fukse a naprostá trefa do černého - příběh s atmosférou připomínající jeden dlouhý, zmatený, iracionální sen, byť v podstatě plný úzkosti a bezradnosti, mne hodně zasáhl.

16 28.04.2019

Gordon Comstock a jeho soukromá válka proti předurčení nižší střední třídy ( z níž vzešel), v podobě otročení Dobrému místu, vládě peněz a aspidister. Antihrdina, jehož neuspokojené literární ambice, permanentní sebelítostivé stížnosti a sebedestruktivita po celou dobu drásají čtenářův nervový systém. Sarkastické, přiléhavé a stále aktuální.

5 17.04.2019

Dvacet let, těch dvacet zlatoploutvých ryb ... jedna srpnová noc, zmatek platonické lásky k Terině a fyzična s obhroublou Tonkou, dědečkovo odcházení, jaro života a prostřihy budoucnosti ... překvapivě čtivý lyrický skvost.

19 17.04.2019

Bůh maličkostí je pro tuto knihu přiléhavý název. Mile dětský způsob vyprávění očima Ráhel, (hlavní postavy, sestry-dvojčete), plný hravosti a fantazie, neotřelých spojení a slovních hříček, vnímání a komentování všeho do nejmenších nápaditých podrobností... to vše tvoří hlavní kouzlo knihy. Navzdory této lehkosti a poetičnosti příběh samotný je docela realisticky krutý, poněkud utopený v omáčce oněch nádherně barvitých popisů a detailů, přičemž autorka čtenáři příliš neulehčuje svou neposednou těkavostí orientaci v časových rovinách a pokouší jeho trpělivost téměř homeopatickým dávkováním dějových informací. Nenechá-li se čtenář nepohodlím odradit, po přečtení může zůstat působivý dojem mrazivě smutného příběhu a kouzelné fantazie autorky.

11 17.04.2019

Výbor vhodný pro seznámení s poezií Františka Hrubína. Průřez počáteční milostnou lyrikou, "angažovanou" poezií sociální a protiválečnou, i pozdnější a ponuřejší tvorbou ve volném verši. Součástí je i skvostná Romance pro křídlovku.

Nádherný a bolestný román o zániku osmanské říše a zrodu Turecka, o dějinách, které se prohnaly jedním nevýznamným městečkem nedaleko Smyrny.
Jeho počátek se nese v téměř idylickém duchu - poklidné, ironicky laskavé vyprávění plné různorodých, tragických i bizarních osudů ... spolužití národnostní i náboženské směsice obyvatel, kteří neváhají jeden den svého souseda zesměšnit či potupit, aby mu druhý den obětavě a soucitně přispěchali na pomoc, protože svým způsobem jeden na druhém závisejí ... Přátelství i lásky na celý život, nenásilná tradice a řád zaběhaného rytmu městečka, kde Řekové neumí jinak než turecky a muslimští Turci se bez výčitek modlí i k Panence Marii.
Bohužel je to také čas, kdy se na pozadí probíhající první světové války vedou i další politické a vojenské boje o nově vznikající státy, čas, ve kterém se dostává k moci Mustafa Kemal ... přirozená koexistence je nahrazena shora nařízenými genocidami a exody a "Velký svět" mění životy všem, i těm, kterým se podařilo přežít válku a smět zůstat ve svém domově.
Autor klade osudy těchto vesměs nevýznamných lidí vedle souběžně popisované životní cesty Otce Turků, aby stvořil náročný, smutný, ale krásný historický epos.

18 10.04.2019