koupit knihy

Václav Havel

česká, 1936 - 2011

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (39)

.....člověk-to je něco tak bohatého, složitého, proměnlivého a mnohotvárného, že neexistuje slovo, věta, kniha, nic, co by ho mohlo v celém rozsahu popsat a obsáhnout. V člověku není nic trvalého, věčného, absolutního, člověk je neustálá změna, ovšem! (Hugo Pludek, hra Zahradní slavnost)


"Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatímco těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše."


„Naděje je stavem ducha, je to stav, bez něhož život ztrácí veškerý smysl. Pokud chci žít, musím mít naději.“


Budou vás strašit nezamĕstnaností...


Co ještě včera chápalo společenské vědomí jako neslušné, to dnes běžně omlouvá, aby to zítra zřejmě přijímalo jako přirozené a pozítří možná dokonce jako příklad slušnosti.


Čím víc tady uvažuji o tom, co je v životě nejdůležitější, tím víc se přikláním k názoru, že nejdůležitější ze všeho je, aby člověk neztratil naději a víru v život. Kdo tohle ztratí, je sám ztracen, i kdyby ho potkalo nevím jaké štěstí; kdo to neztratí, nemůže naopak nikdy dopadnout špatně.


Člověk by se měl chovat tak, jak si myslí, že by se měli chovat všichni.


Člověk prostě není Bůh a hra na něj se mu krutě mstí.


Dítě, když se narodí, umí všechno, ale musí to zapomenout, aby s námi mohlo žít.


Domnívám se, že politik může říkat pravdu a žít v souladu se svým svědomím. Já se o to alespoň snažím.


Falšovatelé historie svobodu národa nezachraňují, ale ohrožují.


Hm m hm takže hm jakoby


Jsa u moci, jsem si permanentně podezřelý.


Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.


Kdo říká, že politika je špína, dělá z politiky špínu.


Králíkárny zbouráme!


Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.


Mír neohrožují zbraně jako takové, ale lidé, kteří je konstruují, instalují a jsou ochotni je použít.


Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.


Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.


Náš celý svět je velké jeviště bláznů. (Odcházení)


Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.


Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.


Nenávidět neumím a jsem tomu rád. Když pro nic jiného, tak už proto, že nenávist kalí zrak a tím znemožňuje hledat pravdu.


Nikdy nesmíte posuzovat situaci podle toho, kolik lidí oslavuje vítězství, ale jedině podle toho, kolik jich je ochotno za ně bojovat.


Novověká věda, konstruujíc svůj obecný a obecně platný obraz světa, proráží tedy hranice přirozeného světa, který chápe jen jako vězení předsudků, z něhož je třeba se probít na světlo objektivně verifikovatelné pravdy a který je pro ni pouze neblahým dědictvím našich zaostalých předků a fantazie jejich dětské nedozrálosti. Tím ruší ovšem - jakožto pouhou fikci - i nejvlastnější základ tohoto přirozeného světa: zabíjí Boha a usedá na jeho vyprázdněný trůn, aby to nyní byla ona, kdo má v rukách řád bytí a je jeho jediným legitimním správcem, aby to byla ona, kdo bude nadále jedinou oprávněnou majitelkou veškeré relevantní pravdy, protože jen ona to přece je, kdo povznáší nad všechny subjektivní pravdy jednotlivých lidí a nahrazuje je pravdou lepší: nadsubjektivní a nadosobní, vskutku objektivní a univerzální. (Do různých stran)


Odbornost neopřená o lidskou odpovědnost nás těžko spasí.


Odpovědnost vedoucího politika za situaci v zemi bývá různá a nikdy přirozeně není absoutní. Nikdo nevládne sám. Jistý díl odpovědnosti tudíž nesou i ti, kteří vedoucího politika obklopují. Žádná země nežije ve vakuu, její politiku tedy vždycky tak či onak ovlivňuje i politika jiných zemí a za mnoho mohou samozřejmě vždycky i ti, kteří vládli dříve a jejichž politika předurčovala situaci, v níž se země ocitá. Za mnoho mohou i občané.


Politika skutečně obsahuje bezpočet různých pokušení, a když jim člověk podlehne, mohou ho trochu deformovat.


Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.


1