Velice lehká smrt

Velice lehká smrt https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25978/bmid_velice-lehka-smrt-AXX-25978.jpg 4 67 9

Biografická novela, ve které Beauvoirová líčí poslední okamžiky života vlastní matky, u které propukne ve vysokém stupni rakovina. Autorka popisuje dny strávené v sanatoriu, zbytečnou operaci a nesmyslně prodlužované trápení. Mistrovsky ukazuje lpění na životě starého nemocného člověka, nesmírnou životní sílu ženy, která do poslední chvíle nechce složit zbraně. Neomezuje se však pouze na vylíčení průběhu nemoci, ale ukazuje i výrazný charakterový profil své matky, poutavě promítá její minulé osudy, její manželství, poměr k dcerám a příčiny neshod mezi matkou a sebou.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Novely

Vydáno: , Československý spisovatel
Originální název:

Une mort très douce , 1964


více info...

Penicuik333
Penicuik333
05.07.2023 2 z 5

Utla kniha, kterou jsem musela cist na etapy, protoze jeji tema je tezke a potrebovala jsem ho vstrebavat pomalu
Velice aktualni, bolavy a dulezity text.

BeyondHorizon
BeyondHorizon
04.04.2023 4 z 5

Velice krátká kniha s lineární linkou a jednoduchým jazykem. Jde o autorčinu osobní zpověď, kdy s nemilosrdnou upřímností popíše vše tak, jak to je. Stáří a umírání je tabu, o kterém se moc často nemluví... Svět se točí okolo mládí a náš nevyhnutelný konec si málokdy uvědomíme, dokud mu nestojíme přímo tváří v tvář.
V mnohém jsem Beauvoir chápala, ocitla jsem se v hodně podobné situaci a intelektuální cynismus je dobrou ochranou proti zničujícímu smutku, nicméně přirozeně lidskou emocionální stránku zcela nepotlačí a ani by neměl. Bolest a utrpení jsou lidským údělem stejně tak jako radost a štěstí. A rodíme se, abychom umřeli. V tomto bodě se nicméně s Beauvoir neshodneme, projevil se u ní klasický existencialismus a kategoricky odmítla stáří a smrt jako nehumánní, násilné, zbytečné a nespravedlivé. Chápu, z jakých myšlenek vychází a samotné mi přijde stáří mnohdy kruté, se stupňujícími se zdravotními potížemi a bolestmi, slabým a unaveným tělem... Nicméně, odmítnutí samotné smrti se mi jeví jako dětinské a naivní - jde o zcela přirozenou část života, je to cyklus, kterému na zemi podléhá vše, i věci neživé (postupné opotřebování, rozdrolení, zničení). Ano, ne všichni mají to privilegium zemřít "lehkou smrtí", někteří umírají za velice násilných okolností, ale to bohužel není něco, co by šlo změnit. Navíc zejména v západních společnost smrt vytlačována na samý okraj našeho vědomí, je schovávána a nesmí se o ní mluvit, není divu, že nám začala připadat nepřirozená a strašlivá. Jenže nás tento konec čeká všechny a je zavhodno se na takovou chvíli připravit a zejména na čas, kdy nás opustí naši milovaní. Souhlasím však s Beauvoir, že neexistuje správný způsob, jak truchlit. Každý truchlí jinak a každý způsob je validní.
Abych se vrátila zpátky ke knize, je sice kraťoučká, ale očividně může nabídnout mnoho k zamyšlení už jen tématy, která řeší - stáří, rozpad tělesné schránky, etika medicínské přísahy, eutanazie, smrt, truchlení, existencialismus. Ne se vším jsem souhlasila a na můj vkus byl styl psaní příliš jednoduchý, nicméně kniha svůj přínos rozhodně má.


JanaDor
JanaDor
29.03.2023 5 z 5

Knihu jsem přečetla za jeden večer. To jsem neměla v úmyslu. Ale prostě nešlo knihu odložit. I když je napsána před šedesáti lety, je víc jak aktuální. Některé věci se nemění. Doporučuji.

bookcase
bookcase
18.11.2022 5 z 5

Útlounká novela, u které máte počet stran vyvážen tématem. Hutné, nelehké, občas dost syrové čtení o umírání a rodinných vztazích.

lidunka1
lidunka1
08.10.2022 5 z 5

Tato novela se mi dostala do ruky ve chvíli, kdy si i moje maminka zlomila nohu v krčku. Velmi si mí líbí psychologický ponor do maminčiny povahy, líčení vztahu mezi matkou a dcerou. Překvapilo mě, že už v 60.letech 20.století lékaři zachraňovali život za každou cenu a nepřihlíželi důstojnosti člověka.

Renatka11
Renatka11
03.09.2022 5 z 5

Po téhle knížce po mojí babičce už jsem ve své knihovně pokukovala delší  dobu, ale až teď, kdy mi Simone de Beauvoir připomněl komentář StephenKingje k mé srdcovce Cop, jsem se do ní pustila. Nebudu polemizovat o tom, jestli umírajícímu říct pravdu nebo ne, jak už  jsem se zamýšlela u komentáře k titulu Kratší nez vzdech. Každý to máme jinak a navíc je těžké to s jistotou tvrdit, dokud se nás to osobně netýká. Každopádně mě autorčino psaní i přes velmi citlivé a smutné téma bavilo a určitě ráda sáhnu i po jejích dalších knížkách.

JFK117
JFK117
16.12.2019 5 z 5

Myslela jsem, že na knihu nebudu mít sílu, ale nemohla jsem přestal číst. Některé stránky jsem četla znovu, spoustu myšlenek se mi snad podaří zapamatovat.
"Síla věcí je známá :zhmotňuje se v nich život, je v nich přítomnější než v kterémkoli okamžiku."
"Když odejde někdo, kdo nám je drahý, platíme palčivými výčitkami svědomí fakt, že jsme ho přežili."
"Všichni lidé jsou smrtelní, ale pro každého člověka je jeho smrt neštěstím...."

Koka
Koka
08.05.2016 2 z 5

Na napísanie takejto "reportáže" asi treba mať poriadne silný žalúdok a schopnosť nielen sa odosobniť a dokázať sa pozrieť na seba i svoju rodinu neľútostne, ale potrebná je i veľká dávka istého exhibicionizmu, prekračujúceho pravidlá bežnej rodinnej diskrétnosti a ochrany súkromia. Veď kto už len opíše - a predhodí verejnosti ako literatúru - detaily z osobného života a zo smrteľnej diagnózy vlastnej matky, z nechutných biologických procesov, ktoré chorobu sprevádzajú, z "prevádzkových" ťažkostí spojených s prácou lekárov a prítomnosťou príbuzných pri umierajúcej.
Za pozoruhodný detail považujem pasáž, v ktorej Simone d. B. píše o svojej ceste do Prahy, na ktorej sprevádzala svojho životného partnera Sartra v dňoch, kedy matka zomierala. Keď z Prahy telefonovala sestre do Paríža, aby zistila, či sa už koniec blíži, a má sa teda vrátiť, alebo ešte môže zostať pár dní v Prahe, sestra bola prekvapená, ako dobre ju v telefóne (z Československa!!!) počuje.
Túto kratučkú novelu som prečítala s akýmsi studom, dosť zaskočená, Jediné, čo ma zaujalo, sú zmienky o citovom a mentálnom vývoji Simone de Beauvoir v puberte a mladosti, keď sa potrebovala vymaniť z matkinej myšlienkovej obmedzenosti a náboženského vplyvu, no dokázala to len za cenu odcudzenia voči tej, ktorej smrť tu tak podrobne a vecne opisuje.

Belatris
Belatris
21.07.2013 5 z 5

Vhled do myšlenek a pocitů dcery, která sleduje fyzické chátrání své stařičké matky. Simonino filozofické vzdělání je na jejích prózách krásně vidět a já si to prostě užívám. I z této knihy čiší ženské hledisko, ale stejně jako ve Zlomené ženě je to spíš pocit, podkres k hlavní melodii.