LanternDream
přečtené 49
Zázračný úklid - pořádek jednou provždy
2015,
Marie Kondo
Já tomu věřím. Věřím, že nepořádek v domácnosti značí chaos v člověku samém. Také nepopírám, že hromadění věcí, které nemají pro člověka skutečnou hodnotu, může být dobrým ukazatelem neschopnosti dotyčného určit si v životě priority. Člověk potřebuje mít čistou hlavu k tomu, aby činil důležitá životní rozhodnutí. Neuspořádaný domov, který působí vizuálně rušivě, ale i pouhá myšlenka (ač ukrytá hluboko uvnitř), že vlastním příliš mnoho věcí, se kterými se dříve nebo později budu muset já nebo moji blízcí vypořádat, často stačí k tomu, abych se zasekla na jednom místě a nedokázala najít svou životní cestu. Nicméně, přestože s touto ideou souzním, odnesla jsem si z knihy i nepříjemné pocity. 1) Autorka se v knize téměř nezmiňuje, kde končí všechny ty věci, které svým klientům pomáhá vytřídit. Bohužel mám pocit, jako by naznačovala, že míří rovnou do odpadků. S tím tedy nesouhlasím. 2) Taktéž jsem se nevyhnula vtíravým myšlenkám, že paní Kondo možná trpí nějakým psychickým onemocněním. Její smýšlení je místy opravdu za hranou toho, co by člověk považoval za normální, a v životě to asi s touto odlišností neměla vždy lehké. Ať už jsou však mé domněnky jakékoli, našla díky tomu nakonec své poslání, svou práci, kterou pomáhá lidem a motivuje je ke změně. Za to jí patří uznání.... celý text
Bajky barda Beedleho
2008,
J. K. Rowling (p)
Krásná knížečka. Čtenář má s touto knihou možnost proniknout hlouběji do světa čar a kouzel, tentokrát se může dozvědět, jaké pohádky zná každý malý čaroděj či čarodějka, jsou-li z kouzelnické rodiny. Vhodné pro zarytého fanouška Harryho Pottera (za kterého se rozhodně pokládám), který si chce "doplnit vzdělání" (komentáře Albuse Brumbála jsou k tomuto účelu velmi prospěšné), ale není třeba být kdovíjak zběhlý ve světě Harryho Pottera, přestože to rozhodně umocní zážitek z knihy. Ne tak velkým fanouškům mohou třeba Brumbálovy komentáře přijít vyčerpávající a nudné. Je v nich totiž množství informací, které bez všelijakých souvislostí mohou pro nezasvěceného čtenáře postrádat význam, a tím pádem i zajímavost. Mně se moc líbily. Nedokážu říci, která bajka mě zaujala nejvíce, možná Fontána příznivé sudby.... celý text
Role člověka
2011,
Kari Hotakainen
Kniha mě přinutila zamyslet se především nad dvěma tématy/rolemi: 1) role zaměstnání a peněz v životě člověka - jejich vliv na lidské (ne)štěstí 2) role řeči a komunikace ve společnosti - její ovládání dokáže člověka vyšvihnout tak vysoko, že najednou neví, co se sebou, její nedostatek člověka naopak výrazným způsobem ze společnosti vyčleňuje Je toho více, ale obě tato témata se vinou knihou jako stuhy, které se navzájem proplétají. Kniha byla dobře stravitelná a příjemně plynula. Konec byl drsný a symbolický (viz 2. bod). ****... celý text
Moje kočka Jugoslávie
2016,
Pajtim Statovci
Těšila jsem se na tuto knihu v sytě růžovém přebalu, ale zároveň jsem se i trochu bála. Začetla jsem se však rychle a plně jsem se ponořila do příběhu dvou hlavních postav, který tak plynul, plný bolesti a osamění. Od rozličných zvyků, které jsou pro nás tak cizí, jasně určených rolí pohlaví v muslimském manželství, osamělosti, násilí, pocitu, že vás nikde nechtějí, ať už jdete kamkoli, až po problémy s navazováním kontaktů a nepochopení okolí, protože nikdo vás neodsuzuje, ale přitom všichni odsuzují "takové, jako jste vy." Ztracená léta kvůli válce, ztracená léta po boku člověka, ztracená možnost žít stejný život jako lidé ve vašem okolí, protože těžko zbavíte všechny předsudků a sebe toho, že procházíte z jiné, naprosto odlišné země. Moje hadí noční můry znovu ožily a alergii na kočky jsem pocítila jako nikdy dříve, ale prášek jsem si nevzala. Autorovi smekám.... celý text
Hlad
1959,
Knut Hamsun (p)
Nikdy mě nic nepřinutilo zamyslet se nad tím, jaké by to bylo, kdybych byla tak chudá, že bych každý den jen přežívala - a pak jsem začala číst Hlad. Jak jsem se dozvěděla, hlavní postava má i období sytosti, ale to autor vynechává, aby ten hlad člověk cítil až do morku kostí. Je to takový deníček chudého a hladového, který to pořád zkouší, protože věří, že bude lépe, přestože je na tom psychicky špatně a jeho nálada je jako na horské dráze. Náhlednutí do fyzického a psychického stavu hladovějícího pro mě bylo hodně děsivé a společně s chladnou atmosférou Kristianie tehdejší doby (dnešní Oslo) vytvořil autor něco opravdu skličujícího. Vždyť ten nebohý muž, kterého Hamsun stvořil (prý si on sám v mládí taky prošel těžkými časy), zkouší každý den něco napsat, aby za to dostal nějaký ten peníz, ale hlad mu v psaní brání - hlad, který nezažene, protože nemá peníze na jídlo - peníze, které nezíská, protože z hladu nic nenapíše...ke konci knihy už mi notně kručelo v břiše.... celý text
Bělidlo
2015,
Tarjei Vesaas
Nad touhle knihou mi zůstával poněkud rozum stát. Postavy mi přišly komické v tom, že dělaly ze všeho neskutečné drama. Nejdřív se tam chlap nedokáže smířit s tím, že je ženatý, takže mladá dívka, která je u něj zaměstnaná a má přítele, je prostě a jednoduše nedostupná. To, že na jejího milého bude zle koukat a představovat si, že mu něco udělá, asi těžko něco změní. Neméně komický byl poprask, jaký dokázal člověk způsobit tím, že vystavil celou tu chásku, která v knize vystupuje, čáranici na zdi, která říká něco ošklivého o jednom z nich. Jejich chování a reakce se mi zdály nepřirozené. Připomnělo mi to základku, kde každá lavice byla plná čáranic typu "Honza Novák smrdí" nebo "Nesnáším Báru Dvořákovou". Postavy se chovaly jak náctiletí, kteří píší vzkazy na zeď, mají před sebou kdovíjaká tajemství, navzájem si vyhrožují a normální komunikace je mezi nimi otřesná. Mezi tím vším se proplétal chudák, který chtěl jen poslední ujištění o tom, že někoho zajímá, než zaklepe bačkorami, ale všechny zajímala jen zeď. Fakt podivná knížka. Jestli z ní však vyplývá nějaké ponaučení, tak je to dle mého názoru to, že lidé by k sobě měli být upřímní a říkat si věci na rovinu. Komunikace je základ a mezi postavami značně hapruje. Za tuhle myšlenku, která je zřejmě podstatou knihy, dávám o hvězdičku navíc.... celý text
Směšné lásky
1970,
Milan Kundera
Už při čtení jsem se musela zamyslet nad tím, jak bych asi knihu vnímala, kdybych byla starší. To samozřejmě nemohu vědět, ale mohu hádat. Nebudu předstírat, že jsem ve svém věku obtěžkána zkušenostmi ze všech možných sfér lidského života, leckdo by tím pádem možná poznamenal, že knize nedokážu rozumět, že se s ní přeci nemohu ztotožnit, když nepochopím myšlenkové pochody zralých žen a mužů. Já však musím ocenit právě to, že jsem (možná kupodivu) tyto myšlenkové pochody pochopila a při čtení (obzvláště u některých povídek) jsem se proto cítila hodně stísněně. Nejvíce nepříjemně na mě zapůsobila povídka Falešný autostop - moje podvědomí si danou situaci totiž určitým způsobem vztáhlo na sebe. Nebezpečnou hravou přetvářkou, která skončila zhnusením a odcizením, uhodil Kundera hřebík na hlavičku. Jde o povídku, která vyvolává nepříjemné uvědomění si toho, že pokud si člověk se zkusmou přetvářkou zahrává a překročí při tom určitou hranici, není již cesty zpět.... celý text