Václav Havel

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1936 - 2011

Populární knihy

/ všech 94 knih
Audience
Audience
Odcházení
Odcházení
Moc bezmocných
Moc bezmocných
Pižďuchové
Pižďuchové

Nové komentáře u autorových knih

Spisy 5: Dopisy Olze Spisy 5: Dopisy Olze

„Václava Havla si moc vážím a na tuhle knížku jsem se dlouho chystala. Dopisy Olze obsahují nejen úvahy o smyslu života, o divadle, o bytí...a zároveň velice praktické informace například o složení balíčku, který má paní Olga donést do vězení. Další střípek do skládačky jak co nejvíce poznat tuhle úžasnou osobnost.“... celý text
— stejsdan

Asanace Asanace

„Pro mě úplně první čtení tvorby Václava Havla, tedy v hodnocení spíše půlhvězdičku přidávám*. Líbila se mi civilnost, jasné směřování a zároveň přesné cílení scénáře (jde o divadelní hru). A to, že symboly jsou tady viditelné a jasné. Když se mluví o feudálech na hradě, kteří kdysi vládli podhradí a uzurpovali ho, následuje o pár stránek dál jasná ukázka toho, že i současné směřování obce a její budoucnost je plánována z uzavřeného hradu (a tajemníkem/feudálem Myšákem/Husákem s pomocí inspekce/inkvizice). Kde ti nepohodlní končí v hladomorně a kde věty jako "pokrok s lidskou tváří" nebo "Ať zhyne asanace! Sláva životu!" odkazují na československou komunistickou minulost** nebo snad i konkrétněji na proměny společnosti okolo roku 1968***. Takový "kapesní experiment", kde roky jsou dny a měsíce hodiny. Na druhou stranu si nechám chvíli na přemýšlení o tom, že i Havel používá v tuzemské tvorbě donekonečna zdůrazňované téma lidských vztahů - nešťastných/neopětovaných/zašmodrchaných/v trojúhelnících atd. (a pro mě proto v tomto pojetí téma někdy až otravné). A to, jak moc to celé hře ve výsledku ne/pomohlo. Na druhou stranu to ale zapadá do konceptu "Pražské jaro v kostce", kde samozřejmě velké dějinné události ovlivňují i jednotlivé lidské životy. A zároveň by mě ještě zajímala ne/účelnost toho, že členové milostného trojúhelníků jsou pojmenováni jen křestním jménem a zbytek příjmením/funkcí (i když ani to vlastně neodpovídá stoprocentně). A to, proč autor používá cíleně černochů - byli v českých podmínkách vůbec podle autorova přání v divadle obsazeni? Podle dohledatelných záznamů minulých provedení si myslím, že ne... * Nemám tak teď s čím srovnávat - snad jen s povedenějším nedávno čteným divadelním scénářem v knize Drak (Jevgenij Lvovič Švarc). Tu stejně jako Asanaci doporučuji - obojí se zabývá otázkami totality a jejími proměnami. ** V době psaní scénáře v roce 1987 stále až příliš přítomnou. *** "Nepoznal okamžik, kdy se svoboda mění v anarchii. (...) A tak se stalo že dobrý úmysl posílit autonomii (...), více přihlížet k mínění lidí (...) se v hysterické atmosféře neregulované diskuse zvrhl v pravý opak: šířil se zmatek a nakonec se tu přestalo pracovat vůbec."“... celý text
— puczmeloun

Odcházení Odcházení

„Zdánlivě to má vše, co člověk od Havlovy hry očekává. Téma systému/státu (tentokrát ne pohledem řadového člena, ale pěkně od vrcholu), pořádné závěrečné balábile (vida, tak se tomu říká), vztahy po Havlovsku (bez nějakého toho románku by to nešlo), opakující se hutnější fráze (dokonce přeskakující mezi postavami)... Ale nějak to není ono. Je to Havlovo ohlížení? Jeho vlastní třešnička na dramaticky-politickém dortu? Mám v tom hledat i odkazy na další dva porevoluční české prezidenty? Je schválně ono bezčasí jen sem tam usměrňované odkazy na světové státníky? Asi nejvíce mě baví politická bezobsažnost (či dokonce vzájemné odporování některých hlavních tezí), která jako by vypadla z úst i dnešním (nejen českým) politikům. Ale v rámci celé hry mi to nestačí. Zvláště když se k tomu přidává onen autorský Hlas, který já osobně vnímám spíše jako narušující element, než přidanou hodnotu.“... celý text
— puczmeloun

Pokoušení Pokoušení

„moje snad nejoblíbenější drama od Havla, mrzí mne, že jsem ho nikdy neviděl inscenované, četl jsem ho nesčetněkrát, výstupy s "pokušitelem" jsou prostě dokonalé“... celý text
— los

Horský hotel Horský hotel

„Moje představa Horskeho hotelu jako Overlooku se při čtení rychle rozplynula, přestože jistá podobnost s Kingem tam vlastně byla. ;) Absurdní dialogy totiž postupně gradují od usměvných až skoro v děsivé a čím blíž jsem byla konci, tím víc jsem si připadala jako na nekončící nesmyslné spirále, což, předpokládám, byl i Havlův záměr.“... celý text
— Renatka11

Přejít na knížky autora