Je hlína k snědku?

Když dávám 3 hvězdy, je to po velmi VELMI dlouhé úvaze a vlastně nevím, zda chci dát víc nebo méně a tak zůstávám u tří a budu se tvářit, že si za tím stojím.

Kniha se skládá s hromádky střípků. Některé jsou velké a některé vyloženě miniaturní, některé jsou téměř filosoficko-poetické a jiné ploše obscéní, některé jsou absurdní a hrubé, jiné vyleštěné jako drahokam. Chvílemi má člověk pocit, že kouká na vitrážové okno v katedrále a chvílemi že je to jen kaleidoskop; chaos který prosvěcován světlem dává iluzy krásy, která je ovšem v oku pozorovatele víc než v díle samotném.

Příběhová linka je vidět spíš když si člověk poodstoupí a to i tak matně. Po většinu knihy mi to nevadilo a vlastně mne to bavilo. Ale když už jsem si řekl, že to docela dává smysl, že mne to - jak jsem řekl - baví a že je to originální a fajn, přišel závěr, ve kterém se to, čemu bych byl ochotný přiznat kvality umně postaveného uměleckého díla, rozsype zas na hromádku střepů. Zda záměrně, naschvál (to není v tomto případě ani zdaleka to stejné jako záměrně) nebo protože si autorka nemohla pomoci a potřebovala ještě přitlačit, to netuším.

Šel jsem do této knihy naslepo jen protože jsem ji našel jako free e-knihu. Netušil jsem nic o její historii natož autorce. A zpětně nelituji, protože rozhodně jde o dílo jedinečné. A to ne v negativním slova smyslu. Rozporuplnné. Tak rozporuplnné, že vím, že mu nemohu dát 2 hvězdičky a nechci dát víc než 3,5 hvězdičky.

edit: ok tak já tam dám 3,5 s tím že ten půlbod je za absurditu

Autorka má skvělou slovní zásobu a velký talent k popisu a vyobrazování děje, věcí, okolností, lidí, ale za mě ho používá k nechutnostem, které se děj co děj zas tolik popisovat nemusí. Knihu jsem skoro dvakrát odložila, nakonec jsem to teda dotahla, ale s úsilím zubů x nehtů.

Kniha me moc nebavila.

Snad nejdivnější knížka, co jsem četla a s vypětím všech sil dočetla do konce. Styl zajímavý, neobvyklý. Děj zběsilý a u několika scén jsem zvažovala odložení. A stejně nevím, co se stalo s Mišem a se zuby...

Byla to strasna blbost. Ze vseho vlastne nejvic vynikala potreb autorky za kazdou cenu zaujmout/sokovat. Precetla jsem do konce s vypetim vsech sil. Neodnesla jsem si nic. Kniha stejne divna jako autorcino jmeno…

Katalpu mám moc ráda a jsem ráda, že tuhle knihu jsem nečetla jako první. Asi bych uz o další knihy neměla zájem. Nevím, co si o knize myslet. Asi jsem její děj úplně nepochopila. Zuzanin dech je pro mne top.

Původně jsem si do knihovny šla pro knihu Zuzanin dech, ale byla vypůjčena, vzala jsem tedy zavděk touto od stejné autorky.
Němce jsem četla už před nějakou dobou a to je skvělá kniha.
“Je hlína k snědku?” je kniha zvláštní. Nejsem si jistá, zda jsem ji pochopila. Nehodnotím hvězdami, ani nemůžu doporučit.

Jednohubka, jak jsem tuhle knihu vzala do ruky, už jsem ji nemohla pustit, dokud jsem ji nedočetla. Pro mě do té doby nevídaný styl psaní, co mě naprosto uhranul. Nečekejte nalajnovaný příběh, Katalpa rozehrála strhující hru s textem, která vás vtáhne a nepustí, nebo naopak donutí knihu odložit po prvních řádcích.

Miluju Zuzanin dech a Němce od této autorky – Němce dokonce považuju za jednu z nejlepších českých knih, které jsem kdy četla. Tahle kniha je ale úplně jiná, takže pokud očekáváte pokračování ve stejném duchu, pravděpodobně budete zklamaní. A možná i zmateni, stejně jako jsem byla já.

Z literárního hlediska jde nejspíš o mimořádnou událost. I když nejsem odborník, dokážu ocenit krásný jazyk. Kniha je velmi experimentální, syrová, intimní a nutí čtenáře číst i mezi řádky. Rozhodně to není snadné čtení – ani tématem, ani zpracováním.

Nepovažuju se za intelektuálku, takže mi chvíli trvalo, než jsem se textem prokousala. Ale po dočtení jsem měla rozhodně o čem přemýšlet, a za to jsem vždycky ráda.

Ospravedlňujem sa mojej obľúbenej autorke za svoje veľmi nízke hodnotenie, ale toto už je na mňa priveľa - priveľa naturalistického sexu, guláša zo psa privezeného z útulku, priveľa divnej babičky, … príliš mi všetky tie eskapády a výstriky pomaly na každej strane prekrývali to, čo by sa mi inak asi mohlo páčiť - typickú jazykovú bohatosť a originálny sloh. Nehrám sa na puritánku. Je dobre, keď dielo krásnej literatúry vyvoláva pocity a môže to byť i pocit znechutenia či až odporu. Len aj vtedy by to malo dávať zmysel. Tu ho nevidím. Iní možno hej.

Som rada, že sa mi toto dostalo k očiam až po niekoľkých iných Katalpiných knihách, lebo po tejto by som sa po ďalších isto nezháňala.

Celou dobu jsem přemýšlela, o čem vlastně kniha je. Jestli je Nina mrtvá a žije "jiný" život nebo jestli je to jen tak velká coura. Nedokázala jsem pochopit, co nám tou knihou autorka chtěla říct. Obešla bych se bez přečtení.
Jedna smutná hvězda za jazyk a metafory, které se Katalpě povedly.
Jo, Zuzanin dech je navždy TOP!

Vůbec se mi nelíbila. Jsem ráda, že jsem jako první od autorky četla Zuzanin dech a Němce, protože po tomhle zážitku už bych asi neměla odvahu si něco dalšího od autorky přečíst.

Velmi zvláštní, trochu pobuřující, trochu zneklidňující, ale také barevná, místy poetická próza současné české autorky. Stojí za přečtení.

Anotaci jsem nečetla a pustila se rovnou do knihy.
Začátek byl dobrej,ale pak už jsem se moc nechytala.

Nepochopila jsem a odložila po cca 50 stranách. Jsem ráda, že jsem jako první od Katalpy narazila na Zuzanin dech. Kdyby se mi do rukou dostala nejdříve tato kniha, na skvostnou Zuzanu by už nedošlo.
Jednu hvězdičku dávám za nadějný začátek.

Souhlasím, tohle určitě není odpad...
Já to spíše čtení pro pány, ženy tohle asi neocení a pánové z toho budou paf jako já... Víc napsat nemohu... Raději

Nee, tohle rozhodně nepatří do odpadu, jak tu někteří píšou. Už jen pro ten nádherně barvitý jazyk plný symboliky a metafor, kterým se autorka doslova mazlí s vaší duší, až ji nakonec celou prostoupí, si kniha zaslouží mnohem vyšší hodnocení. Celkový styl mi velmi připomínal knihy Eleny Ferrante. Ta živočišnost a syrovost byly naprosto famózní.

Ano, nejedná se o snadné čtení. Kniha vyžaduje váš čas, trpělivost a ochotu ponořit se do složitých a možná někomu nepříjemných situací, které však Katalpa zvládá popisovat s velkým citem a lidskostí. Je to příběh o ztrátách, osobním růstu, ale také o životních rozčarováních, ve kterém lze najít plno filozofických otázek o existenci, smyslu života a nevyhnutelném příchodu smrti. Stačí jen plně vnímat...

Dovedu pochopit, co na knize nekteri ocenuji. Ale pro mne to neni. Kdybych vedela, co presne se skryva za slovy surrealisticke a fsntaskni, pouzila bych je. Ale protoze to nevim, nalepky nepouziju a zustanu jen u toho, ze emoce se ji obcas probudit povedlo (treba prekvapeni, odpor, zvedavost), ale podruhe bych ji urcite necetla.

Tohle mi nešlo ani poprvé, ani po druhé. Text je nesmírně barvitý, nádherný jazyk a obraty, které mi uvízly v hlavě, živočišnost. Palec nahoru! I do Niny jsem se dokázala tak nějak vžít, ale celé mi to dohromady bohužel nefungovalo. Odloženo, ale vrátím se