Václav Havel

česká, 1936 - 2011

Populární knihy

/ všech 94 knih

Nové komentáře u autorových knih

Moc bezmocných a jiné eseje Moc bezmocných a jiné eseje

Uvážlivé a podnetné myšlienky, ktoré sú aktuálne vždy, keď demokracia vyčerpaná sama sebou už nevládze uspokojovať každú bezhraničnú požiadavku tolerancie a zo svojich úkrytov opäť vylieza tyranská háveď s diktátorskými chúťkami. Keď sa rúti rád, normy a pravidlá, cenzúra a kontrola zrúti sa do chaosu, plného slobody, ktorú každý pije plnými dúškami. Chaos však nevydrží a opäť tenduje do totality - pretože anarchiu skrotí opäť len rád. Tieto etapy krajiny postkomunistického bloku poznajú veľmi dobre. Možno teda predikovať kam sa uberáme? Nech už to bude kamkoľvek, nikomu by nemala v knižnici chýbať Havlova Moc bezmocných - ideálne prečítaná! Je kompasom postrehov, ktorý slúži aj na to, aby sme nezablúdili do tej istej slepej uličky sebaklamu a všade naoko spokojných súdruhov a súdružiek. Vidím tu zdvihnutý prst, ktorý autor zdvihol dostatočne vysoko. Z eseje Moc bezmocných mnou najviac rezonuje myšlienka: " V každom človeku je prirodzene prítomný život vo svojich bytostných intenciách: v každom je kus túžby po vlastnej ľudskej dôstojnosti, mravnej integrite, slobodnej skúsenosti bytia, transcendentna "sveta ideí", každý ale zároveň vo väčšej či menšej miere je schopný zmieriť sa so životom v lži, každý sa nejak prepadá do profánneho zovšednenia a účelovosti, v každom je kúsok ochoty rozpustiť sa v anonymnom dave a pohodlne s ním tiecť riečiskom pseudoživota." A ešte jedna z ďakovného príhovoru pri udelení Erasmovej ceny: "Každý z nás má skrátka pochopiť, že aj on - bárs by bol bezvýznamnejší - môže zmeniť svet. Záhadnosť tohoto imperatívu je v predstave, že by ktokoľvek z nás mohol tak povediac pohnúť zemeguľou. Jeho logika je v tom, že ak sa nerozhodnem ja, ty, on, my, my všetci k tejto ceste, tak sa naozaj nemôže pohnúť svet. Začať musíme každý od seba: keby čakal jeden na druhého, nedočkal by sa nikto! Nie je pravda, že to nejde: moc nad sebou samým, akokoľvek v každom z nás problematizovanú povahou, pôvodom, stupňom vzdelania a sebauvedomenia, je tým jediným, čo má aj ten najbezmocnejší z nás, a zároveň tým, čo nikomu z nás nemožno vziať. Kto ju uplatní, možno nič nedosiahne. Určite však nič nedosiahne ten, kto neskúsi ani to."... celý text
Mimir


Vernisáž Vernisáž

Při čtení této knihy mi naskakovaly pocity, jak jsem se cítila, když mi někdo radil v těhotenství, co a jak mám dělat. Kniha se četla rychle.
EliBla


Dálkový výslech Dálkový výslech

Velmi zajímavá kniha.
Kabuky



Odcházení Odcházení

Po shlédnutí skvělého a velmi citlivě natočeného dokumentu "Tady Havel, slyšíte mě?" a besedě s režisérem jsem dostala chuť vrátit se k Havlovu Odcházení. Po jeho premiéře v roce 2011 jsem z filmu sice byla dost v rozpacích, ale když režisér dokumentu Petr Jančárek potvrdil, jakou dělalo splnění tohoto dětského snu Havlovi radost, chtěla jsem ho zkusit znovu. Nejdřív jsem ale sáhla po téhle původní divadelni hře a při čtení jsem poznávala Havla tak, jak ho mám jako dramatika ráda, detailistu s velmi osobitým absurdním humorem, a hodně mě bavily i neobvyklé vstupy autorova Hlasu. Navíc jsem hru četla už s povědomím o jejím vzniku, což Havel v dokumentu sám komentuje. Odcházení sice dokončil az v roce 2006, ale psát ho začal už před Sametovou revolucí a zpětně byl sám překvapen, jak věrně to politické odcházení ještě jako disident vystihl. Zvlášť mě potěšilo, když jsem při čtení hry narazila na tuhle pasáž, která zazněla i v dokumentu a která pro mě byla jednou z jeho nejsilnějších scén. "Prázdnou scénu mám také rád. Otázka je, jak dlouho může být prázdná. Pozoroval jsem, že v první fázi se obvykle neděje nic. Lidé čekají. V druhé fázi zneklidní, protože nevědí, co se stalo. V třetí fázi začnou lehce hučet, protože v tom spatřují jakousi bezradnost divadla, které nedokáže vysvětlit publiku, proč se ani nehraje dál, ani nezavře opona. No a ve čtvrté fázi začnou lidé odcházet nebo se smát. Hlavně však: prázdná scéna má svůj zvláštní obsah. Své poselství. Je to do několika minut zhuštěná prázdnota světa. Prázdnota do té míry prázdná, že mlčí i o sobě samé."... celý text
Renatka11


Moc bezmocných a jiné eseje Moc bezmocných a jiné eseje

Skvělé eseje – nejvíc mě dostal dopis prezidentu Husákovi. Asi i tím, že byl zařazen jako první. Ale dost nemožná předmluva. Stále se obracela do minulosti, což částečně chápu, ale Havlovy myšlenky považuju za nadčasové a zasloužily by si zasadit i do kontextu dnešní doby. Tak aby kniha skutečně plnila to, co si vytyčila – oslovit současnou mladou generaci.... celý text
marvarid