Kaya77911
přečtené 115
Baneovy kroniky
2021,
Cassandra Clare (p)
Po několika týdnech tu jsem s pětihvězdičkovou knihou a ohromným doporučením. Je ale dost možné, že tento popisek bude zmatený a nesmyslný, protože já jsem z této knihy naprosto odvařená a nevím o čem mluvit dřív. Každopádně Baneovy kroniky obsahují 11 povídek ze života Magnuse Banea (překvapivě). Povídky se tak nějak táhnou z minulosti až do doby Nástrojů smrti a člověk má možnost trochu nakouknout do života této úžasné postavy. Začněme první povídkou - co se doopravdy stalo v Peru. To byla vážně jízda, protože pokud jste četli Nástroje smrti, tak víte, že Magnus má na území Peru zákaz vstupu. V této povídce bylo hned několik důvodů, proč by tomu tak mohlo být. Tak třeba - ten idiot se opil, šlohnul někomu koberec, začal na něm lítat napříč zemí, pak doletěl do pouště a když tam pro něj přišli jeho přátelé řekl jim, že ho tam mají nechat, že prý chce začít nový život jako kaktus a začal po nich metat malé jehličky, které si vyčaroval (pak se nedivte, že se u toho směju nahlas). Další dokonalá povídka byla šestá povídka - Záchrana Rafaela Santiaga. Rafael je upír, který se objevil v Nástrojích smrti a v Rudých svitcích magie. Je to skvělá postava (věčně naštvaný, nepříjemný mrzout, kterého skoro nejde nemít rád). Miluju jeho hlášky, jeho rozhovory s Magnusem a celkově se mi líbí, jak je jako postava napsaný. Desátá povídka byla z doby Nástrojů smrti a byla o Alekově a Magnusově prvním rande. To bych mohla číst pořád a pořád dokola, protože ti dva spolu jsou ta nejlepší věc na planetě. Skoro jsem se cítila blbě, když jsem se u toho usmívala jak trouba, ale nemohla jsem si pomoct. A nakonec bych ráda zmínila poslední povídku, Hlasová pošta Magnuse Banea, což vlastně byly přepsané hlasové zprávy (teda ne hlasové zprávy, ale takové to, jak někomu necháte v telefonu vzkaz, když vám to nezvedá, víte co, ne?), které Magnusovi naposílala Isabela, Simon a Clary, poté co se v jednom díle Nástrojů (myslím, že ve městě ztracených duší) rozešel s Alekem. To bylo skvělý, u toho mě záchvaty smíchu chytaly pořád. Miluju Isabelu, jak Magnusovi vyhrožuje, že mu rozmlátí dveře, nebo že ho zabije, za to, že nechal Aleka, fakt že jo. Ostatní povídky byly samozřejmě taky naprosto dokonalé, ale ty, co jsem vám tu vypsala jsou ten pravý důvod proč si ode mě tato kniha vysloužila 5/5. Bohužel k této knize byste si měli přečíst Nástroje (nejlépe i některé ostatní série), protože stejně jako Tales from the Shadowhunter Academy má v sobě spoustu narážek na jiné série.... celý text
Maková válka
2022,
R. F. Kuang (p)
Na tuto knihu jsem už dřív slyšela a četla hodně lákající recenze, takže jsem měla hodně vysoká očekávání, ale ta kniha mě tak moc překvapila! Bylo to dokonalé. Abych mohla o této knize mluvit, musím nejdřív říct o čem je. Na to tu bohužel nemám místo, takže si přečtěte anotaci. Ale ve zkratce: sledujeme příběh válečného sirotka Runin, kterou její adoptivní rodina chtěla provdat za bohatého, starého a zlého chlápka, ale Rin se rozhodne, že to se teda nestane a pokusí se dostat na nejprestižnější vojenskou akademii v zemi. První věc, o které bych chtěla mluvit bylo, jak se Rin připravovala. Ona se připravovala téměř pořád - v noci, ve volném čase, když pracovala v obchodě,… Když už si říkala, že nemá šanci, opakovala si, jak bude její život hrozný, až se provdá a když už ani to nepomáhalo, začala si na ruce kapat horký vosk, aby ji ta bolest probrala. To bylo strašně krásně napsané, protože když to čtete, tak je vám jasné, že to není úplně správně, ale zase si uvědomujete, že jí nic jiného nezbývalo. Rin se na tu školu dostane (to není spoiler), ale tam to pokračuje, protože kdyby nezvládala tu látku, tak ji vyrazí. Moc se mi líbilo, jak byl popsán její studentský život - chytne vás to a v některých věcech se i sami najdete. Navíc Rin se tam kromě bojových strategií učila ovládat druh magie: šamanismus. To bylo taky doko, protože když jste šaman, tak to znamená, že umíte přivolat boha (třeba ohnivého - Fénixe), ale jednoho dne se nevyhnutelně zblázníte. V druhé půlce knihy se všechno mění, protože začíná třetí Poppy war a to je teprve něco. Rin je poslána do různých koutů své země a když je v jednu chvíli poslána do města, kam útočí nepřátelé, potkává tam své bývalé spolužáky. Kamarády, ale i ty, které nesnášela. A tam jim právě dochází, jak hloupé byly jejich spory a problémy, že teď spolu už nesoupeří, ale musí si pomáhat a to byl pro mě asi nejsilnější moment knihy. No a pak je tu samotný popis války. To byl takový masakr!! Tomu se nevyrovná ani.. co já vim, Nikdynoc? Devátý spolek? Ty válečné zločiny, co tam nepřátelé páchali, to byly tak nelidské zrůdnosti, že jsem si občas říkala, jak můžou být lidi tak zlí?? Kniha je inspirovaná Čínsko-Japonskou válkou, konkrétně jedna část je inspirovaná Nankingským masakrem, což je skutečná událost.... celý text
Kletba vítězů
2018,
Marie Rutkoski
Konečně jsem dočetla Kletbu vítězů. A nejsem spokojená. Kletba vítězů je kniha, odehrávající se ve vymyšleném světě, kde hlavní roli hraje vaše vystupování ve společnosti a dvorské drby. Magii a nadpřirozené bytosti tu nenajdete, zato se vám dostane středověkého, poválečného prostředí, kde se obchoduje s otroky. Ten nápad (otroci) mě zaujal, protože jsem asi ještě nečetla knihu, kde by to bylo to „hlavní téma”. Ale… čekala jsem něco jiného. Něco lepšího. Tady byl otrok kdokoli, kdo sloužil. A bylo jedno, jestli to byl dělník na stavbě, komorná, nebo vrchní kuchař - všechno to byli otroci. Mohli si chodit kam chtějí, dělat co chtějí (víceméně) a kdyby autorka vyloženě neřekla kdo je otrok a kdo ne, tak to podle chování nepoznáte. Dále jsem měla problém s postavami. Tady byli všichni tak hrozně hloupí. Hlavní hrdinka je tady popisována jako chytrá, baví ji strategie a vymýšlí geniální plány. A jako.. ne. Ona je naprosto průměrně inteligentní. To ostatní jsou blbci. Já si nemůžu pomoct, na mě to prostě působí, jako když autorka chtěla hlavní hrdinku udělat vychytralou, ale nevěděla jak, proto z ostatních udělala hlupáky, mezi kterými Krestel (tak se jmenuje hlavní hrdinka) vynikne. Bylo mi naprosto jasné, jak ze skoro každé situace Krestel vyvázne a ještě mě napadalo pět dalších způsobů, jak problém vyřešit jinak (překvapilo mě snad jen to, jak ta kniha mohla být tolik jednoduchá). Každý krok byl předvídatelný (a teď nemluvím jen o hlavní hrdince, ale o celé knize). Žádná z postav mi nepřirostla k srdci a bylo mi úplně jedno, jak to s nimi dopadne. Posledních 50 stránek jsem skoro ani nemohla dočíst a vůbec mě to nebavilo.... celý text
Víš, že tě miluju?
2017,
Estelle Maskame
Drobné spoilery! Na Víš, že tě miluju? jsem četla/slyšela spoustu recenzí a většina nebyla zrovna kladná. Měla jsem proto hodně nízká očekávání. Máte tady hlavní hrdinku Eden, která je prezentovaná jako úplný svatoušek. Ona je hubená, hezká, chytrá a prostě úžasná. Podle mě je to však rozmazlený fracek. Ta holka jede na osm týdnů ke svému tátovi to L.A. (což, jak se tady můžete dočíst je to nejkrásnější a nejlepší místo pod Sluncem), který ji a její mamku před třemi lety opustil a ozval se jim až teď, kdy Eden pozval na prázdniny k sobě. Jediné co Eden dělá je, že mu celou dobu dává najevo, jak ji otravuje a jak jím pohrdá. Já chápu, že je naštvaná, ale tak proč tam teda jela?? Bohužel Eden je tak nepříjemná a pokrytecká ke všem, ale i tak ji mají skoro všichni rádi, protože ona je přece ta dokonalá :(. Další důležitá postava je Edenin nevlastní bratr Tyler. On má trauma z dětství, což je vážné téma a mělo by se o něm mluvit, ale rozhodně ne způsobem, jako je v této knize. Tylerovi je sedmnáct. Kouří, utíká z domu, bere drogy, opíjí se do němoty, řídí pod vlivem a není schopen ovládat své emoce. Takový člověk fakt není ve stavu, kdy by si jen tak mohl chodit na večírky. Takový člověk by měl navštěvovat terapie a chodit na odvykačky. Jeho mamka mu samozřejmě nic neřekne, protože to, že má trauma z dětství ho přece ospravedlňuje a nesmí se na něj bylo moc přísný, že? Houby, to prostě není správně a nejhorší je, že se všichni tváří, že je to naprosto v pohodě. Jediné, co bylo dobré je to, že Estelle umí psát. Četlo se to samo a rychle. To však nic nemění na tom, že to bylo absolutně o ničem. Jediné, co se tu dělo bylo to, že se pořádaly večírky, připravovalo se na večírky, jezdilo se na večírky a jezdilo se z večírků. Přesto to však nebylo až tak moc zlé, jak jsem se obávala. Vlastně to i malilinko předčilo má očekávání. Dávám 2,5* a knihu nedoporučuju, protože to, jak tady byla romantická linka a vlastně všechno, co se tu dělo fakt není správný příklad ani něco, co bych chtěla prožít.... celý text
Rudé svitky magie
2020,
Cassandra Clare (p)
Ty jo, už tady asi 15 minut sedím a nevim co napsat.. Jsem si jistá, že drtivá většina z vás, která četla cokoli od Cassie, kde se objevil Magnus, nebo Alek, tak mi dají za pravdu, když řeknu, že to je úžasná dvojka (nechci říkat nejlepší, protože Cassandru zatím nemám tolik načtenou, takže třeba jsou tam i větší zlatíčka). Taky si myslím, že ti dva jsou jeden z hlavních důvodů, proč si pak přečtete tuto knihu. Na začátek bych ráda řekla, že je to teda zase fantasy, odehrávající se v Evropě (ne jen na jednom místě) a odehrává se to těsně po Nástrojích smrti, takže kolem roku 2008 (asi? Nástroje smrti jsem stále nečetla a lituju toho čím dál, tím víc, ale mám doma Město z kostí, takže nebojte, všechno bude). Pokud jste od Cassie už něco četli, tak víte, že tam je akce a romantiky spousta. Tady mi přišlo, že se autorka snaží dát větší důraz na tu romantickou linku mezi Magnusem a Alekem. To si myslím, že bylo povedené a že hodně lidem se to bude líbit, i když tam teda není nějaká pořádná chemie. Příběh se samozřejmě rozjede už na začátku, autorka se s ničím nemaže, což většina z vás určitě taky bude brát jako velké plus. Ale v knize se docela dost odkazuje na Nástroje smrti. Není to tak, že byste to nepochopili, když jste si je nepřečetli, ale za mě je škoda si je nepřečíst, protože já jsem je nečetla a zdá se mi, jako bych o něco ohromného přišla a taky jsem si to tím trochu vyzradila. Na konci samozřejmě nechyběl pořádný zvrat, takže si radši rovnou přichystejte i další díl! Co se mě týče, tak mně se to moc líbilo a myslím, že Cassandru Clare by mělo číst více lidí, protože ona umí psát. Magnus a Alek byli báječní. Akorát mi přišlo, že Magnus tady už není TEN Magnus, jako v Temných lstích, nebo Pekelných strojích, ale spíš se snažil, aby mu to s Alekem fungovalo a to bylo fakt roztomilé (konečně ti dva dostali více prostoru)! Já teda můžu jen doporučit a moc se těším na Ztracenou bílou knihu.... celý text
Ctnosti králů
2017,
Ken Liu
Ctnosti králů se odehrávají ve vymyšleném světě, který je do jisté míry inspirován Čínou někdy asi ve středověku (bohužel nejsem schopna určit konkrétněji). O knize se můžete dočíst, že se jedná o epické fantasy, což mně popravdě nic neřekne, protože z tohoto odvětví moc načteno nemám, čili ani nemám s čím porovnávat. Každopádně už od začátku vám autor předvádí komplikovaný a propracovaný svět a spoustu postav. To by mohlo většinu čtenářů odradit, protože kniha má díky tomu dlouhý a docela matoucí úvod. A tak je to po celou dobu - autor na začátek kapitoly střelí novou postavu a to jenom proto, aby ji na jejím konci zabil, zatímco se stane něco, co bude mít později dopad na vývoj celého příběhu. To je taky důvod proč se na příběh musíte soustředit a mnohokrát i zapojit mozek, aby vám došlo co se vlastně děje. Politikaření a vojenská strategie - to není pro každého a v Ctnostech králů je to prosím pěkně ústřední téma. Do toho se však tu a tam objeví akční scéna, která musím uznat je dost epický napsaná! Autor tady pracuje s tématem „touha po moci” a to se za mě taky povedlo. Ukazuje, jak tato touha mění lidi, vznikají války, které ničí přátelství a životy a ukazuje to tady poměrně drsně a realisticky (nedůvěra, strach, zbabělost, zrada, vychytralost, ale najdou se i dobré věci, jako přátelství, láska, obětavost, nebo vytrvalost). Myslím si však, že ne každý si zde přijde na své, protože kniha plyne pomalu, autor nevytváří napětí, kterého si všimnete na první pohled, takže milovníci akce a rychlého děje asi nebudou nadšeni. Kniha vám dá pravděpodobně zabrat, strávíte nad ni nějaký ten čas a rozhodně si ani váš mozek moc neodpočine. Já musím říct, že mě kniha nějak neohromila, jednoduše to není můj šálek čaje, ale i tak si myslím, že by zasloužila víc pozornosti a taky jako plus beru, že navzdory tomu, že je to první díl série, lze číst jako standalone. Doporučila bych těm, co se líbilo Převorství u pomerančovníku, nebo mají chuť na něco složitějšího.... celý text
Mechanický anděl
2015,
Cassandra Clare (p)
Od Cassandry Clare jsem četla už Temné lsti a musím říct, že to se mi líbilo o trochu více, i když je samozřejmé, že když Mechanický anděl je teprve první díl série (a první kniha ze ságy o lovcích stínů, myslím) tak se to ještě rozjede. Co se mi vážně líbilo bylo prostředí starého, temného a upršeného Londýna. Temné bojovné scény, odehrávající se v chladných uličkách tohoto města byly naprosto dokonalé. Příběh se rychle rozjede, ale mě dělalo trochu problém se začíst, protože mám pořád plnou hlavu The Poppy war. I tak se mi to však rychle zalíbilo. To, s čím jsem měla menší problém byly postavy. Hlavní hrdinka - Tessa - mi chvilkami přišla skvělá a jindy mě zase hrozně vytáčela. Will na tom byl dost podobně, protože na něm je strašně vidět, že byl prostě napsaný tak, aby se líbil a myslím, že ho skoro každý, kdo knihu četl má rád. Já to samozřejmě chápu, protože i já jsem si říkala že bude boží už když se tam objevil. A jako on byl boží, akorát se občas choval absolutně nesmyslně a otravně. Samozřejmě neříkám, že ho nemám ráda. A pak tu byl ještě Jem, což byl tak trochu tahoun celého příběhu. Nebo alespoň mě to díky němu bavilo daleko více. Taky se tu objevil Magnus, což je moje láska z Temných lstí, ale ten tu tolik nehrál (takže já jenom doufám, že v dalších dílech bude více). Co se samotného příběhu týče, ten byl hodně dobře zpracovaný a promyšlený. Jak jsem už říkala, rozjelo se to hned a svižné tempo si to udrželo až do poslední stránky (teda až na pár míst, kde se vysvětlovalo kdo jsou lovci stínů atd., protože to jsou věci, co už znám z Temných lstí). Celkově bohužel nemůžu říct, že bych z toho byla úplně odvařená, ale zase mě to ani nezklamalo a do dalších dílů se samozřejmě chci pustit, ale doufám, že Magnus už tam bude hrát více.... celý text
Milosrdná vrána
2021,
Margaret Owen
Já jsem měla poměrně nízká očekávání, ale ta byla víceméně předčena. Začněme postavami. Fie byla popravdě docela fajn hrdinka, alespoň první dvě části, ale k tomu se dostaneme. Tavin byl samozřejmě nejlepší, tam není co řešit a Jasimir mi přišel strašně zbytečný.. jako jo, pro příběh byl podstatný, ale jeho charakter autorka docela odflákla a byl strašně nezajímavý :/ Svět a celkově nápad s kastami byl super, ale bylo to tak zmateně popsané, že jsem musela snad každou druhou stránku listovat na začátek k tomu seznamu, abych se v tom úplně neztratila. Kromě toho tam chyběl popis míst a postav, takže jsem neměla nejmenší představu jak to tam vypadá a když už jsem si nějakou představu udělala, autorka tam střelila něco, co mou představu totálně zničilo. Kniha je rozdělena na tři části, přičemž první část byla hodně dobrá, je pravda, že tam dost věcí nebylo úplně vysvětlených (jak fungují kasty, jak funguje magie se zuby). To mi trochu vadilo, ale i tak mě první část bavila. Druhá část byla taky docela fajn, ale už mě to tolik nebavilo a třetí část to celé zabila a měla jsem problém to dočíst. LGBT linku v knihách většinou uvítám, ale tady mi to přišlo zcela zbytečné. Autorka si nejspíš na poslední chvíli řekla ,,Ups, nemám tam LGBT linku! Tak z prince uděláme gaye a z Tavina bisexuála, celou knihu to nebudu řešit, ale hlavní je, že je tam mám." Takhle to nefunguje. Když to tam není potřeba, nemělo by se to tam dávat, ne cpát to čtenářům pod nos zbytečně. Za mě je to lehce podprůměrná kniha, která neurazí, ale jestli jste to míjeli doteď, rozhodně to nemusíte napravovat :))... celý text
Královna povětří a temnoty
2019,
Cassandra Clare (p)
Do Královny povětří a temnoty jsem sem musela pustit hned po dočtení Pána stínů. Popravdě je to nejslabší díl ze série, ale i tak to je hodně dobrá kniha. Bylo tu docela dost míst, kde jsem se nudila, nebo mě tolik nebavily, ale naštěstí akce převládala :D Emma mě tu štvala trochu více než v předchozích dílech a Julián byl podle mě strašně nezajímavý, ale i tak jsem je měla ráda. Celkem.. Top postava je pro mě pořád Tibo a Magnus (možná si kvůli němu přečtu i Rudé svitky magie a Nástroje smrti). Bohužel Cristina, kterou jsem měla v předchozích dílech skoro nejradši se začala chovat hrozně otravně. Vždy, když byla třeba s Emmou, nebo Diegem, tak pohoda, jakmile se ale na scéně objevil Mark, nebo Kieran, nebo hůř: oba najednou, stala se z ní pitomá husička :(. Marka a Kierana mám ráda, ale Cristina mezi nima prostě nemá co dělat. Když už jsem tady zmínila toho Kierana, tak bych ráda řekla, že jeho mluva a způsob vyjadřování je jedna z nejlepších věcí na této sérii. Nekecám, mně se to fakt strašně líbí, navíc je to někdy i vtipné jak on něco řekne a ostatní ,,vážně tak mluví?? '' :D Jinak všechny romantické linky, co se tu řešily (a že jich bylo hodně!) byly super, i když ne se všema to dopadlo tak, jak jsem si to vysnila... Na 5* to není, protože Pán stínů je za mě o trochu lepší, ale i tak se mi série moc líbila a od CC si určitě přečtu ještě něco :) Spoiler! Strašně mě nebavila část co se odehrávala v Thule.. I když to bylo důležité a i když je to celé jenom vymyšlené, tak mi vadí, že tam u nich někde existuje svět, kde z Blackthornů přežila jenom Livy. A taky mě malinko vytočilo jak to dopadlo s Kitem a Tibem, protože je shipuju už od chvíle, kdy Tibo držel Kitovi nůž pod krkem!!... celý text