LanternDream
přečtené 49
Dracula
1997,
Bram Stoker
„Občas si říkám, že jsme se snad všichni zbláznili a že příčetnými se staneme teprve tehdy, až se probudíme ve svěracích kazajkách.“ Strach z nadpřirozena tu byl vždycky. Teď už se asi bojíme trochu jiných věcí než lidé na konci 19.století, přesto je Drákula napsaný způsobem, který ve čtenáři vyvolá jisté pocity znepokojení i o téměř 130 let později.... celý text
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Lidé údajně román Nikdykde často nazývají „zásadním steampunkovým textem“, což Gaiman prý považuje za velký kompliment. :) Nemohu s nimi nesouhlasit. Podlondýn zaútočil na všechny mé smysly. Tento chaotický svět plný zajímavých obyvatel mi rozjel představivost na plné obrátky. Celou dobu jsem měla chuť popadnout papír a tužku a všechny ty úžasné postavy si nakreslit, dát jim přesnou podobu: 1) mladé Lady Dvířce a jejímu mnohavrstvém oděvu, který vypadal „jako by se byla o půlnoci vloupala do oddělení módy Viktoriina a Albertova muzea a měla na sobě všechno, co se jí podařilo ukrást“ 2) dvěma hodně nechutným záporákům Croupovi a Vandemarovi, kteří svým morbidním smyslem pro humor a neutuchající chutí ničit a vraždit zvednou člověku žaludek více nežli zápach tisíce Kanálníků 3) prohnanému a charismatickému markýzi de Carabasovi 4) odvážné bojovnici Hunter 5) ptačímu muži jménem Old Bailey 5) Sametkám, které si představuji jako krásné tajemné gotičky, od kterých by sis ale měl(a) radši držet odstup :) ...a dalším, kteří tento svět obývají, navštěvují Pohyblivý trh a kteří Richardovi Mayhewovi změní život jednou provždy. Tak dobře ale kreslit neumím, což mě přivádí k poslední myšlence. Mít bujnou fantazii není vše - autor tohoto žánru musí svými slovy umět v hlavě čtenáře malovat obrazy (občas třeba i jen v odstínech šedi), stavět mosty (i ty nebezpečné), hloubit tunely (když je potřeba nechat čtenáře bloudit)...a někteří to prostě umí. Urban fantasy z pera Neila Gaimana byl pro mě opravdu pozoruhodný zážitek.... celý text
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
2017,
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Knihu jsem po jedné z prvních srdcervoucích výpovědí odložila a několik měsíců jsem na ni nesáhla. Bála jsem se pokračovat. Jednoho lednového dne mi padl zrak na opuštěnou knihu na polici a uvědomila jsem si, že takhle k tragickým epizodám dějin přistupovat nechci. Osoby, kterých se výbuch v Černobylu bezprostředně dotkl, období připodobňují k počátku války. Zaslouží si být vyslyšeny a pochopeneny úplně stejně jako lidé, kterým válka také sebrala spokojené dětství, radost ze života, rodinu, přátele a pocit bezpečí. Knihu jsem tedy znovu popadla. Po přečtení se ve mně něco změnilo. Až zpětně si uvědomuji, že ač mi zpočátku forma, kterou je kniha napsaná (především forma monologů), dělala trochu problémy, považuji ji nakonec vlastně za jednu z velkých kvalit tohoto tíživého svědectví. Autorka věnovala veškerý prostor lidem, jejich tragickým příběhům, vzpomínkám, myšlenkám plným zoufalství, zármutku, bolesti, ale i frustrace, vzteku, občas i snahám ospravedlnit své jednání ve vyhrocené situaci. Nemohla jsem se vyhnout snaze vcítit se do pocitů každého z nich. Ve většině případů to nebylo možné, takové hrůzy zažili. Jsem ráda, že jsem knihu dočetla. Je děsivé, jak málo pro režim znamenal lidský život...svým jednáním dopustil neodpustitelné. Přeji si, aby se nikdy nezapomnělo na ty, kteří svět zachránili před ještě horší a rozsáhlejší katastrofou.... celý text
Non Serviam: Oficiální historie Rotting Christ
2019,
Dayal Patterson
Na kapelu Rotting Christ jsem narazila poprvé ještě na střední škole, kdy jsem propadla tvrdším odnožím metalové hudby. Dříve než je jsem poslouchala jejich krajany Septicflesh a na poslech kapely, která si vybrala, že bude hrát pod jménem „Hnijící Kristus“ jsem se nějakou dobu osmělovala. Nakonec jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. Myslím, že první song, který jsem od nich slyšela, byl buď z alba Aealo, nebo z alba Kata Ton Daimona Eaytoy. Byla jsem zcela fascinovaná exotickou rituální atmosférou jejich hudby, kterou jsem neznala. Věděla jsem, že je musím vidět a slyšet naživo, což se mi splnilo. Netušila jsem, co ve mě toto živé vystoupení vyvolá za bouři emocí. Od prvního koncertu, kdy jsem měla možnost je spatřit, uplynulo již 6 let. Za tu dobu se kapela dostala na přední příčky mého metalového žebříčku a kdykoli nás přijedou poctit svou temnou dechberoucí show, nesmím chybět. Jejich koncerty jsou divoké, pro mě naprostý únik z reality. Nikdy mě nezklamali. Vzhledem k tomu, že se již léta považuji za fanynku této obdivuhodné řecké party, nepřicházelo v úvahu, že bych tuto knihu, mapující celou historii kapely, nechala bez povšimnutí. Byla jsem na knihu velmi zvědavá, sled všelijakých událostí však způsobil, že jsem se k ní dostala až tři roky po vydání (dva roky po vydání v češtině). Podstatnou část knihy jsem slupla za jediný den a nesmírně jsem si četbu užila. Nejspíš už kapelu nebudu schopná vnímat tak, jako dříve, ale nemyslím to v negativním slova smyslu. Cítím velký obdiv ke kapele, která funguje již déle než 30 let a přes četné pády a vzestupy to pánové ani jednou za své působení oficiálně nepověsili na hřebík (zásluhu na tom má hlavně „jádro kapely“ - Sakis Tolis). Obdivuju jejich věrnost muzice a jejich touhu po svobodě, touhu dělat si vše po svém a kašlat na vše ostatní. Jen ti nejoddanější to dokážou dotáhnout tak daleko, že se ve své vlasti stanou prvním a vůdčím uskupením určitého hudebního žánru. Jak víme, první to má vždy nejtěžší. Bylo mi ctí s Rotting Christ a bratry Tolisovými znovu zrychleně prožít 30 let jejich života, který věnovali (a v mnohém obětovali) své jedinečné kapele. Jsem moc ráda, že byla tato kniha napsána. Při čtení jednotlivých kapitol jsem vždy poslouchala album, o kterém daná kapitola pojednávala, abych se lépe dokázala naladit na atmosféru toho daného období. Knihu doporučuji všem fanouškům těchto ďábelských Řeků, z jejichž jedinečné tvorby jde mráz po zádech.... celý text
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
2001,
Don Miguel Ruiz (p)
Pro mě povinná četba po zhlédnutí divadelního představení Jaroslava Duška, které mě hluboce ovlivnilo. Čtyři dohody mi již jednou napomohly ve zlomovém okamžiku mého života, kdy jsem se musela rozhodnout, zda poslechnu ego, nebo duši. Kniha obsahuje spoustu moudrých myšlenek, které by se daly tesat do kamene. Doporučuji lidem, které baví knihy o osobním rozvoji a nevadí jim esoterika.... celý text
Autismus & Chardonnay
2017,
Martin Selner
Rozhovor s maminkou dítěte… Ona: „Jak to všechno zvládáte?“ Já: „Piju víno.“ Ona: „Vtipálku.“ Já: „Když myslíte.“ Tady nestačí „jen“ láska k práci. Tou láskou se člověk musí každý den snažit vytěsnit vyčerpání, pocity marnosti, nedostatečnosti...a vědět, že se mu to nikdy úplně nepodaří. Naučit se s tím vědomím žít a přijmout fakt, že nechat si do života vstoupit osobu s autismem člověku nastaví zrcadlo a poskytne mu jedinečnou příležitost nahlédnout do vlastního nitra. Je to bolestivé, krásné a výsledkem může být třeba právě tato knížka. Zhltnuto za dva večery, zapito dvěma sklenkami vína. Víno mě zahřálo na chvíli, zážitek z této knihy mě bude hřát u srdce rozhodně déle.... celý text