msjadepaton
přečtené 415
Boss
2019,
Alexander Stainforth (p)
Dost jsem váhala jestli nedat odpad, ale začátek mi připadal docela slibný, tak dávám aspoň tu jednu hvězdu. Jinak to ale byla dost tragédie. A to vlastně doslova. Kdyby se kdokoliv v mém okolí choval jen z poloviny tak jak většina postav v téhle knize, udělala bych všechno pro to, abych je dostala k psychiatrovi. A to myslím naprosto vážně. Připadalo mi, že se tenhle příběh odehrává v nějaké alternativní realitě, kde jsou úplně všichni silně nervově labilní, ale protože jsou takoví všichni, nikomu to nepřijde. Vůbec jsem nepochopila, jaký je rozdíl mezi Liborem a Erikem. Oba, jako by si svým chováním z oka vypadli. Ale z nějakého záhadného důvodu byl jeden hajz a druhý naprosto neodolatelný sexy chlap ten záhadný důvod je samozřejmě to, že jeden má břišáky a velkou výbavu). Bohužel, soudě podle Teovi rodiny, se k němu celý život všichni chovali jako k rohožce, takže ten má nejspíš pocit, že je to normální. To už se ani nezmiňuju o tom, že spát s někým, kdo je takovým způsobem pod obraz, jako byl Teo v jedné části příběhu, je opravdu hodně morálně na hraně, čehož si naprosto nikdo v knize evidentně není vědom. Drama je to teda velký, o tom žádná. Hlavně proto, že v podstatě všechny postavy (a hlavně Teo) chytají každou chvíli hysterák kvůli nesmyslům. Pak mají být schopní vypořádat se s opravdovými problémy. Někdo tady psal, že se Teo chová jako hysterická ženská, ale já nevím. Pár hysterek jsem potkala a Teo by měl mít svou vlastní kategorii. A musím uznat, že určité pocity to ve mně vyvolalo. I když si nejsem jistá, jestli bylo autorovým cílem vyvolat ve čtenáři nutkání začít mlátit hlavou o stůl. Jestli ano, tak gratuluji, měla jsem to nutkání několikrát. Když jsem to dočetla, aspoň jsem několikrát praštila hlavou do polštáře, abych to ze sebe aspoň trochu dostala. Každopádně to bylo aspoň krátké a dočetla jsem to, takže bych si asi neměla stěžovat :D. Jenom jsem trochu vykolejená, protože jsem čekala erotickou romanci. Místo toho jsem dostala příběh dvou mentálně labilních chlapů, kteří se dají dohromady, aby si vzájemně ještě víc podělali život. Bylo mi jich na konci skoro líto.... celý text
Thorovo kladivo
2017,
Rick Riordan
Asi je to trochu jako s Aristokratkou. Zpočátku jsem se opravdu smála nahlas a hodně, ale jakmile jsem si na ten humor zvykla, tak už mi to zas tak vtipné nepřijde. Pořád je to hodně dobrý, dobrodružný příběh, ale kdyby se neobjevila nová postava ve formě Alex, asi bych zvažovala, jestli nedat 3 hvězdy. Nejspíš bych ani tak nedala, ale zamyslela bych se nad tím. Nejlepší jsou asi stabilně scény s obry. Riordan je píše tak zajímavě, že je těžké se tím nebavit. A i ti bohové jsou většinou vážně zábavní.... celý text
Magnus Bane - Zápisky veľkobosoráka
2016,
Cassandra Clare (p)
Tohle pro mě bylo trochu zklamání. Magnuse mám ráda a tak jsem očekávala, že se mi bude kniha líbit, ale bohužel se žádné nadšení nekonalo. Magnus je stovky let starý a má za sebou velkou spoustu věcí. Jeho příběhy by vydaly za celé kroniky. Přesto těch opravdu silných je v knize pomálu. Většina mi připadala trochu plytká a pro Magnusův život nedůležitá. Jako bych se dozvěděla spoustu o lidech, se kterými se kdy setkal, ale ne o něm samotném. Ve většině povídek si zachovává tu svoji lehkovážnou masku. Původně jsem si nebyla jistá, proč mě vlastně tolik povídek moc nezaujalo. Došlo mi to až teď, když jsem četla určitou část z Red Scrolls of Magic. Magnus tam mluví o tom, co se stalo s jeho nevlastním otcem, a krátce zmíní třeba i to, jak se setkal s Catarinou. Tohly byly důležité události z jeho života. Jeho flirtování s talířem v Peru mezi ně nepatřily a já netuším, proč by mě to mělo zajímat (nehledě k tomu, že celý ten vtip s tím, jak se Magnus někde opije a jiný mu pak vypráví, co provedl, byl ohraný už když byl v knize poprvé). Co se tedy týče jednotlivých povídek: What Really Happened in Peru (1/5): Je to několik povídek v jedné a nedozvíme se v podstatě nic. Ztráta času The Runaway Queen (2/5): Tohle by podle mě bylo lepší jako kniha. Mělo to v sobě dost potenciálu, ale nějak to vyšumělo, jak to bylo krátké a nebyl prostor. Pořád to mělo rezervy, ale aspoň se tam něco dělo. Vampires, Scones and Edmund Herondale (3/5): Tohle sice nepochybně byl jeden z důležitějších momentů Magnusova života, protože stál u zrodu Dohody. Bohužel tenhle aspekt je jaksi odsunut do pozadí na úkor jiných věcí. Upřímně by mě docela zajímal vznik Dohod podrobněji. I tak to bylo dobré a mělo to i určitý emocionální náboj. The Midnight Heir (4/5): Dostáváme se k jedné z těch lepších povídek. James mě zaujal už v Tales of the Shadowhunter Academy a i když zrovna tohle bylo dost patetické, pořád to bylo zajímavé. Co mi trochu vadilo byl fakt, že tohle není povídka. Je to prolog k sérii, která bude vycházet letos na podzim. Jinak se to opravdu brát nedá, protože tenhle příběh akorát vzbuzuje otázky, ale v podstatě žádné nezodpovídá a nic se nevyřeší. The Rise of the Hotel Dumort (1/5): Cokoliv se tady stalo, nevydalo to na samostatnou povídku. Stačily by dva odstavce v nějaké jiné. A k tomu navíc zase není uzavřená. Ta záležitost s Camille se nezodpoví ani v pozdějších povídkách a opravdu pochybuju, že někdy odpověď dostaneme, protože si nemyslím, že by o sérii o Camille byl velký zájem. Upřímně nechápu, proč tam ta povídka byla. Saving Raphael Santiago (5/5): Ano! V téhle povídce bylo úplně všechno. Bylo to postavené jako doplnění už existujícího příběhu, bylo to uzavřené a emocionální. Vztah mezi Magnusem a Raphaelem je naprosto skvěle popsaný a dost mě baví. Řekla bych, že tohle pro mě byla asi nejlepší povídka z celé knihy. The Fall of Hotel Dumort (2,5/5): Nebylo to tak hrozné jako Rise a nějaký děj to mělo, ale pořád to nebylo nic moc. Upřímně, jak to bylo s hotelem mě v Nástrojích smrti nijak zvlášť nezajímalo. Ani mě vlastně nenapadlo, že by mě to mělo zajímat. A celá ta protidrogová kampaň byla jak z Agathy Christie a ta psala v době, kdy bylo nutné někoho přesvědčovat, že brát drogy není to nejlepší, co se svým životem můžete udělat. Ale zase jsem se úplně nenudila, když jsem to četla. What to Buy a Shadowhunter Who Has Everything (5/5): Dobře, u téhle jsem zaujatá :). Děj to nemá, je to spíš taková vtipná epizodka, ale zasmála jsem se a ocenila jsem i narážku na Pekelné stroje. Upřímně, kdyby se nejednalo o vztah s Alecem, asi bych to nehodnotila tak vysoko, ale prostě Alec :D. The Last Stand of the New York Institute (4/5): To bylo dobré. Další střípek z minulosti Kruhu, který bychom jinak asi neměli šanci vidět. A ta závěrečná scéna to krásně završila. Pořád to pro mě sice nemělo takový náboj jako ten příběh s Raphaelem, ale stálo to za to. The Course of True Love (5/5): To je zase proto, že jsem zaujatá :D. I když upřímně na to, že to asi bylo míněné jako menší odlehčená jednohubka, se tam toho dělo víc, než v jiných povídkách, které se tvářily mnohem akčněji. Kromě toho oceňuju cokoliv, co mi trochu víc poodhalí Aleca jako postavu. The Voicemail of Magnus Bane (2/5): Tohle zas nebylo úplně nutné. Kdyby to bylo v delším časovém úseku a nezaměřovalo se to jen na jednu událost, tak by to mohlo být zajímavé, ale takhle to bylo vážně moc. Zezačátku jsem se občas zasmála, ale pak to už začalo být dost trapné a únavné.... celý text
Prastarý meč
2016,
Rick Riordan
Tohle jsem opravdu nečekala. Slyšela jsem o Riordanovi hodně, hlavně ve spojitosti s Percy Jacksonem, ale nikdy jsem od něj nic nečetla. A to byla chyba. Za prvé to bylo velmi vtipné, i když předpokládám, že ten humor nemusí sedět každému a občas to možná bylo až příliš přestřelené, ale to asi spíš kvůli tomu, že je to pro mladší čtenáře. A ta různorodost postav i to, že jejich odlišnost má jasné dopady a omezení, to je upřímně řečeno víc, než najdete ve spoustě knihách pro dospělé.... celý text
Neklidné kosti
2015,
Mel Starr
Bylo to dobré. Taková pěkná oddychovka s dobrými historickými kulisami. Osobně bych klidně vynechala tu záležitost s lady Joan, to by mi sedělo spíš do nějaké romance typu Suzanne Enoch, ale naštěstí do toho autor až tak nezabředl. Co se týče samotného případu, tak mě celkem bavil. I když občas to bylo trochu frustrující. Ta vedlejší záležitost, kterou Hugh na konci ověřoval jako nějaký objev, to bylo taky něco. Hughu, zlato, já na tebe kvůli tomu už v půlce knihy ječela. Tos mě jako neslyšel? :D Ačkoliv, kdyby něco takového Hugha napadlo, tak by ten plot twist asi nebyl tak dramatický, protože by tam byl druhý podezřelý a Hugh by mohl vznést pochybnosti. Asi nejzajímavější na tom pro mě bylo Hughovo povolání: popisy lékařských postupů a ohledání těl a tak dále. Občas jsem si říkala, jestli jsem neotevřela nějakou teologickou literaturu s těmi občasnými dialogy o Bohu. Myslím, že do jisté míry by se to dalo považovat za křesťanskou literaturu, protože i na to, aby to odráželo dobu tam toho bylo trochu moc. Ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Do dalšího dílu se rozhodně pustím.... celý text
Město nebeského ohně
2015,
Cassandra Clare (p)
Hmmm, tak jo, no. Ta kniha mohla být o polovinu kratší a nic by se nestalo. Že jsou Clary a Jace nudní patroni, to jsem tak trochu věděla (i když v předchozím díle ve mně Clary vyvolala určité naděje), ale doufala jsem, že se bude aspoň něco dít, když už to má být vyvrcholení celé série. Jenže první polovina knihy byla úplně hluchá. Teprve pak se to začalo pomalu rozjíždět a poslední čtvrtina konečně za něco stála. Nevím jestli za 300 stran nudy, ale za něco ano. Uznávám, že Clary měla v knize dva světlé momenty, ale proti minulému dílu na ní jinak nic zajímavého nebylo. Jace měl jeden světlý moment, kdy jsem si říkala, že mě možná překvapí, ale prd. A jakoukoliv osobnost kdy Sebastian měl, asi ji úplně vyčerpal v předchozí knize, protože tady fakt nic. Upřímně mě zaráží, že z celého širokého výběru zajímavých postav, které v knize jsou, máme jako hlavní postavy ty dvě úplně nejméně zajímavé. To je fakt jako Bran na trůně. Tím se ale dostávám k tomu, co celou tuhle sérii spasilo a to byly vedlejší postavy. Nebýt Magnuse, Aleca, Simona, Isabelle, Luka, Maiy a dalších, nejspíš bych celou sérii nedala. A tenhle díl už vůbec ne. Ale uznávám, že by to byla škoda, protože ten závěr byl opravdu dobrý. Možná se to potom nemuselo tak natahovat, aby se uvedly ty další hordy knih, které budou následovat, ale dejme tomu. Reklama být musí.... celý text
Slibuji ti svobodu
2019,
Laurent Gounelle
Tohle bohužel nebylo tak dobré jako jiné jeho knihy. Zhruba na úrovni Filozofa, bych řekla. Ze začátku se mi ten nápad docela líbil, ale pak se to začalo moc opakovat. Příběh ustupoval filozofování mnohem víc než v jeho ostatních knihách a i když to bylo pořád lepší než u většiny esoterických knih, stejně jsem to bohužel neocenila. Celá ta věc s tajným bratrstvem byla celkově trochu přitažená za vlasy. Závěr byl dost uspěchaný a v případě některých postav vyloženě useknutý. Jinak to ale bylo čtivé a nápad taky oceňuji. Prostě průměr, tak 2,5 hvězdičky.... celý text
Vévodkyně
2019,
Nichole Chase
Tohle bylo tak nudné, až bych brečela. Postavy chodily a mluvily jako loutky, až jsem občas slyšela v hlavě jejich dialogy naprosto bez emocí, jako by je četl dabér Umučení svatého Šebestiána. Navíc to byl jeden z nejotřesnějších případů insta-love, na které jsem kdy narazila. Takový, že jsem opravdu nevěřícně zírala, jestli to jako autorka myslí vážně. Stmívání hadr. Ten plot-twist na konci se snažil hrát na emoce, ale nic moc to nezachránilo. Navíc se to dalo čekat. Z toho, jak se autorka pořád vracela k určité věci, bylo vyloženě cítit, kam míří. Lilarie je asi ten nejstupidnější název země, jaký jsem kdy slyšela. Já chápu, že to má být pohádka, ale tohle už je fakt moc. Mohla to pojmenovat La La Land a znělo by to líp. I když předpokládám, že to by narazila na copyright :D. Styl psaní jak od 13leté puberťačky (omlouvám se 13letým puberťačkám) už ani neřeším. To nemá smysl. Odpad nedávám jen proto, že mě to aspoň nenaštvalo. A četlo se to rychle, což je důvod, proč jsem to dočetla. Ale druhý díl už teda fakt ne.... celý text
Koláčky a spiklenci
2019,
Theo Addair (p)
Možná proto, že už se to z velké části neodehrávalo ve škole, se tady už v podstatě nic, s čím jsem měla problém v prvním díle nevyskytovalo. Dějově to bylo navíc podstatně zajímavější. Lepší než jednička, která byla spíš romantická. Jsem ráda, že autor u dvojky mířil jinam, protože jsem se docela bála, že to bude jen nastavovaná kaše. Ale nebyla. Celá ta spiklenecká zápletka se mi navíc trefila přímo do vkusu, takže nemůžu jinak, než dát plný počet. Opravdu mě to velice příjemně překvapilo. Nestává se mi často, že by se mi druhý díl líbil víc než první.... celý text
Černobyl. Historie jaderné katastrofy
2019,
Serhii Plokhy
Koho zajímají hlavně politické příčiny a důsledky černobylské havárie, ten si přijde na své. Kniha je celkem hutně napsaná a ve jménech a pozicích aktérů jsem se místy dost ztrácela, stejně jako v měření radioaktivity. Víceméně to ale bylo tím, že jsem možná očekávala větší zaměření na samotnou katastrofu a bezprostřední dopad nejen na obyvatelstvo kolem elektrárny, ale i v širším zasaženém pásmu (oblastem mimo Ukrajinu byla věnována minimální nebo žádná pozornost). Tím se zabývala možná tak třetina knihy. Předpokládám, že pro mě asi bude vhodnější třeba Modlitba za Černobyl. Každopádně, co se týče informační stránky knihy, kvalita se jí upřít nedá, takže moje hodnocení je založené čistě na mém subjektivním pocitu z knihy, ne na tom, jak historicky přesná je. Rozhodně jsem se z ní o černobylské havárii dozvěděla opravdu hodně, třebaže jsem byla občas v pokušení si dělat poznámky, abych vůbec rozklíčovala jak byl kdo s havárií spojený.... celý text
Aristokratka na koni
2016,
Evžen Boček
Tohle byl pro mě asi nejlepší díl. Nevím, jestli se chci pustit do dalšího, ale u tohoto jsem ráda, že jsem se k němu dostala. Dva předchozí mě tolik nerozesmály jako tenhle.... celý text
Napůl zlý
2014,
Sally Green
Normálně bych dala 4 hvězdy, protože z hlediska příběhu to bylo dobré a poměrně neotřelé. Ale za ten překlad celá hvězda dolů. Chvílemi jsem si nebyla jistá, jestli to čtu česky nebo anglicky, protože bylo nemožné za těmi neobratnými frázemi nevidět anglický originál. Překladatelka možná anglicky umí (což u překladatelů překvapivě není pravidlem), ale cit pro češtinu nemá.... celý text