charlizee přečtené 378

Škvíra 2023, C. J. Tudor

Tohle bylo v rámci žánru to nejlepší, co jsem v poslední době četla. (A taky to nejlepší, co C. J. Tudor dosud napsala!) Pokud bych měla definovat svou představu o nenáročné letní četbě, Škvíra by dokonale zapadla. Bavila mě každá z povídek, o žádné nedokážu říct, že by se mi nelíbila, koktejl je umíchán s vysokou mírou vyváženosti a sedí i rozsahem - všeho je zkrátka tak akorát. Pro svou atmosféru se mi nejvíce líbilo Prchavé blues, které mimochodem pracuje se stejnou symbolikou jako autorčin debut Kříďák. Ale dál už bych ten žebříček sestavit nedokázala. Každá povídka je jiná a jinak dobrá.... celý text

Paganiniho smlouva 2011, Lars Kepler

Vypadá to, že jsem si potvrdila, že nejspíš nebudu patřit mezi fanoušky dua Lars Kepler. Ačkoliv je tenhle příběh konzistentnější a méně rozvleklý než předchozí, zbytečných pasáží v něm vnímám stále dost. Téhož si nejspíš všimli také tvůrci audioknihy, pro jejíž adaptaci byly zcela vyškrtány některé kapitoly a odstavce kapitol pozůstalých, a výslednému dojmu uvedené prospívá. Vyprávění je díky tomu o něco svižnější a méně těžkopádné. Vyloženě mi sedí zápletka na pozadí mezinárodních vztahů, politiky a obchodu se zbraněmi, ale to, jak ji autoři budují, už vůbec. U jejich knih vlastně zatím nikdy nemám takovou tu nutkavou potřebu číst dál a dál, takovou, která je pro knihy podobného charakteru typická Fun fact závěrem: Vyloženě mě pobavilo, jak se v knize synonymně pracuje s pojmy letadlo a vrtulník. Sama jsem na míle vzdálená nějaké technické odbornosti, ale rozeznat letadlo od vrtulníku zvládám celkem bez obtíží. Tady se skutečně pojmenovává tentýž dopravní prostředek dvěma významově odlišnými způsoby.... celý text

Klíč k Morgenlandu 2022, Pavel Šuba

Morgenland je původní název osady u Malé Morávky v Jeseníkách. Zůstala tady jen jedna chalupa a starý jasan. Místo je dnes označováno jako Ranná a jeho osudy v kontextu dějinných událostí (od vzestupu nacismu přes odsun sudetoněmeckých obyvatel až po současné střípky) zpracoval novinář Pavel Šuba. Obdivuji, když někdo dokáže svůj vztah k místu zhmotnit do podoby textu a částečně se mu tak odměnit za to, co jemu samému poskytuje. Vnímám, kolik práce na knize autor odvedl a dostál tak své novinářské profesi - dohledával informace, rešeršoval, mluvil s pamětníky. Co do literárních kvalit ale bohužel nic zásadního nepřináší, přičemž je uvedené způsobeno také nedostatečnou redakční prací. Pakliže by na románu pracoval zkušený redaktor, nezůstalo by v něm tolik nepatřičností. Příběh je vyprávěn z pohledu několika postav ve dvou časových rovinách, což jde samo o sobě naproti čtenářské popularitě. Redaktor ale neuhlídal hned několik lapsů, z nichž jako zásadní vnímám následující dva: 1. Nevěrohodná psychologie postavy Johanna. Ten je čtenáři představen jako suverénní, sobecký mladík, aby se záhy proměnil (na základě jednoho tajemného dědictví) v člověka upřímně se zajímajícího o své kořeny a pátrajícího po své rodinné historii. 2. Chybné provázání informací prostřednictvím postav. O událostech minulých se čtenář dozvídá skrze vyprávění Jana a Anni, Johann sám informace čerpal pouze z jejího deníku - ten však končí v jiném, dřívějším momentě, než v jakém jsou později Johannovi známy. Na nedokončenost deníku je v textu navíc upozorněno (cca Dál už nebylo napsáno nic. Listoval jsem tam a zpět, ale další záznam už tady skutečně nebyl.), přitom ale později mluví Johann o tom, že vyústění příběhu včetně falešné domněnky Anni zná právě z něj. Od knihy vás rozhodně nechci odrazovat, protože mě přes to všechno bavila. Věřím tomu (a zároveň se téhož obávám), že běžný čtenář některé z uvedených postřehů při čtení vůbec nevnímá. Pavel Šuba psát bezesporu umí, románu nicméně zásadně chybí (již zmiňovaná) důslednější následná péče. Té se vzhledem k tomu, jak u nás nakladatelský systém funguje, bohužel dostává málokterému textu. V této podobě tak Klíč k Morgenlandu vnímám spíše jako kvalitní rukopis, než jako finální text.... celý text

Podivné město 2014, Ransom Riggs

Mám teď jakoby archeologické období. Pátrám doma mezi haldami knih a objevuju zapomenuté poklady. :) Některé byly zapomenuty záměrně - zrovna třeba Podivné město. Předchozí díl Sirotčince slečny Peregrinové mě nenadchnul, ba naopak si vzpomínám, že jsem se nimrala v nějakých logických lapsech souvisejících s přechody v čase. Ale Podivné město mě bavilo - a to napříč tomu, že se v něm vlastně nic moc neděje. Tedy ono se tam něco děje pořád, ale je to pořád dokola totéž. Nové prostředí, nové fantastické bytosti, útěk před zrůdami a cesta za záchranou slečny Peregrinové. Cut, repeat. Něco jako Hobit bez draka a s obsazením dětských x-menů namísto hobitů. Ale prostě mi to sedlo. Dílem to bude i díky audioknize, kterou jsem poslouchala souběžně se čtením. Velmi oceňuju použitou hudební složku a přednes Viktora Dvořáka. Ten té knížce vyloženě sluší.... celý text

Cesta: Veľká panda a malý drak 2022, James Norbury

Těla 2023, Klára Vlasáková

Těla jsou velmi autentickou sondou do duše stárnoucí ženy, do vztahu mezi matkou a dcerou, do společenské předpojatosti a úzkoprsosti. Psychologie hrdinek je zpracována nepovrchně, živě, věrohodně, a i pokud jste (zatím) nic podobného v životě nezažili, pochopíte a porozumíte. Obdobně jako Jaroslav Rudiš ve Winterbergově poslední cestě, i Klára Vlasáková v Tělech pracuje s motivem neviditelnosti, která samovolně přichází s určitým věkem. A je to tíživé, leč pravdivé.... celý text

Co s tím 2023, Alžběta Stančáková

Nejsem žádný odborník na poezii, posuzuji ji dost jednoduše jako baví - nebaví, nebo častěji možná rozumím - nerozumím. A texty Alžběty Stančákové (včetně těch prozaických) mě baví a rozumím jim. Teda aspoň si to myslím a vzít si to nenechám.... celý text

Hypnotizér 2010, Lars Kepler

Jak s oblibou opakuju, detektivní thrillery jsou moje guilty pleasure. Ačkoliv často obrblu polovinu knihy, tak je čtu vesele dál, relaxuju a nějaký skvost se občas i najde Leč bohužel, Hypnotizér se k nim u mě nezařadil. Přišlo mi, že jsou ty dvě zápletky k sobě našroubované nešikovně. Chápu, jaký byl původní záměr propojení první se druhou, jak se ale nakonec ukázalo, počínání v té první nakonec důvodem pro vznik druhé nebylo. (Rozumíte správně, že to tak neutrálně popisuju, abych nespoilovala. Třeba ještě existuje někdo další, kdo Hypnotizéra nečetl). Dál mi ještě vadila jakási košatost, která mě vedla k pocitu, že byl předem definován počet stran, a autoři se tento snažili za každou cenu naplnit. Po prvním dílu se ze mě tedy fanynka dua Lars Kepler nestala, ale ano, předpokládáte správně, druhý díl je již připraven. :))... celý text

Takové maličkosti 2023, Claire Keegan

Takové maličkosti irské spisovatelky Claire Keegan zaznamenaly v minulém roce zajímavé prvenství, když byly zařazeny do shortlistu Man Bookerovy ceny jako nejkratší próza v historii. Povídky a novely jsou přitom, řekněme, autorčinou doménou. Vždyť její nejrozsáhlejší kniha, česky dosud nevydaná Antarctica, čítá 224 stran. Snadno se proto nabízí oslavná hodnocení, kterak se v jejích knihách nenachází ani slovo navíc. Já si na psaní Keegan cením právě toho, že nepotřebuje vše doslovně vysvětlovat a především lacině ždímat emoce, spoustu toho nechává mezi řádky a spoléhá na vědomosti čtenáře. Pro případ, že by tyto chyběly, je český překlad opatřen doslovem Denisy Novotné, která v něm mimo jiné vypočítává dokumenty, studie, písně či filmy, v nichž bylo téma Magdaleniných prádelen zpracováno. (Jestli neznáte skladbu Magdalene Laundries od Joni Mitchell, najděte si ji na Spotify. Je dokonalá. ) Nakonec se bohužel musím přiznat, že jsem byla při čtení značně ovlivněna kritikou překladu od Alice Hyrmanové McElveen. Mojí prvotní reakcí na ni byla otázka, zda bylo cílem způsobit překladatelce Haně Ulmanové trauma. Teď ale velmi oceňuji, jak důkladně kritika zpracovala nepřesnosti, kterých se český překlad dopustil, a že jsem si tak některé věty mohla přečíst bez změny či posunutí významu. Pochybení se bohužel netýkají jen nepochopení irské angličtiny, nýbrž také citu pro češtinu, kdy jsou některé britské idiomy přeloženy mechanicky bez toho, aniž by byl důsledně promyšlen a použit jeho odpovídající český ekvivalent. Minimálně tohle mohla (měla) odhalit redakce. A tak doufám, že pokud nulová sazba DPH na knihy něco opravdu pozitivně ovlivní, bude to patřičné ohodnocení překladatelů, redaktorů a korektorů, jejichž výběr bude zohledňovat schopnosti s ohledem na význam zpracovávané látky, nikoliv jimi poptávanou odměnu, která se pochopitelně ruku v ruce s odborností a zkušenostmi navyšuje. Nemusí se nutně snižovat cena knih, za kvalitu si mileráda zaplatím a věřím, že je nás takových víc.... celý text

Můj odpočinkový rok 2021, Ottessa Moshfegh

Hledáte-li ústřední postavu, k níž si nedokážete vybudovat pozitivní vztah, která vám bude protivná, její smýšlení a pohnutky nepochopitelné, a svou lhostejností vás bude až rozčilovat, pak se seznamte s protagonistkou románu Ottessy Moshfegh Můj odpočinkový rok. Slečně bezejmenné se dostalo dobrého vzdělání, krásy, ba dokonce i finančního zajištění. Podle běžných měřítek našeho světa (či chcete-li kultury) má všechno. Ale právě že ne. A rozumět jí bude především ten, kdo to měl někdy podobně, kdo by měl být, v souladu s všeobecným názorem, šťastný a na nic si nestěžovat, přesto ale cítí podivnou prázdnotu, zbytečnost a není schopen lidské vřelosti. Pokud potřebujete děj, není tohle knížka pro vás. Jestliže ale v literatuře zvládáte experimentální formy a neotřele zpracovanou kritiku konzumní společnosti, farmaceutického průmyslu a povrchnosti, jste tady správně. Není to snadné čtení a často se může zdát nezáživné a nudné, fakt to má ale svůj smysl. Mě to místy ovlivňovalo až tak, že jsem neměla chuť vylézat z postele a v ničem jsem neviděla smysl. A taky si to dost možná jen namlouvám, protože to byl jen náhodný, nesouvisející stav. Who knows.... celý text

Winterbergova poslední cesta 2021, Jaroslav Rudiš

Tohle není kniha pro každého, bezesporu ne. A mám pocit, že to tady platí víc než u jiných knih. Často totiž čtete o tom, co čte někdo jiný. A obvykle to není čtení příliš záživné, protože se týká zastaralých, dávno neplatných informací. Často uvíznete v nesmyslných, opakujících se dialozích. Často budete mít pocit, že se neustále variuje totéž. Pod tím vším ale zjistíte, jak skvělý je Rudiš pozorovatel. Mistr konverzace. Jak přesně dokáže vystihnout dialog se starým, zatvrzelým člověkem. Jak chytře dokáže klást kontrasty, třeba když Kraus v myšlenkách vzpomíná na svou jedinou lásku a to protíná Winterbergovo předčítání popisků exponátů ve vitrínách vojenského muzea. Jak lehce dokáže propojovat velké dějiny s životem malého člověka, aniž by o nich vyprávěl s prvoplánovými emocemi Podle různých komentářů soudím, že je to jedna z knih, která často končí v poličce rozečteno na neurčito. Pokud patříte k těm, kteří by knihu rádi dočetli, ale zatím se s ní spíš lopotíte, vyzkoušejte audioknihu v podání Pavla Baťka. Ten tady podle mě předvedl zatím svůj nejlepší výkon, kdy bez pitvoření se ztvárnil jak stařce, tak jeho opatrovníka, přesto je ale dokázal odlišit tak, aby se posluchač neztrácel.... celý text

Racek 2021, Anton Pavlovič Čechov

Je to výrazně o postavách a mnoha jednostranných milostných vzplanutích, o každodenních banálnostech, které ovšem umí skrývat osudovost. A vše to směruje k mrazivému závěru, který jedinou větou podtrhne tragickou nevyhnutelnost. Je nutné, aby na jevišti bylo všechno právě tak složité a právě tak jednoduché jako v životě. A. P. Čechov... celý text

Klub rozkoše 2023, Jüne Plã

Jako u spousty jiných knih založených na internetové předloze mám zase pocit, že je ten hype okolo způsoben pouze výběrem kontroverzního námětu a nebylo s ním vůbec potřeba opouštět online prostor. Přišlo mi, že si autorka neuměla definovat jasný cíl a nedokázala se rozhodnout, zda chce knihou dělat feministickou osvětu, bořit sexuální tabu či být strašně vtipná Ze začátku je veden exkurz do odbornosti, až mi to připomínalo Bibli vagíny. (Mimochodem, právě tu bych doporučila, pokud vás zajímají nepovrchní, hutné informace.) Někdy se objevilo téma i tam, kde byste žádné nečekali, nakonec mi ale nejvíc vadila právě ta rádoby vtipnost. Autorka zřejmě chtěla za každou cenu dokázat, jak strašně je nad věcí, tlačila tam na sílu všemožné bonmoty, ale já prostě nechci číst zbytečné věty o ničem, v nichž se schizofrenně točí v kruhu: Tohle nezkoušejte - kecám, jasně že to zkuste - ne, snad jste pochopili srandu, určitě nic podobného nedělejte! Já vám nevím, no Život vám tohle čtení asi nezmění, nejsem si jistá ani zvýšením sexuálního sebevědomí, ale pokud jste dosud netušili, že základem všeho je komunikace, mohlo by to zafungovat.... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata (ilustrované vydání) 2022, J. K. Rowling (p)

Šelma 2018, Andrew Mayne

Tady ty populární thrillery jsou zkrátka mým guilty pleasure. Narozdíl od ryzích čtenářů žánru je ale nečtu se zaslepeností, protože jinak si neumím vysvětlit, proč by byla Šelma tak nekriticky přijímána. Naprosto nezpochybňuju, že každá část příběhu, ba i každý použitý postup, je možný a proveditelný. Však taky údajně autor vše konzultoval s vědci a odborníky. Prosím vás, ale v tak koncentrované kombinaci je to pravděpodobné asi tak, jako že já poletím do vesmíru a potkám se tam s Elvisem. I v takových thrillerech by měla být zachována jakási míra realističnosti, nehledě na to, že když si na Šelmě uděláte jednoduchý rozbor autorova postupu, přesně se vám vyjeví veškerý záměr a manipulace se čtenářem. Podobně jako Brownův Langdon se i Theo Cray seznámí s novou, zajímavou ženou, aby neprodleně poté potlačil svůj pud sebezáchovy a v první řadě ochraňoval ji. Psychologie a charakteristika postav je tak nefunkční, že asi i sám autor zapomněl na armádní výcvik Theovy milé, když ji v závěrečném střetu se zabijákem vykreslil jako dezorientovanou, v akci nezkušenou osobu, která je bez Theových instrukcí bezradná. Zůstává jediná jistota - i nadále budu tento žánr vyhledávat a číst, můžete být klidní. Na čem jiném bych si mohla tak zachytračit, že? :)) Bylo vydáno i jako audiokniha. Ta je výborná v tom, že ji zvládnete poslouchat u různorodých činností, nevyžaduje 100% soustředění. Nicméně interpretace Zdeňka Velena je nemastná, neslaná, až bych řekla zkostnatělá. A vůbec největší průšvih celé nahrávky je hudba. Podezřívám její tvůrce, že ji skládali po požití odvaru z lysohlávek. Nutno slyšet.... celý text

Čekání na spoušť 2021, Lidmila Kábrtová

Poslední dobou vnímám v literatuře (a u českých autorek zejména) takový nešvar. Postavám jsou nakládány až abnormálně strastiplné osudy, které samozřejmě nutí čtenáře k dojetí. Masové publikum si přijde na své a kniha se lépe prodává. Nemám to nikomu za zlé, to jen já hledám v literatuře něco jiného. U Lidmily Kábrtové musím nicméně vyzdvihnout styl, čistý jazyk a nápaditost, s jakou propletla postavy ve svém povídkovém románu. Bavily mě ty momenty, kdy vypluly souvislosti na povrch. O podobný princip se snaží, mnohdy asi pod vlivem prokletí jménem Láska nebeská, spousta autorů, leč ve většině případů jsou ta propojení okatě strojená. Pro Čekání na spoušť to naštěstí neplatí - pojítka jsou důmyslná a zapadají. Pokud jste fanoušky hlubokých lidských příběhů, po knize určitě sáhněte. Dostane se vám přístupného čtení a stránky vám budou ubíhat jako nic. Vy ostatní - zlí, opovržliví a namyšlení čtenáři, přejděte směle dál. (Pak spolu založíme něco jako klub.) ... celý text

Tesla noir 2020, Lukáš Vavrečka

Tesla, Edison, Ford, Kolben, Morgan. Každé z uvedených jmen je vám přinejmenším povědomé. Lukáš Vavrečka tyto známé osobnosti použil coby postavy svého fiktivního příběhu a zasadil je do New Yorku alternativních 30. let 20. století. Velmi dobře se mu přitom podařilo vystihnout žánr noir - od spiknutí, přes několik sledovaček, až k trefné femme fatale (mimochodem, k tomuto tématu doporučuji vynikající diplomovou práci Milana Haina Žena ve filmu noir). Co se týče samotného příběhu, po slibném začátku došlo k postupnému vystřízlivění, až rozbřednutí. Možná je to příliš komplikovanou zápletkou, možná přehršlí postav, každopádně nesnadná orientace se pro mě po čase stala důsledkem toho, že děj neodsýpal. V audioverzi to bylo ještě znatelnější v okamžicích, kdy jsem se 100% nesoustředila (např. při řízení auta), jsem se musela často vracet, aby mi neunikaly souvislosti. Audioknihu jinak považuji za velmi, velmi zdařilou. Jednak díky vhodné hudební složce, jednak díky fenomenálnímu přednesu Vasila Fridricha ten podle mě u nás momentálně nemá v roli předčítače konkurenci. Umím si tento román představit jako výbornou předlohu filmu, jehož vizuální podoba zajistí dějovou přehlednost. Ale co já vím, možná jsem se v knize ztrácela jen proto, že nemám dostatečnou představivost. :)... celý text

Všechny řeky 2022, Dorit Rabinjan

New York, jedna osudová láska, dva odlišné světy. Ona je Židovka, on Arab. Zní to přesně jako kniha, která by (nejen mě) měla bavit. Jenže nebavila. Sice jsem stále nedospěla, rozuměj knihu neodložila, ale dočetla jsem ji úkolem a vyloženě na sílu. Někdy po první třetině už se v podstatě opakovalo stále to samé, čímž vůbec nechci bagatelizovat rozdíl těch dvou kultur a jejich historického nepřátelství, jen si myslím, že je to každý vnímavý čtenář schopen vstřebat i z kratšího rozsahu. To neustálé fňukání a popisování téhož bylo ubíjející. Díky nápadně nenápadné návnadě v textu se navíc konec dozvíte asi 100 stran předem a začnete uvažovat o významu věnování na začátku knihy. Dá se vyložit jako známé, otřepané heslo podle skutečných událostí? Skoro se obávám, že ano. A co je vůbec nejhorší, tak v knize, která má být celá o hluboké lásce, tu lásku nějak postrádám. V textu je nesčetněkrát zmíněno, jak se ti dva milují a jsou pro sebe jako stvoření, ale proč tomu tak je, to mi nějak uniklo. Minimálně ve mně ale příběh podnítil zájem o izraelsko-palestinský konflikt. A to se taky počítá.... celý text

Dívka ze země Venku 11 2023, Nagabe

Dívka ze země Venku 10 2023, Nagabe