Autobus sebevrahů

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Novinka oblíbeného finského spisovatele vypráví o skupině nešťastných Finů a Finek, kteří už od života nic dobrého nečekají a rozhodnou se spáchat hromadnou sebevraždu. Luxusním autobusem se vydají až na nejsevernější mys Evropy, kde se chtějí vrhnout do vln Ledového oceánu. V rozhodujícím okamžiku se ale ukáže, že mnoha sebevrahům se vlastně umřít nechce. Neustále sebevraždu odkládají a po mnoha dobrodružstvích nakonec doputují až na nejjižnější mys Evropy. Paasilinnovi hrdinové a jejich osudy jsou humorné i dojemné: chovatel sobů Uula Lismanki prchá před spravedlností, protože okradl americké filmaře při stavbě sovětského koncentráku v Laponsku o statisíce dolarů, kožešinový farmář Sakari Piippo chtěl předvádět cvičené norky, oblékl svou ženu do sexy prádla z norkových kožešin, ale přišel o norky i o manželku... Ve vážnější rovině můžeme Paasilinnovu knihu číst jako svéráznou oslavu života - se smrtí si zahrávat můžeme, ale se životem ne....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16778/autobus-sebevrahu-16778.jpg 3.9396
Žánr
Literatura světová, Humor
Vydáno, Hejkal
Orig. název

Hurmaava joukkoitsemurha, 1997

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (82)

Kniha Autobus sebevrahů

Přidat komentář
Greenfingers
25. března

Při vší úctě k finskému spisovateli, který má zřejmě spoustu vděčných příznivců (a já mu je nechci tímto odrazovat), musím konstatovat, že kniha mě nebavila. Nenaplnila má očekávání a i když jsem se snažil sebevíc, popisované putování sebevrahů na mé tváři nevyloudilo sebemenší úsměv. Podotýkám, že miluji humor ve všech jeho formách, včetně toho absurdního a černého. Patrně nejsme s autorem naladěni na stejnou strunu. Škoda, asi si budu muset dát nějakého Leacocka nebo O'Henryho.

SSTknihy
22. února

„Na životě je ze všeho nejzávažnější smrt, ale ani ta není tak závažná.“ Přiznávám, že autorův černý humor prodchnutý jemnou nostalgií a nekonečným smutkem života na dálném severu prostě miluji. Jeho příběhy jsou plné absurdních situací, které svým čtenářům servíruje s naprostou samozřejmostí a lehce poťouchlým výrazem ve tváři. A jen tak mimochodem vám k tomu nabídne sklenku dobře vychlazené vodky, rybu s koprovou omáčkou a trochu životního moudra. Jeho styl je jako voda, klidně si plyne a vám ani nepřijde, že jste právě propluli peřejemi. Není to žádná řachanda a přece se při čtení výborně bavíte. Autobus sebevrahů není výjimkou a poselství je jasné: „Se smrtí je možné si zahrávat, ale se životem ne. Buď pochválen život!“


1predseda
19.09.2020

Geniální. Úžasný černý humor, spoustu vtipných obratů a nekonečně nápadů lehkého jazyka :-)

růžestolistá
17.09.2020

Úžasná kniha po milovníky černého humoru a ironie. Od tohoto autora pro mě jednička.

brzda.
20.08.2020

Originální a vtipná kniha...

Rilian
11.03.2020

Od autora jsem nejprve četl jeho méně známé romány, abych nezačínal jeho nejslavnějším dílem. Myslím, že je velikou chybou očekávat od autora knihu nabitou humorem. Jeho příběhy jsou psány velice něžným a lehkým jazykem, které ve čtenáři zanechají dobrý pocit, ale nevzbudí nutně záchvaty smíchu. Paasilinnovi hrdinové jsou většinou muži, kteří ztratili smysl života (nebo život úplně) a určitá událost či nápad je do něj zase vrátí. Zde je nutno poznamenat, že i sám autor udělal za svým životem tlustou čáru, prodal svoji loď a vydal se cestou profesionálního spisovatele. Tato konkrétní kniha je psána stejným stylem a vykresluje různé životní příběhy i důvody, proč lidé přestávají chtít žít. Střední část je trochu rozvláčná, ale pro závěrečné vyvrcholení nezbytná. Jedná se v podstatě o "existenciální road-movie" a především o naději. Jinými slovy i mezi sebevrahy existuje naděje na nový život. Nicméně stále si myslím, že autorův nejpovedenější román je Syn boha hromovládce.

Ziriath
02.01.2020

Začátek mě nadchnul cynickým a černým humorem, ale potom knížka začala ztrácet plyn. Spíše jsem od toho očekávala rámcovou povídku - něco jako morbidního Chaucera pro 20. století, ale příběhy většiny jednotlivých charakterů které je do onoho autobusu dovedly, jsou vlastně vedlejší a pojaté jen povrchně, a většinou je to o tom, jak se ti lidé flákají po cestě Evropou a chlastají, párkrát se o něco pokusí, ale nedopadne to.
Knížka se mi čímsi zdála o dost starší než doopravdy je - nebýt data vydání originálu a pár reálií jako rozpad sovětského svazu, výbava autobusu a němečtí skinhedi, řekla bych že čtu něco tak z padesátek, šedesátek - např. ženské ochotně připravující večeře a sendviče celé výpravě nebo alsaské dobrodružství á la Zvonokosy - sakryš, tam snad nikdo doopravdy depresi nemá a skoro všichni to jen předstíraj, aby zažili něco zajímavýho.

bekule
12.12.2019

3,5
Není to žádná třeskutá legrace ale příjemná vtipná knížečka, která neurazí. Překvapilo mě že i Finové rozumí černému humoru.

1