VeDny přečtené 110

Vláda vlků 2021, Leigh Bardugo

Výborné. Bardugo mě znovu dostala svým vypravěčstvím. Vše plyne velmi rychle, vysvětluje se hromada věcí, občas se sice děj otírá o koncepty, které jsou ve fantasy trochu ošemetné, ale já to beru a chci víc. V předchozích sériích mě Zoja moc neuhranula, měla jsem ji za padoucha, ale teď ji beru za jednu z nejlepších postav - je vtipná, je ostrá, ale pořád velmi lidská. To se dá říct vlastně o všech postavách, všem je přiřknuta jakási aura výjimečnosti a náznak dokonalosti, ale Bardugo je opřede takovým množstvím uvěřitelnosti a lidskosti, že si toho skoro nevšimnete. "Svět se může rozpadat, a Nikolaj Lantsov bude jednou rukou přidržovat strop a druhou si smetat smítko z klopy, zatímco se bude všechno obracet v trosky." "Nechť psi vyrazí na lov. Nebojím se smrti, neboť jsem ji nařídil." "Zasmála se, znělo to, jako když chřestí kosti v šálku věštce, připravené se vysypat a zvěstovat jen neštěstí."... celý text

Zjizvený král 2019, Leigh Bardugo

Měla jsem obavu, že mě celá duologie postavená na vedlejší postavě nebude bavit, že mi budou hlavní postavy příliš chybět. Ovšem hned po začtení mi bylo jasné, že jsem byla vedle. Nové postavy mi přirostly k srdci od první kapitoly. Bardugo má úžasnou schopnost popisovat vše s lehkostí a nenásilně poeticky, hraje si se slovy a vyhýbá se kýči. Používá neotřelá a přirozená přirovnání, která jev popíšou tak dokonale, že jsem si říkala "páni, jak je možné, že se to nepoužívá běžně". Jediné, co u jejího stylu nedokážu dostatečně ocenit je střídání dějových linek. Člověk dočte akční kapitolu s naprosto neskutečným cliffhangerem a následuje kapitola s Ninou, která se zdlouhavě souží. Člověka to láká přeskakovat stránky. Tak či onak, příběh byl detailně promyšlený, objevovalo se množství zápletek, záhad, zvratů, ale vše bylo naservírováno s takovou přirozeností, že jsem si ani nevšimla, kdy se to vlastně všechno rozuzlilo. Musím vyzdvihnout pár vět, které jsem si poznačila: "věčně poraženecké chování mu dodávalo výraz ubývající svíčky" "Adrik byl zkormoucený bouřkový mrak, příliš ztýraný, než aby se vypršel" "Bouře ožila prudce jako člověk, který se probere ze zlého snu"... celý text

Grónské mýty a pověsti 2007, Knud Rasmussen

Ke koupi mě vesměs přesvědčil komentář níže od Anie.M. Za to moc děkuji. Knížka je velmi kvalitně zpracovaná, ilustrace jsou netradiční a se zobrazováním výjevů se moc nepářou, ale já jsem se u nich velmi pobavila. Příběhy samotné jsem očekávala v podobném duchu jako ty řecké - že budou mít nějaký počátek, zápletku a rozuzlení a třeba objevím nějakou hloubku... ovšem to jsem se spletla. Příběhy šly rovnou k věci, žádné velké úvody, krátké oznamovací věty, bez emocí, občas se objevovaly informace poměrně náhodného charakteru, které s dějem příliš nesouvisely. Motivy byly často až bizarně brutální, velmi často se objevoval incest, vražda, děsivý sex. (nebo všechno dohromady viz příběh matky, která pro syna vybrala svou dceru za manželku, kterou následně sama zneuctila údem vyrobeným z kajaku...hm) Příběhy jsme si ve skupině předčítali a hodně jsme se nasmáli, přestože teda byly často dost brutální. Rozhodně doporučuji!... celý text

Encyklopedie antiky 1973, Ludvík Svoboda

Výborná encyklopedie, jen už trochu starší, nové vydání by jí prospělo. Každopádně obsahově nepřekonatelný zdroj, orientace velmi jednoduchá.

Sonety 2017, William Shakespeare

Od sonetů jsem asi trochu naivně čekala něco víc, doufala jsem v trochu rozmanitější pohledy, když už ne motivy. Úvodní sonety o plození potomků mě většinově bavily, pozdější opěvování lásky už jsem si musela dávkovat, to na mě bylo přeslazené a příliš úpěnlivé. Závěrečné sonety mi připadaly krapet temnější, což jsem ocenila, přesto už jsem byla tak přesycena opakováním motivů v každém sonetu, že jsem si čtení příliš neužila. Sám Shakespeare v sonetu 76 píše: ...Proč píšu o jednom jediném stále znova a dávám myšlenkám týž dávno známý šat,... Na druhou stranu, úmorné opakování občas prorazily zajímavé myšlenky a nádherné verše: ... Ale co krásného na světě nemá stín?... ... Váš pomník je můj verš, jejž budou pročítati oči těch, kteří jsou přikryti dosud tmou, a tak vám jazyky budoucích život vrátí. ... ...A jestli spatříte jedenkrát tato slova (to ze mne bude už možná jen prach a zem) ani mé jméno pak nevyslovujte znova a nechte láskou svou skončit s mým životem ... ...A Dobro, dojatě otročí Zlu - ... Oblíbila jsem si sonety: 14, 18, 22, 27, 43, 59, 65, 66, 71, 74, 76, 81,92, 127, 129, 130.... celý text

Maryša 2004, Vilém Mrštík

„Bude to život k utopení.“ Četlo se velmi svižně. Člověk si ani neumí představit, jaká bezmoc to musela být, přesto je chování hlavních postav beze zbytku uvěřitelné a do jisté míry pochopitelné. Občas se v současné literatuře a hlavně ve filmech setkávám se smutkem tak okatě vyjadřovaným - kvílení, pláč, trhání vlasů -, že tohle tiché soužení mělo násobně větší sílu a jako čtenáře mě úplně pohltilo.... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

RUR jsem nikdy neměla potřebu číst, kdesi jsem nabyla dojmu, že by mě to nemohlo bavit. Když jsem ale v knihkupectví zalistovala, došlo mi, jaký je to poklad. Krátké, svižné a čtivé dílo. Uvědomila jsem si, že je to takový původní koncept Westworld...akorát před sto lety. Seriál, který je dnes považován za moderní, nápaditý a neotřelý, je jednou velkou paralelou RUR. Nejvíc ve mně rezonuje věta: „Inu lidi, já bych hned začal znovu. Hodně jednoduše, starozákonně, po pastýřsku - -Děti, to by bylo něco pro mne. Ten klid, ten vzduch..."... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Přiznávám, že kniha mě nalákala na krásné ilustrace a kvalitní zpracování, srdíčko bibliofila zaplesalo. První rozhovor se ve vyčerpávajících detailech zabýval vzdělávacím systémem, ovšem já se nemohla odtrhnout a přečetla jsem pět rozhovorů najednou. Rozhovor o drogách a nočním životě mi přišel nejbizarnější, nejvíc mě šokoval. Ovšem i ostatní byly velmi silné a příběhy o nekončícím hladu, bídě, útlaku a strachu mě nutily naprosto nekompromisně přehodnotit vlastní banální problémy. Kniha je velmi čtivě napsaná, otázky jsou voleny zajímavě a erudovaně. Výběr sedmi lidí určitě nemůže vystihnout plně celou společnost, ale výběr byl tak rozmanitý, že jsme nahlédli do mnoha různých problematik, společenských vrstev i období, což je na 250 stran textu opravdu výkon.... celý text

Typokniha: Průvodce tvorbou tiskovin 2020, Filip Blažek

V rámci studia grafického designu a typografie jsem nasbírala mnoho knih, které se snažily o podobný obsah, ovšem Typokniha je mezi nimi králem. Je tam naprosto všechno, co člověk může potřebovat k vytvoření knihy, od úplného začátku až po konec. Ostatní tituly, které vlastním, jsou poněkud strohé, neúplné nebo příliš jednostranně zaměřené. Samozřejmě pro ostřílené grafiky a typografy nemusí být kniha dostačující, ale jako student jsem ji velmi ocenila. Navíc jsou informace podávány čtivě, postupně a přátelsky - autor nepředpokládá, že víte všechno, a tak tedy trpělivě vysvětluje a odkazuje na jednotlivé pojmy, kdykoli se objeví. Také jsem měla dojem, že informace mají přidanou hodnotu tím, že autor čerpá z vlastní zkušenosti a doporučuje konkrétní hodnoty, weby a nástroje, zabývá se i licencemi atp.... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Jsem zmatená a zklamaná. Většina obsahu je seskládaná z řečnických otázek, neurčitých zvolání a vnitřního blábolení Ilan. Těch tajemství a záhad se nakupilo ještě více, různě se navzájem rozvíjejí a doplňují, což vzhledem k tomu, že nemáme skoro žádné odpovědi, jenom dodalo na zmatečnosti celému ději. Ilaniny nekonečné myšlenkové náznaky tomu nijak nepomohly. Někdy v polovině knihy jsem se dočetla, že autorce se rozepsaná kniha smazala a musela to psát znovu... a je to cítit v každé větě, přišlo mi, že autorka už neměla potřebu hrát si se slovy a s dějem, takže používala neurčité "to" úplně všude. Nepřišlo mi, že by kniha byla napsána zapáleně a s láskou, jako jsem to vnímala u prvního dílu. Postavy ploché, protivné. Myšlenky nerozvinuté, vztahy udušené a zanedbané, mytologie světa místy děravá (jak na ni Ilan došla... také trochu krkolomné). Vzhledem k tomu, kolik času a stran se věnovalo mytologii, světu v podzemí a záhadám, tak jsem se paradoxně nic pořádného nedozvěděli. Byla jsem zpočátku ráda, že se vytěsnil takový ten "romantický" nádech a náznak ze vztahu kapitána a Ilan, no, ale pak se to vrátilo a mně to připadá divné. Nebylo by na škodu, kdyby se jejich vztah více posunul do kategorie dcera-otec. Další díly si přečtu, protože mě zajímá, jak z toho autorka vybruslí, ale také se mi svět sklenářů líbí. Sice ty záhady, mytologie a finální pompéznost a osudovost nic moc, ale svět má potenciál.... celý text

Pes baskervillský 2021, Arthur Conan Doyle

Dlouho jsem odkládala, ale nakonec přečteno za dva večery. Prostředí blat, ponurých vršků a téměř vybydleného zámku mi učarovalo, stejně jako styl vypravování, který měl opravdu rychlý spád a nezabředával do zbytečností. Už jen z popisu první smrti jsem měla husí kůži, autor uhodil na mé nevětší noční můry. Příběh pěkně zamotaný, ve finále přehledně rozpředen. Akorát vydání od XYZ typograficky zklamalo. Některé kapitoly (s dopisy a deníkovými záznamy) byly nasázeny tak špatně, že se rychlost mého čtení značně zbrzdila, stejně tak upadala pozornost, nehledě na typografické chyby. Takže za sebe tohle jedno konkrétní nemůžu doporučit. Jinak příběh od Doyla to byl můj první a ten plně doporučuji.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Kraťounká klasika. Už na prvních stránkách mě naprosto ohromil Steinbeckův um popisovat krajinu v nezvyklých, ale důležitých detailech, a s výraznou atmosférou. Děj zbytečně nezabředával do minulosti či budoucnosti; nepopisoval pocity, ale ukazoval; naznačoval zřejmě (ale ne prvoplánově). Příběh je tak známý, že asi konec málokoho překvapí, přesto mě silně dojal. Úžasné mi přišlo setkání se Slimem - popis jeho vzhledu, chování a působení. Často narážím na popisy "dokonalých postav", ale většinou jenom protočím oči a raději se nad tím ani nepozastavuji. Tady jsem tomu věřila. Jedinou nepříjemností bylo, že jsem četla vydání z roku 1965, kde se hlavní postavy jmenovaly Jiří a Lenda...počeštění mi v americkém díle, kde je zbytek postav a míst pojmenován anglicky (Curly, Slim,...), nedává moc smysl. Přikládám odstavec, který mě okouzlil: „Večer parného dne rozehrál to větříkem mezi listím. Stín na kopcích lezl do výšky. Na nánosech písku seděli králíci, nehnutě, jako šedé valouny opracované sochařem. A tu se ve směru od státní silnice v chrastivém listí platanů ozvaly kroky. Králíci se tiše rozpelášili do úkrytů. Volavka stojící na svých chůdách zatloukla křídly, aby se vznesla, a nemotorně namířila po proudu řeky. Všechen život tu na chvíli vymřel, když se na pěšině, tam kde ústila ve volné prostranství u zelené tůňky, vynořili dva lidé.“... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

V úvodu, kde se všech deset postav poprvé ukazovalo čtenáři s nějakými atributy a vlastnostmi, jsem si říkala, že to snad nedočtu, jestli to v tomhle stylu bude pokračovat. Ale pak se dostali na ostrov a už to jelo. Naivně jsem myslela, že knížka z třicátých let mě nemůže postrašit, to jsem byla dost vedle, naopak dokonale přesně mířila na mé běžné obavy a stihomamy. Vraha jsem hledala každou chvíli v někom jiném a nakonec jsem byla velmi překvapená. Přiznávám, že v postavách jsem se za celou knihu nebyla schopna zorientovat. Vlastně až poslední stránky mi v tom udělaly jasno, ale to přičítám spíše tomu, že jsem si v půlce knihy udělala několikaměsíční pauzu. :) Pokud jste od autorky ještě nic nečetli, tohle vás určitě nezklame.... celý text

Grafický design - formát 2011, Gavin Ambrose

Já jsem teda trochu zklamaná. Našla jsem naštěstí pár stránek, kde byl pěkný přehled druhů papírů či vazeb. Vzadu je poměrně příjemný slovníček pojmů. Zbytek je ale jeden velký chaos. Knížka staví hlavně na inspiračních zdrojích a ukázkách zahraničních prací, což není to, co jsem zrovna hledala. Na druhou stranu se snaží i o nějaké osvětlení základních formátů a postupů, kterým je ovšem věnováno naprosté minimum a vysvětlení je vesměs vágní. Rozhodně se o knížku při realizaci projektu nedá naplno opřít, je třeba dohledat si informace jinde. Jako zdroj inspirace super, jako naučná literatura a pomocník při realizaci zklamání.... celý text

Slavík a růže 1919, Oscar Wilde

Vydání z roku 1919 má neskutečné kouzlo - papír, imitace kůže, text není strojový, ale podle ručně psané předlohy, dokonce je jedna stránka ručně vybarvená. Kultura knihy byla tehdy úplně jiná. Takový nádech pokladu dodal příběhu ještě větší osobitost. Když jsem byla dítě a paní učitelka nám tuto pohádku četla, vím, že mě konec hodně zasáhl a dodnes si pamatuji, jak se ve mně něco hnulo.... celý text

Harry Potter a relikvie smrti 2008, J. K. Rowling (p)

Už od prvních dílů mě myšlenky a úvahy autorky neskonale fascinují. Její svět je na první i druhý pohled do detailu vymazlený, jednotlivé postupné informace se slévají v jeden logický celek a to já velmi oceňuji. Přiznávám však, že celé hledání a putování na mě bylo krapet dlouhé, ale na druhou stranu během toho sršely nové a nové informace o kouzelnickém světě, které se v předchozích dílech ani nenakously. Celou knihu jsem taky porovnávala s filmem, který byl sice nehorázně okleštěný o informace a různá spojení (pochopitelně), ale za mě filmové finále jednoznačně vyhrálo - bylo přehlednější, logičtější a hlavně bez toho patosu, kdy v knize Harry na Voldyho pokřikuje svá moudra, zatímco všichni v úžasu přihlížejí...ve filmu to prostě bylo čisté a přirozené. Bez fanfáry. Na druhou stranu jsem z knihy lépe pochopila, jak se věci měly, za jakým účelem se děly. Třeba celá ta věc s hadem ukrytým v těle stařeny. Z filmu jsem to nepobrala tak jasně jako v knize - film naznačil jenom to, že z ní had vylezl, byla to léčka, zatímco kniha tomu dala trochu víc než jenom nálepku NEBEZPEČÍ a AKCE. Nakonec jenom doporučím nová vydání s krásným přebalem - knihy se výrazně lépe čtou, typograficky i technicky jsou mnohem lepší než vydání předešlá (příjemný font, širší strany, kniha drží pěkně otevřená).... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Čtu si komentáře ke všem dílům a baví mě sledovat, jak každý preferuje jiný díl. Osobně jsem přečetla sérii na jeden zátah během tří dnů a nejsem si tedy jistá, čím jednotlivé knihy skončily a začaly, pro mě to byl ucelený skvělý zážitek a už teď vím, že si knihy vyskládám do knihovny a jednou se k nim vrátím. V tomto dílu mi přišlo zajímavé, že Alina tak vrtkavě těkala mezi třemi muži, aniž by to sama byla schopna pochopit. Pokud čtenář četl kvůli citovému napětí, musel z toho být nadšený, protože s každou kapitolou jsem myslela, že už se fakt pro jednoho rozhodla...minimálně tak udržela v pozoru fanouškovské základny každého z nich. Začátek v podzemí byl utrpení, prozření ohledně třetího umocňovače jsem téměř nestihla vstřebat, ale popis světa, chování postav a dějové zvraty to všechno v dobrém přebily - jelikož jsem četla dříve Šest vran, věděla jsem, že Vrása zmizne a ještě se objevila informace o tom, co se s Alinou stalo- což nakonec bylo osmkrát jinak, čili jsem byla pořád napnutá. Za mě skvělý zážitek, snad jen škoda, že knihy nejsou třikrát tak dlouhé. :)... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

Výborná kniha. Celou sérii jsem dočetla za tři dny, což je u mě asi rekord. Knihy jsou neskutečně čtivé, svět je zajímavý a neotřelý s detaily, které nadchnou, zvraty skutečně a upřímně překvapují (samozřejmě ne všechny, ale úctyhodné množství, které u YA nebývá zvykem). Postav je čím dál víc, jedna lepší jak druhá. Nová hlavní postava korzára se mi asi zamlouvá nejvíc, jednoduše mě baví, že do ponurosti a bezvýchodnosti vnáší svěží vítr a optimismus. Jelikož jsou teď kolem Aliny tři mocní muži, kteří o ni projevují jakýsi zájem, moc se mi líbí, že z ní nejsou odvaření kvůli jejím dlouhým řasám a vosímu pasu, ty jejich různé důvody tomu dodávají na věrohodnosti, autorka se tak vyhnula klasickému klišé, kdy po hlavní postavě rázem všichni touží, aniž by k tomu byl jiný důvod než to, že je to postava hlavní. Dokonce i tu část se světicí rozehrála autorka dobře, hlavní hrdinka je tedy vyvolená a nepostradatelná, ale není to napsáno tak pateticky, jak se občas jiným podaří. Navíc je kniha napsána krásným jazykem, což navzdory neskutečnému počtu chyb ze strany překladatelů, velmi oceňuji.... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Knihu jsem četla až po přečtení Šesti vran a po shlédnutí seriálu. Věděla jsem tedy, co mě čeká a v hlavě se mi točil nejeden spoiler, ale na požitku to neubralo. Autorka umí tvořit svět neobvykle a v detailech, neuchyluje se ke stereotypním možnostem a prvkům. Její hrdinové mají daleko k dokonalosti a jsou vykresleni tak, že na nich čtenáři rychle začne záležet. Děj byl v první knize ještě poměrně nezamotaný, ale bylo jasné, že je celá série dobře promyšlená, tajemství se dávkovala postupně a na konci dávala zápletka smysl. Postav se v první knize nehemžilo tolik jako na konci série, ale pořád jich bylo úctyhodné množství a působily velmi lidsky. Oproti vranám se tady všechno pořád vracelo k citům, lásce a chtíči, ale přestože měla autorka spoustu prostoru k přeslazené romantice, nezneužívala každého kontaktu postav k tomu, aby se něco dramatického odehrálo - to vyústilo ve velmi pevná přirozeně působící přátelství a nějaká ta láska už byla jenom doplněk, což mě velmi potěšilo.... celý text

Markéta Lazarová 2008, Vladislav Vančura

Knihu jsem měla roky doma a nějak jsem se na ni necítila. Nic jsem o ní předem nevěděla (ve škole mě Vančura nějak záhadně minul) a film jsem neviděla. Popisek knihy "příběh čisté lásky ze středověku" ve mně vzbudil dojem, že to bude zaměřené na city dvou hrdinů... jó, to jsem se teda spletla. Jedno znásilnění za druhým, brutální násilí, bitva přes půl knihy. Motivace, pohnutky a city se objevovaly jen tak odnikud. Jakákoli náklonnost byla shrnuta jednou větou a zbytek děje se plánovalo, bojovalo, lidi se trýznili bohem a nejistotami... Jazyk mi nepřišel nijak krkolomný, překvapivě byl docela čtivý, pokud vás kniha naprosto nenudila, dalo se jí rychle projít. Ale sem tam jsem četla některé pasáže třebas i 5x a doteď nevím, co tím básník myslel. Občasně se ale objevovaly krásné slovní obraty např: "Jako piják, jemuž zprvopočátku nechutná víno, a jako hráč, jenž šetří svých sil na hru příliš dlouhou, jako býček, jemuž se nechce a jenž se zdráhá, jako káně, jež létá, aniž hnulo železnou perutí, jako divák poodstrkující toho, kdo zaclání, jako učitel kárající žáka, nic hůře a nikoliv násilně dotkl se loupežník strážce brány svým mečem." Na druhou stranu občas přijdou slova jako: "Rozptylme jednou provždy pochybnosti o její nevině. Je to děvka Mikolášova..." A takto poeticky mluví autor o bitvách a takto drsně o lásce vesměs celou knihu. Zážitek to není úplně nejhorší, ale znovu už číst nebudu.... celý text