VeDny přečtené 110

Stručný příběh umění 2018, Susie Hodge

Kniha je neskutečně krásně navržená a příjemně se v ní listuje. Název už naznačuje, že to budou informace hodně stručné. Zkoušku z dějin umění s tím asi neuděláte, ale pokud vás umění zajímá jako úplného začátečníka, náhodného kolemjdoucího, nebo chcete mít k ruce menší knížku s přehledem, určitě doporučím. Pro základní přehled určitě stačí. Chybí detailní popis uměleckých praktik každé doby, povídání o jednotlivých umělcích (jsou rozvedení jenom někteří) atd.... celý text

Poslední kapitán 2019, Francis Scott Fitzgerald

Super byly popisy praktik a procesů ve filmařském průmyslu někým, kdo do toho měl nějaký vhled. Postavy začaly dobře, vesměs mi jejich chování bylo sympatické, děj se samozřejmě teprve rozvíjel, ale už na těch několika dopsaných stránkách bylo znát, že se zakládá na spousty drobných i velkých zápletek. Nikdy si o knihách nehledám informace předem, když se jedná o známého autora, takže jsem knihu popadla, přečetla a pak jsem byla velmi překvapená, že to je nedopsané. Podle poznámek je zřejmé, že by kniha měla co nabídnout, kdyby byla dopsána. Takhle je to spíš krátký vhled do filmařiny a krátké seznámení s několika postavami, které se během té krátké doby nestačily nijak vyvinout. Každopádně je to zajímavá zkušenost, podivný pocit... dočíst knihu jenom skrze pár poznámek. :)... celý text

Poslední oběť 2011, Richelle Mead

Poslední díl je z celé série nejlepší. Stránky mi letěly pod rukami neskutečnou rychlostí. Autorka dávkovala akci a oddechy s takovou mistrností, že jsem se nemohla odtrhnout, protože se pořád dělo něco, co mě upřímně zajímalo. Autorka dobře zná své čtenáře, sdělovala nám vše, o čem jsme toužili číst. Byla jsem ale moc ráda, že se celá série neskončila obrovským šťastným koncem (jenom takovým přiměřeně velkým), spoustu se toho pokazilo, spoustu toho Rose nemůžu napravit, i když se její život vrátil k normálu. Vývoj postav byl jemně vykreslován a nikdo nezůstal stejný, nikdo nezůstal dokonalý. To umím ocenit. Je mi líto, že spousta lidí nad touto sérií mávne rukou, protože jsou v ní vampýři. Je napsána skvěle a dokonale se vymaňuje z braku, který se o svět upíru také snaží (marně).... celý text

Krvavý slib 2010, Richelle Mead

Skvělá série. Jediné, co u této knihy bylo náročné, že člověk tuší, že se s Dimitrijem nakonec musí potkat, takže tam je určitá nedočkavost. Přestože je cestování po Rusku určitě zajímavé a jsem ráda, že se vše neodehrává někde na místech, která už známe, ta nedočkavost mi nedovolila pořádně si ty detaily vychutnat. Nechtě jsem se tak cítila jako Rose, která se taky nemohla dospat.... celý text

Něžná je noc 2007, Francis Scott Fitzgerald

Prvních pár kapitol jsem trpěla, děj se vesměs nehnul, postavy jsem si nepamatovala a musela jsem se do čtení hodně nutit. Jakmile se tam ale objevila Rosemary, všechno dostalo svůj spád, objevovaly se zápletky, vše najednou bylo o kus zábavnější. Líbilo se mi, že v knize byl celý zástup autobiografických prvků - autor čerpal z toho, co znal. Ke konci knihy jsem si stále nedokázala zařadit pár postav. Změna chování všech postav byla osvěžující, rozhodně to nebyly postavy ploché. A ten konec byl takový hořkosladký...... celý text

Stínem políbená 2010, Richelle Mead

Začnu klasicky tím, jak je ta obálka hrozná. A kniha opět skvělá. Tento díl mě bavil, ale nemám ráda, když se lidi v knihách/filmech nesvěří s důležitou informací minimálně těm nejbližším. Rozhodnutí mlčet bylo Rose dlouho řešeno a nakonec vysvětlováno, ono se jí to taky úplně nevyplatilo, když to nakonec řekla. Akce jsou častější, i když občas jenom cvičné, děj odsýpá, Dimitrij už jen těžce odolává. Skvělou částí je výlet na královský dvůr, opět nové postavy, nové záhady, přestože nejsou servírovány jako klasické záhady. Skvělé. Konec samozřejmě srdcervoucí. Nemohla jsem tomu uvěřit.... celý text

Vampýrská akademie 2009, Richelle Mead

Tahle kniha, přestože má hroznou obálku, jako vlastně i zbytek série, je poklad. Téma vampýrů už možná neletí a je to rozhodně pro mládež, ale napsáno je to skvěle. Postavy se chovají na svůj věk, Rose je možná občas trochu spratkovitá, ale to v tom věku děcka umí být. Celý děj je promýšlený, každá akce má svůj důvod. Četla jsem kdysi a čtu opakovaně, protože je to dobrá kniha. Vlastně mě inspirovala natolik, že jsem jako děcko sedla k wordu a začala sama psát. Děj je rozjížděcí, jednodušší, nových slov je jenom pár a jsou v úvodu čtivě vysvětlena. Vlastně se vše točí jenom kolem toho, jak to na akademii chodí a Rose s Liss se snaží zjistit něco o tom jejich poutu. Do toho se zaplete i Dimitrij, postava dokonalého chlapa... kdysi mi přišlo, že je to takový ten opravdový dospělák, ale v knize mu je 24, což je skoro můj ročník. Už mi nepřipadá jako takový dospělák :)) Líbí se mi, že je Rose schopná a odvážná, přesto není úplná Mary Sue.... celý text

Mrazivý polibek 2010, Richelle Mead

Stejně špatná obálka jako u prvního dílu, ovšem stejně skvělá kniha, možná i lepší. Dějově je napínavější a změna prostředí (horská chata) člověka nadchne. Objevují se tak nejen nové prostory, ale i postavy, nová pravidla, nové zážitky. U Rose jde vidět pomalý proces dospívání, pomalu si věci uvědomuje bez dětské naivity, hrozně se mi líbí, že je v každém díle vidět její růst. Lissa mě nikdy nebavila, tady byla ještě docela v pohodě. Nová postava Adriana, ač vypadá na obálce děsivě a slizce, se mi líbí, přestože je jasné, že Rose nedostane, ta jeho společenská neurvalost je zajímavá. Člověka nutí přemýšlet, co asi přijde, co je důvodem toho, že dostává taková postava tolik prostoru. Zakončení se mi líbilo v tom, že přestože Rose všem dokázala, jak je schopná, sama se za hrdinku nepovažovala, naopak trochu dospěla a zvážněla.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Druhý díl jsem si objednala hned poté, co jsem dočetla ten první. Dva dny jsem podupávala papučí, kdy už to konečně přijde. Jakmile kniha došla, měla jsem ji za dva večery přečtenou. Takže teď zase sedím a klepu nohou, než vyjde třetí díl. Trochu mě tedy děsí, že to má být pentalogie... Svět byl stejně skvělý, jako tomu bylo u prvního dílu, jenom toho bylo nějak moc. Děj zůstal dynamický s rychlým spádem, jenom už byl zamotaný. V první knize jsem viděla start, cestu a cíl. Tady je to pořád dopředu, dozadu, vracíme se, tady budeme chvilku bojovat... je toho moc. Část knihy jsem netušila, co je vlastně pohonem všech těch akcí. Za to asi mohlo, že ne všechny činy byly vysvětleny a samy nevyplývaly. Některé se přímo vzpíraly zdravému rozumu. Postavy už tady dostávají trochu víc pozornosti, vybarvují se - dají se rozlišit někteří bojovníci, boří se ta jejich uniformita. Na druhou stranu se objevují jiné podivnosti. Celou knihu Ilan a Kapitán řeší KAMARÁDSTVÍ, což je trochu bizo, když si vezmu, co se kolem děje. Navíc to řeší otrok a jeho všemocný pán, malá holka a staletý chlap. Jednoduše: Celou dobu chování postav balancuje na hranici zidealizované logiky a naprosté absurdity. Když jsem začala první knihu, hrozně se mi líbilo, že Ilan vlastně nic moc neumí. Je sice budoucí naslouchač a má svůj sluch, ale zatím není úplná Mary Sue. Přišlo mi to takové lidské. Teď se tam objevuje náznak toho, že je osudem vylosované děcko, které všechny spasí a to mě trochu děsí. Celé to dorazilo, jak zachránila desítky tisíc lidí podivným "prozřením", na které neměli ani ti největší mistři naslouchači... Takže mínusem jsou jednoznačně iracionální postavy a určité momenty přespříliš přitažené za vlasy, zmatečný běh událostí, teď už trochu šroubovaný. Celý ten závěr byl vlastně divoce šroubovaný, nelogický a zbytečně nepromyšlený. Velkým plusem zůstává svět a várka záhad. Třetí díl si asi taky seženu, jen doufám, že dvojku překoná.... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Na knížku jsem se těšila, protože jsem měla podle obálky dojem, že to bude taková ta "chladná" fantasy. Ale to byla moje chyba, poprvé v životě jsem si nepřečetla anotaci. KAŽDOPÁDNĚ prvních x krátkých kapitol, kdy se mi do hlavy sypaly informace v každé větě, jsem doslova protrpěla. Děj v této části byl spíše jenom proto, aby se neřeklo, že čteme encyklopedii vymyšleného světa. Naštěstí se pak děj docela dynamicky rozjel a už to byla radost, autorka dokázala poměrně rychle a přehledně obsáhnout delší období, aniž by zabíhala do zbytečných detailů (35 kraťounkých kapitol, takže se nic příliš neokecávalo). Postavy mi připadaly docela stereotypní a idealizované, žádný vývoj se nekonal. Malá Ilan se občas chovala na osm, občas na šestnáct. Bojovníci byli všichni sexy a ctnostní, o malého ze spodiny se starali jako o oko v hlavě. Prodělávali kvůli ní občas hysterické záchvaty, všichni k ní projevovali stejnou oddanost a náklonnost. Bylo to takové zvláštní, když si z takového nikde nic soustavně ucvrnkávalo 25 chlapů, kteří žili stovky let, bojovali se stvůrami, měli obrovskou politickou moc a dostávalo se jim bezmeznému obdivu... Svět se mi ale líbil, i když byl zbytečně složitý. Zapamatovala jsem si na dobu nezbytně nutnou k přečtení asi tři cizí slova (pohár, oblečení a zbraň), jakmile se objevilo jiné, odhadovala jsem význam z kontextu, aniž bych používala slovníček na konci. Líbilo se mi, jak autorka servírovala jednu záhadu za druhou, aniž by je pořádně vysvětlila, aby to nakonec tak nějak logicky vyplynulo. Velmi nenásilné, rozhodně nikoho šroubovaně nenapínala. Co mi ale velmi chybělo, byla mapa. Jak se na začátku sypaly všechny informace najednou, nabyla jsem dojmu, že se Nížiny rozléhaly na východ od pohoří, což mi pak trochu zkomplikovalo pochopení scény nad Paříží. Navíc se nedalo sledovat, jak daleko jsou od rodného města, jak daleko je jedno velmi nebezpečné místo, jak moc na severu to třeba je a tak. Ve výsledku jdu na druhý díl. Trochu se obávám, že bude pokračovat opečovávání Ilan všemi statnými mužskými v okolí, na druhou stranu je to pro cílovku fajn čtení, takže budu předstírat, že jsem teen a vrátím se pěkně do mládí.... celý text