Pozde
přečtené 274
Houbařka
2018,
Viktorie Hanišová
Je až s podivem, jak křehký a zranitelný je náš mikrosvět a jak jizvy z dětství dokážou přerůst v obludná tíživá monstra, která můžou ovládnout celou bytost. Sára je asi inteligentnější než její starší bratři (pokud lze jako důkaz považovat, že jako jediná se dostane na osmileté gymnázium), ale stejně ji její sourozenci válcují. Otec se k matce chová jako k ozdobnému bytovému doplňku a ve chvíli, kdy svoji dekorativní funkci přestává plnit, se od ní odvrátí a stará se jen o svoji tvář a kariéru. Těžko říct, jak vnímá dceru (a jak vnímal sestru a matku, dozvídáme se pouze náznaky a i informace o tomto "myceliu" vztahů vyvolají vrásku na čele). A asi houby ho zajímá, jak jeho rodina vnímá jeho. Knížka má víceméně otevřený konec a nedivím se, protože usmíření s bratry (i s Milanem, který vlastně zapříčinil Sářiny vleklé zdravotní problémy - jen pro to, aby se s bráchou pobavili šikanou mladší ségry) je asi sci-fi, stejně jako Sářina možnost vytvoření nekomplikovaného partnerského svazku. Zajímavé povídání o houbách (dozvěděla jsem se spoustu nových informací) a paralela mezi nimi a naším světem. Skoro určitě si od autorky přečtu něco dalšího, Anežka vypadá zajímavě.... celý text
Vděk
2019,
Delphine de Vigan
Tohle ťalo do živého. Obsah jsem předem neznala. Přečetla jsem knížku za den těsně před dnem, kdy jsem se po dlouhé době dostala na návštěvu ke své dvaadevadesátileté babičce, která žije v domově pro seniory. Tenhle i díky knížce umocněný zážitek nikdy nezapomenu. Náhody neexistují.... celý text
Rozsypaná slova
2020,
Martin Daneš
"Z neúplných informací vznikají polopravdy, jež chatrnější mozkovny ihned chemicky přetvářejí v nebezpečné lži." "To máte tak. Dřív se nadávalo na Židy ve vagónech třetí třídy. Dneska se na ně nadává i v novinách a rozhlase. Nářky cestujících třetí třídy se změnily v kulturní normu. Potíž je v tom, že společnost, která výplody cestujících třetí třídy povýší na zákon, je jako člověk, co chodí po hlavě - moc daleko nedojde. A i když tam zezačátku trpí hlavně Židi, o pořádné problémy si koledují úplně všichni." Tuto knížku jsem si pořídila na základě doporučení na Radiožurnálu 2. A byl to dobrý tip. Vše je tam dobře vyvážené a uvěřitelné. Takto to asi mohlo být. Po dočtení jsem, jako vždy po setkání s historií holokaustu, cítila opět vztek. O kolik skvělých lidí svět přišel - proč vlastně? Určitě si v blízké budoucnosti chci přečíst minimálně Hostinec U kamenného stolu (film jsem měla ráda už jako dítě) a Hlavní přelíčení. Knížka rozhodně stojí za přečtení. Díky za ni.... celý text
Šikmý kostel
2020,
Karin Lednická
Tohle mě bavilo. Začátek mi přišel těžkopádnější - jako kdybych procházela muzeem a četla si popisky. Ale potom muzeum ožilo a já byla uprostřed děje. Po hříchu jsem ještě nikdy Karvinsko a Ostravsko nenavštívila, ale knížka mě donutila si tento kout alespoň podrobně prohlédnout na mapě. Šikmý kostel tam je; přežil poddolování i komunisty, dokonce byl nedávno zrekonstruován a vypadá na současných fotkách moc hezky (po poddolování se propadl o neuvěřitelných 37 metrů!) Historie hornického kraje mě zaujala a stejně tak česko - polské "problémy". Po pravdě, byla to pro mě novinka. Z tohoto časového i místního rámce zas tolik načteno nemám a ve škole jsme to buď nebrali, nebo jsem chyběla (nebo zapomněla :o). Osudy postav a síť vztahů mi přišly velice dobře vymyšlené a dobře napsané. Dušezpytné pasáže byly pohlazením; jsem vždycky ráda, když narazím na podobně smýšlejícího člověka a můžu jenom souznít. Obzvláště jsem ocenila u zápornějších postav vysvětlení, proč jsou jaké jsou a co k jejich hořkosti či zlobě předcházelo. To často autoři opomíjejí. V komentářích jsem narazila na zmínky o masivní propagaci této knížky. I já si ji koupila na jejím základě. Ale jedna věc je knížku prodat a druhá udržet čtenářovu pozornost. Šikmý kostel si ji nejen udržel, ale probudil můj zájem a zvědavost. Za mě potlesk a palec nahoru. Těším se na pokračování.... celý text
Šváb
2020,
Ian McEwan
Trochu jiný McEwan než jsem zvyklá. Politická satira, kde si nebere servítky a předhodí nám současné politické "elity". Snaha pochopení a vyrovnání se s realitou naší post-faktické doby a Brexitu, MeToo; Twittrové přestřelky, kde nejsou důležitá fakta, ale pobavení fanoušků manšaftu. A švábi? Prastarý druh, který přežije týdny bez vody a měsíce bez jídla a je schopný přežít výbuch atomovky. "Jak mohla země sama sobě něco takového provést? Byla to tragédie. Bylo to směšné. Neměli proto to nějaké slovo staří Řekové? Jednat ve svém nejhorším zájmu? Ano, měli. Říkali tomu "akrasia". Dokonalé."... celý text
Dallas 63
2012,
Stephen King
"Na okamžik bylo vše jasné, a když se tohle stane, vidíte, že svět existuje jen taktak. Copak to všichni v hloubi duše nevíme? Svět je jen dokonale vybalancovaný mechanismus výkřiků a ozvěn, které předstírají, že jsou kolečka a pastorky, snový orloj cinkající pod malovaným sklíčkem, jemuž říkáme život. A co je za ním? Pod ním a kolem něj? Chaos, bouře. Muži s kladivy, muži s noži, muži s puškami. Ženy, které pokřiví to, co nemohou ovládat, a znevažují to, čemu nerozumějí. Univerzum hrůzy a ztrát obklopující jediné osvětlené pódium, kde smrtelníci tančí na obranu proti temnotě." Pane Kingu, dostal jste mě. Tuto knížku jsem kdysi dávno koupila manželovi k Vánocům a od té doby ležela na poličce. A čekala. Pak jsem si ji vzala já, aby mě zavalila jak lavina. Nevím, kde začít. Jestli dobrým a skvěle zpracovaným tématem, hlubokou a podrobnou znalostí reálií, skvělým slohem, nádherným lidstvím, jiskřící erotikou nebo nadáním krotit slova a poskládat je do uměleckého díla. Bylo tam všeho ve správném množství a už dlouho mě přes sedm set stran neudrželo po celou dobu ve stavu napětí, soustředění a zájmu. Gratuluji a děkuji. Máte dalšího věrného čtenáře.... celý text
No a já
2011,
Delphine de Vigan
"... protože já teď vím, že život není nic jiného než střídání klidu a zmatku, které se neřídí vůbec žádnými pravidly." Moje třetí setkání s tvorbou Delphine de Vigan bylo opět velice vydařené. Její cit pro detail, jazyk, křehkou rovnováhu života mě opět nenechal v klidu. Tentokrát se jí podařilo skloubit témata bezdomovectví, dětí z neúplných nebo tragédií zasažených rodin a dospívání. Zpracováno opět skvěle. Bravo.... celý text
Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka
2017,
Alexandra Alvarová
Pokud tato knížka ještě není povinná pro hodiny občanské nauky na středních školách, tak by teda sakra měla být.
Podle skutečného příběhu
2016,
Delphine de Vigan
Tohle napsat chtělo odvahu. Chvíli jsem si myslela, že si Delphine vypůjčila motiv McEwanova Mlsouna, ale ona šla mnohem dál. Pravda a lež, fikce a dokument či autobiografie. Kde jsou hranice? A existují vůbec? Čert je vem, člověk se chová podle toho, co za pravdu považuje a čemu věří a ne podle toho, co je reálné a prokazatelné. Pár drobků: - "Princezničko, a to je pravda, ta lež?" - jak zásadní otázka :o). (Babičky jsou jedny z nejdůležitějších bytostí!) - Jasně, že jsem se v půlce knížky, když to bylo nabíledni podívala, jestli je na konci napsáno "KONEC*" :o). - Jakožto blíženec naprosto chápu, že v každém z nás může bydlet víc bytostí, spíš mi přijde divné, že někomu to přijde jako nesmysl. - Ach, jak se pamatuji na kurzy akademického psaní, kdy nám profesoři vykládali, že ta bílá Wordovská obrazovka děsí skoro každého a že je to normální. - Musím si pořídit zápisník na nápady a myšlénky. - Mimochodem: skvělý překlad do češtiny, to je na cenu! Suma sumárum: autorka se vydala na tenký led a kromě toho, že se jí ho podařilo bravurně přejít, cestou ještě stihla zahýbat hranicemi prostorů a to si zaslouží uznání. Za mě: nevšední literární lahůdka, druhá knížka od deVigan a ne poslední.... celý text
Svědectví
2020,
Margaret Atwood
Přidávám se k té části čtenářů, kteří cítí jisté zklamání. Příběh služebnice se mi dostal pod kůži velice silně, což o Svědectví neplatí. Byly tam zajímavé momenty, dobře se to četlo, ale to je asi tak vše. Nejvíce mě zaujaly paralely s otrokářstvím v Americe (Afroameričané a abolicionisté taky vytvořili systém "podzemních železnic", otroci také měli zakázáno číst a také utíkali v hojné míře do Kanady) a popis systému fungujícího proti Gileádu, jak v jeho nitru, tak vně. Jak Atwoodová píše - dějiny se zcela neopakují, ale spíše rýmují - to mi přišlo velice trefné a chci si tuto formulaci zapamatovat. Příběh tety Lydie byl také silný, ale všechno to drželo pohromadě tak nějak prapodivně. Postrádala jsem obrovskou energii prvního dílu a jeho naléhavost.... celý text