Je hlína k snědku?

kniha od:


Koupit

Próza mladé autorky je napsána s mimořádnou silou výrazu. Vyprávění hlavní hrdinky Niny letmo zachycuje historii její rodiny, jeho těžiště je však v přítomnosti zalidněné manželem, milenci, milenkou. Je to příběh o hledání cesty k sobě, vyprávěný s nekompromisní otevřeností. Sled krátkých a hutných epizod umožňuje libovolné střídání časů a dějů, vytváří kontrasty, naznačuje paralely, sugestivně navozuje nálady. Krátká novela překvapuje hloubkou záběru a upoutává neobvyklým obsahem i kompozicí....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16479/big_je-hlina-k-snedku-QlA-16479.jpg 375
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Je hlína k snědku?

Mona-Lisa
30. listopadu

Prvotina autorky. Zase je to ryzí Katalpa. Ve své živočišnosti provokativní.
Hlavní postava Nina neuspořádaně celou knihu proudí mezi manželem a milenci.
Je to hodně vulgární, pro někoho možná za komfortní zónou. Ale proč nepřekročit jednou hranice?
Píše o věcech každodenních, nepříjemných a nelíbivých, až pochybuješ nad jejich poselstvím. Vzápětí tě ale její průzračnost mezi řádky utvrdí v tom, že málo kdo dokáže tak výstižné popsat vnitřní pochody a nehezké zákoutí mysli.
"Občas mě překvapí, že večer šaty páchnou mou starou vůní. Je to pach živé a zvláštní bytosti, mě samé, když jsem byla šťastná."
Není to literatura pro masy. Najdeš tu hodně symbolismu, avantgardy a musíš zapojit představivost pro poznání -'co tím chtěla Katalpa říct'.
Něco bylo svou explicitností hodně na hraně i z mého pohledu ale čert to vem. Vykročit ze své bubliny a nechat se šokovat. I o tom je pro mě kvalitní literatura.
Celá kniha je takové podobenství protiladů. Živočišného způsobu života plného vášně a sterilitou opředeného manželského spolužití bez jiskry, která dávno nejde zažehnout.
Jak se kniha blížila ke konci zrychlovala se kadence skoků mezi současností a minulostí i množství symbolických přirovnání, jehož smysl mi bohužel protékal mezi prsty. A to do té míry že mi dojem z knihy zůstal průměrný.

markej
25. listopadu

Bizarní, extravagantní, smyslná i smyslová, erotická, perverzní, naturalistická, poetická i něžná je prvotina Jakuby Katalpy, která nyní vychází v druhém vydání. Příběh tvoří střípky v různě dlouhých kapitolách, které plynule přecházejí ze současnosti do minulosti a popisují život mladé ženy Niny. Ta je ve svém životě neukotvená a moc neví, co se sebou, navazuje vztahy s muži i ženami, kdysi malovala, nyní všechna inspirace vyprchala. Tohle bude čtení pro ty, kteří mají rádi netypické vyprávění, experimenty v literatuře a nebazírují na klasickém zpracování. Pro mě fascinující, že někdo dokáže takto psát, ovšem protože s hrdinkou mám pramálo společného, nedovedu s knihou plně souznít a být z ní zcela unesena...


Kaie
23. listopadu

Tak tohle byla jízda. Knihu jsem přečetla na jeden zátah, prostě jsem nebyla schopná ji odložit. Tenhle styl psaní je - jiný. A troufám si říct, že výjimečný. Jako by autorka vytáhla hloubku z běžných situací a dokonale ji obalila slovy. Těším se na další její knihy, tohle byla první, kterou jsem od ní četla.
Hlavní hrdinka Nina mi vůbec sympatická nebyla. Její umělecká dekadence, zahledění do sebe, odstřižení od reality a střídaní milenců bylo až protivné. Na druhou stranu tím zajímavější ta kniha je a určitě stojí za přečtení.

Madla81
30. října

Toto dílko lze hodnotit velmi obtížně. Z počátku mě různorodost a syrovost zápisků fascinovala a bavila. Styl autročina psaní byl barvitý a osvěžující, ovšem od půlky knihy pro mě začal být zvolený styl spíše obtížný a dělalo mi problém se do stále se opakujících témat chtíče, jídla,, smrti, sexu a chtěné neplodnosti začíst. Autorkou zvolený styl mi připadal jako nucená póza a já se přiznám, že jsem několikrát knihu odložila, abych se k ní s přemáháním znovu vrátila, ale protože od poloviny Katalpa stále jen variue již řečené, knihu jsem odložila definitivně. Jako čtenář jsem měla problém udržet se zvolenou formou pozornost, snad kdyby autorka zvolila klasičtější formu zápisků, byla by kniha stravitelnější. Vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu, je kniha zajímavá zvolenou formou a tématy, ale mě bohužel nenaddchla. Vzhůledem k tomu, že jsem nedočetla, tak nehodnotím a jsem zvědavá na další autorčiny knihy.

JancaMia
08. srpna

Syrovost autorky kompozičně vyvažuje celé dílo , řekla bych že kniha nám ukazuje to že podprahově žena v koloběhu času měnící se názory na různé soudobé moderní pravdy .
Pohledy na sexualitu pohlaví, koloběh života a smrti a nesmrtelná pojitost bytí a nebytí formou jídla . Troufám si říct že autorka má asi hodně odžito a z toho pramení tak bravurně psané knihy které se s ničím nemažou a ukazují život takový jaký je a je jen na nás .. jak moc máme načteno a odžito .. abychom to mohly plnými doušky vdechovat ...

Anniee
09. června

Ať se snažím jak se snažím, nemůžu tuhle knížku hodnotit hvězdičkami. Jsem zmatená, ale uhranutá.

Marmarek
20. března

(+ SPOILER) Velmi zvláštní poetické obrazy. Asi to potřebuji ještě zpracovat. Co bych zdůraznil (a v jiných komentářích zatím myslím nezaznělo) je všudypřítomné téma smrti - včetně zatvrzelosti proti početí. Místy mi vypravěčka připomínala až personifikovanou smrt (scéna s umírajícím Romem, závěrečná scéna, zpřítomnňování mrtvých, neustálá konzumace jídla). Za druhé: barvy: u spousty postav hraje roli, jak s nimi zacházejí, kolik jich dokážou vnímat atd. Pro vyznění knihy velmi důležité - velmi mě např. zaujaly čtyři stránky, kde jsou jen seznamy názvů malířských barev v angličtině a němčině. Doporučuji pečlivě přečíst a vychutnávat :) A třetí věc: Nejsem si jistý, jak přesně uchopit první kapitolu. Jako protiklad? Život ženy na přelomu 19. a 20. století, plochý a krátký, ovládaný jinými / zbytek knihy, život rozprostřený do palety chutí, možností, zážitků, vzpomínek a pocitů..., život ženy, která má umělecké cítění, ale nemá a nechce děti ani žádné pevné závazky a která nemusí pracovat a mít strach o základní životní potřeby...

medlovice
12. března

je to jako když otevřete oči. Po dlouhé době tmy vidíte. Záblesky paměti, vylovené odněkud , kde jste už dlouho nebyli. Nebo nebyli vůbec, nestalo se to , je to pamět někoho jiného , cizí vzpomínky.
Tvrdost a chutě sexuality . Nebát se napsat o člověčině . Hmátnout do prázdna a něco konkrétního vytáhnout. Cítit všechno , tam hluboko ve svém nitru
Dnes má moje známá pohřeb. Dívám se na mraky na modré obloze jak rychle plynou a mění tvary a nové připlouvají a hrají pořád tu stejnou hru svého života. Jako my všichni.
Kniha ve mě zanechala něco živočišně vonícího.

1