Portnoyův komplex přehled
Philip Roth
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25195/bmid_portnoyuv-komplex-H1p-25195.jpg
4
267
267
Hlavní hrdina Rothova románu, Alex Portnoy, pochází ze středostavovské židovské rodiny. Trpí poruchou, při níž se — jak zní medicínská definice — „silně pociťované etické a altruistické impulzy neustále srážejí s extrémními sexuálními tužbami, jež jsou často perverzní povahy“. Mladík, jemuž adolescentní posedlost sexem vydrží až do dospělých let, se na psychoanalytikově gauči zpovídá ze svých neřestí a přitom se ze všech sil snaží vzepřít ochromujícímu vlivu své rodiny. Jeho revolta však u něj vyvolává pocit viny a hanby, neboť odpor k tradici a k „největším výrobcům a dodavatelům špatného svědomí“, tj. k rodičům, se v něm sváří s upřímnou synovskou láskou. Přestože se Portnoyův komplex dotýká vážného tématu, lze jej považovat za jeden z nejkomičtějších a nejzábavnějších románů v americké literatuře. S vitální přímočarostí je vyprávěn samotným protagonistou, „sebemrskačem a padlým židovským neurotikem“ — a Portnoyova řeč je zcela otevřená, až obscénní. Není to však obscénnost samoúčelná či dekorativní; konečně sám autor napsal, že jeho hrdina „je sprostý, protože chce být spasen“.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Portnoy's Complaint, 1969
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Portnoyův komplex. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (45)
Tuto knihu jsem si koupil hned (2006), ale číst mi tehdy nešla. Hutný až hrabalovský text mne dusil, tehdy jsem ji odložil na jiné časy. Přišly letos, knihu jsem přečetl se zatajeným dechem. V roce 1966 v N.Y. se pacient (33) zpovídá psychoanalytikovi. Mistrné ztvárnění příběhu dětství a zrání inteligentního, ambiciózního židovského chlapce, který je formován až deformován rodinou, náboženstvím a okolím. Vystudoval Harward, má na svůj věk dobrou pracovní pozici, ale s ženami to neumí, dlouhodobě. Vykreslení prostředí a situací mi (občas) připomínalo i moje mládí/dospívání, mám za to, že z hlediska autora jde o příběh blízký k autobiografii. Doporučuji.
Nevím přesně čím, ale připomínalo mi to něčím Mechanický pomeranč. A tady se ukazuje, jak moc jazyk pomeranče ublížil knize.
Tohle mi nakonec vychází na zlatý střed. Žádné velké nadšení, styl humoru mi neseděl, ale v zásadě se to dalo. Vzhledem k datu vzniku to podivno respektuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Portnoyův komplex v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 363x |
| ve Čtenářské výzvě | 17x |
| v Doporučených | 14x |
| v Mé knihovně | 186x |
| v Chystám se číst | 117x |
| v Chci si koupit | 15x |
| v dalších seznamech | 6x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Autorovy další knížky
| 2006 |  Portnoyův komplex |
| 2009 |  Lidská skvrna |
| 2009 | Americká idyla |
| 2014 | Pražské orgie |
| 2006 | Spiknutí proti Americe |
Provokativní obscénnost, židovství, ironický humor, puberta, USA 60. let minulého století, dospívání, pocity viny, láskyplná rodičovská tyranie a zase ta obscénnost. Líbilo se mi to a pobavilo. Hlavně pobavilo.
Citace první: Celý to jejich slavný náboženství je založený na tom, že uctívaj někoho, kdo byl za svýho života prokazatelně Žid. Co bys řek takový hlouposti? Co bys řek takovýmuhle nasazování klapek na voči lidem? Ten Ježíš Kristus, o kterým každýmu na potkání tvrděj, že to byl Bůh, byl ve skutečnosti Žid! A tenhle fakt, z kterýho mě div neraní mrtvice, když na něj pomyslím, nebere nikdo kromě mě vůbec na vědomí. Že to byl Žid, stejně jako ty a já, že vzali nějakýho Žida a udělali z něj po smrti něco jako boha, a pak - a právě z toho by se jeden pominul - pak ty pacholci sprostý vobrátěj a kdože se octne první na jejich seznamu pronásledovanejch? koho že to nenechaj na pokoji a vražděj a nenáviděj dva tisíce let? Židy! který jim, když nic jinýho, dali toho jejich milovanýho Ježíše.
Citace druhá: Z Jersey City jsme se odstěhovali kvůli antisemitismu. Těsně před válkou, kdy se Bund amerických nacistů cítil jistý v kramflekách, pořádávali nacisti v jedné zahradní restauraci jenom několik bloků od našeho domu pivní pikniky. Když jsme jeli v neděli vozem kolem, tak jim otec vždycky nadával, tak hlasitě, abych to slyšel, ale ne zas tak hlasitě, aby to slyšeli i oni.