Pozde

Příspěvky

Neměli bychomNeměli bychomVi Keeland

Další variace na téma kráska a zvíře. Asi po tom podvědomě všechny toužíme. Oddychovka, sáhla jsem po ní tradičně kvůli relaxu, ale tentokrát to bylo vymyšlené asi hodně narychlo. Už jen třeba to, že v jedné epizodě má Annelise kocoura a pak se přestěhuje a kocour nikde. A prostředí korporátů a reklamních agentur, kde se dělá max na prezentacích, aniž by tam bylo něco víc, mě už začíná nudit. Průměrné, ale dalo se to dočíst.

22.12.2021


DíkůvzdáníDíkůvzdáníVáclav Holanec

Moje soukromá kniha roku 2021. Začala jsem číst ve středu, celý čtvrteční večer a na pátek jsem si musela vzít dovolenou. Knížka bavila, dojímala, měla náboj a přitom byla hodně poučná, psychologie a lidskost level master. Bojím se jen, že po tak dobrém čtení bude těžké najít něco, co snese srovnání.

13.09.2021


Konec civilizaceKonec civilizaceAldous Huxley

Pravda a krása nebo pohodlí a štěstí? Dát tyto dvě volby do protikladu se po přečtení Brave New World rozhodně nezdá divné. Dostal se mi do ruky výtisk z roku 1970 se zajímavým doslovem M. Holuba. Knížka dává miliony otázek a nabízí pár odpovědí. O čem je civilizace? Co je víc - jednotlivec nebo celek? Masy určitě je potřeba řídit, ale tady je to teda z gruntu. Určitě se ke knížce někdy vrátím, i po devadesáti letech má co říct.

22.08.2021


Petr a LuciePetr a LucieRomain Rolland

Malá rozsahem, hutná obsahem. Každá druhá věta váží tunu. Z minerálů má podobné vlastnosti zlato. Knížku jsem četla dlouho, protože jsem si užívala její poetický jazyk a znepokojivý děj. Láska dvou čistých lidí, schopnost žít okamžikem a v mlze se ztrácet před okolním zpitomělým světem plným nenávisti, války a zloby. Velice autentické a i po sto letech živé dílo.

29.05.2021


Z mého severoitalského deníkuZ mého severoitalského deníkuMarta Kučíková

Nejpozoruhodnější na této knížce je, že mi ji půjčila kolegyně, která ze začátku pandemie patřila ke skupině "popíračů a zlehčovačů". Od té doby jsem se na téma koronaviru s ní raději nebavila a najednou totok. Knížka se četla lehce, ale čekala jsem víc.

19.05.2021


Příběh strýčka MartinaPříběh strýčka MartinaPatrick Zandl

Podle mě zatím nedoceněná nebo dokonce neobjevená knížka. Kdysi jsem si pořídila na Startovači elektronickou verzi, když jsem se k ní chtěla vrátit, sháněla jsem tištěnou. Vzhledem k nízkému nákladu to byla trochu fuška, ale podařilo se. Líbila se mi historická i současná linka, ale hlavně přesah obou - o pokoře, zodpovědnosti, hranicích a času. Patricka sleduji už delší čas, jeho knížky se mi líbily zatím všechny. Už jenom pro to, že jsme vrstevníci a rodáci (manžel s Patrickem dokonce prošel nástrahami socialistického základního školství), což mi pomohlo hlavně u "Husákova dědy". V Příběhu strýčka Martina rezonovala spousta mých oblíbených děl - od Městečka Twin Peaks, přes Čaroděje Zeměmoří až po Tvrz. Chvílemi byla sice knížka na hranici mých možností nebo spíše za nimi. Ale o to větší výzva a důvod se k ní zase jednou vrátit.

26.04.2021


AnežkaAnežkaViktorie Hanišová

(+ SPOILER) Knížka by mohla mít "aneb". Anežka, aneb co se všechno dá v rodičovství po(kazit). Autorka soustředila do příběhu všechny možné průšvihy, chyby a přehnané představy, které si jen o rodičovství můžeme vybavit. Při čtení mi bylo jako kdyby někdo vzal ostrý nůž, ťal do živého a do čerstvé rány poctivě sypal sůl a pepř a pro jistotu to pak ještě pořádně vmasíroval. Multiprůšvih odkládaného rodičovství, potratu, adopce, ztráty partnera - z toho by jeden fakt zešílel. Ještě v kombinaci s přehnanými ambicemi a citovým mrzáctvím, neschopností přijmout dítě takové, jaké je - to je drsný koktejl.

02.04.2021


PředčítačPředčítačBernhard Schlink

"Vzpomínka občas zapírá štěstí jenom proto, že konec byl bolestivý." (strana 33) Knížka o nepřístojné, ale opojné lásce, otupělosti jako reakci na nesnesitelnou bolest, lhostejnosti, přecitlivělosti, vině, vyrovnávání se s minulostí osobní i minulostí národa. Vytáhnout kostlivce ze skříně a snažit se zjistit, kým a čím byl, než se kostlivcem stal, a otevřeně o tom mluvit, to chce koule. Knížka má osobní i národní rovinu a obě se zajímavě zrcadlí a prolínají. Teď z předcházejících komentářů zjišťuji, že knížka byla zfilmovaná. Asi dám filmu šanci.

11.03.2021


Obraz Doriana GrayeObraz Doriana GrayeOscar Wilde

Ďábelsky napsaná kniha o neřestech, vině a trestu, hledání rovnováhy, lpění na malichernostech, opiu, nudě, narcismu a duši. Napadá mě třeba i “podobnost” s Harry Potterovským viteály, nebo s pokleslou morálkou vyšší společnosti tak dokonale popsané v Nebezpečných známostech. Je zajímavé, co všechno může probudit zlo v člověku a kam až to může dojít, když se nechá růst.

25.02.2021


CestaCestaCormac McCarthy

Naděje. Síla jít dál a nevzdat se. Takto to možná jednou skončí, nebo to takto mohlo kdysi začít. Otec, který vede a učí svého syna (jméno neznáme, ale co třeba - Adam?), jak "... jednaj ty hodný. Pořád něco zkoušej. Nevzdávaj se." (strana 91) Velice silný text o mnohém, ale i o schopnosti přijmout nevyhnutelné, i když se nám to nelíbí. O schopnosti přizpůsobit se. A o Bohu, který "... není a my jsme jeho proroci." (strana 112). Tak jo. / Amen.

07.02.2021


Anna ze Zeleného domuAnna ze Zeleného domuLucy Maud Montgomery

Jsem vděčná za tuto knížku. Anna mě sice ze začátku svojí upovídaností štvala, ale její dospívání a přerod v mladou ženu byl okouzlující. Celý příběh byl protkán láskou, tolerancí, pokorou k Bohu a lidskou sounáležitostí. Přiznám se, že na konci jsem bulela, protože i mě nedlouho před čtením zasáhla ztráta někoho blízkého. Ale i díky Anně to možná přijímám už o trochu líp. Určitě si přečtu další díly. Dcera básní i o seriálu na Netflixu, asi mrknu i na něj.

17.01.2021


Zelená míleZelená míleStephen King

Komentář píšu až s krátkým odstupem, protože jsem knížku potřebovala rozdýchat. Už jen pro to, že když jsem ji dočítala, zasáhla mě zpráva o úmrtí mojí milované babičky. Pak mi chvíli trvalo, než jsem se k ní dokázala vrátit. Pan King je hodný svého jména. Dostat na pár stránek tolik lásky - ať už manželské, k bohu, k lidem - přátelství, nenávisti, lidskosti, pokory, soudnosti, duchapřítomnosti, odvahy, ale i podlosti, křiváctví - to je až k neuvěření. Smrt, rasismus, šikana starých a nemocných nebo bezmocných. Bože, bylo tam toho tolik! Z dobré knížky má stříkat energie a tady jí byly gejzíry. Nevím co ještě dodat. Doteď mám husí kůži.

17.01.2021


Žiadnu lásku, len sexŽiadnu lásku, len sexVi Keeland

Tak jako občas potřebuju masáž, tak přijde i potřeba přečíst si takovýto příběh - láska, erotika, dobrý konec. A že tenhle rok se do mě pustil už od začátku drsně, potřebovala jsem oddechový čas hned těsně po jeho začátku. U téhle knížky jsem se odreagovala, pobavila, uvolnila, dostala zase chuť do života - prostě dala mi to, co jsem od ní chtěla.

17.01.2021


HotýlekHotýlekAlena Mornštajnová

Hezky psané, ale chyběla tomu energie, vášeň a občas uvěřitelnost. Tam, kde bych čekala, že autorka ze slov vytvoří zajímavé obrazy, byly jen fádní popisy. Takové dvourozměrné, překvapivé asi jako vlastnoručně psaný nákupní seznam. Moje třetí Mornštajnová a rozhodně nejslabší.

31.12.2020


Úzkosti a jejich lidéÚzkosti a jejich lidéFredrik Backman

Po dočtení mi bylo jako po pohlazení. Přečetla jsem i tiráž ;). Lepší zakončení čtenářské sezóny 2020 jsem si asi nemohla přát. Občansky letošek za moc nestál, ale dokud budou mezi námi tak laskavé knihy a hlavně jejich předlohy, nebojím se ničeho. Po dočtení "Houbařky" od V. Hanišové a "Vděku" od D. de Vigan jsem přemýšlela, jak málo jsme schopni slovně vyjádřit nejhlubší city - záporné i kladné. U Backmana to šlo všechno krásně mimoverbálně, až se tajil dech a rosily brýle. Krásná přehlídka toho nejlepšího, co v nás dřímá, podaná vtipně - s nadsázkou - a zároveň dojemně. A až si příště budu připadat jako blbec, budu vědět, že v tom nejsem sama :o). Nejen za to veliký dík.

29.12.2020


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

(+ SPOILER) Je až s podivem, jak křehký a zranitelný je náš mikrosvět a jak jizvy z dětství dokážou přerůst v obludná tíživá monstra, která můžou ovládnout celou bytost. Sára je asi inteligentnější než její starší bratři (pokud lze jako důkaz považovat, že jako jediná se dostane na osmileté gymnázium), ale stejně ji její sourozenci válcují. Otec se k matce chová jako k ozdobnému bytovému doplňku a ve chvíli, kdy svoji dekorativní funkci přestává plnit, se od ní odvrátí a stará se jen o svoji tvář a kariéru. Těžko říct, jak vnímá dceru (a jak vnímal sestru a matku, dozvídáme se pouze náznaky a i informace o tomto "myceliu" vztahů vyvolají vrásku na čele). A asi houby ho zajímá, jak jeho rodina vnímá jeho.
Knížka má víceméně otevřený konec a nedivím se, protože usmíření s bratry (i s Milanem, který vlastně zapříčinil Sářiny vleklé zdravotní problémy - jen pro to, aby se s bráchou pobavili šikanou mladší ségry) je asi sci-fi, stejně jako Sářina možnost vytvoření nekomplikovaného partnerského svazku.
Zajímavé povídání o houbách (dozvěděla jsem se spoustu nových informací) a paralela mezi nimi a naším světem. Skoro určitě si od autorky přečtu něco dalšího, Anežka vypadá zajímavě.

25.12.2020


VděkVděkDelphine de Vigan

(+ SPOILER) Tohle ťalo do živého. Obsah jsem předem neznala. Přečetla jsem knížku za den těsně před dnem, kdy jsem se po dlouhé době dostala na návštěvu ke své dvaadevadesátileté babičce, která žije v domově pro seniory. Tenhle i díky knížce umocněný zážitek nikdy nezapomenu. Náhody neexistují.

21.12.2020


Rozsypaná slovaRozsypaná slovaMartin Daneš

"Z neúplných informací vznikají polopravdy, jež chatrnější mozkovny ihned chemicky přetvářejí v nebezpečné lži."
"To máte tak. Dřív se nadávalo na Židy ve vagónech třetí třídy. Dneska se na ně nadává i v novinách a rozhlase. Nářky cestujících třetí třídy se změnily v kulturní normu. Potíž je v tom, že společnost, která výplody cestujících třetí třídy povýší na zákon, je jako člověk, co chodí po hlavě - moc daleko nedojde. A i když tam zezačátku trpí hlavně Židi, o pořádné problémy si koledují úplně všichni."
Tuto knížku jsem si pořídila na základě doporučení na Radiožurnálu 2. A byl to dobrý tip. Vše je tam dobře vyvážené a uvěřitelné. Takto to asi mohlo být. Po dočtení jsem, jako vždy po setkání s historií holokaustu, cítila opět vztek. O kolik skvělých lidí svět přišel - proč vlastně? Určitě si v blízké budoucnosti chci přečíst minimálně Hostinec U kamenného stolu (film jsem měla ráda už jako dítě) a Hlavní přelíčení. Knížka rozhodně stojí za přečtení. Díky za ni.

05.12.2020


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Tohle mě bavilo. Začátek mi přišel těžkopádnější - jako kdybych procházela muzeem a četla si popisky. Ale potom muzeum ožilo a já byla uprostřed děje. Po hříchu jsem ještě nikdy Karvinsko a Ostravsko nenavštívila, ale knížka mě donutila si tento kout alespoň podrobně prohlédnout na mapě. Šikmý kostel tam je; přežil poddolování i komunisty, dokonce byl nedávno zrekonstruován a vypadá na současných fotkách moc hezky (po poddolování se propadl o neuvěřitelných 37 metrů!) Historie hornického kraje mě zaujala a stejně tak česko - polské "problémy". Po pravdě, byla to pro mě novinka. Z tohoto časového i místního rámce zas tolik načteno nemám a ve škole jsme to buď nebrali, nebo jsem chyběla (nebo zapomněla :o). Osudy postav a síť vztahů mi přišly velice dobře vymyšlené a dobře napsané. Dušezpytné pasáže byly pohlazením; jsem vždycky ráda, když narazím na podobně smýšlejícího člověka a můžu jenom souznít. Obzvláště jsem ocenila u zápornějších postav vysvětlení, proč jsou jaké jsou a co k jejich hořkosti či zlobě předcházelo. To často autoři opomíjejí.
V komentářích jsem narazila na zmínky o masivní propagaci této knížky. I já si ji koupila na jejím základě. Ale jedna věc je knížku prodat a druhá udržet čtenářovu pozornost. Šikmý kostel si ji nejen udržel, ale probudil můj zájem a zvědavost. Za mě potlesk a palec nahoru. Těším se na pokračování.

30.10.2020


ŠvábŠvábIan McEwan

Trochu jiný McEwan než jsem zvyklá. Politická satira, kde si nebere servítky a předhodí nám současné politické "elity". Snaha pochopení a vyrovnání se s realitou naší post-faktické doby a Brexitu, MeToo; Twittrové přestřelky, kde nejsou důležitá fakta, ale pobavení fanoušků manšaftu. A švábi? Prastarý druh, který přežije týdny bez vody a měsíce bez jídla a je schopný přežít výbuch atomovky.
"Jak mohla země sama sobě něco takového provést? Byla to tragédie. Bylo to směšné. Neměli proto to nějaké slovo staří Řekové? Jednat ve svém nejhorším zájmu? Ano, měli. Říkali tomu "akrasia". Dokonalé."

23.10.2020


Dallas 63Dallas 63Stephen King

"Na okamžik bylo vše jasné, a když se tohle stane, vidíte, že svět existuje jen taktak. Copak to všichni v hloubi duše nevíme? Svět je jen dokonale vybalancovaný mechanismus výkřiků a ozvěn, které předstírají, že jsou kolečka a pastorky, snový orloj cinkající pod malovaným sklíčkem, jemuž říkáme život. A co je za ním? Pod ním a kolem něj? Chaos, bouře. Muži s kladivy, muži s noži, muži s puškami. Ženy, které pokřiví to, co nemohou ovládat, a znevažují to, čemu nerozumějí. Univerzum hrůzy a ztrát obklopující jediné osvětlené pódium, kde smrtelníci tančí na obranu proti temnotě."
Pane Kingu, dostal jste mě. Tuto knížku jsem kdysi dávno koupila manželovi k Vánocům a od té doby ležela na poličce. A čekala. Pak jsem si ji vzala já, aby mě zavalila jak lavina. Nevím, kde začít. Jestli dobrým a skvěle zpracovaným tématem, hlubokou a podrobnou znalostí reálií, skvělým slohem, nádherným lidstvím, jiskřící erotikou nebo nadáním krotit slova a poskládat je do uměleckého díla. Bylo tam všeho ve správném množství a už dlouho mě přes sedm set stran neudrželo po celou dobu ve stavu napětí, soustředění a zájmu. Gratuluji a děkuji. Máte dalšího věrného čtenáře.

22.10.2020


Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válkaPrůmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válkaAlexandra Alvarová

Pokud tato knížka ještě není povinná pro hodiny občanské nauky na středních školách, tak by teda sakra měla být.

10.10.2020


No a jáNo a jáDelphine de Vigan

"... protože já teď vím, že život není nic jiného než střídání klidu a zmatku, které se neřídí vůbec žádnými pravidly." Moje třetí setkání s tvorbou Delphine de Vigan bylo opět velice vydařené. Její cit pro detail, jazyk, křehkou rovnováhu života mě opět nenechal v klidu. Tentokrát se jí podařilo skloubit témata bezdomovectví, dětí z neúplných nebo tragédií zasažených rodin a dospívání. Zpracováno opět skvěle. Bravo.

10.10.2020


Podle skutečného příběhuPodle skutečného příběhuDelphine de Vigan

Tohle napsat chtělo odvahu. Chvíli jsem si myslela, že si Delphine vypůjčila motiv McEwanova Mlsouna, ale ona šla mnohem dál. Pravda a lež, fikce a dokument či autobiografie. Kde jsou hranice? A existují vůbec? Čert je vem, člověk se chová podle toho, co za pravdu považuje a čemu věří a ne podle toho, co je reálné a prokazatelné. Pár drobků:
- "Princezničko, a to je pravda, ta lež?" - jak zásadní otázka :o). (Babičky jsou jedny z nejdůležitějších bytostí!)
- Jasně, že jsem se v půlce knížky, když to bylo nabíledni podívala, jestli je na konci napsáno "KONEC*" :o).
- Jakožto blíženec naprosto chápu, že v každém z nás může bydlet víc bytostí, spíš mi přijde divné, že někomu to přijde jako nesmysl.
- Ach, jak se pamatuji na kurzy akademického psaní, kdy nám profesoři vykládali, že ta bílá Wordovská obrazovka děsí skoro každého a že je to normální.
- Musím si pořídit zápisník na nápady a myšlénky.
- Mimochodem: skvělý překlad do češtiny, to je na cenu!
Suma sumárum: autorka se vydala na tenký led a kromě toho, že se jí ho podařilo bravurně přejít, cestou ještě stihla zahýbat hranicemi prostorů a to si zaslouží uznání. Za mě: nevšední literární lahůdka, druhá knížka od deVigan a ne poslední.

29.07.2020


SvědectvíSvědectvíMargaret Atwood

(+ SPOILER) Přidávám se k té části čtenářů, kteří cítí jisté zklamání. Příběh služebnice se mi dostal pod kůži velice silně, což o Svědectví neplatí. Byly tam zajímavé momenty, dobře se to četlo, ale to je asi tak vše. Nejvíce mě zaujaly paralely s otrokářstvím v Americe (Afroameričané a abolicionisté taky vytvořili systém "podzemních železnic", otroci také měli zakázáno číst a také utíkali v hojné míře do Kanady) a popis systému fungujícího proti Gileádu, jak v jeho nitru, tak vně. Jak Atwoodová píše - dějiny se zcela neopakují, ale spíše rýmují - to mi přišlo velice trefné a chci si tuto formulaci zapamatovat. Příběh tety Lydie byl také silný, ale všechno to drželo pohromadě tak nějak prapodivně. Postrádala jsem obrovskou energii prvního dílu a jeho naléhavost.

22.07.2020


Podzemní železnicePodzemní železniceColson Whitehead

Nevím, kdy jsem o podzemní železnici slyšela poprvé. Možná už během seminářů americké literatury (náš profesor měl černošskou literaturu obzvláště v lásce, tak jsme toho přečetli a probrali docela dost - asi počínaje Frederickem Douglasem a konče Richardem Wrightem a jeho románem Black Boy). Moc mě to tenkrát po pravdě nebralo. S tématem jsem se ale určitě znovu setkala u B. Swerlingové v její sérii o New Yorku, proto jsem si tuto knížku, když vyšla, koupila a chvíli ji nechala zrát v knihovně a teď i trochu v souvislosti s tím, co se děje ve světě, se k ní dostala, byť s určitými obavami.
Bezpráví je na světě co jsou lidi lidma. Aneb Homo homini lupus, jak říkají staří latiníci. Otroctví je stará instituce a Amerika se s tím svým musí vypořádat. Afroameričané mají své otrokáře, my máme nacisty, Irové Angličany... Jsem ráda, že Whitehead (trefné jméno) se lacině neuchýlil k sebelítosti a štkaní nad osudem otroků. Bylo to špatné, hnusné, neomluvitelné, ale co se stalo už nejde vrátit. Jde o to to znovu nepřipustit.
Cora je bojovnice; je silná, statečná, vytrvalá, samostatná. Neztrácí naději a schopnost dívat se dopředu. Komu byla ve finále nejméně ochotná odpustit něco z minulosti, byla její matka. Kdybych knížku četla znova, asi bych se na odlišnosti pasáží popisující mateřství (jak otrokyně nedobrovolně přicházely o své děti atd.) a otrokářství jako takového zaměřila více.
Na toto téma mám ještě vyhlédnutou ságu Alexe Haleyho "Kořeny", tak jsem zvědavá, jestli půjde s Podzemní železnicí srovnat.

11.07.2020


Ani později, ani jindeAni později, ani jindeDelphine de Vigan

Bylo to silné a jemné zároveň. Miluju autory, kteří umí do pár správně vybraných slov nacpat skoro celý svět. Téma opuštěnosti uprostřed davu je podáno velmi sugestivně. Šikana taky. Husí kůži mám doteď. Knížka mi námětem a mistrovským zpracováním trochu připomíná Sobotu od Iana McEwana, kterého považuji za špičku současné literatury. Toto byla první knížka od autorky a rozhodně ne poslední.

05.07.2020


Walden aneb Život v lesíchWalden aneb Život v lesíchHenry David Thoreau

Nakonec jsem se tím prokousala, ale byla to fuška. Asi by mi stačila poslední kapitola a krátký stručný výtah z těch předcházejících. Na můj vkus příliš patosu, rozvláčnosti a lelkování. Ne že bych s mnohým nesouhlasila, spíše naopak, ale celé mi to přišlo tak nějak zvláštně poslepované a hůře stravitelné.

03.07.2020


Jan Masaryk - Poslední portrétJan Masaryk - Poslední portrétMarcia Davenport

Ke knížce jsem se dostala díky Chvále oportunismu a k té zase díky HHhH a Dva proti říši. Je to pro mě další kousek mozaiky k pochopení minulosti, ale čím víc vím nebo tuším, tím mě napadá více otázek.
Muselo být vzrušující žít v době, kdy se dějiny tolikrát pohnuly. Trochu mě mrzí, že z původního díla se překladu do češtiny dočkala jen jeho část. Osobní vzpomínky ženy, která se pohybovala v blízkosti politických špiček měnícího se světa a vše pozorovala svojí nemalou inteligencí a sepsala čtivým jazykem bychom si zasloužili.
Davenportové láska k Praze, Československu a Masarykovi jsou velice silné a krásně vyjádřené. Škoda, že to tenkrát nedopadlo jinak.
A jak už to tak bývá, po přečtení této knížky mi jich zase pár přibylo na seznamu k dalšímu čtení. "Údolí rozhodnutí" mám už v knihovně a jsem moc zvědavá; Mosty do Tel Avivu (díky komentáři níže) na seznamu k pořízení či vypůjčení.

28.06.2020


Pravidla zdvořilostiPravidla zdvořilostiAmor Towles

I když normálně dávám přednost přírodě před městem, je jedna výjimka - New York, respektive Manhattan. To místo má grády, které mu dávají lidé, jejich sny a naděje, ať už jsou jakékoliv.
Je trochu děsivé i vzrušující zároveň, jaké zasunuté vzpomínky můžou vytáhnout na povrch čtvrt století staré fotografie. Když se z pohledu své padesátky kouknete zpět na své pětadvacetileté já. A projdete si znovu všechny průšvihy, ostudy, ale i úspěchy a rozhodnutí, díky kterým je váš současný život takový, jaký právě je. Tohle se, myslím, Towlesovi podařilo ohromně a vybraný časový rámec asi nemohl být lepší - od období po krizi a znovuoživení ekonomiky, swingu a těsně před oficiální vstupem USA do Druhé světové války až po roky 1966, respektive 1969, kdy Amerika přistáním na Měsíci vyhrála důležitou bitvu v dobývání vesmíru.
Postavy mi byly sympatické se všemi svými klady i zápory. Nikdo není černý ani bílý, o překvapení nebyla nouze. Byť jsem měla v plánu po dočtení začít něco jiného, logickou volbou je Walden, který mi beztak leží v knihovně a čeká na přečtení už skoro rok.
Jinak se hodně ztotožňuji s komentářem uživatelky Alizon níže, tak nebudu dále plýtvat místem... Za mě akorát s rozdílem pěti hvězd, už jen kvůli tomu Manhattanu.

20.06.2020


1