Básně ticha

26.08.2021

Z celého díla srší láska ke slovu. Ale nejen ke slovu, protože Kolář ohledává hranice poezie, výtvarného umění i hudby a zjišťuje, že jsou vzájemně propojené. Zde je dbán důraz na každé písmeno. Rozpitvat báseň, uvést slovo do rozkladu, napojit obraz.
Některé básně zkrátka nelze přečíst. Významová složka bývá občas velmi rozvolněná, protože je kladen důraz hlavně na grafickou stránku básně. Vrcholem této techniky jsou dle mého básně z oddílu Gersaintův vývěsní štít, ve kterých Kolář tak trochu projevuje poctu oblíbeným literátům, výtvarníkům a skladatelům. Evokuje to ve mě zvídavost – pro čtenáře jsou některá jména třeba neznámá, hledá, až najde konečně výtvor podobný předkládané básni.
Kromě zvídavosti je pro básně také typická rafinovaná hravost. V některých básních dokonce Kolář navozuje se čtenářem dialog a nabádá ho k zapojení do básně – dochází poté k vytváření grimas, čtení za jedení jídla či podtrhávání nadávek. Abecedy stávkují, samohlásky vyhlašují revoluci. Důraz umístění každého písmena je neskutečný, ještě když bereme v potaz, že autor básně psal na psacím stroji.
Takhle kniha tak představuje specifický přesun Kolářova působení od psaného k výtvarnému. I prázdná místa mají na stránce svůj význam.

Co den

Dnes v 15 hod. stř. č.
sešli se v Naláci parodů
vestupci zálmocí
k 777.999 schůzi
sblínání o jedžení
Výpadu a Záchodu
Po mitnácti panutové
náměně výzorů
se doplomatové dihodili
aby se schůští příze
zínala kotra v 15 hod. stř. č.
Pozotičtí polirovatelé
se nadují v shozorech
že na ješním dnednání
byl učiněn potrný pakrok
v 69 panku čláragrafu
96 náplňku dovrhu
konspekce a introly podzemí
v hloubce 84 až 87 tisíc metrů
(s. 67)