Konec civilizace

Čtu a říkám si, jestli tohle už nezačíná být realita...? Je to jako by někdo popisoval hodně zvláštní sen.

V půlce - krize, nesourodé informace a přestávalo mě bavit číst dál, ale nejsem typ čtenáře, který by nějakou knihu odložil a nedočetl. Prostě zatnu zuby a čekám, co bude dál. Vždycky se to může otočit.

Jaké by to bylo žít ve světě drog a iluzí? Tady jsme to zjistili, zažít to nechceme. A děkujme našim předkům, jakou zemi pro nás připravili, hlavně tu svobodu, kterou máme. Nenechme se o ni připravit. Mějme se na pozoru, ať se příběh téhle knihy nestane realitou.

A komu to taky připomínalo Demolition man? Nevím proč, asi jak ho tam nechávali zamrazit a svět už byl hodně pokročilý a jiný, podobně jako v téhle knize.

Skvěle napsané a přeložené (tuším 70. léta), bravurní jako celek, i kdyz z dnešního pohledu to může mit mezery.

Nepochuybuji, že toto dílo je majstrštyk. A to především díky dokonalému vykresmení destruktivního střetu dvou světonázorů. Poselství knihy je pro mě jasné - Lidi, myslete!
Měla jsem vydání z roku 1970, takže slabý tisk, malá písmenka a jazyk minulého století komfortu čtení moc nepřidal. Ale dorazil mě až doslov. Vidím, že vydání knihy je spousta, ale s novým překladem zatím nikdo nepřišel, takže zřejmě takto trpěli všichni :)

(SPOILER) Začátek byl hodně strohý, špatně se četl. Pak se příběh rozběhl a já byla zvědavá, jaké výzvy na protagonisty čekají. A právě v tom mě kniha prostě zklamala. Žádný z hrdinů se nezmohl na nějakou akci a neměl ani žádný vývoj. John není kladná postava, ačkoliv se mu hnusi konzum. Je primitivní ve svém dětském a krutém chování až to trochu zavání předsudky vůči necivilizovaným kulturám. Bernard je typickým příkladem pokrytce. Helmholtz je fajn, ale bylo ho tam pomálu. A ženské postavy se nebraly vážně, v obou případech to byly ubohé slepice (a děvky), přitom minimálně Lenina mohla hrát větší roli, ale to by to nesmělo být z té doby, ve které všechno dění záleželo jen na (alfa) mužích. Nebyla tam ani jediná alfa žena, ani jediný beta muž. A tak nedopřejeme žádné ženské postavě vlastní myšlenku. Na tomhle díle je hodně cítit zub času. Má slabé postavy, fungování světa není moc vysvětleno, čtenář prostě musí věřit a na nic se neptat no a moderní vymoženosti (nahrávací klobouky reporterů, parfémy z kohoutků, až příliš všemocná hypnovychova) jsou takové úsměvné.

Ano, byly tam dobré myšlenky. Byla tam citit ta ironie faktu, že to, co nejvice chceme, nás jako lidstvo zničí. Jenomže to bychom taky museli být všichni na drogách jako v Konci civilizace.

Konec byl předvídatelný. Doufala jsem do poslední stránky v nějakou pointu, ale autor s příběhem neměl jiný plán než jen skicu jednoho světa. Škoda.

Kniha byla napsaná před téměř 100 lety, ale jako bych měla pocit, že je psaná v současnosti s vizí do budoucna. Jen mi moc neseděla. Orwellův 1984 mi přišel prostě lepší. Kniha jako taková je určitě k zamyšlení a pokud někoho zaujal Orwellův 1984, je to dobrá kniha k určitému dystoptickému zamyšlení.
Jen se mi nelíbilo, jak veškeré emoční dysbalance řešili drogou. Příběh jako takový snad ani nebudu komentovat. To by z toho byl referát. :)

Kdosi níže, píše, že tato kniha donutí člověka k zamyšlení.
Já si to nemyslím. K podobnému zamyšlení mne snad stokrát denně nutí vláda ČR a Evropská unie…

Když jsem tu knihu četl, viděl jsem v ní v definitivní podobě to, co my tady už ve značně pokročilém „zárodku“ sami zažíváme. Vzhledem k tomu, že mně ukazovala, co nás čeká a na absolutní formu povyšovala to, co sami dnes vidíme, musím říci, že jsem podobně jako další můj ‚předřečník‘ zde, zažíval utrpení, jakkoli jsem ji nečetl ve vlaku…

Cesta vlakem mi s touto knihou připadala jako utrpení.

(SPOILER) Milion věcí mě na tom štvalo, ale nakonec hodnotím kladně, protože málokterá kniha donutí člověka k takovému zamyšlení. Právě proto, že svět, který Huxley popisuje, není nutně celý negativní, jako tomu je třeba v 1984. Najdou se názory, že je to nakonec spíš utopie než antiutopie – což to celý dělám mnohem zajímavější a vlastně i realističtější.
I já jsem při čtení měla momenty, kdy jsem si říkala, že ten svět je vlastně fajn, třeba sexualita osvobozená od žárlivosti a majetnictví, snaha o to, aby byli všichni šťastní, smíření se smrtí a další. Až postupně člověku dochází temná strana věci.
Predestinace ke konzumu a materialismu. Neustálé užívání drog. Vyprázdněnost vztahů.
Jako další pozitivum vidím to, že žádná postava není kladná, a taky tam není žádná romantická linka, která by hory přenášela. Bála jsem se, že Lenina a John se dají dohromady nebo tak něco a bude to ta pointa, což se naštěstí nestalo.
Momenty, které mě štvaly , jsou rozhodně dané dobou, kdy byla kniha napsaná, a autora z nich neviním, ale i tak je mám potřebu zmínit.

– Všichni jsou narozeni v rozmnožovacím středisku a vychováni institucionálně, není tam žádná zmínka o tom, že by je predestinovali genderově, přesto se dospělí jedinci chovají i oblékají stereotypně binárně a heterosexuálně, muži a ženy. Myslím, že společnost, kde není kladen důraz na rodinu a vychovávání dětí matkou a otcem, by vypadala jinak. A mrzí mě, že autoři v minulosti měli dost fantazie na vytvoření promyšleného nového světa, ale už jim chyběla fantazie na to, že by ženy v tom světě fungovaly jinak než jako sexuální objekty, nebo by nebyly v podřízené pozici.

– John a jeho odmítnutí civilizace bylo podané jako morální ponaučení? Nejsem si jistá zda to tak bylo myšleno, ale rozhodně mě iritoval tón, kde jít do divočiny, lovit zvířata, preferovat k jídlu "reálé" hovězí nebo vidět ženy, které samy od sebe chtějí s vámi mít sex, jako děvky, je tak trochu prezentováno jako ideál, romantický návrat ke správnému světu. Ale nejsem si jistá, zda to tak bylo míněno. Je možné, že jde jen o psychologické zkoumání, jak by na krásný nový svět reagoval někdo, kdo přišel z jiného prostředí.

Jo a český překlad názvu nedává smysl.

Tohle scifi je realnejsi nez realita!

Zajímavá kniha. Hodnocení jsem nechala chvíli odležet, stejně jako hodnocení Zamjatinova My a kdysi hodnocení Orwellova 1984. Kdybych měla knihy porovnat v tom, jak hluboce na mě knihy zapůsobily, vedl by Orwell, pak Huxley a pak Zamjatin.
Mnohem zajímavější se mi pak v knize zdá paralela se současnou společností. Popisovaná společnost je krásným zrcadlem. Pěkně to ve svém komentáři popisuje Godifu a já to nezformuluji lépe, tak si to od Godifu vypůjčím jako citát: "Užívat si. Hlavně se nevázat (nedávno celkem výmluvný článek o novodobém trendu s nadpisem 'Miluji tě, ale bydlet s tebou nechci'). Netrpět. Nebýt omezován. Konzum. Materialismus. Smyslnost. Stáří fujtajbl. Rodičovství blé, protože oběť a ztráta pohodlí, svobody..." Dostatečně výmluvné, co dodat?
Přestože se mi kniha jako celek líbila, konec byl takový zvláštní, jako by autor nevěděl, jak knihu zakončit důstojně.

Kniha původem staršího data, ale myšlenkově má stále co říct, dost zmíněných věci je o dnes aktuálních (materialismus, ve ne mladí, genetické úpravy,...) a měly by být "varováním" před přílišnou sebejistotou, touhou po dokonalosti, absolutním štěstí.
Nutí čtenáře přemýšlet, a to je dobře. Konec názorně ukazuje tvrdý střet naivity, víry a romantismu s vědou, technikou a pragmatismem.

Tato kniha se vnímá jako jakýsi ,,protipól" Orwellova 1984. Mě ale spíše zklamala. Myšlenka je nosná, ovšem samotný obsah knihy už tak nosný není. Zejména závěr knihy je zvláštní. Svým způsobem nevyužitý potenciál.

No nebylo to daleko od reality 21. století, nebylo to zas tak přitažené za vlasy. Užívat si. Hlavně se nevázat (nedávno celkem výmluvný článek o novodobém trendu s nadpisem "Miluji tě, ale bydlet s tebou nechci"). Netrpět. Nebýt omezován. Konzum. Materialismus. Smyslnost. Stáří fujtajbl. Rodičovství blé, protože oběť a ztráta pohodlí, svobody...
Bída, zmar a zoufalství. Četlo se to pomalu, četlo se to ztuha. Jako šoupat těžký kámen, jen tak, z místa na místo. Nechtělo se mi vůbec pokračovat. Onen tak krásný svět byl tak strašně vyprázdněný a vlastně nudný.

Ani jsem netušila, že podle knihy byl natočený seriál, který jsem v minulosti viděla. Jakmile se ale na stránkách objevily alfy, bety atd. bylo to okamžitě jasné. I přesto, že je kniha už dost stará, pořád dokáže oslovit a donutit k zamyšlení. Pro mě bylo hodně zajímavé, jak dokázali ze svého života téměř úplně vyloučit silné emoce. Těžko říct, jestli by taková společnost dokázala fungovat donekonečna, jestli by se dřív nebo později nevymkla kontrole.

Přečetla jsem předtím, než jsem shlédla seriál.
Kniha byla napsána před sto lety, proto představa o budoucnosti, je trochu jiná, než jakou máme dnes. Přesto to neubírá nic na kvalitě a poslání celé knihy. Líbí se mi přemýšlet o společnosti, jakým směrem by se ubírala v případě takovém a jiném. Kam nám dovolí naše etika a morálka zajít. Co všechno jsme schopni obětovat pro "komfortní a bezpečný" život v budoucnosti. Bez nemocí, chorob, ale také citů a pocitů. Sterilní až téměř robotická společnost splňující všechny standardy, ale co se stane, když jim někdo "naruší" jejich verzi perfektní vizi?
Určitě doporučuji každému, kdo má rád dystopii, antiutopii a společenská témata.

Seriál na Netflixu samozřejmě znázorňuje nám bližší představu a rozhodně také stojí za to.

Výstižný obraz preľudnenej, apatickej, deformovanej masy ľudí zotročenej vlastnými neutíchajúcimi túžbami vo svete fascinujúcich technológií, podprahových manipulácií, opojných všade dostupných narkotík, masovej komerčnej kultúry a hyperkonzumu, ktorá stratila svoju prirodzenú a individuálnu identitu. Je to spoločnosť prežívajúca ilúziu šťastia a spokojnosti v zlatej klietke „nového a krásneho sveta“, ktorého heslo znie: Komunita - Identita - Stabilita.

Minulost, budoucnost
to je jen pro žalost.
Somy si hleď
a zbude jen teď.

Tak skvělé téma a tak neuvěřitelně nezáživný styl. Některé knihy prostě stárnou. Zajímalo by mě, o jakém vizionářském románu se bude mluvit jako o revolučním za dalších 100 let, jelikož tohle scifi už je bohužel skoro realitou.

Nedočteno, doposloucháno v podání Michaela Yorka.

Kdyby byla celá kniha v duchu rozhovoru Johna Divocha s Mustafou Mondem ke konci knihy, tak by to byla skvělá kniha. Nicméně 3/4 knihy nebyly moc čtivé.

Téměř 100 let věku knize na kvalitě neubírá, celková úroveň bohužel ano. Předpokládám, že ani autor nepředpokládal, že předložená budoucnost se stane realitou, přesto je tu pár zajímavých myšlenek a odrazů v současném světě.

Styl psaní mi ale nesedl. Úvod se četl dobře, ale přibližně od části s rezervací divochů se děj zamotal do zbytečných popisů, překrývajících se linek a prostě nudy. Stejně tak tu chybí nějaký zvlášť úderný konec. Přečteno v originále.