Renatka11 přečtené 368

Les v domě 2023, Alena Mornštajnová

Alenu Mornštajnovou mám moc ráda a k jejím knížkám se ráda vracím, abych si je znovu připomněla a prožila. Po přečtení Lesu v domě ale myslím, že k němu se už chtít vracet nebudu. Stejně jako u ostatních jejích příběhů je i tenhle výborně napsaný, hodně silný a bohužel i hodně uvěřitelný, ale kromě lítosti, smutku, nespravedlnosti a úzkosti jsem u tohohle pociťovala i velkou žaludeční nevolnost. Při besedě s autorkou v loňském roce, kdy už na této knize pracovala, říkala, že chtěla konečně napsat něco veselejšího, ale že to bohužel ani tentokrát nedopadne. A opravdu nedopadlo.... celý text

První lidé na Měsíci 1964, Herbert George Wells

Přestože mé čtení Prvních lidí na Měsíci provázela neobvykle dlouhá čtenářská krize, rozhodně nebylo důvodem to, že by mě knížka nudila, jako spíš spousta dalších radostí i povinností. Styl psaní mi vyloženě sedl a příběh, i když ne úplně strhující, se mi taky líbil. Neuvěřitelný rok prvního vydání - 1901 - je tu sice znát, ale má v sobě právě i to velké kouzlo nepoznaného. Miluju staré knížky, takže mě hodně bavilo i české vydání z roku 1964, u kterého jsem byla navíc míle překvapena jmenem odpovědného redaktora Josefa Škvoreckého. V rodině máme dokonce i úplně první české vydání Ottova nakladatelství z roku 1908, ale pro lehčí čtení jsem zvolila to o víc jak půl století novější. Ráda bych si od Wellse přečetla i román Neviditelný nebo kultovní Válku světů, jejíž rozhlasová adaptace z roku 1938 pod vedením Orsona Wellese způsobila díky své uvěřitelnosti v Americe paniku.... celý text

Patty Diphusa, Venuše záchodků 2004, Pedro Almodóvar

Almodóvara miluju jako režiséra pro jeho osobitost a originalitu vyprávěných příběhů. Nejraději mám jeho filmy Na dno vášně, Vše o mé matce, Mluv s ní a Volver, které vznikaly v letech 1997 - 2006. A právě jeho filmy mě přivedly i k jeho nejoblíbenější ženské postavě, kterou napsal a která ožívala už v 80. letech ve sloupcích pro časopis La Luna Na první pokus se mi Patty sice přečíst nepovedlo, ale teď, díky 13. bodu letošní výzvy a s pár lety odstupu, už ano a, přestože mám Almodóvara ráda trochu jinak, vlastně jsem se docela bavila a kromě ohromné spousty sexu tam našla i velkou dávku humoru. Každopádně s klidným svědomím mohu doporučit jen jeho filmy, Patty klidně vynechte. Třetí hvězdička je za prostřední část knihy Vycpávky, čtvrtá za můj obdiv k Almodóvarovu filmařskému umění.... celý text

Chlapec, krtek, liška a kůň 2021, Charlie Mackesy

Jako titul do 12. bodu letošní výzvy - Kniha od začínajícího autora - to bylo ideální, kouzelné, grafický dokonalé - obrázky i font písma a kraťoučké. Čekala jsem něco ve stylu Malého prince a dostala jsem to, životní moudra zabalená do laskavého příběhu. Přiznám ale, že v tomto případě na mě těch mouder a laskavosti bylo na tak malém prostoru trochu moc.... celý text

Generál Pavel v rozhovorech s Jolanou Voldánovou 2022, Jolana Voldánová

Spoustu z toho, co v těchto rozhovorech z loňského roku zaznívá, zaznělo i v mnoha prezidentských debatách v průběhu ledna. Tady je ale hodně informací navic a ty známé jdou mnohem víc do hloubky. Bonusem pro mě bylo, že právě díky nakoukaným debatám jsem i při čtení rozhovurů pana Pavla téměř slyšela a viděla. Komentář k nedávno dočtené knize Havel od pana Žantovského jsem ukončila tím, že "pevně věřím, že si v lednu zvolíme takového prezidenta/prezidentku, který na Havlův odkaz konečně důstojně naváže" a jsem šťastná, že se nám to zvolením Petra Pavla povedlo!... celý text

Nikdo není sám 2022, Petra Soukupová

Další skvělá Soukupová, ve které jsem se opět nacházela. Tentokrát dokonce o to víc, o co podobnější je Veroničina rodina mé vlastní, chápajíci manžel, dcera veganka, mladší syn... Veronika se dostává kvůli rodinným problémům, vyčerpání i nadměrnému pití do problémů, které moc nezvládá řešit, i když pro to dělá své maximum. Občas mě hrozně štvala, ale i tak jsem jí fandila a doufala, že to všechno nějak ustojí. Zajímavé bylo sledovat rodinu nejen z pohledu Veroniky, ale i jejích dětí, hlavně to, jak to vnímají jinak a jak se často zbytečně míjíme. Naprosto respektuju autorčin záměr, ale mně osobně trochu scházel pohled Veroničina manžela, který mohl tuto mozaiku ještě doplnit.... celý text

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou 2005, Arnošt Lustig

Hrozně smutné a tísnivé a zároveň hrozně krásně napsané. Všudypřítomné obavy a strach o životy své a svých blízkých i o své majetky prostupují celým příběhem stejně jako postupně mizející naděje spolu s postupně vzrůstající děsivou jistotou zúčastněných pánů I mladé Kateřiny.... celý text

Neděle odpoledne 2022, Viktorie Hanišová

Opět hodně silné a strašně dobře odvypravěné! Spousta spisovatelů má tu moc vtáhnout mě hned od první stranky, ale to, jak to umí Viktorie Hanišová, je jedinečné. U jejích knížek ani nedutám a hlavní hrdinové mi přijdou hrozně skuteční a blízcí bez ohledu na to, jak moc mi jsou nebo nejsou podobní. A, i když mám při čtení většinou stažený žaludek a fyzický strach z toho, který kostlivec vyleze tentokrát ze skříně, nemůžu knížku odložit. Stejné to bylo i u Neděle odpoledne strávené s Teem, Maričkou a Jindřichem. Občas mi toho sice přišlo na jednoho člověka a na jednu rodinu trochu moc, ale celé to do sebe zapadalo a i mě nutilo přemýšlet o vlastních rodinných prioritách a hodnotách. 4,5 * , z toho 4 za příběh a 5 za skvělý vypravěčsky styl.... celý text

Nepřítel 2007, Erich Maria Remarque (p)

Z šestice kraťoučkých povídek, které tématicky doplňují včera dočtené Na západní frontě klid, mě nejvíc dostala první s názvem Nepřítel, ale i ostatní byly hodně dobré. Remarqua jsem objevila někdy v nácti prostřednictvím Tří kamarádů a Nebe nezná vyvolených, ale až teď, když se k jeho knížkám po letech vracím, se do jeho psaní vyloženě zamilovávám a jsem ráda, že mi toho od něj zbývá ještě tolik k přečtení.... celý text

Na západní frontě klid 2015, Erich Maria Remarque (p)

Strašně intenzivní a uvěřitelné, to jsou asi nejsilnější pocity po dočtení. A taky moc dobré! A smutné! Občas jsem si připadala, jako bych byla na bitevním poli s Paulem a spolu s ním cítila všechen ten zmar, bolest a odevzdání i obavu z nemožnosti začlenit se do normálního života po válce. Remarquova vlastní zkušenost byla přímo hmatatelná. A přestože hrůzy války bez ní úplně pochopit nemůžu, nesmyslnost válek, zvlášť v souvislosti s probíhající zbytečnou valkou na Ukrajině, určitě ano. "...Proč? Proč se s tím už neskoncuje?..."... celý text

Largo desolato 2019, Václav Havel

Skličující a depresivní tím spíš, že je to tak autobiografické. Havel své zkušenosti s vězením i životem po něm promítl do Leopolda, který dobrovolně vězní sám sebe ve svém bytě a čeká na to, až ho uvězní jiní. Na druhou stranu, jak už je u Havlovych absurdnich dramat zvykem, je i Largo desolato hodně vtipné.... celý text

Havel 2014, Michael Žantovský

Výborné! Tato rozsáhlá biografie představuje Havla nejen jako mimořádnou a inspirativní osobnost s pevnými postoji a názory tak, jak jsem ho vždycky vnímala a za co si ho vážím, ale i jako normálního člověka s jeho chybami a zlozvyky, ne s cílem ho dehonestovat, ale naopak víc přiblížit. Havel je tu detailně vylíčen snad ve všech svých životních rolích, od synka z vážené pražské rodiny, přes zapáleného mladého může a kritika politických poměrů, literáta, divadelnika, počínajícího až světově uznávaného dramatika, manžela, přítele, disidenta, vězně, chartistu, bojovníka za lidská prava i prezidenta. A tak po dočtení smekám znovu jak před Havlem samotným za jeho slušnost, odvahu, názorovou pevnost, reprezentaci naší země ve světě a velký podíl na jejim dovedení do EU a NATO, a v neposlední řadě i za jeho úžasná absurdní dramata, tak i před Žantovským za neuvěřitelnou obsáhlost, srozumitelnost a čtivost textu, ale i za pohodovou atmosféru, úctu, lásku a humor, které na mě z knihy čišely. Navíc mi bylo hodně sympatické, že autor i přes svůj blízký přátelský i pracovní vztah s Havlem, zmiňuje sebe spíš okrajově. Zajímavé také je, že kniha byla napsaná původně pro zahraniční čtenáře v angličtině a až pak ji Žantovský překládal do češtiny, čímž poprvé překládal sám sebe. Vaclav Havel pro mě vždycky byl PAN prezident a jedinečná osobnost spojená s jedinečnou dobou, což se touhle knihou nijak nezměnilo. Díky ní ho ale teď vidím mnohem plastičtěji a barevněji. A vzhledem k tomu, že další prezidentská volba se opět blíží, pevně věřím, že si v lednu zvolíme takového prezidenta/prezidentku, který na Havlův odkaz konečně důstojně naváže.... celý text

Pampeliškové víno 1995, Ray Bradbury (p)

Přestože mě vzpomínkové Pampeliškové víno z léta 1928, kdy autorovi bylo 12 let, neoslovilo tolik jako jeho tituly s tématikou science fiction, oceňovala jsem jeho něžnost a poetičnost, vyzařující rodinnou pohodu a bratrskou sounáležitost. Nejvíc mě bavily asi právě rozpravy staršího Douglase s mladším Tomem, jako třeba tahle:                "Povídám, drž se mě a dávej pozor, aby se ti nic nestalo. Můžeš se spolehnout, prohlásil Tom. Nemám ani tak starost o tebe, uvažoval Douglas, jako spíš o to, jak to Bůh s tímhle světem koulí. Tom o tom chvíli zapřemýšlel. To je v pořádku, Dougu, pronesl nakonec. Dělá, co může."... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Poetická, inspirativní a krásně  graficky zpracovaná ekojednohubka. Moc se mi líbil  libozvučny autorův styl psaní i myšlenka, že každý z nás může svým jednáním a přístupem ovlivnit další směrování naší planety.... celý text

Zelená míle 2001, Stephen King

Stephena Kinga jsem si oblíbila ne jako mistra hororu, ale  pro skvělá filmová  zpracování  jeho románu Zelená míle a povídky Vykoupení z věznice Shawshank, k jejichž původním literárním verzím jsem se dostala až dodatečně. Myslím, že  oba filmy patří k nejlepším adaptacím vůbec. Zelená míle  byla převedena na plátno tak bravurně a věrně, že jsem i teď při  jejím opakovaném čtení před očima stále viděla v Paulovi Edgecombovi skvělého Toma Hankse a v Johnovi Coffeym něžného obra Michaela Clarke Duncana a vše s nimi nanovo prožívala. Příběh Paulovych vzpomínek na nezapomenutelný rok 1932 z drsného prostředí poslední míle je úžasně lidský a dojemný a já se budu k jeho románové i filmové verzi dál ráda vracet. Tak zase někdy, Johne...... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Další skvělé a aktuální Čapkovo drama. S jeho Matkou jsem také jako matka v mnohém souzněla, třeba když vyjadřovala svůj věčný strach o děti: "...to je hrozné, co se z člověka stane, když  je mámou." nebo popisovala, jak se jí s rostoucím věkem vzdalují: "Ale jak dorostu, jakoby začali mluvit jiným jazykem..." Stejně tak jsem v jejích chlapcích slyšela i svoje dospívající děti, které mají také pocit, že lecčemu nerozumím. Ústřední otázka, pro co stojí za to žít a pro co zemřít, viděna jednak očima milující manželky a matky a druhak pohledem jejího muže a pěti synů, se prolíná celou hrou a myslim, že stále silně oslovuje i současné čtenáře a diváky.... celý text

Ilustrovaný muž 2017, Ray Bradbury (p)

Můj obdiv k psaní Raye Bradburyho se touto sbírkou povídek opět posílil. Jeho styl mě zkrátka baví, vzbuzuje moji fantazii, nutí  mě  k přemýšlení a vyvolává řadu otázek. Krome originálního prologu a epilogu se to v Ilustrovaném muži nejvíc povedlo úvodní děsivé Savaně, neskutečně dlouhému Dlouhému dešti,  rodinnému Astronautovi, odevzdané Poslední noci světa, napínavé Lišce a lesu, vtipné Míchačce na beton, humanoidním Marionetám a.s., hororové Nulté hodině a závěrečné něžné Raketě. Opět bradburovsky zasloužených 5/5.... celý text

Hlas kukačky 2019, Hana Marie Körnerová (p)

Čtivý a velmi silný příběh. Přestože ženské romány nevyhledávám a nejsem ani skalním fanouškem knih paní Körnerové, k jejím příběhům se čas od času díky doporučení dostanu a její ženské hrdinky obdivuju pro jejich vnitřní sílu, statečnost a praktičnost. A stejně tomu bylo i u právě dočteného Hlasu kukačky.... celý text

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery

Miluju beletrii, ale čím jsem starší, tím víc mi hodně dávají i knížky zabývající se současným děním, minulostí, životopisy nebo úvahami lidí, kterých si vážím. Zatímco romány mě přenáší do jiných míst a časů a probouzí moji představivost, literatura faktu mě přivádí ke mně, k tomu, co je pro mě důležité, a probouzí moji touhu dané  téma ještě víc poznat a pochopit. Takový pocit mám i po dočtení Opuštěné společnosti, která mě nejen bliž seznámila s historickými i současnými souvislostmi naší země, ale hlavně přiměla o nich přemýšlet, udělat si na ně vlastní názor a neváhat ho vyjádřit. A přestože v naší vesnici v probíhajících komunálních volbách tentokrát kandiduje jen jedna strana, ráda jsem ji dnes svým hlasem podpořila.... celý text

Velice lehká smrt 1967, Simone de Beauvoir

Po téhle knížce po mojí babičce už jsem ve své knihovně pokukovala delší  dobu, ale až teď, kdy mi Simone de Beauvoir připomněl komentář StephenKingje k mé srdcovce Cop, jsem se do ní pustila. Nebudu polemizovat o tom, jestli umírajícímu říct pravdu nebo ne, jak už  jsem se zamýšlela u komentáře k titulu Kratší nez vzdech. Každý to máme jinak a navíc je těžké to s jistotou tvrdit, dokud se nás to osobně netýká. Každopádně mě autorčino psaní i přes velmi citlivé a smutné téma bavilo a určitě ráda sáhnu i po jejích dalších knížkách.... celý text