LanternDream
přečtené 49
Z Červenky jsem naprosto unešená, pro mě ZATÍM nejlepší Nesbø. Knihu jsem četla při celodenní cestě autem, odložila jsem ji pokaždé jen když jsme zastavili u benzínky. Dočetla jsem ji druhý den a najednou jsem nevěděla, co dál. Nemesis totiž ještě nemám v knihovničce a na nic jiného než na dalšího Harryho jsem po tomhle neměla chuť. Každopádně mi kniha pořádně zamotala hlavu. Z nějakého důvodu jsem měla husí kůži z toho, jakým způsobem byl děj retrospektivně pojat (propojení hořké minulosti a přítomnosti) a z tématu válečných veteránů. Dále jsem se v jedné z nejsmutnějších částí ("Dovolali jste se do záznamníku...") regulérně rozslzela. Později jsem měla taky párkrát na krajíčku. To se mi často nestává. Kniha byla tedy napínavá od začátku až do konce, obsahovala zajímavé historické informace o Norsku za doby 2. světové války a dojala mě k slzám, patří tudíž mezi ty, na které jen tak nezapomenu.... celý text
Všichni vychvalují Šváby nad Netopýrem, ale po přečtení musím konstatovat, že se mi Netopýr líbil o něco víc, přestože je to pořád nesmírně vyrovnané, Nesbø je prostě třída. Postavy i děj samotný mi zde přišly méně představitelné, cítila jsem méně napětí a emocí, když jsem knihu četla, některé pasáže, které měly působit velmi dramaticky, mě nechaly spíše chladnou, protože jsem si je nedokázala moc dobře představit (zvláště to velké finále jsem si musela přečíst víckrát). Přesto byla kniha čtivá, několikrát jsem změnila názor na to, kdo by mohl být vrah, přičemž jsem si nakonec uvědomila, že to vlastně zas až tak překvapivé nebylo. Zjistila jsem, jak se jmenuje pár čtvrtí v Bangkoku a tak trochu jsem se seznámila s jeho prostředím a stinnými stránkami tamějšího života. Zklamaná nejsem ani v nejmenším. 4/5... celý text
Přestože se jedná o první díl, četla jsem Netopýra až jako druhého - po Pentagramu. Nebudu lhát, bála jsem se zklamání, obzvlášť po přečtení některých zdejších komentářů. Pokusila jsem se je však hodit za hlavu a ponořila jsem se do čtení. Stačilo pár stránek a já jsem se začínala cítit klidnější a klidnější. Děj mě přenesl do Austrálie, každým vláknem svého bytí jsem absorbovala atmosféru Sydney, města, kde jsem nikdy nebyla, přesto jsem ho však vnímala všemi smysly. Poznala jsem mnoho míst a spousty zajímavostí ze země našich protinožců. Nakoukla jsem do australského podsvětí a prožila jsem momenty největšího napětí (autor je nejdřív dávkoval velice odměřeně, aby mě jimi pak zahltil od hlavy až k patě). Od určité části jsem už vyloženě hltala jednu stránku za druhou, protože jsem měla tolik návrhů na vraha, že jsem už prostě potřebovala vědět, kdo to tedy je. Co však oceňuji nejvíce je samotná postava Harryho, do které jsem se vcítila neskutečným způsobem. Moc jsem si ho oblíbila a chci ho lépe poznat. Proto teď Netopýr poletí zpět na čestné místo v mé knihovničce a z poličky mi polezou Švábi. Už se těším. Pět hvězdiček. *****... celý text
Ne před slunce západem
2003,
Johanna Sinisalo
Musím říct, že jsem čekala něco úplně jiného. A myslím si, že nejsem jediná. Přestože název i popis působí magicky, autorka si zahrává s ošemetnými tématy, které mohou člověka uvést do silných rozpaků. Jsou pasáže, které jsem si musela přečíst několikrát za sebou, protože jsem nemohla uvěřit tomu, že se vážně staly. Kniha je plná popisků, abychom si dokázali co nejlépe přestavit, jak ten troll tedy vlastně vypadá. To se jí daří, ale občas už to nutí člověka k netrpělivosti. Je dosti možné, že někteří lidé knihu z důvodu určitých "vztahů" zrovna dvakrát neocení. Nicméně pro ty, kteří jsou připraveni na něco neotřelého a zvláštního, může toto být velmi zajímavé čtení.... celý text
Fakta o Finsku
2009,
Erlend Loe
Moje první od Loeho. Vybrala jsem si ji pro svou lásku k severu - "Norský autor píšící o Finsku? To bude pecka," myslela jsem si. Teď už vím, že jsem si vybrala špatně. Neříkám, že to není originální kniha, ale opravdu jsem nedokázala vystát autorův styl psaní pomocí téměř nepřetržitého proudu myšlenek hlavního hrdiny. Nemohla jsem tuto knihu číst ani trochu unavená nebo vleže, okamžitě mi totiž padala hlava ze sáhodlouhých vět, které skutečně nebraly konce. Při čtení jsem se cítila jako hlavní postava uprostřed plynoucí řeky. Tato postava je však i důvodem, proč dávám této knize dvě hvězdičky. Hrdina totiž působil jako psychicky nevyrovnaný, občas mi ho bylo skoro až líto. Měl hlavu plnou myšlenek, které si nedokázal patřičně urovnat, proto se kniha asi četla tak špatně. Byl zcela paralyzován svou fóbií z vody a ze změn, které symbolizuje. A lidé, kteří se bojí změn, to mají na světě těžké.... celý text
Muž, který miloval Yngveho
2013,
Tore Renberg
Tato kniha mě pohltila. Způsob, jakým vystihla náctiletou rebelii, všechny ty povědomé pocity, touhu vyčlenit se a proti něčemu bojovat, zmatenost, přišlo mi to autentické. Nevadila mi přemíra vulgarity, vlastně ani fakt, že se děj místy trochu vlekl. Brala jsem to jako vyprávění ze života mladého kluka, kolem kterého se zrovna ve světě dělo mnoho zásadních změn, ale které v jeho očích nesahaly ani po kotníky těm, které se právě odehrávaly v něm. Líbily se mi citáty a útržky z textů kapel té doby, které byly na začátku každé kapitoly, musím si je více nastudovat.... celý text
