tynkaiscrazy
přečtené 112
Lekce chemie
2022,
Bonnie Garmus
bohužel zklamání. autorka se na jednu stranu snaží bořit stereotypy, na druhou stranu přitom posiluje jiné. vědci jsou zde vykreslovaní jako mimoňové, kteří nedokážou vypnout svůj chemický mozek ani při tak běžných činnostech, jako vaření vajec nebo příprava svačiny do školy. vědci běžně místo označení kuchyňská sůl používají chlorid sodný a svoje děti vychovávají tak, aby ve čtyřech letech dokázaly číst. to, že pro hrdinku není žádný problém postavit si v kuchyni vlastní plně vybavenou výzkumnou laboratoř, to už VŮBEC nekomentuju. skoro jako by nepotřebovala žádné schválení, žádný papír, skoro jako by si mohl každý výzkumný pracovník nakoupit všechny ty přístroje za miliony a naflákat si je do kuchyně, kde za bůhví jakých hygienických podmínek cosi syntetizuje. co mě naprosto rozbilo bylo, když hrdinka v laboratorním skle ve své laboratoři vařila kávu. :) vědkyně jako poleno, ale pravidlo číslo jedna bezpečného zacházení v laboratoři nezná, škoda. co se příběhu týče, na přebalu knihy máme možnost se dozvědět, že je to vtipné a plné života. ten, kdo přečetl alespoň prvních padesát stran ví, že oboje je lež. vtipné mi na celém příběhu přišlo naprosté minimum, celé se to podivně vleklo, nic se nedělo... ne. vůbec nemohu doporučit, snažila jsem se. pro někoho to můžou být malichernosti, pro mě je to příběh, který naprosto nemůžu brát vážně, přestože se vážně tváří.... celý text
Auroville
2022,
Katarzyna Boni
Zvláštní. Subjektivní příjemný pocit z čtení přicházel asi v opačném směru, než lze očekávat - na samém začátku (první třetina) je kniha těžce uchopitelná, skáče se od postavy k postavě a chybí nějaká chronologická linka. Ve druhé třetině přichází na řadu o něco čtivější část zabvající se popisem města a praktickými otázkami, které by čtenáře mohly napadat. Za nejpovedenější část považuji závěr, který je zároveň nejkratší a který se věnuje samotné Matce a Šrí Aurobindovi. Z chronologické logiky je toto umístění na závěr z mého pohledu trochu nešťastné, protože celou po celou dobu jak o Matce, tak o Šrí Aurobindovi víme maximálně to, že existovali. Uznávám, že to ale zároveň vytváří kolem jejich osobností určité tajemno. Nevím, co jsem od knihy čekala - možná nějaký závěr, zhodnocení? Možná i pár fotek. Nepřijde mi, že bych Auroville po přečtení knihy rozuměla o tolik více, než nakolik je možné rozumět mu po přečtení anotace.... celý text
Přitažlivost planety Krypton
2022,
Jiří Mádl
Musím říct, že jsem byla příjemně překvapena. Asi jsem neměla příliš vysoká očekávání, ale mádlův styl psaní mi sedl a knížka byla příjemnou, rychlou jednohubkou. Příběh se hezky rozvíjel, jak se čtenář dostával hlouběji pod kůži sledovaným hrdinům, pokaždé o vrstvu blíž jejich trápení. Jsem velice spokojena a ráda se pustím do případně dalšího kousku z pera již dávno ne toho snowboarďáka :D... celý text
Půlnoční knihovna
2022,
Matt Haig
Jasně, po obří masírce z instagramu, která probíhala cca od května, jsem se rozhodla také mrknout knížce na zoubek. Nic moc jsem od toho nečekala, zezačátku se trošku vlekla, jak Nora otevírala různé knihy, ale naštěstí autor tak akorát zvládl vybalancovat dynamiku příběhu a já se nenudila. Příjemný závěr, očividná hlavní myšlenka, fajn odpočinkové počteníčko.... celý text
Lidstvo: Dějiny naděje
2022,
Rutger Bregman
Na knížku jsem se strašně těšila. Zpočátku bylo pro mě trochu těží “brát” autorovu hypotézu, protože mi připadalo, že je zaujatý a nemá dostatečně ozdrojovaná tvrzení. Přece jen je poněkud náročné ihned uvěřit, že lidstvo není prohnilé:) Cítila jsem se, že záměrně poukazuje na ty studie, které se mu hodily do krámu. Postupem času jsem se ale rozhodla brát to s hlavou otevřenou a líbilo se mi, jak dokázal obstojně vyvrátit určité psychologické experimenty, byť některé mi i tak přišly kapánek smradlavé (viz příběh o zavražděné New Yorčance, jíž nikdo z přihlížijících nezavolal pomoc). Obzvláště zajímavé pro mě bylo objasnění stanfordského vězeňského experimentu, který je významně zpopularizován. Oceňuji, jak čtivě je kniha psaná, a zároveň i blízce, důvěrně. Zároveň se mi zamlouvala i vazba - je měkká, jde krásně otevřít, zkrátka radost třímat v rukou!... celý text
Meta
2020,
Pavel Bareš
Asi jsem od toho, stejně jako někteří předrecenzenti přede mnou, očekávala zpočátku něco jiného. Pražský prostředí, českej autor, superhrdinové - to všechno znělo hrozně cool, když jsem na knížku narazila. Možná proto mě celkem vykolejilo, že superschopnosti a i jednotlivý metalidé nejsou tak úplně to, kam autor mířil. Problémy hlavní protagonistky jsou bohužel daleko lidštější a vůbec ne super. Taky jsem se chvíli prala s postavou Lenky. Měly bychom být cca stejně staré a nějak se mi nepodařilo do ní zcela vtělit. Často mi přišla skoro až otravná a zbytečně pubertální, ale i takoví lidé pobíhají po naší planetě:) Většinou jsem to ale moc nevnímala, jen místy udělala zase nějakej exces, u něhož jsem musela odevzdaně povzdychnout. Sdělení sedí do naší doby jako prdel na hrnec (excuse my French). Protože jsem Lenčina generace a tak nějak se na těch internetech pohybuju, předmět diskuze mi nebyl vůbec cizí a Pavel Bareš svými "fun facts" nepřinesl nic nového, čím bych si sama nebo mé okolí neprocházelo (viz ta část v knize proč se dnešní mladí lidé cítí tak smutně a nonstop tzv. fňukají - vyznělo to, jako by to měla být nějaká přelomová myšlenka, ale halo, to, že nám generace před náma házej klacky pod nohy is a well known fact:) Z tohoto důvodů bych knížku spíš vrazila do rukou čtyřicátníkům a čtyřicátnicím a výš. Mileniálové a Gen Z jsou dnes natolik (alespoň doufám) obeznámení s četnými případy zneužívání (v jakékoli podobě), že stále největší hrozbu představují starší lidé s boomer názory, které byly všehovšudy v knize popsány. Asi bych se hodně rozčílila, kdybych měla uvádět byť jen příklady. Děkuju Hostovi za publikaci něčeho takhle neotřelýho na český literární scéně. Je to odvážnej počin a moc si vážim toho, že český autoři otevírají podobná témata a nerestaurují jen socialistacká rodinná dramata. Cejtim konečně svěží vítr.... celý text