1. Domů
2. Autoři
3. Václav Havel
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 99
• Bazar 45
• Životopis
• Citáty 46
• Diskuze 17

Nová kniha Václava Havla

V noční tramvaji: Čítanka Václava Havla

Soubor čtrnácti esejů a projevů, s předmluvou Jáchyma Topola, by se též mohl jmenovat "Vše, co jste chtěli přečíst, abyste poznali Václava Havla a nevěděli, odk... detail knihy

Populární knihy

/ všech 99 knih

Nové komentáře u knih Václava Havla

Audience

„Na absurdní drama musí mít člověk rozpoložení a nebojím se říct, že i povahu. Toto je kniha na večer (a ani nemusí být dlouhý a zimní), která vás na jedné straně pobaví a na druhé donutí se zamyslet nad tím, čím si lidé za minulého režimu procházeli. Možná ve čtenáři probudí i vděčnost, že už to tak dnes nechodí... byť se určitě v životě najdou podobně absurdní situace i bez socialismu...“... celý text
— Bára_Ája

---

Já nejsem smutný / Audience / Vernisáž

„Tohle kapesní vydání je skvělé. Audienci jsem měla ráda už předtím a Vernisáž jsem přečetla až teď. Také moc dobrá.“
— ivana1429

---

Hry

„Připojuji komentáře a reflexe jednotlivých her: - Zahradní slavnost - skutečně absurdní hra plná humoru, ale i strachu a násilí kdesi pod povrchem. První dějství (s nesmyslnými příslovími) je naprosto excelentní. Havel vnímal skutečná nebezpečí systému, který u nás zavedli komunisté, a nacházel cesty k jeho banalizaci a zesměšnění. - Vyrozumění - člověk se trochu otřásá děsem nad plochostí a vnitřní prázdnotou postav, jejichž jediným skutečným cílem a smyslem bytí je oběd v závodní jídelně. Jistě jsou zde ony byrokratické nelidskosti a ptydepe, jež dnes má svou podobu a tvář, avšak ona plochost na sebe poutá pozornosti nejvíc. A Marie? Kdo to je? Kde se tady vzala? Co s ní bude? A kde je v takové hře katarze? Jak se píše v divadelním programu Vyrozumění z Divadla Manna: "Katarze je v nás." - Ztížená možnost soustředění - rozbití časové linearity a proplétání různých scén je geniální nápad. Titul hry poskytuje klíč: okolnosti a peripetie Humlových vztahů znemožňují uskutečnit to, co Huml ví, co jeho sekretářka zapisuje a on nakonec vysvětluje Balcárkové. K čemu je však krásná teorie, když ji nelze žít? Hra nabízí mnoho interpretací, ale mně stačí tato, v níž dokonce i Puzuk, vrcholný produkt nejmodernější technologie, není schopen nabídnou jedinou smysluplnou věc pro život. Nežijeme totiž podle plánů a modelů, ale v chaosu našich nálad (komicky jim podléhá i Puzuk), emocí, vztahových propletenců, profesního úsilí a neschopnosti uskutečnit to, co bychom si vlastně přáli. - Žebrácká opera - skvělá hra, v níž se nádherně proplétá policie se zločinem. Havel mistrovsky pracuje s tématem "my a oni", přičemž za obě entity si lze dosadit cokoli (i disent a STB). Opět je zde mistrovský humor, inteligentní, postavený na znalostech a vhledu do filosofie a dalších humanitních věd. Velký obdiv! - Audience - překvapivé je, jak odlišný je dojem z četby oproti představení s Pavlem Landovským coby Sládkem. Ten rozhovor je jedinečný v odhalení myšlení a traumat všech Sládků i v současnosti. Servilita a nenávist v postoji vůči intelektuálům je v závěrečném monologu shrnuta naprosto pregnantně. Taky je nepřehlédnutelný úplný závěr, v němž si oba protagonisté vyměňují role. Takže kdo je kdo? Skvělé! - Vernisáž - na hře snad není už tolik oslovující ten měšťácký patos Věry a Michala, jako spíš to stálé ujišťování: "My to s tebou myslíme dobře!" Přitom jde o totální manipulaci. Kolikrát jsem se s podobnou mentalitou setkal v církvi! - Largo desolato - další text o manipulaci, přičemž vzniká otázka, kdo manipuluje a kdo je manipulován. I Leopold totiž svou "filosofií" zjevně sklouzává k póze, která má čtenáře získat. Mistrovsky to vidíme na tom, jak opakuje původně Olbramovu charakteristiku sebe sama. To "desolato" tedy nemusí mít jen vnější příčinu, ale může být vystižením Leopoldova charakteru. Mimochodem - desolátní je i jeho vztahování se k ženám... - Pokoušení - vrchol tohoto souboru Havlových her. Faustovské spojení s ďáblem je mistrovské včetně všech dalších peripetií hry. A ten konec je báječný, v duchu vidím, jak se Havel chechtal, když to psal. Stavba hry, dialogy, postavy a jejich propletence - vše je působivé a funkční. Skvěle vymyšlené a napsané jsou především ty zahradní slavnosti ústavu. Doporučuji celou knihu!“... celý text
— sika444

---

---

Moc bezmocných

„Řekla jsem si, že když o tomto textu mluvil i kanadský premiér, měla bych si to přečíst. Z mého rozhodnutí se stalo postní předsevzetí přečíst knihu, i když bych ji nejradši odložila. Mám ráda Havlovo Odcházení, ale tohle byl pro mě text hraničící s auto torturou. Měla jsem velmi podobný pocit, jako když jsem poslouchala Havla v televizi. Mluví dlouze, rozvláčně, asi to je hluboce moudré, ale udržet pozornost a nechat se nést prostě nejde. Přístupnost nečekejme. Dojem je velmi podobný, jako když někdo u mikrofonu říká "ehm, ehm“. Četlo se to pomalu, jedno jestli v MHD nebo večer před spaním. Havel je spisovatel i/a filosof. Havel nemá iluzi ani o demokratických státech té doby a vnáší termín „post-demokracie“, kterou popisuje jako něco, co vyrůstá zespoda a je založeno (byl to vlastně idealista) na existenciálním ručení každého člověka komunity. Navazuje tak na Solženicina, který popisuje iluzornost svobod, nezaložených na odpovědnosti.“... celý text
— betania

---

Moc bezmocných

„Václav by asi nebyl úplně nadšenej kdyby viděl, kam jsme došli s demokracií v roce 2026. Vláda korupčníků, opřená o kolaboranty. Kéž by ta moc bezmocných byla mocnější :) V knize mluví dobře, no na mě hodně rozvláčně. Nečetlo se mi snadno. Myšlenka 5***** , forma pro mě za 3*** , sorry vím.“... celý text
— nevermore3