Pan Theodor Mundstock

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock byl už na první pohled zvláštním a hned vyvolal pozoruhodný ohlas. Byl oceňován jako mimořádný literární čin. Zájem nevyvolalo samo téma - próza se přece vracela dvacet let zpátky do let války a okupace a pokračovala v řadě svědectví a dramatických vyprávění, někdy psaných i se smyslem pro komiku a ironii dějin. Ani se nevymykalo její prostředí a příběh; byly sice magické, odehrávaly se ve starobylých pražských ulicích a týkaly se tragédie Židů, jež se začínala hrůzně naplňovat. Zrovna probíhaly transporty do koncentračních táborů a šíři se strach. Co však hlavně upoutalo pozornost, to byla originalita autorova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě hledající postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se zlými hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a Pan Theodor Mundstock se tak obracel k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. Touto prózou začínala Fuksova dráha spisovatele, jež pak přinesla ještě další temné a bizarní příběhy a skládala přeludný obraz konce minulého století......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1842/big_pan-theodor-mundstock-I6O-1842.jpg 4.4687
Nahrávám...

Komentáře (85)

Kniha Pan Theodor Mundstock

Kopta
21. června

První Fuks je pro mě trochu záhadou. S příslibem anotace příběhu jsem s tím počítal, ale taky bojoval. Fuks si hraje s jazykem tak, že to spíše vypadá jako zvrácená hra, která končí prózou na více než sto stran, která mě ale oslovuje pouze v krátkých odstavcích. Vše mi dává nějak smysl, ale nebýt doporučení s anotací, tak se těžko chytám. Náročné počtení bez nějakého prožitku.

capricorn__
31. ledna

Velmi zvláštní kniha. Na mě ze všeho nejvíc působila velmi stísněně, protože se během čtení nikdy nehnete od Mundstocka, který chová ptáky, takřka nikdy neopustí svůj malý byt a jehož myšlenkové pochody běžný člověk jen stěží pochopí. Fuks byl velmi poutavým vypravěčem a líbí se mi jeho styl psaní, jeho charakteristický cynismus a i použité metafory. Na mě upřímně tato kniha zapůsobila trochu více než profláknutý "Spalovač mrtvol" kvůli bravurnímu psychologickému profilu hlavní postavy. Tato válečná kniha v sobě nese pouze nádech války jako takové, ale i přesto je velmi působivá a hluboká.


lubtich
20.11.2021

Protože svázat život do rozumových schémat a chlácholit se tím, že schopnost přežít je smyslem života, nestačí. Fuksova postava se ocitá v zajetí nejen svého pokoje, ale i svého celého života.
Už jen výběr perspektivy je unikátní a posunuje typické židovské téma k dalším vrstvám. Vyšinutost pana Mundstocka se projevuje už od prvních stran – doprovází jej stín Mon, jakýsi vnitřní úzkostný hlas (snad i schizofrenický). Patologičnost hlavní postavy však nekončí, provází jej mnoho halucinací, proto je při čtení čtenář mnohdy na vážkách, co je doopravdy temná skutečnost a co pouze bludy. Hororový a fantazijní svět totiž vcelku přirozeně splývá s okupační židovskou situací.
Tolik úzkosti, nejistoty, beznaděje, strachu a temnosti je v málokteré knize. Zároveň však poté, co při úklidu ulice Theodor Mundstock přijde na svoji praktickou metodickou přípravu, začíná se mnoho situací jevit groteskně a absurdně; ať už jsou to výtečné scény u pekaře a řezníka ("tlapy na skle") či návštěva Moše Hause.
Umně pracuje Fuks s opakujícími motivy: třeba halucinační slípka či Kolumbova plachetnice, která se stále blíží svému cíli – ten je však pouhou iluzí. Proti moci je jakýkoliv systém marný, smrt je nevyhnutelná, únik přes veškerou snahu nerealizovatelný.
Ani detaily nejsou zanedbány, všímám si třeba opakujících se zdrobnělin v pochmurných pasážích knihy (snížek, jablíčko), případně podoby jmen Mon – Šimon (poslední věta – ta krásná a deptající neurčitost!). Fuks se totiž nezaměřuje pouze na individualitu, ale nenápadně mapuje židovský mikrokosmos Mundstockových známých, k nimž se hlavní postava chová dobrotivě a povzbuzuje je. S postavami Ruth a Vorjahrena se noříme hlouběji do Mundstockovy minulosti, která odkrývá, že jeho úzkostlivost a nejistota nejsou zapříčiněny pouze válkou. Naopak v postavě Šimona snad vidím nějaký ten optimismus – že třeba ten, v koho pan Mundstock tak věřil, se přece jenom dostane z pařátů zlé doby.
I na jazykové rovině se dějí věci. Třeba postupné přecházení vypravěčova hlasu do Mundstockova vnitřního monologu, množství židovských termínů či využití nejednoznačnosti dopisů podtrhují jedinečnost tohoto díla, které vznikalo zas v jiné složité době. Jedině dobře, že to vyšlo, protože to vážně vyšlo.

Sanytrová ulice měla výhodu, že byla poměrně čistá. Dosti čistá na to, že jí procházelo mnoho lidí a na obou koncích stály školy. Co tam zametl, býval jen papír, tramvajové lístky, ohořelé zápalky. Někdy také ohryzky jablíček. Ale slupka z banánu nebo pomeranče nikdy. Zpočátku ho to dost udivilo, děti mají přece banány a pomeranče rády. Ale když zahlédl uniformy ve vysokých botách, kolony vojenských aut a nadechl modrý zápach benzinu a gumy, probouzel se. Vždyť byla válka a okupace. V okupaci a válce není místa na banány a pomeranče, nýbrž na granáty a pušky. A tu si pak uvědomoval jednu věc: že dokud bude on, Žid Theodor Mundstock, mést Sanytrovou ulici, nikdy se tu nebude válet šlupka z banánu či z pomeranče. A metl tramvajové lístky a ohořelé zápalky.
(s. 93)

Eistee
30.10.2021

Je třeba se prokousat začátkem, který mnohým čtenářům vůbec nebude dávat smysl. Postupně ale do sebe začne vše zapadat jako střípky mozaiky a příběh začne nabírat obrátky. Židovské tématice se snažím vyhýbat, ale tahle kniha je jiná - skvěle vykreslená temná atmosféra doby (bez zbytečného zacházení do obecně známých dějin) a mistrovsky popsané myšlenkové pochody pana Mundstocka. Zajímalo by mě, jak Ladislav Fuchs přišel na všechny metody tréninku na koncentrák... Groteskno a tragično tu jdou ruku v ruce vstříc nevyhnutelnému konci.

alibaba72
13.10.2021

Je to kniha skvěle napsaná, je to kniha na čtení náročná, ale rozhodně stojí za přečtení. Ladislav Fuks mě neustále překvapuje.

konicekbily
06.05.2021

Dokonale popsaná atmosféra, která musela panovat v tehdejší židovské komunitě a dopad této atmosféry na pocity, životy a myšlení lidí. Dopad nejistoty, úzkosti a strachu z nevyhnutelně nejasné budoucnosti byl hrozný a pro nynější generaci je stěží pochopitelný. Autor mistrně svým stylem vyprávění vystihl smutné a beznadějné pocity lidí tušící tragický konec jejich života.

VeruRomanská
13.04.2021

Kniha se ze začátku rozhodně nečte lehce. Pak si ale člověk uvědomí, že to je záměr pro vykreslení duševního zdraví hlavního hrdiny. Kdo má knihu i s doslovem, jednoznačně nebude zmaten. Za mě opět dobře srávený čas nad kvalitní a zajímavou knihou.

Set123
12.05.2021

Je cosi strašného na čtení Fuksových knih. Toto byla má třetí a ani jedna se rozhodně nečetla příjemně. Fuks dokázal mistrně to, co je pro mnohé spisovatele takřka nadlidským úkolem. Dokázal vykreslit hyperbolu a patos tak, aby to nebylo trapné. Docílil geniálního pocitu tísně, strachu, pomalého šílení tak, aby nezůstala pouze ležet na papíře, ale přenesla se i do srdce čtenáře. Zpočátku mohly kolísavé myšlenky a vjemy pana Mundstocka působit dojmem silně matoucím, až nepříjemným, ale stačilo dát knize čas pár desítek stran na jakési usazení a už to šlo samo.

První kniha pana Fukse obsahuje podobné prvky, jako jeho knihy budoucí, ovšem poněkud méně ostré a frekventované. Kniha vlastně připomíná jakousi sinusoidu. Opakující se motivy se objevovali střídavě s klamáním čtenáře, stejně jako se střídaly okamžiky rozumného vědomí se senzuálním nevědomím, sněním. Díky tomu všemu kniha nese neuvěřitelnou atmosféru, která ovšem také není jednotná. Temnota protektorátu, z části v období heydrichiády, se mísila a překrývala se skrytější, tajemnější atmosférou židovské tradice a mystiky. Při čtení bylo v několika případech nemožné nemyslet na Meyrinkova Golema. Zvláště pak poslední návštěva u pana Hause s setkání s Chaninou připomínalo mystickou atmosféru kolem Golema a dívka, bel bližších charakterových podobností, snad pouze podobná vzhledem, mi připomínala Rosinu právě z Meyrinkovy knihy.

Je strašlivý život a konec toho dobrého pana Mundstocka, váženého, dobrého a všemi milovaného Mundstocka, který si vybral metodu při které si tak trochu prošel peklem, které nakonec vlastně ani nezažil. Ale upřímně, nejsem si jist, jaký jiný, lepší konec by si kniha zakončila. Zdá se mi, že je přesně taková, jaká by být měla. Nu a nám nezbývá nic jiného, nežli přemítat a spekulovat nad tím, kdo že to byl ten holoubek, co to byl ten Mon, jaká byla úloha SiMona a vlastně celé knihy. Opravdu skvělé.

1