puczmeloun komentáře u knih

Čteno jako zkouška i literatury výrazně jiného charakteru, než jsem od autorky dosud četl. A bohužel nejde o můj šálek čaje. Detektivky já rád, ale musí být zajímavé tématem i možností vlastního řešení případu. Tady jsem se netrefil ani do světa showbyznysu a vyšší třídy, ani případem, který mě moc nelákal. I když se pak ve výsledku pospojovala velká většina zajímavých linek a pachatele člověk tušil, na Kormoránovu intuici a zkušenosti nemám, tak hluboko mé myšlenky vůbec nedoputovaly (dokonce bych řekl, že to bylo ze strany autorky "mírně" překombinované, ale co už...). A k tomu mi navíc přišlo, že témata, která mě "zlobila" v sérii o HP, tady dostala více prostoru a tudíž mě ještě odrazovala o trochu víc – ať už jde o bulvár, nebo zbytečné/otravné poznámky ve smyslu "old man yells at cloud".

3 25.04.2024

Vážné odpovědi na absurdní hypotetické otázky jsou vždy jen tak dobré/zábavné, jak dobrá/zábavná je ona původní otázka. Takže i když se autor někdy opravdu snaží, vtipkuje (i kresbou), teoretizuje, nadsazuje, mění a přidává (k vyznění, k nápadu, k původně stanoveným limitům...), je to někdy docela nezáživné. Ano, kniha obsahuje skvělé kapitoly, většinou jsou to ty, které jsou opravdu velmi absurdní. Co kdyby byla periodická tabulka předvedena jako zeď postavená z reálných prvků? Jak se hází míčkem skoro rychlostí světla? Dokážou všichni lidé skokem na jednom místě posunout Zemí? Jak by to bylo v realitě s poloprázdnou sklenicí? Co by se stalo, kdybyste měli vyhořelé jaderné palivo v plaveckém bazénu?* A pomáhá i to, že autor také ad absurdum odpovídá. Přijde mi však škoda, že některé hodně podivné otázky autor uvádí jen jako odstrašující příklady, přitom by někdy i tady byly odpovědi zajímavé a poučné (někdy jsou však ony otázky opravdu mimo...). Zábavné, ale méně, než jsem se těšil a z recenzí očekával.

*Ty nejlepší jde dohledat i na stránkách věnovaným autorovi a jeho komiksu – v originále i českém překladu.

1 24.04.2024

Jsem překvapivě zklamaný, což se mi u Pratchettovek (s jedinou výjimkou série Dlouhá Země) nestává. Ano, Věda na Zeměploše je už svým cílem jiná a je nutné ji posuzovat jinak. Pokud mě však paměť neklame, předchozí díly tak "zmatené" a "málo stravitelné" nebyly.

Co mi vadilo? Už to, jak málo/nepřímo na sebe vědecká a nevědecká část navazuje. V odborné části se pak skáče od tématu k tématu, dokonce se komentář vrací k předchozím knihám a tam uvedeným informacím, polemizuje se, diskutuje se, některé popisy jsou tak zvláštní (například antihmota v bouřkách), že jsem si musel najít vysvětlení jinde, aby to dávalo smysl... Asi jsem zhýčkaný pravidelným čtením Petra Koubského (obecně doporučuji skvělou populárně-naučnou knihu Věda podle abecedy), ale tady jsem se prostě do některých vysvětlení vůbec nedokázal začíst. Nebylo to dostatečně poutavé a natolik zajímavé, vysvětlující a dobře vystavěné, aby se k tomu člověk z nějakého důvodu vracel. Závěrečné kapitoly zaměřené na náboženství jsou pak sice vzhledem k názvu knihy očekávané, ale psané takovým stylem, že tlačí na pilu i u přesvědčeného. Zajímal by mě názor věřících na tuto knihu, ale neřekl bych, že by je to přesvědčilo (a to bych se mýlil moc rád).

A samotný krátký "výplňový" příběh? I ten byl jakýsi podivný, také skákavý, s rušivými detaily* a nedostatečným prostorem pro nějaké rozvedení... Zapomenutelné, nezeměplošské. Pratchett dokázal vždy názor říct skrze příklady, metafory, vtipy, tady je vše jakési hrubé, nezapadající a na sílu.

* Co měly znamenat např. ty dvě zmínky o olihních? Kdyby někdo věděl, dejte mi prosím vědět. Viz "V chodbách se samozřejmě pohybovali i ostatní – a pokud ji nešálil zrak, pak přinejmenším jeden z nich byla oliheň." a "Tohle místo bylo skutečně kouzelné, občas zahlédla tu podivnou oliheň a svíčky zdejší obyvatelé zapalovali jen pohybem ruky."

2 05.04.2024

Pořád jsem čekal, co z toho vyjde a ono nic... Ano, není to špatně napsané, jako čtenářská jednohubka na chvíli potěší, ilustrace určitě mají něco do sebe a atmosféra zajímavá, ale těšil jsem se po tom všem alespoň na něco. Což jsem nedostal...

4 29.03.2024

Hravější, ruštější, vtipnější, méně nechutné, pěkně rozvrstvené, příjemně různorodé... Původní Den opričníka je nepochybně zajímavá kniha, ale jak se říká: "Dobrého pomálu." Cukrový Kreml je oproti němu méně intenzivní, do paměti méně invazivní, ale o to více šťouravý. Je to sice povídková kniha plná střípků každodenního života této budoucí verze Ruska, ale vše směřuje jedním směrem, jednotlivé postavy jsou v mnoha různých kontextech a společenských vrstvách, ale jednotící linka je jasně viditelná. A teď nemyslím jen onen motiv cukrového Kremlu, který se prolíná celou knihou*. Bavilo mě to, délka je tak akorát...

*Jen škoda, že povídky nebyly propojeny ještě nějak víc. Jako domino, stačily by jen malé drobnůstky...

1 27.03.2024

Krásně ilustrováno, hezky vybraná témata a vše zajímavě v obrazu i textu popropojováno mezi sebou. Bylo to hezké večerní čtení s pidižvíkem, který si to užíval. Jen škoda, že v překladu jsou ony básně trochu prkenné a nějak mi to při čtení úplně nešlo přes pusu. Zároveň mě překvapilo, že text cílený primárně na menší čtenáře doprovází až vědecké shrnutí – ten přechod bych očekával trochu vyváženější.
(+ Škoda oné chybějící kapitoly hned v obsahu.)

1 27.03.2024

Velká spousta různorodých nápadů všeho druhu, kde si snad každý milovník hard sci-fi najde to své.* A do toho "exotičnost" čínských reálií historických i moderních, několik originálních zvratů osudového charakteru** a dobrá čtivost. Není to žádná Duna a Den nezávislosti, jak tvrdí zdejší popis. Je to své, velmi jiné a velmi přemýšlivé.

I proto jsem rád, že mi autoři čtení usnadnili poznámkami pod čarou (i když sem tam jsem si i sám zagooglil, zvláště ohledně historických událostí) a seznamem hlavních hrdinů. Přiznávám, že s čínskými jmény nejsem nejlepší kamarád.

Vše se to rozjíždí pozvolna, civilně, na úrovni jednotlivců, jejich rodin a bezprostředního okolí. Ani by člověk neřekl, co to je za žánr (historická fikce, detektivka, thriller...). S přibývajícími stránkami se však obzory otevírají, objevují se matematikou i fyzikou napěchované odstavce a dostáváme se na úroveň civilizací. A samotná hra Problém tří těles je velmi zajímavým nasměrováváním děje. Plný počet hvězdiček pro mě kniha ztrácí jen někdy (dle mě) nedomyšleným "směřováním děje" (něco by prostě v realitě muselo vyjít jinak) a s tím související větší mírou naivity, které jsem si s opakovaným čtením všímal víc (a i se současnou znalostí jiných knih a povídek autora). Na druhou stranu velmi oceňuji, že i neznalost hard-vědeckých teorií v textu zmíněných nijak neubírá pochopitelnosti knihy a její čtivosti. A velmi mě těší i to, že Problém tří těles může obstát jako samostatný kus a vše rozehrané v rámci možností dojde do konce tak, aby Temný les začal s čistou tabulí. Která přesto stojí v již pozměněném světě.

PS: Proč je šmarja hned na první straně takto dobré knihy překlep? Srovnaní x srovnání :( Přičemž na žádnou další jsem ani nenarazil...

* Pro mě například při prvním čtení šlo o spojení jednoho tématu filmu Interstellar, vědeckosti povídek Příběhy vašeho života od Teda Chianga, směřování série Mycelium (viz Jantarové oči a další) a druhé kapitoly mnou nedočtené knihy Porucha reality I: Zjevení (nechci dalším čtenářům napovídat v čem, ale je to až neuvěřitelně podobné).

** Pokud bych chtěl porovnat knižní předlohu (kvůli tomu podruhé přečtena) a seriál (ten západní produkce), je to právě vypíchnutí a využití oněch bombastických scén, které jsou dechberoucí i v knize. Jenže na obrazovce jsou oproti knize obklopené méně smysluplným kontextem a zdůrazněním osob/rysů/dějů, které v původním textu jen jemně dotvářejí atmosféru. Ke stejnému cíli (cílům) jde dojít různými cestami a i když se někdy kříží u stejných turistických atrakcí, může mít na konci člověk úplně odlišný zážitek.

6 25.03.2024

Krátké detektivní* geostorky. Zábavné, zvědavost budící, burcující, informující i obočí a tlak zvedající. Je to výživný mix vulkanologie**, hard geologie, katastrofologie či environmentalistiky s trochou návštěv z vesmírného prostoru. Ano, některé kapitoly se nezdají být úplně geologické, ale když uvažujeme o tom, že část geologů by současné období ráda pojmenovala jako antropocén***, pak to smysl určitě dává.

Potěšil mě i bonusový poznámkový aparát plný textových i vizuálních doplnění. Jen škoda, že odkaz je schovaný až na konci. Sám jsem si ho všiml až když jsem byl v polovině a několik čtenářů jsem jeho existencí překvapil. Všichni jsme si do doby "odhalení" hledali ilustrace sami, kniha k tomu totiž vyloženě svádí. Vše doprovodné má navíc smysl a geostorky tím dostávají úplně nový rozměr.

Pro ještě lepší zážitek a přehlednost čtení by to pak chtělo doplnit nějaké (grafické?) předěly mezi přímo nesouvisejícími odstavci a naopak ubrat přebývající opakující se podměty. Oba "nešvary" se však objevovaly především v prvních kapitolách knihy a ke konci už nijak výrazně nerušily.

* Myšleno samozřejmě s nadhledem, protože by člověk musel ignorovat nadpisy i ilustrace. Navíc pointa je často prozrazena hodně brzy, přesto se první stránky vždy snaží držet čtenáře v napětí...
** Četl jsem několik komentářů o tom, že je "sopečných kapitol" příliš. S tím ale souhlasit nejde, každá měla smysl. Je by asi mohly být více "náhodně" rozprostřeny po knize, než je číst takto ve shlucích.
*** "období, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém"

5 08.03.2024

Obrazově krása, pohlazení po duši, spousta nápadů, určitě knihou budeme ještě mnohokrát listovat... Prostě Pavel Čech, jak ho máme rádi.

Příběhově velmi mírné, plné fantazie a snění. Je to celé spíš nosič nejpodivuhodněji-nejnesmyslnějších "vynálezů" – ty tvoří (zaslouženě) velkou část knihy. Je proto paráda, že druhá polovina knihy na ně přímo navazuje a dál je rozvíjí po svém. Jen kdyby ten konec nebyl až tak otevřený... Ale rozumím, že k této knize se to hodí.

1 03.03.2024

Sejde se tak v Überwaldu Červená Karkulka, Zaklínač a "duch Hercula Poirota" a řeší důsledky gentrifikace místního městečka... Skvělý nápad, pěkné mísení "žánrů", povedené ilustrace, velmi dobré zapojení Marigolda. Správně zaklínačské zakončení i děj. K dokonalosti mi chybí jen opepření černým humorem, který do svých knih/povídek Sapkowski zapojoval (tady byl spíš situační), a nějaký ten bonusový obrazový vtípek/nápad, když už jde o komiks. Jinak ale velká spokojenost.

3 03.03.2024

Zajímavý příběh, na začátku sice trochu překombinovaný a na konci poněkud neuspokojivý, ale četl se dobře. Taková detektivka... Kresba je však velmi nepovedená. Některé nápady, textové či obrazové, rozhodně nepřekryjí fakt, že se v tomto stylu velmi těžko orientuje a oku nelahodí. Bonus v podobě různých obálek každého ze sešitů (od jiných umělců) naopak oko pohladí, ale to je bohužel málo.

1 02.03.2024

Malého posluchače moc potěšilo, že je ještě další – bonusový – díl. Znova parádní ilustrace, tentokrát žádné textové dvojstrany (a ty dvě "speciální" stránky jsou vlastně vtipné), nové postavy, vtípky a žertíky. Jen je to takový pohodový klidný díl, tajemnosti a atmosféry prvního a akčnosti dvou dalších to nedosahuje. Jakoby teď první vznikaly obrázky a až pak text... Ale pobavilo a určitě se ke všem Čendům zase brzy vrátíme.

...a zas ten Tarzan. To už je blázinec. :D

Masakr. Brutální léčba šokem. Těžce stravitelný mix* cestopisu, osobních zamyšlení, fantasmagorických snových sekvencí i střípků ze života autora, odporných činů kolonizátorů, cestovatelů či diktátorů a k tomu kritické čtení (ne)relevantní literatury z pohledu postkolonialismu. Fascinující.

Obsah je ve všem shrnutém a vybraném velmi hutný a zajímavý, nutí k zamyšlení, přemítání, hledání dalších informací. Zpracování je diskutabilní. Ale forma, ta je strašná a pro mě odrazující. Kdyby se to alespoň více drželo v úvodu vytvořeného rámování (ne)cestopisu po historii koloniálních zvěrstev. Zůstalo to ale někde na půli cesty...

Ne, že by každá z částí neměla něco do sebe. Některé historické události i fakta jsem znal, ale spousta dalších mi zůstala skryta. Zaujala mě především výprava na záchranu Emina paši, silná káva jsou také Darwinovy zápisky o genocidě původních obyvatel Jižní Ameriky (Cesta kolem světa), nebo shrnutí osudu Tasmánců. To vše je rozhodně více než hutné číst dohromady a v kontextu.

Jenže, každá ze složek není podrobná a míchá se to "každý s každým". Mě to pak nutně vedlo k dalšímu studiu a zjištění, že jedna věc je snaha o kontext, druhá je ale nedotažené zjednodušení. Rozumím, o co autorovi šlo, ale na mě to nefunguje. Jestli něco v literatuře opravdu nemám rád, tak klišé "píšu o tom, že píšu." A pak to, když se zjednodušuje historie s konkrétním cílem. I kdyby byl tisíckrát správný.

...a taky jde bohužel o další z knih (formou i obsahem), které čtou již přesvědčení lidé. Naopak ti, kteří by ji číst měli, si k ní asi nikdy cestu nenajdou.

CITACE: "Těžko se vyhnout řečem o neutuchajícím vyhlazování celých národů, jímž se vyznačovalo celé 19. století. To my jsme myšlenku na něj potlačili. To my si ho nechceme připomínat. Přáli bychom si, aby genocida začala a taky skončila s nacismem. A byl by klid. (...) Vzduch, který Adolf Hitler i všichni lidé na Západě v době jeho dětství dýchali, byl prosycen přesvědčením, že imperialismus je biologicky nezbytný proces, který dle zákonů přírody nevyhnutelně vede k zániku podřadných ras. A v době, kdy Hitler tuto tezi nanejvýš svérázně aplikoval v praxi, už měla na svědomí miliony a miliony lidských životů."

OFF TOPIC 1) Souběžně s knihou jsem také sledoval seriál Život na naší planetě, kde je zmínka o rodu Lystrosaurus. Ten díky svému "oportunismu" tvořil po určitou dobu 95 % všech suchozemských obratlovců. Je to jediný případ, kdy na Zemi v takové míře dominoval jediný druh nebo rod suchozemského živočicha. Oni sami pak později vyhynuli "na úkor" známějších dinosaurů. No a tento přístup myšlení o přirozeném střídání druhů byl v Darwinově době dle této knihy uplatňován i na konání člověka a jeho ovlivňování biodiverzity (mj. Charless Lyell), pokud ne rovnou na rasy lidí ("krvaví necivilizovaní divoši" apod.). Každý živočich, který se natolik rozšířil, počty dalších druhů snižoval (nebo rovnou vyhubil). Lidstvu tedy z mého pohledu zaslouží bod alespoň "za snahu", že si to konečně začíná uvědomovat. A oproti 19. století se "na tom maká". Teď by to chtělo ještě lidstvo převést podobně od mezinárodního realismu k liberalismu (války, mezinárodní organizace atd.).

OFF TOPIC 2) Při čtení jsem narazil na tuto citaci: "Na území dnešních Spojených států žilo zhruba pět milionů původních Američanů. Počátkem devatenáctého století jich zbývalo půl milionu. V roce 1891, kdy proběhla bitva u Wounded Knee, poslední velký masakr amerických indiánů, spadly počty domorodých obyvatel na absolutní dno: čtvrt milionu neboli pět procent původního stavu." A pořád mi hlavou vrtalo, že už jsem něco takového o Severní Americe někdy četl. A ano... "Dnes se odhaduje, že Severní Amerika přišla během krátké doby o 34 ze 47 rodů velkých savců a Jižní Amerika jich ztratila 50 z původních 60. Zmizely šavlozubé kočky, které tu nerušeně lovily po 30 milionů let, a stejný osud potkal i gigantické pozemní lenochody, původní americké koně, velbloudy, velké hlodavce i mamuty. (...) nejčerstvější výkaly a nejmladší kosti pocházejí z doby, kdy Ameriku zaplavili lidé, tedy z doby 12 000 až 9 000 př. n. l. Jen na karibských ostrovech, zejména na Kubě a Hispaniole, se našly výměšky pozemních lenochodů z období okolo 5000 př. n. l., tedy také z doby, kdy se přes Karibské moře přeplavili první lidé a tyto dva velké ostrovy osídlili." (viz Sapiens: Stručné dějiny lidstva)

* Psáno předtím, než jsem si přečetl popisek na zadní straně, který něco podobného – jen v pozitivním zabarvení – píše taky. Čekal jsem totiž po osobním doporučení něco trochu jiného. Soudržnějšího.

1 27.02.2024

Na mě to prostě funguje. Při čtení pidižvíkovi sice musím hojně improvizovat*, vysvětlovat a doplňovat, ale kresba Pavla Čecha a jeho schopnost mě v pár větách zatáhnout do dobrodružství s parádní atmosférou je velmi silná. Oproti předchozímu dílu navíc máme ukončené dějové linky včetně silného pozitivního závěru. I když to tedy bylo drama až do poslední stránky!

*Je to sice kniha pro děti, ale taky není... Čtení před spaním je tak trošičku výzva, ne že by mě to však nebavilo. Hned na začátku "hulíme" psychotropní houbičky, zdá se mi, že ještě přibylo textu, vyhnout se vysvětlení Tarzana teď už fakt nejde, protože se už potřetí stává důležitou součástí děje (pořád si nemyslím, že to sedí do cílové skupiny) a 2. se 3. dílem jsou v podstatě přímo navazující části jedné knihy, což vysvětluje některé dřívější "nejasnosti" a "nedostatky".

1 25.02.2024

Jedna z těch knížek, kde kdybych počítal každé přečtení, mám díky zájmu pidižvíka roční výzvu na počet přečtených knih rovnou hotovou... Dopravní prostředky jsou dostatečně různorodé a ilustrace velmi povedené (a i hezky porovnávají více druhů stejného prostředku), aby to i nejmenšího čtenáře udrželo v pozornosti. Od lodí přes nejrůznější automobily a vlaky po letadla i raketoplán. Potud skvělé a moc nás to baví.

Horší hodnocení (přesto silnější 3*) pak míří za neujasněnou koncepcí knihy (nebo nejasné zaměření na mladou či dospělou cílovou skupinu), kdy se mísí texty populární s částmi technickými a zároveň stránky zaměřené na samotné dopravní prostředky s kapitolami spíše o událostech, které nějak pohnuly světem. Např. hned u dvou motorek jde v jednom případě spíše o člověka, než jeho prostředek, a v tom druhém o film pro pamětníky, jen s letmou zmínkou o značce. To by nemuselo vadit, ale celé to má být pro čtenáře od 9 let a onen mix všech zmíněných částí není úplně vyrovnaný. Umím si to představit třeba tak, že by u každého z prostředků byla jedna půlka o "stroji" a druhá o "příběhu". Pak by si každý přišel na své...

1 23.02.2024

Druhé čtení, tentokrát s pidižvíkem. Je to stále krásné, malba Pavla Čecha je prostě něco, co si člověk nemůže nezamilovat. Malí "testeři" jsou ale nároční, takže oproti prvnímu dílu jsme našli pár zhoršení...

Je velká škoda, že kniha není podobně uzavřená, ale s nabídkou dalšího dobrodružství, jako v předchozím Čendovi. Před usnutím to vzbudilo spoustu otázek vedoucích spíše k oživení aktivity, než k uklidnění.
Děj druhého dobrodružství je hodně rozkouskovaný, dost se toho nakousne, ale nakonec to eskaluje v nesouvisející inverzní deus ex machina, které přinese naopak další problémy. Tohle větvení příběhu pak vede i k několika čistě textovým dvoustránkám. Střevlíci paráda, ale proč, když se avizuje ňomura, je tam zmíněna jen tak malinko? Stejně tak pýchavka, která se zase o knihu posunula...
Ano, láska Pavla Čecha k některým literárním klasikám je pochopitelná (Rychlé šípy apod.), věnovat však tolik prostoru už v druhé knize Tarzanovi sice pobaví čtenáře dospělého, v obrázkové knize pro mladší čtenáře to ale spíš mate. Dříve jsem to při čtení improvizačně nahrazoval tématy blízkými mladého nečtenáře, teď už to ale množstvím a ilustracemi šlo těžko.

...na třetí a čtvrtý díl se ale samozřejmě moc těšíme. :)

1 22.02.2024

Netradiční kouzelné čtení – tentokrát nejde o pasivní příjem informací, ale čtenář se stává aktivním hráčem na výpravě za pokladem. Používají se prvky "únikových her", máme více možností a postavy tak mohou říkat na stejném místě různé věci, dojde na hádanky, odemykají se stránky a na konci přijde i překvapení spojené s nalezeným pokladem. Má to dobrou hudbu i nápad, bavilo nás to tak i jako dospělé.

Jen bych tomu vytkl jednu věc. Je to skoro jako používat "kanon na vrabce". Technicky je to vymazlené, opravdu to funguje. Na samotném konci ale nakonec jde jen o tři slova, kdy jedno má tolik nápověd, že nejde neuhodnout, to druhé je složitější, hlavně gramaticky... a to třetí dostaneme úplně zadarmo. Přitom třeba vybrat správnou postavu není nijak jednoduché a nápovědy se skrývají ve velkém množství "balastu". Umím si představit, že kdyby autorský tým se vším know-how kouzelného čtení oslovil třeba brněnskou Cryptomanii na betatest a dopilování oné herní části, bylo by to na pět hvězd.

Každopádně povedená tematická atmosférická jednohubka. Potěšila.

1 13.02.2024

Je to velmi dobře napsané, plné hlášek*, originálních nápadů, odkazů, které ani nemůžu bez znalosti světových mytologií a/nebo amerického místopisu dostatečně pobrat (googlil a koukal jsem na různá youtube videa jako o život), někdy strašně syrové a drsné, někdy zase příjemně milé a domácké. Střídají se různé styly vyprávění, proplétají se příběhy, historie, sny, představy...

První čtení jsem si před mnoha lety neužil, ale teď mě každá stránka opravdu bavila. Možná je nutné trochu dorůst, nechat knihu plynout svým tempem (resp. dát ji dostatek času a pozornosti), vracet se k nepochopitelným kapitolám, které dávají smysl až zpětně, nebo knihu ocenit ve srovnání s klasickou beletrií, nevím... Určitě ale vím, že toto je přesně taková ta kniha, kterou je nutné si přečíst podruhé se znalostí zápletky a sledovat po pratchettovsku v textu ukryté nápovědy (proto tak miluju společné dílo obou autorů - Dobrá znamení).

Jediné, co mě trochu mrzí (ve výsledku ona chybějící hvězdička) je samotný svět, ve kterém se příběh odehrává. Závěrečné rozpletení některé otázky vysvětlí, množství dalších věcí je ale skryto ve snech a božských záměrech, které možná i záměrně moc nedrží dohromady. Radši se proto neptat na otázky proč a jak, protože někdy jsou sice odpovědi velmi dobře vymyšlené, ale někdy jen uzpůsobené příběhu nebo konkrétní scéně. Což při čtení jednotlivých scén nevadí, ty jsou vypilované, ale v celkovém pohledu je to všechno jakési rozmazané. Je to ale jen drobnost - stačí knize dostatečně věřit a ona vaši víru určitě ocení :) Vždyť pro mnohé z nás jsou naše knihovny takovými malými oltáři, na který uctíváme imaginaci, schopnost vyprávět nebo přesvědčit o nemožném. A Neil Gaiman je v tomto ohledu mistr příběhů...

PS: Byla autorova inspirace i v knihách Malí bohové a To, nebo je to jen souhra náhod?
PSS: Na to, že jde o rozšířené vydání, mě několikrát nemile překvapil překlad - např. preservatives nejsou jen prezervativy a Želvy Ninja nejsou jen pro teenagery :)

* Víte, jak říká havran hlavnímu městu Egypta? Krá-hira :)

Žánr alternativní reality propojené s detektivně zabarveným příběhem mám moc rád* a některé z děl tohoto subžánru jsou mezi mými nejoblíbenějšími knihami. Z toho ale pro Sudetenland vyplývají nejen plusy (že jdu do čtení s nadšením), ale také mínusy (že mám s čím srovnávat).

Pozitivně se proto u Sudetenlandu dívám na snahu vymyslet neotřelou** alternativní realitu v literárně pozapomenutém drsném kousku naší země obydlenou známými (reálnými) jmény a uvozovanou různorodou směsí citací všeho druhu, které dodávají celému textu pěknou hloubku. A to vše dohromady dává čtenáři pocit jisté míry uvěřitelnosti.

Taky mě na textu baví ta "českost" – hospodská politika, nehorázná zahulenost i všudypřítomnost cigaretového dýmu v 90. letech a trochu té kotletovštiny ve vztahu k ženám. Stejně tak tehdejší (nejen) rasové spory, proměny po sametové revoluci i znovu se objevující dlouho potlačované křivdy...

Naopak mě mrzí, že pokud jde o detektivní část, drží se zápletka velmi při zemi (viz "osudové otázky" u dalších níže* zmíněných knih žánru) a nikdy se od ní neodlepí výš, než drobnými náznaky. Alternativní realita je tak nakonec jen "katalizátorem", který by ale šel nahradit i jinak. Když pak ve výsledku nejde o nic zásadního (z pohledu "státu" a "politiky", pro jednotlivce to zásadní samozřejmě je), nefunguje pro mě příběh ani jako whodunit detektivka. Vysvětlení nejde moc dobře odhadnout dopředu a na závěr ho celé skoro mimochodem dostaneme na zlatém talíři. Zároveň, zábavnost knihy a jejího děje je na úkor uvěřitelnosti chování např. policie nebo hlavních postav. To ale beru jako součást autorova přístupu ke psaní.

Posloucháno jako audiokniha, což mohu vzhledem k uvolněnosti příběhu jen doporučit. Odpočinková alternativní detektivka plná kouře a akce. Zvláštní spojení, ale pobavilo...

* Otčina, Muž z vysokého zámku, Židovský policejní klub nebo Plán N.
** A literárně i čtivostí o řád povedenější než nedávný "alternativní" Listopád.

5 24.01.2024

Komiks napsaný přímo na míru fanouškům Star Wars. Důležité a oblíbené postavy, vesmírné lodě, létající (a kráčející) stroje, světelné meče, souboje... První část je tak krásně nakreslená, že spousty stránek by si člověk i zarámoval a někde vyvěsil. Veškerá akce je rychlá, přehledná, děj se zajímavě proměňuje a prolíná. Čtení je tak jedna báseň. Ve druhé polovině už sice tempo trochu zpomalí a řeší se i jiné, než intergalaktické problémy (tedy než Impérium vs. rebelové), ale přesto je i ta velmi povedená. Jen jedna věc mě sem tam trochu mátla - já mám sice Star Wars opravdu rád, ale nepamatuji si všechny vedlejší postavy a mimo filmů jsem toho ze "světa síly" moc neviděl. V komiksu se ale objevují i takové postavy, které jdou vygooglit, ale jinak o nich nic nevím. Konkrétním příkladem je lovec lidí z druhé poloviny (vs. známý Boba Fett z první poloviny a jeho povedená celostránková ilustrace). A některé věci člověk pochytí až při současném čtení souběžně vycházejícího komiksu "Vader - Stíny a tajemství", což není úplně ideální.

1 24.01.2024