Svědek
Jiří Kolář
Literatura hodnotí své tvůrce na podkladě uměleckého výkonu, společenského postavení, mimořádnosti charakteru. Takovou osobností byl Jiří Kolář. Ne namyšlenost, ale prostota ve velikosti patřila k jeho výbavě už od mládí. Narodil se v Protivíně roku 1914, školu navštěvoval na Kladně, vyučil se truhlářem, poznal nezaměstnanost, byl pomocným dělníkem, ale také číšníkem. Roku 1945 odešel do Prahy a věnoval se výhradně literární tvorbě. Do roku 1948 se mu podařilo navštívit USA, Brazílii, Japonsko. Od roku 1950 se vedle literární činnosti stává mimořádným výtvarníkem. Byl členem slavné Skupiny 42. Dále tvoří i literárně v pozoruhodných tvarech veršových i prozaických. Z desítek jeho knih bývají nejčastěji připomínány: Limb a jiné básně, Sedm kantát, Ódy a variace, z padesátých let jeden z nejvýznamnějších českých titulů Prométheova játra, Dny v roce a Roky v dnech, Černá lyra, Básně ticha, Nový Epiktet, Očitý svědek. Základem jeho tvorby jsou různé typy (tématické i formální) koláží. Jeho slovo se propojilo s tvarem a doba v něm našla svého svědka, dokumentaristu, mimořádnou osobnost dvojdomého umělce 20. století. Jiří Kolář zemřel roku 2002.... celý text
Přidat komentář
Tak po dočtení této knížečky už rozumím tomu, že Kolářovi vůbec nerozumím.
Ale zcela vážně. Poesie Jiřího Koláře je extrémně lyrická, pocity které vzbuzuje, jsou na ní to jediné důležité a zároveň je to to, co Kolář uměl nejlépe. Některé básně jsem nepochopil vůbec, jiné ve mně vzbuzovaly příjemné, i nepříjemné mrazení. Nejvíce na mne zapůsobily ukázky ze sbírky „Prométheova játra“ – kterou si chci co nejdříve sehnat do své knihovny – a konkrétně báseň „Mezi tupci“ – kterou jsem si musel ihned zapamatovat zpaměti.
Prométheova játra jsou významově jasná, konec konců, je známo, že Kolář byl odpůrcem režimu. U ostatních sbírek jsem zjistil, že jsem panu Kolářovi až příliš vnitřně vzdálený a máme spolu strašně málo společného. A tak na mne jeho básně příliš nepůsobily. Ještě tak „Ódy a variace“ na mne maličko působily, například „Nový epiktet“ vůbec.
Jedná se nejspíše o kvalitní poezii, já ji však nejsem schopen – krom zmíněných jater – plně docenit.
Básně i nebásně, působící místy více jako zamýšlení nad podstatou a smyslem umění a zvláště poezie, krédem básníků...atmosférou připomínající učení starých čínských mistrů.
Velký zážitek. Předtím jsem od JK nic nečetla a tento šikovný průřez, v kterém nechybí ani pár vtipných básní/grafik, mi dobře posloužil pro představu o jeho básnické tvorbě (ovlivněné tou výtvarnou a naopak).
Někdy jsem musela opravdu napnout síly, abych měla dojem alespoň částečného porozumění, ale o to větší odměnu za to cítím. Autor se dotýká všednosti, hledá autenticitu a neúnavně zbrojí za umění.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Enšpígl |
| 1990 | Prométheova játra |
| 1959 | Kocourkov |
| 1994 | Básně ticha |
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
Kniha Svědek je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 24x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 3x |
Okouzlen Kolářem (racionálním) lyrikem:
"Vysoko, osamělá // divoká kachna / svými krátkými křídly / zapálila nebe. // Na spící střechy padá oheň." (str. 43)
V souznění s Kolářem moudrým (racionálním) skeptikem:
"- Dovedu už jen čekat. // zdali se dočkám vteřiny, / kdy budu moci vykřiknout / a varovat. Varovat, / kdyby přišel nový vlk, / v jiném rouše, neboť ti, / kdož ukázali svou pravou tvář, / plnou vředů noci, oči / k uživení jen mrtvými, / ruce škrtičů, nohy / zvyklé chodit v krvi, / své umělé srdce / budou odklizeni, v to věřím, / ale nedoufám, že člověk, / i ten v právu ubíjející netvora / by nezatoužil po jeho vládě, / protože po mrtvém / nemůže zůstat prázdné, / neboť takový už je Bůh, / že nedovolí ani vlku odejít navždy." (str. 44)
Avšak jen částečně a vskutku jen občas osloven Kolářem (racionálním) mentorem:
"Loňský sníh // Opatři si papír do stroje / ber list za listem / a pokryj stůl / židli / Topení / podlahu / všechno / na čem může ležet kousek papíru / dokud nezbělá místnost /Potom ulehni na zbylé místo / pokryj i sebe / zavři oči /a v myšlenkách na loňský sníh / chvíli odpočívej." (str. 111)