Bůh maličkostí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román mladé indické autorky, zasazený do magického světa jihoindické Kéraly, se složitou formou vzdaluje a opět vrací k okamžiku, který před více než dvěma desítkami let otřásl osudy dvojčat Rahel a Esthy a předurčil jejich další životní pouť. Tragický příběh, v němž je dětské nevinnosti a lidské přirozenosti dáno svést nerovný boj se silami tradice, krutosti a „zákonů lásky“, uchvátí čtenáře autorčiným odhodláním vzkřísit a uchovat ze života hrdinů právě to, co se vzpírá popisu, ale i neobyčejnou obrazností a jazykovou invencí. Román se krátce po vydání dočkal výjimečné odezvy, jednomyslným výrokem poroty získal prestižní cenu Booker Prize a byl již přeložen do téměř třiceti jazyků....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35190/big_buh-malickosti-M9Z-35190.jpg 4.3137
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

The God of Small Things, 1997


více info...
Nahrávám...

Komentáře (41)

Kniha Bůh maličkostí

ajwbi
24. srpna

Příběh stejnou měrou zdlouhavý jako překotný, stejně strohý jako bohatý, bolestivý i úlevný, intenzivní v každém použitém slově a barvitý až k hranici slepoty; nečte se snadno, jak už zmínilo několik čtenářů přede mnou. Některé popsané události byly lepkavé, hutné a sladké jako banánový džem (ilegální), jiné protekly myslí rychleji než rozvodněná řeka. Nesměsitelná směs.
Neskutečná kniha, která vás připraví o všechna slova. Možná bych měla napsat ”avols anhcečv o„..?

A pozor na Baby Kochammu - v knize i v životě.

IvčaB2
15.08.2020

Pro mne působivá četba, způsob psaní a vyprávění je osobitý, podmanivé popisy jsou tak obrazné,že vyvolávají nejen pocity,ale rovnou i čichové a sluchové vjemy. Plně jsem vnímala nejen prostředí,náladu ve vzduchu ,ale i tíseň a bezmoc dospělých i dětí .


broskev28
17.05.2020

Málokdy se mi stane, že se knihou doslova prokousávám. Tady jsem si připadala, jako bych se brodila hlubokým sněhem - pomaloučku, krok za krokem, potom zastavit, hluboký nádech a výdech. K tomu silný a urputný protivítr, snad uragán - mám na mysli obrovské jazykové bohatství příběhu; místo aby mi posloužilo jako sněžnice nebo jako vítr v zádech, působilo přesně opačně: brzdilo mě, na každém kroku mě donutilo zastavovat, opakovat, ujišťovat se, že jsem neztratila směr a že se opravdu blížím k cíli, i když zřejmě velkou oklikou.
Přesto jsem to nevzdala, ačkoli jsem byla unavená, vyčerpaná, místy i nejistá - to většinou v místech, kde mi nepostačoval překlad. (Nevím, jak se s ním vypořádala překladatelka MF v 1.vydání a uznávám, že to musel být opravdu náročný oříšek, ale myslím, že ani 2.vydání není dokonalé, i když nepochybuju, že si Veronika Křemenová dala na své práci záležet. A přivítala bych mj. třeba slovníček výrazů používaných v běžném textu bez jakéhokoli vysvětlení.)
Jsem sama na sebe pyšná: došla jsem do cíle, a teď zjišťuju pocity těch, kterým se podařilo totéž. Děkuju za jejich komentáře, sdílíme společný a troufám si říct nezapomenutelný zážitek, jsme jaksi na dálku spříznění touhle velmi zvláštní a exotickou četbou. Naprosto úchvatný komentář napsala Riccia!
Skláním se před autorkou, která dokázala napsat takovou knihu.

"Nebyla výhradně jeho chyba, že žil ve společnosti, ve které smrt člověka mohla být přínosnější, než kdy vůbec byl jeho život.
. . . . .
A bylo to tu zase. Další náboženství se obrátilo samo proti sobě. Další budova postavená lidskou myslí a zničená lidskou přirozeností."

Renatka11
26.04.2020

Tuhle knížku jsem zaznamenala krátce po českém vydání v novinové recenzí. Od té doby jsem na ni často myslela a měla ji zařazenou mezi tituly, které chci přečíst. No, a přečetla jsem ji až teď, skoro v jednom zátahu. Asi mělo důvod na ni tak dlouho čekat. Teď jsem si ji vyloženě užívala. Je nádherná a musí být i skvěle přeložená, protože se čte opravdu sama. Je krásnē smutná i dětsky veselá. Postavy Esthy a Rachel jsem si hned zamilovala stejně jako jejich dvojčecí souznění. Určitě ji doporučuji a určitě se k ní ještě někdy vrátím. "Poklona", paní Roy!

bigbabe
01.03.2020

Čtivý příběh o lásce na pozadí komunistického režimu chtějícího se prokousat z Číny do Indie a k tomu pozadí kast v Indii.

Slunik127
14.12.2019

Docela dlouho mi trvalo, než jsem se začetla, ale závěr mi vyrazil dech a vehnal slzy do očí. Kruté.

Riccia
05.12.2019

Číst tento román bylo jako stát se trosečníkem na zcela neznámém tropickém ostrově zalévaném monzunem kdesi na opačném konci světa. Sedět na pláži bez možnosti odejít, bez možnosti pohybu, jen sedět a dívat se, jak přichází ke břehu vlna za vlnou a vylévá se přes okraj mořské vany. A v té spoustě cizích jmen, složitých příbuzenských vztahů a slov neznámého jazyka - tak jako ve spoustě pěny, řas, větviček a všeho dalšího, co voda nosí - pozorovatel ani nepostřehl, že s každou stránkou, jako s každou vlnou, před ním vyvstává další dílek příběhu. Když už byl úplně zmaten, najednou zjistil, že to celé začíná dávat smysl. Jako by se v písku před ním vždy na chvilku objevil jeden kousek složité mozaiky, aby byl zase pohlcen mořem a na okamžik se poodkryl jiný z úplně jiného konce. To, co původně vypadalo jako střepy z různých rozbitých nádob, se postupně skládalo jen do jedné obrovské nádherné a přitom děsivé fresky. To co se původně zdálo nespojitelné a nesouvisející, se nakonec poskládalo do perfektně promyšleného celku. A jak příliv sílil a příběh mířil do tragického finále, zbyly trosečníkovi už jen oči pro pláč. Poslední mohutná vlna vyrvala fresku z písku, odnesla ji pryč a trosečník zůstal sedět na pláži - těžko říct jestli chudší o iluze, nebo bohatší o poznání a jen nastavoval svou tvář jemnému pobřežnímu vánku, který osouší, konejší a uklidňuje. Jestli bych knihu doporučila? Určitě všem, kdo se nebojí velkých výzev, a lepo zor - ni kdyneví te,co vámtavý zvavesku tečno stipři nese...

Analady
23.11.2019

Svým způsobem výjimečná kniha, která si ocenění jistě zaslouží. Příběh to byl smutný a působivý, krásně napsaný. Ale nečetl se mi nijak snadno. Byly zde pasáže, které se četly lehce, pasáže krásně poetické, i pasáže méně záživné, kterými jsem se spíš prokousávala. Co mi vadilo asi nejvíc, bylo časté skákání v čase a opakování toho, co již bylo řečeno. Ke konci jsem se do čtení musela hodně nutit.

1