tynkaiscrazy přečtené 115

Sněží, sněží... 2015, Lauren Myracle

Jelikož je kniha psána třemi autory, nebudu ji úplně hodnotit jako celek, ale spíše jednotlivě: Zasněžený expres - Maureen Johnsonová: První příběh čítal poměrně spoustu jmen, které není radno zapomínat, na konci se budou hodit! Protože se jednalo o úvodní část, nebylo možné provést žádné extra zvraty, o to se postaral až Archanděl prasátek, ve kterém vám všechno do sebe hezky zapadne. Jubilee mi připadala poměrné sympatická, asi ze všech nejsympatičtější. Na styl si stěžovat nemohu, na druhou stranu to nebylo něco, z čeho bych si měla sednout na zadek. 4 hvězdičky. Vánoční zázrak - John Green: za mě nejslabší povídka. Možná, kdyby toto byla první kniha, kterou bych od něj četla, líbila by se mi, ale bohužel tomu tak není. Připadalo mi, že opět sázel na svou osvědčenou taktiku, takže v porovnání s jeho ostatními díly to bylo do psychiky postav, stylistiky, vtipu a detailů (kterých si všímám) úplně stejné. Opět plné pubertálního chlapeckého humoru, opět je jeden z party odkudsi z daleka (tentokrát Korejec, předtím Arab). Opět měl někdo z party švihlou přezdívku (tentokrát Vévoda, předtím Radar, Plukovník). Přijde mi, že se vůbec nesnaží své práce v něčem odlišit! Jako by vycházel ze sepsané šablony a podle té se řídil. Nudí mě to. 2 hvězdičky. Archanděl prasátek- Lauren Myracleová: povídka, ve které vše zapadne do sebe. Hlavní zápletka nebyla nic velkého, kromě toho, že se hlavní hrdinka utápěla v bahně sentimentality a nekonečného smutku z rozchodu, se měla postarat o koupi miniprasátka, což se odehrálo tak rychle, že bych po tom tuto část ani nepřemýšlela pojmenovat. Konec je ale tak nějak hezký, prorože se všechny tři příběhy prolnou a i když je v tom trochu zmatek, asi se mi to líbilo. 3 hvězdičky. Výsledek: 3 hvězdičky.... celý text

Jednoho dne, možná... 2014, Lauren Graham

Od knihy jsem přespříliš neočekávala, a možná v tom spočívá kouzlo jejího úspěchu v mém soukromém žebříčku přečtených knih. Je to milá, vtipná oddechovka s nezaměnitelným humorem Lauren Grahamové. Děj je poněkud předvídatelný, tím myslím osobní život mladé Franny, ale rozhodně to knize nesráží mnoho bodů. Jak už jsem jednou psala v recenzi na Jablečný koláč naděje - některé knihy jsou prostě psány proto, aby byly předvídatelné (a možná aby nás utvrdily v naší neskomírající genialitě, když se v posledním odstavci knihy můžeme úspěšně poplácat po rameni a tiše zašeptat ,,Já si to myslela"). Jednoho dne, možná je příjemný příběh a já ho doporučuji k četbě v momentě, kdy jste přesyceni klasikou a potřebujete si prostě trošku zarelaxovat nad ne příliš filozofickou knihou (netvrdím však, že vám nevsadí brouky do hlavy; dozvíte se tolik závratných teorií onpodstatě čistíren!)... celý text

Odpusťte mi, váš Leonard 2015, Matthew Quick

Ve všech směrech zvláštní kniha. Celou dobu vás udržuje v úsměvné náladě, ovšem pouze do té doby, než na vás přejdou depky, že svět je tak šíleně na nic (slušněji řečeno). Leonard Peacock mi sedl. Upřímně - v mnohém mi připomínal Holdena Caufielda z Kdo chytá v žitě. Sarkastický, cynický a svým způsobem neuvěřitelně vtipný. Přesto mi ho bylo líto. Opravdu doporučuji. Kniha je psána poutavě, přečetla jsem ji za 2 dny. Dokáže člověka zasáhnout díky roztroušeným myšlenkám, kterými se to v knize jen hemžilo a které zaujmou.... celý text

Harry Potter a väzeň z Azkabanu 2001, J. K. Rowling (p)

Harry Potter a Ohnivý pohár 2001, J. K. Rowling (p)

První 2015, Kiera Cass

Když se mi kniha dostala do ruky, málem jsem se rozplakala nad tím žalostným počtem stran. 278? A pak co? Čekat do jara na Dědice? Bohužel mi nezbývá nic jiného. S každým otočením strany jsem se zabíjela imaginární pistolí a nadávala si, že ji budu mít rychle za sebou. A taky že jo. Snažila jsem se čtení rozplánovat do dvou dní, ale co čert nechtěl, hned druhý den ráno byla První za mnou a nekonečné čekání přede mnou. Jsem ráda, že se situace s rebely začala konečně vyvíjet a že s nimi autorka předvedla několik povedených zvratů. Obzvláště se mi líbil ten závěrečný, který mě neušetřil několika peprných nadávek. Příběhu nejspíš není moc co vytknout, možná jen několik drobných detailů. Na můj vkus se v knize příliš opakovalo slovo 'užuž', ale to je jen hloupý rýpanec, který kvalitě nijak závratně neubírá. Daleko lepší než Elita.... celý text

Archiv 2014, Victoria Schwab

Příjemné čtení, které neurazí. Hodně se mi líbila myšlenka, bohužel zpracování trochu pokulhává. Tučné texty věnované dědovi mi přišly občas zbytečné a akorát ubíraly pozornost ději. K žádné z postav jsem si nezvládla vybudovat žádné pouto, snad možná jen k Owenovi, kterému se stalo to, co se stalo... Kniha se četla rychle, rozlouskala jsem ji za dva dny. Určitě se poohlédnu po druhém díle.... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Skvěle zpracováno! Čelist mi spadla až někam k podlaze, když jsem četla, co všechno musel autor vystudovat a jak skvěle si dokázal poradit s otázkou přežití na Marsu. Když píši 'skvěle zpracováno', myslím tím opravdu skvěle. Mark Watney byl milý chlapík, dokonce mě značně mrzelo, že jsem ho musela opustit, když jsem Marťana dočetla. Jeho humor dával knize ten správný směr, jeho důvtip a smysl pro improvizaci, jeho inteligence! Nad tím vším mi zůstával rozum stát. Bylo by štěstí potkat takového člověka v reálném životě. ,,Moje konverzace s NASA ohledně recyklátoru vody byla nudná a plná technických detailů. Proto vám ji shrnu: Já:'Očividně se něco ucpalo. Co kdybych to rozebral a podíval se na vnitřní potrubí?' NASA:'Ne. Posereš to a umřeš.' A tak jsem to rozebral." Co se stylu psaní týče, kniha se četla nesmírně dobře. Autor nás zahrnoval podrobnými postupy, podle kterých se Mark řídil a díky kterým přežil. Jak je níže psáno, opravdu s podivem, že Andy Weir neprošel něčím podobným, až tolik je jeho psaní věrohodné. Film je bohužel drobným zklamáním. Tvůrci vynechali několik podstatných částí a kompletně překonali konec, aby z filmu vytěžili co nejvíce akce, čímž dosáhli jen závěru přitaženého za vlasy.... celý text

Jablečný koláč naděje 2015, Sarah Moore Fitzgerald

Abych byla upřímná, ke knize mě přimělo to, že ji celou ilustrovala Myokard. A když jsem si jednou náhodou šla zkrátit chvíli do knihovny, Jablečný koláč naděje na mě mrkl a hned v dalším okamžiku jsem si ji spokojeně odnášela ve své tašce. Těch 180 stran je jen a pouze roztomilá pohádka. Jak většina lidí píše, hlavní hrdinové by si zasloužili více popisu, protože kromě jmen (a pečení jablečných koláčů) o nich nevíme téměř nic. Děj je předvídatelný, ale tak to holt některé knihy mají. Některé knihy nejspíš nemají být strhující od začátku do konce a mezi ně patří i Jablečný koláč naděje. Aby to tady ale nebyla jen samá negativa, Sarah Moore Fitzgeraldová dokázala nádherně popisovat pocity, na kterých je tento příběh založený. Dále se mi líbilo ztělesnění Palomy jakožto chodící falše. Byla přesně taková, jaká faleš bývá. Nádherná a podlá. Mé doporučení tedy Jablečný koláč naděje získává, jen neočekávejte žádné zvraty a zkuste se ponořit hluboko do příběhu. Je to milé čtení.... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Ano, pěkná kniha. Dojemná a hlavně hluboce lidská. Ale proč tolik povyku? Je to snad kvůli tomu, že si lidé neuvědomují, kolik lidí s nevyléčitelnou nemocí se kolem nich pohybuje? Samotný styl, jaký autor používá je velice čtivý. Vtipný, chytrý, nápaditý John Green. Přesto ale existuje kvantum jiných knížek, které si pozornost zaslouží daleko více. Není to nic jiného než další kniha o rakovině, která končí stejně, jako knihy o rakovině většinou končívají. Není zde co vytknout, ale na druhou stranu se nepřidávám ke skupince lidí, kteří Hvězdy berou jako svatý grál.... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

Kdo chytá v žitě 2000, J. D. Salinger (p)

Jakmile jsem přelouskala prvních pár stran, věděla jsem, že tohle je ta pravá knížka, která na mě celý život čekala. Holden mi neskutečným způsobem přirostl k srdci svým chováním a smýšlením. Lidé tvrdí, že to byl naivní hlupák. Možná ano, ale nebývají mladí lidé naivní? Je zřejmé, že tento román nepadne do noty každému. Člověk se musí naladit na tu správnou vlnu, aby uměl pobrat Holdenův úhel pohledu. Myslím si, že se Salinger nesnažil skrýt do knihy nějaký hluboký význam, možná nám chtěl jen nastínit to, čím se takoví Holdenové Caufieldové zaobírají. Nečekejte žádnou akci, jen vyprávění od slangově mluvícího chlapce, jehož život je stejný, jako ten náš. Věřím, že se najdou tací, kteří budou knihu brát jako odpad, ale také vím, že někteří si vyprávění Holdena Caufielda opravdu nechají líbit.... celý text

Řbitov zviřátek 1994, Stephen King

Má první kniha od tolik opěvovaného Kinga. Nikdy jsem nebyla na horory ani na příběhy s mimozemšťany. Stephen King nepíše nic jiného, ale přesto jsem se odhodlala zkusit něco z jeho děl a Řbitov zviřátek mi tedy opravd sedl! Na Kingovi obdivuji jeho schopnost zacházet se slovy a tvořit věty. Číst jeho řádky byl pěkný zážitek, to vám povím! Stephen King umí vlastně být i vtipný, když se mu chce, ne jen stále děsivý, jak jsem si dříve mylně myslela. Abych byla upřímná, jsem celkem bojánek, proto je až s podivem, jak Kingovy knihy zvládám, a jsem na sebe upřímně pyšná. Tohle tedy rozhodně nebyla poslední Kingovka, co mi prošla pod rukama, tomu tedy veřte.... celý text

Příliš mnoho Kateřin 2015, John Green

Ne. Není to to, po čem všichni prahli, když už měli všechny jeho knihy za sebou. V knize samozřejmě Greena stále cítíte. Originální nápad Toarému, všemožných rovnic, a dostatek humoru nám ho stále připomíná. Ale něco tomu chybí, chybí tomu ta ,,šťáva". Kdybych měla být hodně drastická, je to příběh téměř o ničem. Colin buď dělá rozhovory s pamětníky z města, co mele z posledního, nebo neustále píše svou nekonečnou rovnici o všech svých Kateřinách. To je všechno? Sakra, Greene, kde ses zasek? Cožpak jsem četla celou knihu jen pro ten předvídatelný konec? Tohle mi přišlo příliš slabé na Greena. Zatím doposud nejslabší. Doufám, že si to u mně svým Willem Graysonem vylepší. Za úchvatné slovní obraty, arabská sprostá slovíčka a notnou dávku matematiky ale chválím, proto dvě hvězdičky.... celý text

Elita 2015, Kiera Cass

Proč ta anotace zní tak hloupě? Neměla bych se za tu knihu stydět? Ne, neměla. Teda možná měla, ale stejně musím napsat, že je fakt skvělá. Když jsem přečetla Selekci, na Elitu jsem čekala jak malé dítě na zmrzlináře. Nemohla jsem se dočkat. Pak se konečně dostala na trh a mně trvalo nejméně půl měsíce, než jsem se k ní dokopala, protože můj život je jedna velká prokrastinace. V pondělí jsem knihu dostala do ruky. Přečetla tři kapitoly, jelikož nebyl čas a druhý den jsem se postarala o zbytek. Vskutku čtivá kniha, to se musí nechat. Ačkoli se Americy myšlenky během celé knihy rozutýkají jen do škatulek: 'Maxon nebo Aspen? Korunka nebo kasta? A co Marlee?', i tak mi přijde kniha dobrá, opravdu dobrá. Někdy nás autorka nechala napínat třeba celou kapitolu, což bylo téměř k nevydržení. Témeř. Protože všichni jsme u knížky vydrželi a to jednoduše proto, že je skvělá. Stejně jako většina fandím Maxonovi. Během příběhu jsem o něm začínala mít pochyby, které se vytratily. Sice ne úplně docela, ale z hodně velké části ano. Aspen mě svou přítomností neskutečně vytáčí, stejně jako král a vlastně celý zbytek paláce. Nyní nastvává chvíle, kdy budu muset čekat na První opět jako dítě na zmrzlináře.... celý text

Solitaire 2014, Alice Oseman

Tori je jako tiramisu. Někomu příšerně vadí, někdo ji miluje. Já se řadím do té druhé skupiny. To, že je cynická, pesimistická a uzavřená, to, že je Tori, z ní dělá pro mnohé lidi neskutečně špatnou hrdinku. Spousta lidí se přes to nedokáže přenést, protože Tori nenávidí knihy, Disneyovky a lidi okolo sebe. Když to tak přepočteme, nenávidí skoro všechno. Ale to je právě ten důvod, proč jsem si Tori zamilovala. Ve spostě věcech se s ní ztotožňuji, směju se jejím cynickým vtipům a mezi vámi všemi, kteří Tori nedokážou zkousnout, se cítím trochu nepatřičně. Ale je to zkrátka tak, že Tori je tiramisu. "Projdou kolem nás dvě holky v obrovitánských podpatcích a v šatičkách tak těsných, že jim z nich vytéká kůže, a jedna z nich právě říká té druhé:,Tak počkat, kdo je sakra Lewis Caroll?' A já v duchu vytáhnu z kapsy pistoli, obě je zastřelím a pak zastřelím i sebe." Co se týče zápletky, četla jsem spoustu recenzí, kdy lidé psali, že je to totálně předvídatelný a tak jsem se spokojila s tím, že je to Michael Holden. No, nechte se překvapit, já se trošku unáhlila. Příběh jako takový mi přišel celkem jednoduchý, ale rozhodně to není žádná výtka. Je to spíš oddychové čtení okořeněné pěknými výrazy mladé Tori Springové. Ke konci mi už sice nepřišla tolik cynická jako na záčátku, což mě trošku mrzelo. Na druhou stranu pro mě bylo překvapením celkové rozuzlení a vlastně i závěr. Samozřejmě jsem si Torin blog našla a jsem z něj úplně nadšená, takže se ze mě stává také tak trochu Tmblr závislák.... celý text

Zkrocení zlé ženy / The Taming of the Shrew 2000, William Shakespeare

Na "Zkrocenku" jsem chtěla jít do divadla ještě když ji u nás hráli, bohužel jsem si vzpomněla pozdě a já nestihla derniéru. Teď jsem si hru přečetla v knize a musím říci, dámy a pánové, že jsem se u jiné knihy snad nikdy tolik nenasmála. Sáhla jsem po v tu pravou chvíli, bylo to v období, kdy jsem četla jen samé smutné knihy a proto to bylo příjemné zpestření. Je vidět, že Shakespeare je a bude nesmrtelný. Několik staletí starý příběh a lidé se k němu stále vrací a stále se mu smějí. Jsem vskutku ráda, že jsem měla možnost přečíst si Zkrocení zlé ženy a už se těším na další Shakespearovky v mojí knihovně.... celý text

Čtyřka: Divergentní povídky 2014, Veronica Roth

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Mistrovská povídka, přesně jak je v anotaci. Víte, ke knize jsem se dostala přes našeho češtináře. Zprvu se mi do knihy moc nechtělo, přece jen jsem v rámci školy zhlédla i film. Nakonec jsem si pro ni tedy do knihovny došla (resp. mi ji později musela půjčit spolužačka, ale to nikoho nezajímá). Po přečtení jsem měla smíšené pocity. Děj se mi musel rozležet v hlavě, potřebovala jsem o knize popřemýšlet. Zhruba po dvou dnech jsem měla jasno. Už můžu napsat recenzi na databázi. Kniha (knížečka) má naprosto bezkonkurenční myšlenku. Mlčenlivý, osamělý muž sází každý den stromy. Nikdo se o něj nezajímá, nikdo neví, že takový génius existuje. Po pár letech desítky tisíc vzrostlých stromů promění kraj k nepoznání. Z pusté plochy, kde se lidé předhánějí a navzájem si závidějí, se díky novému životu stává láskyplný kraj. Když nad tím přemýšlím, vlastně ani nedokážu moc dobře popsat, co ve mě příběh zanechal. Jsem ráda, že se mi dostal do rukou. A vzhledem k tomu, že má jen něco okolo padesáti stránek, myslím, že by si to měl přečíst každý. Buď si z toho něco odnese, nebo ne. Ale rozhodně to nebude zmařený čas.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Právě jsem knihu dočetla. Bála jsem se vyprávění od smrti. Bála jsem se, co mám čekat, ale na druhou stranu mi to připadalo velice nápadité. Knihu jsem si chtěla dávno přečíst. To, co s vámi udělá Zlodějka, to s vámi nikdy žádná, zdůrazňuji žádná Greenovka neudělá. Desátou část jsem četla nejdéle, protože jsem přes tu horkou sůl v očích měla místo řádků jednu velkou šmouhu. Jo, Zusak to umí. Příběh je neobvykle poutavý a čtivý. K hlavnímu se dospěje až později, ale stojí to za to. Těch 400 stránek prostě překonejte. A pak finálová stovka. A pak konec. A pak sedíte a přemýšlíte nad tím, co vám zlodějka knih dala. Přemýšlíte nad jejím příběhem. Přemýšlíte nad tím Saukerlem Rudym a Saumensch Rose. A nad tátovo stříbrnýma očima a celou druhou světovou. Je mi jedno, že je ten příběh třeba smyšlený. Ale všichni Němci nebyli s Hitlerem a někteří (kromě Židů) kvůli jeho slovům hodně trpěli. Na konec jedna Lieseliina otázka: k čemu jsou slova?... celý text