Všechny řeky
Dorit Rabinjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500735/bmid_vsechny-reky-63aecb34d0d3d.jpg
4
81
19
Překladatelka Liat a umělec Hilmí se náhodně setkají v New Yorku a zamilují se do sebe. Zatímco on pochází z Palestiny, ona se příští léto musí vrátit do Izraele. Vášnivý, ale neudržitelný intimní vztah, fyzická a duševní blízkost se mísí se strachem ze ztráty vlastní identity a z pohlcení tím druhým. Touha po společném soužití naráží na zapovězené hranice mezi jejich zeměmi, komunitami i rodinami. Společně prozkoumávají město, sdílejí prožitky, fantazie i stesk po domově, nic z toho ale nedokáže smýt vinu, kterou Liat cítí, když svého milence skrývá před rodinou v Izraeli i židovskými přáteli v New Yorku. Příběh výmluvně zachycuje tíhu a bezmoc, kterou si milenci v důsledku nekončícího sporu obou zemí nesou. Svůj vztah musí tajit a lhát o něm, aby se jejich láska nestala další obětí nekonečného politického sporu. Izraelský ministr školství odmítl knihu zařadit do povinné četby pro středoškoláky. Rozhodnutí vyvolalo vlnu protestů a mělo přesně opačný efekt. Kontroverzní román od jedné z nejzajímavějších izraelských autorek se po svém vydání stal v Izraeli bestsellerem, symbolem ohrožení svobody slova.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , PasekaOriginální název:
Gader chaja / גדר חיה , 2014
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kdo čeká naivní milostný příběh zakázané lásky, bude zklamán. Naopak ten, kdo hledá reálný milostný příběh zakázané lásky bez klišé a ještě s přesahem, dojde si ve "Všech řekách" na své! Vztah popisují se vším všudy, od krásného pocitu zamilování, přes vášnivou lásku až po partnerské neshody. A protože autorka vychází z vlastní zkušenosti, děj i postavy působí o to skutečněji. Než jsem knížku začala číst, trošku jsem se obávala plytkého románku, který těží z toho, že dvojice pochází z nepřátelského prostředí - ona je Židovka, on Palestinec. Ale zasáhlo mě, jak hluboce izraelsko-palestinský konflikt ovlivňoval jejich lásku. Zasáhlo mě, jak měla Liat výčitky svědomí, že Hilmího miluje, jak ho musela skrývat před svými židovskými přáteli a hlavně, jak sebemenší zmínka o politice rychle vykrystalizovala v hádku. Žádná situace tu nebyla navíc. Každá měla svůj smysl ukázat, jak do sebe naráží myšlení Izraelců a Palestinců, jak se od sebe oba světy liší a přitom se podobají, ale nemohou se shodnout, aniž by popřely svou identitu. Člověka kniha nutí hodně přemýšlet, přehodnocovat, nahlížet na věc z jiného pohledu... Co se týká hlavní dvojice, více jsem souzněla s Liat, ale díky autorčinu bravurnímu vykreslení jsem chápala i Hilmího. Za zmínku stojí také krásný jazyk plný metafor a přirovnání. Ke konci nemám co říct, jen to, že mi zlomil srdce a slzy jsem měla na krajíčku (o to víc, že takto to opravdu skončilo). Jde o velmi smutný, dojemný příběh lásky s datem splatnosti, který ukazuje, že rčení "láska překoná vše" neplatí tak úplně vždy, že někdy jsou kultura a předsudky silnější. Knihu bych doporučila úplně všem - Izraelcům, Palestincům, Čechům, prostě komukoliv, kdo si chce přečíst silný příběh a aspoň přibližně nahlédnout, co cítí "účastníci" tohoto nekonečného konfliktu. Úplně na závěr dodám, že mě překvapila (a zabolela) zmínka o městě Lod.
Miluju. Fantastická kniha, ke které se neustále vracím. Hezký příběh, o to silnější tím, že se skutečně stal. Konec, který mnozí vytýkají, napsal sám život. Literárně zajímavé, krásný styl, jazyk. Doporučuji.
4/5*
“Všechny řeky nakonec dotečou do stejného moře."
Nechápu tak nízké hodnocení.
Láska s datem expirace. Láska, jež se musí skrývat před vnějším světem. A proč vlastně ?! Politika ve vztahu - ona pragmatička a on snílek doufající v lepší zítřky. Překážky a předsudky, kterýmžto musí mladý pár čelit.
Kniha se musí číst mezi řádky a je potřeba alespoň trochu znát pozadí izraelsko-palestinského konfliktu, jinak vám asi dialogy hlavní dvojice příliš neřeknou. Nalezneme zde bezmezné množství alegorií a metafor.
Příběh plyne pomalu, přesto nezůstává jen u nějaké nudné romantické linky lidí z rozličných prostředí. Čtenář díky němu může nahlédnout pod pokličku rozsáhlému střetu dvou národů, který se táhne již desítky let.
Jak se píše na zadní straně knihy - “jen láska nás zachrání". Vybírat si strany a hledat zlosyna a kladného hrdinu není v některých případech možné a je potřeba se na věci dívat nezastřeným a komplexním pohledem.
PS: Líbil se mi životní postoj Hilmího otce.
Abych byla upřímná, tak se mi o té knize ani moc psát nechce. Ale tak tedy stručně. Myšlenka dobrá, ovšem, to, jak je kniha napsaná Ještě nikdy se mi nestalo, že bych přeskakovala v knize věty, ale tady to prostě jinak nešlo.
Pro mně, se kniha skládá převážně z nic neříkající vaty.
Škoda, kdyby to vzal do ruky nějaký dobrý spisovatel, mohl to být zajímavý příběh
New York 2002
Ona - anglictinarka - překladatelka na ročním postgraduálním programu.
On - malíř na počátku úspěchu.
Oba - náhodně se setkávají v kavárně a postupně zjišťují, že mají poměrně hodně společného...
Jenže:
Ona se jmenuje Liat a je Izraelka.
On se jmenuje Hilmi a je Palestinec.
Třebaže všechny řeky se nakonec vliji do moře, jejich láska nemá budoucnost.....
"Ten nervy drásající strach, že bych mohla být těhotná. Ty bezesné noci a panika, že bychom teď byli pevně svázáni oním poutem smícanymi s úvahami o potratu, o životě či smrti. Strach, že naše malá tajná láska, která nebyla zatížena žádným břemenem a žádala tak málo, se vymkla kontrole. Tento tajný románek, který nemá nic společného s budoucnosti, s mým reálným životem v Izraeli, by vyšla na denní světlo a vedla by k velkému skandálu.... "
Skvěle napsaná kniha, ovšem velmi depresivní četba.
Za sebe mohu říci jen jedno : Kdyby se moje dcera tahala s Palestincem, veřejně se jí zreknu. Třeba mě ukamenujte.
Izraelka Liat a palestinský Arab Hilmí se náhodně setkají v New Yorku a vzplane mezi nimi vášnivá láska. Problém ale je, že pocházejí ze znepřátelených táborů, na což narážejí už i v New Yorku, a je tudíž jasné, že ve svých domovech by spolu žít rozhodně nemohli. Liat navíc za pár měsíců odlétá domů do Tel Avivu.
Ohledně románu jsem neměla vysoká očekávání, protože jsem četla více spíš rozpačitějších reakcí s tím, že čtenářky čekaly od knihy víc nebo že byly na počátku nadšené, ale ke konci jejich nadšení vyprchalo. Možná nakonec proto se řadím k táboru, jemuž se knížka líbila.
Zaujalo mě to, že s problémem přiznání vztahu bojovala většinou Liat (připadá mi, že tohle je v knihách většinou spíš záležitost mužského hrdiny), dost jsem jí v určitých momentech rozuměla. Nevadilo mi ani pomalé tempo vyprávění (ono se tam toho až moc neděje), velice jsem si užívala jazyk knihy, místy metaforický a poetický. Z konce jsem zklamaná nebyla. Tušila jsem, jak teoreticky to asi tak může dopadnout, spíš mě mile překvapil způsob toho provedení.
Myslím, že knížka by se mohla líbit těm, kdo si oblíbili třeba Náš Coney Island od Billyho OʼCallaghana. Všechny řeky mi tuhle novelu připomněly jak způsobem vyprávění, tak melancholickou atmosférou příběhu.
Hodnocení: 4* z 5*
Krásná love story a nejen to. Zaujalo mě jak rozdílně každý z obou hlavních protagonistů viděl situaci ve své zemi. Každý svojí optikou soudil tu druhou stranu a stejně měli mezi sebou dokázali mít silné pouto. Bavil mě krásný a bohatý jazyk. O jednu hvězdu míň dávám za konec. Sice se jedná o autobiografický příběh, takže konec napsal sám život, ale to zpracování se mi nelíbilo. Nedokázala jsem ho přečíst.
Obrovsky jsem si tuto knihu užila, koupila jsem ji čisté náhodou bez nějakého velkého rozmýšlení a dostala jsem obrovsky zajímavý vzhled i pěkně odvyprávěný příběh který si své umístění víc jak zaslouží.
Při čtení jsem si uvědomila, jak strašně dlouho jsem nečetla příběh o lásce dvou lidí, tak to byla příjemná změna.
Izraelka Liat a Palestinec Hilmí se do sebe zamilují v mrazivém New Yorku a prožívají intenzivní lásku, kterou by si v zemi jejich původu nemohli dovolit.
Ze začátku jsem knížku dost hltala a nemohla se odtrhnout, je tam podle mě dobře vykreslená jak zamilovanost, tak národní nesnášenlivosti. Jak příběh spěl ke konci, tak to vypadalo slibně (Hilmí a zahrada), ale pak přišel úplný konec a ten mě vyloženě naštval. Říkala jsem si, proč takový šílený konec? Jenže pak jsem tady z IG zjistila, že se jedná o skutečný příběh o Hasanu Húráním, kterému je i knížka věnovaná a který byl autorčinou láskou. Tak to je opravdu smutné.
Autorka velice umně popisuje atmosféru zimního New Yorku i slunečného Tel-Avivu, stejně jako izraelské i palestinské krajiny. Bylo tam i na pár stránkách naznačeno, že Hilmí, malíř, tak intenzivně tvořil a maloval, až z toho trpěl jasnozřivostí, ale později se k tomu už autorka nevrátila a zrovna tohle by mě docela zajímalo.
Knížka se mi celkově líbila, myslím, že byla napsána s velkou láskou a poctou. Povedlo se i grafické zpracování a obálka.
"On byl univerzalista, mírotvůrce, který se nenechá svazovat něčím tak zastaralým jako náboženství nebo stát a takovými nesmysly, jako jsou národní vlajky a hymny, zatímco já jsem se nedobrovolně nechávala natlačit do role střízlivé pragmatičky, která se zabývá takovými malichernostmi, jako je znění mírových dohod, státní hranice a suverenita."
"Všechny řeky nakonec dotečou do stejného moře."
New York, jedna osudová láska, dva odlišné světy. Ona je Židovka, on Arab.
Zní to přesně jako kniha, která by (nejen mě) měla bavit.
Jenže nebavila.
Sice jsem stále nedospěla, rozuměj knihu neodložila, ale dočetla jsem ji úkolem a vyloženě na sílu.
Někdy po první třetině už se v podstatě opakovalo stále to samé, čímž vůbec nechci bagatelizovat rozdíl těch dvou kultur a jejich historického nepřátelství, jen si myslím, že je to každý vnímavý čtenář schopen vstřebat i z kratšího rozsahu. To neustálé fňukání a popisování téhož bylo ubíjející.
Díky nápadně nenápadné návnadě v textu se navíc konec dozvíte asi 100 stran předem a začnete uvažovat o významu věnování na začátku knihy. Dá se vyložit jako známé, otřepané heslo podle skutečných událostí? Skoro se obávám, že ano.
A co je vůbec nejhorší, tak v knize, která má být celá o hluboké lásce, tu lásku nějak postrádám. V textu je nesčetněkrát zmíněno, jak se ti dva milují a jsou pro sebe jako stvoření, ale proč tomu tak je, to mi nějak uniklo.
Minimálně ve mně ale příběh podnítil zájem o izraelsko-palestinský konflikt. A to se taky počítá.
Love story Izraelky a Palestince, dynamické prostředí New Yorku, stesk po jejich znepřátelených domovinách, politický konflikt promítající se ovšem i do jejich milostného vztahu, který má automaticky nastavené datum expirace. Věrohodně napsané, kvalitní počtení plné uvěřitelných emocí, které nenudí, sympatický Hilmí, lehce zbabělá Liat, fandila jsem jim.
Příjemně plynoucí kniha o 2 lidech jež se potkají v New Yorku a jejichž národy jsou znesvářené. Bez nějaké větší zápletky, ale čtivě napsané a jednoduše podané o co ve sporu mezi Izraelem a Palestinou jde. Ačkoliv jsem tušila jak příběh skončí, stejně mě konec překvapil.
Příběh dvou mladých lidí, Židovky a Palestince, lidí ze dvou různých světů, kteří se potkají v Americe a užívají si lásku, která návraty do jejich vlastí má skončit
Všichni potřebujou zdroj pitný vody. A pro dva státy, Izrael a Palestinu, jí není dost. Ale bacha, voda dokáže bejt taky dost nebezpečná.
Jestli máte rádi knížky s přesahem, takový, u kterejch je zapotřebí občas zastavit ve čtení a zapojit mozkový buňky, a jestli vyhledáváte romány se skvělejma popisama, určitě po tomhle třetím románu izraelský spisovatelky Dorit Rabinjanový sáhněte.
Psala ho šest let a na výsledku je to vidět. Stejně skvělej je ale překlad Lenky Bukovský, která se na hebrejský spisovatele specializuje.
Prostě je to takovej literární bonbónek, kterej se proslavil hlavně tím, co udělalo izraelský Ministerstvo školství. To odmítlo Všechny řeky zařadit mezi povinnou četbu středoškoláků ze strachu, aby tím nepodporovalo manželský svazky Židů a Arabů. Pochopitelně se díky tomuhle rozhodnutí stal z románu bestseller, kterej prorazil hranice hebrejskýho světa. Rabinjanová knihu vydala v roce 2014, o tři roky pozdějc už vyšel v angličtině a od ledna 2023 ho můžeme přečíst i v češtině, zásluhou Paseky.
A já určitě doporučuju to udělat.
Teda takhle: jestli si při čtení nejvíc užíváte zběsilej děj a výrazný momenty překvapení, tak to nechte radši bejt. Příběh je totiž banální. Dívka Liat Židovka, chlapec Hilmí Palestinec. New York a láska jako trám. Připomíná vám to Romea a Julii současnosti.
Jde tu o vztah. O to, jak moc ho ovlivňuje prostředí, ze kterýho oba pocházej. Láska sice hory přenáší, ale přesvědčení, na jehož základech se pracovalo celý dětství, je prostě příliš silný. Kdyby to bylo jenom na nich, nějak by se dohodli, dokázali by se respektovat. Jenomže na světě žijou další lidi. Rodiče, sourozenci, přátelé... A do jejich světa jejich partner nepatří. Ba co víc, v jejich očích je nepřítel.
Od začátku je navíc jasný, že Liat musí za půl roku opustit New York a vrátit se do Tel Avivu. To očekávání nevyhnutelnejch věcí pohání čtenáře k dalšímu čtení. A jen občas se zastaví a nějakou pasáž si přečte ještě jednou. Protože je to prostě tak skvěle napsaný, že to stojí za to.
Naprosto banální milostný příběh. Jeho přidaná hodnota je v tom, že do jisté míry ilustruje realitu izraelsko-palestinského konfliktu. Kvůli tomu jsem zvažovala čtyři hvězdy, ale kýčovitý a předvídatelný konec mě nakonec přesvědčil, že opravdu nejde o tak zásadní dílo, jak by se mohlo zdát z anotace
Hilmího a Liat svedla snad náhoda, snad osud. Je to láska na první pohled, ale není tak šťastná, jak se možná zdá. Hilmí je malíř z Palestiny a Liat překladatelka z Izraele. Mezi těmito národy, těmito náboženstvími panuje stoletý konflikt. Každý má jinou vizi jak spor vyřešit a hodlá si ji prosadit. Lidé umírají, životy lidí mizí jako hvězdy na raním nebi, ale konec stále není vidět v nejbližší budoucnosti. I když Liat a Hilmí žijí v New Yorku, síla politického sporu sahá i tam. Nenávist je hmatatelná všude. Liat je nucena Hilmího zapírat před rodinou, jelikož by ho nepřijali, a to mezi nimi vytváří propasti. Hádky a usmiřování, nenávist a láska. Nechá se jejich vztah strávit nenávistí mezi národy, nebo bude dost silný a překoná ji? A co teprve když se musí Liat za půl roku vrátit zpět do Izraele?
Izraelská autorka Dorit Rabinjanová napsala srdceryvný příběh Romea z Palestiny a Julie z Izraele. Bohatým jazykem nám popisuje New York, Tel Aviv a všechna místa, kde se příběh odehrává. Díky jejímu barvitému líčení má čtenář pocit, že je na tom správném místě s postavami. Nápadité metafory, přirovnání a filozofické myšlenky zabírají velkou část knihy a jsou napsané malebným jazykem. Děj se odvíjí pomalu, ale zato má každé slovo svůj význam a smysl a lehce nahlédnete do duše Liat i Hilmího. Před lásku, nenávist a válku se vám ovšem dostane svědectví o Izraelsko-palestinském konfliktu. Jen si přiznejme kolik z nás o něm vědělo více než co běží ve večerních zprávách? V této knize vám autorka předkládá fantasticky zpracované téma tohoto politického sporu, během něhož se odehrává hluboká a bezmezná láska v rozměrech oceánu, který ji dělí od domácí půdy. Pokuste se v příběhu Liat a Hilmího najít sílu a pochopení. Jedná se o náročnější čtení, především co se psychiky týče, ale stojí za to.
Všechny řeky
Já bych do takového vztahu nešla, rozhodně ne. Do vztahu, který je od začátku prodchnut vědomím neodvratného konce, rozdělen příslušností k jednomu ze znepřátelených národů, navždycky propletených a přece neslučitelných. Autorka fantasticky popsala neshody, dohady i hádky, lpění na zvycích, dogmatech, národností identitě, oboustranných starých křivdách, stejně tak jako vzájemnou lásku, hlubokou přitažlivost i vesměs marnou snahu bolestné rozdíly překonat. Člověk by rád věřil, že láska nakonec všechno překoná, pravda je ale ta, že na některé věci je i láska krátká. Smutná, silná a krásná kniha.