AroucariaPřečtené 276
Nebylo to špatné. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, ale čekala jsem větší vodvaz Na agentku CIA to bylo zbytečně unylé a měla toho pustit víc
Už po třetí jsem svůj komentář smazala, protože se mi to těžce hodnotí. Na jednu stranu jsem se pobavila, mírně osahala Boží slovo a sdílela vášeň pro jídlo! Avšak z druhé strany mi to přišlo poněkud naivní a vůči farníkům (daňovým poplatníkům) trochu pohrdlivé, že farářka se polévá krom svěcené vody Chanelem a nosí šaty od Diora. Nechci být nespravedlivá, jen mě to tak vyvstalo... Chanel jsem si také dopřála, ale makám od nevidím do nevidím v korporátu. Místo toho teď koupím raději něco levnějšího a víc dám na charitu!
Tohle mě zas emočně rozedralo! Jakoby nestačil Auschwit, musí trpět dál!? Bravurně napsané. Nevzpomínám si na žádnou knihu obdobného stylu. Chvíli jsem na to čučela jak puk, ale po pár stránkách jsem vplula do příběhu, který mě na konci vyplivl dost zdevastavanou. Zuzanin dech se mnou bude dlouho!
Příběh holky z bažiny se nesl jako letící pírko ve větru. Jen konec zabředl do bažiny amerického patosu. Ale i tak jsem se s Kyou skamarádila a hodně od ní naučila!
Naskočila jsem do TGV a uháněla! Nebylo nad čím přemýšlet. Vlastně jsem to hnala vědomě, ať už jsem v cílové stanici. Přišlo mi to nijaké, ale není to špatné napsané! Jen jsem asi byla zfamfrněná z knihy předešlé, což byl mistr Remarque! Eso se špatně přebíjí...
Náhodné nahlédnutí do seznamu přečtených knih jednoho neznámého, který dal palec mému hodnocení knihy o hledání Eichmanna, jsem zjistila, že z prvního období četby Remarquových knih, mi jich pár vypadlo. Tato je jedna z nich! Tohle je prostě vytříbený styl, perla, která neztrácí na kráse a cennosti. Pozoruji však, že čím jsem starší, tím se mě toto téma dotýká bolestněji....
Výborný!!! Skvělá jízda! Cestování s otřískaným světoběžníkem, který není žádný nafrněnec, má přehled a ví, co je v životě důležité! A že ve středu Evropy jsme nesežrali moudrost světa a podstata života je jinde než v konzumu... Až se stydím, kolik potřebuju nesmyslů!
Naprosto obrovské překvapení! Úplný thriller!!! Hltala jsem každé slovo a chodila po lese s úplně jiným pohledem. Jen mě to velmi frustrovalo, když vidím tu zkázu v našich lesích, které jsme si, a bohužel stále způsobujeme, sami! Kdy už si přestaneme hrát na polobohy a necháme se těmi stromy, lesy a přírodou vést?!
Mě to židovstvi prostě fascinuje! Bavila mě konfrontace s realitou "normálnosti", ale to okouzlení se v poslední třetině ztrácelo... Každopádně si musím přečíst něco dalšího, protože vařit košer, je pro mě totálně nepředstavitelné... Nechci to znevažovat, ale logisticky mi to přijde úplně sci-fi. Za tipy budu ráda
K Hájíčkovi nastoupím a frčíme. Má takový magnet, že se jen těžko vzdaluji. A jižní Čechy jsou moje srdeční záležitost, takže suma sumárum je prostě vysoká
Dokumentární styl byl tak barvitý, že fantazie pracovala a s mapou v ruce jsem ta místa hledala a poustevničila imaginárně. Asi bych tam dala max 3 dny, takže neskutečný obdiv! Nejen k tomu umět přežít v divočině, ale umět si jít svou cestou. Bohužel naše společnost pod rouškou svobody vlastně jedinečnost osobnosti totálně popírá a devastuje! Pokud nejdeš s davem, jsi divný, jiný a nenormální. A psychologové jsou rovněž otroci systému a místo, aby mu zařídili kus lesa, tak ho pěkně nechají zotročovat do stáda! Takto to opravdu chceme?!
Takhle vtáhnutá do děje jsem dlouho nebyla! Knihu mi půjčila kamarádka. Prý se v tom asi najdu. Jsem úplně rozsekaná z toho podobenství s mým dětstvím... Ale já to naštěstí přežila!
To bylo skvěle prdlý :-D Takový Louis de Funès v sukni. Jazyk poplatný době překladu, ale dobře vykreslené a v absurdní době covidové zcela žádoucí. Je potřeba se rozveselit. A četlo se to dobře i při roztěkané mysli.
Ohromně zajímavé! Bohužel v době covidové toto téma nerozveselí. Měli těžký život a teď už vím, proč je tento kraj razovitý. Četlo se mi to dobře, osvěžující bylo prokládání nářečím, ale úplně mě děj nestrhl, aby se ze mě stal čtecí maniak... Ale doslov mě dostal, až jsem pořádně vzala mapu a zjistila, že kostel stále stojí! Kdy bude pokračování?
Ten osud byl tak hutnej, že mě to samotnou dost ubíjelo. Ale na druhou stranu mě fascinovaly ty protipóly, které se vlastně skvěle doplňovaly. Konec mi přišel takový vleklý a modlila se, aby byl konec. Naštěstí to byl happyend, tak jsem mohla v klidu usnout. Četlo se to perfektně, nemám tomu, co vytknout, ale nějak mě to téma dusilo a nemohu si lusknout prsty a říct: "To byl vodvaz".
Na první pohled to může vypadat na ztroskotance, ale nakonec člověk zjistí, že jsou velmi chytří, pracovití a nejdou se stádem. Smekám i autorovi, jak si získal důvěru a rozhovory sestavil velmi poutavě. Na takové poustevničení nemám koule a zvládla bych to jen s penězi za zadkem. Takže jestli máte někdo přebytky, číslo účtu pošlu obratem ????
To byla jízda! Vůbec jsem se od toho nemohla odtrhnout! Nádherný styl vyprávění, které postupně houstlo až mi bylo dost ouzko. Vymanit se z "osudu" rodiny, je těžké. Za komančů tuplem! A informace o zničení vesnic kvůli Temelínu bylo pro mě nové a dost mě to bralo i s přihlédnutím, že trávím právě dovolenou kousek od místa činu.
Perfektní návod na uzdravení! Velmi srozumitelné pro laika, ač praktická cvičení bych preferovala činit pod dozorem statného jedince. A s překladem musela být makačka, smekám!
Knihy stojí dost peněz a když už mi byla "naježena", tak jsem jí tedy dočetla. Avšak musím konstatovat, že jednotlivé postavy mě nezasáhly, ani jedna! Takže trudomyslnost a děj mě taky nebral, což už hraničilo s mírnou skepsí a podivné rozuzlení hraničilo s depresí. Rozhodně už jen sepsat těch 400 stran, muselo dát práci! Ale s lítostí oznamuji, že to bylo lepší než ta chřipka, kterou jsem tím zaháněla. Pardon, paní autorko :-)
Na začátku jsem se přemlouvala slovy: "ještě tomu dám šanci". Několikrát! Až jsem zjistila, že se mi po Britt-Marie stýská. A představa, že by vygruntovala náš byt, se i líbí natolik, že klidně koupím jedlou sodu na kila!????
To byl ale nářez! Vůbec jsem to nečekala! Agent Mosadu vysekl knihu, u které jsem přestávala dýchat a byla napnutá jak kšandy! Styl byl strohý, jak zápis agenta, ale to tomu právě dodávalo šmrnc. A další přidaná hodnota - skutečná událost - tomu dodává totálně mrazivý příběh!
To bylo tak jiné! Hodně chytré a poutavé čtení o tak vzdáleném žití. Konec mě trochu rosekal a jsem z toho popíchnutá, ale ten neotřelý zážitek za to stál!
Tímto povedeným kouskem dostaly moje romantické představy života v přírodě dost na frak. Je to skvěle napsané! Umocněno otevřeností pocitů, emocí a filosofických úvah. S posláním ke změně dosavadního konzumního života. Jenže opustit systém je vskutku těžké a opravdu jen pro odvážné jedince. Ale mám naději, když stejné otázky řeší v Dánsku, musí se začít něco měnit!
Příběh mě v první půlce tak pohltil, že jsem nebyla schopna se čtením skončit. Bylo to pohlazení po duši, kterým jsem se nechala hýčkat. Téma bylo potravou mé duše, avšak s koncem se kouzlo vytrácelo, stále jsme se vraceli bez gradace. Avšak myšlenku, že je třeba bránit místa klidu a rozjímání před komercí, musíme mít stále na zřeteli!
Jsem naprosto uchvácena, jak to bylo srozumitelně podané pro laika. Díky tomu to má obrovskou sílu a člověk tak může i sám lépe nahlédnout a porozumět svému nitru. Otázkou zůstává, kolik psychiatrů či psychologů v Čechách se tomuto tématu bude věnovat, když zrovna tento obor je tady tak zkostnatělý.
Jsem si říkala, že je čas na nějakou detektivku. Proč ne českou?! Pro mě to byla slabota. Styl poplatný současné době. Jasné, strohé a moderní. Žádné jazykové jiskření a ani zápletka mě nenadchla.
Zpočátku jsem nečekala, že mě dopisy tak vtáhnou do děje a že to bude skoro napínavé. Ale stalo se a to díky velkému vyprávěčskému umění všech pisatelů. Když však přihlédnu k tomu, jak se evropští církevní poslové pasovali do role předmanželské poradny, zůstává mi rozum stát. A v neposlední řadě si říkám, zda evropské mamonářství byla ta správná cesta pro Afriku. Ještě o tom budu dlouze přemýšlet.
Jsem trochu zklamaná. Nemám ráda otevřené konce a tady mě autor ochudil minimálně o dva. Ale odpouštím mu díky vytříbenému jazyku a nonšalanci hraběte, kterého potkat by bylo mým snem!
Zpočátku jsem měla strach, ale citlivost příběhu otevřeného srdce s hloubkou, kterou přináší jen život a smrt, jsem něžně a dojatě doplula ke konci. A silný zážitek a přemýšlení trvá i nadále.
Dvě třetiny díla mě unášely do indického světa barev, vůní i smradu, svobody i vězení, skryté lásky i identity na vlnách košatého jazyka, který si mě podmanil. Filozofické úvahy na pozadí mafianského byznysu byly neotřelé a naprosto originální popis erotických scén hází laťku vysoko. Avšak s válkou v poslední třetině kouzlo vyprchávalo až jsem měla chvílemi pocit, že někdo v psaní původního autora nahradil.
Začátek mě trochu děsil, že to jako bude takový ženský románek s přídechem červené knihovny. Naštěstí jsem se zmýlila a odrzlý tón, nebeské spočívání a narážky na esoteriku, mě bavili. Ač signálům shůry věřím!
Dočetla jsem ten první díl. Jak to jen napsat, abych ten křehký svět broučků nepomačkala. Nemohla jsem si pomoct, ale tolik se to podobalo lidskému, pozemskému životu, že jsem se nedokázala vcítit do toho pidisvěta. Možná, že i dokázala, ale byla smutná, že tam to taky tak krutě chodí. Ale taky možná, že mám čtenářskou krizi ...
To sedlo jak prdel na hrnec! Do mladého pana Zibury jsem se zamilovala od 15é stránky. Vzhledem k tomu, že jsem v Číně byla, tak hláška "vysmrkám se přímo před ním" mě totálně dostala!
Ucelené příběhy lidí vypovídají skvěle, jakou sílu má arteterapie!
To je prostě jak když ty hlášky sázel kulometem! Asi je toho až příliš a člověk nemá ani čas (emoční) se nadechnout. Text se čte sám a zasmějete se taky, ne že ne!
Těžce se mi hledají slova po tak silném příběhu 4 mužů, kteří prošli peklem války paradoxně v roli klaunů. Mám hlavu zavařenou spoustou otázek, na které se dá odpovědět jen "nevím" a "proč". A pastvou pro oko byla krásná čeština!
Proč mi to ti autoři dělají?! Takový krásný námět, z jehož děje bych přestávala dýchat, ronila slzy a barvitě si malovala Saigon i klobouky. Sem tam se to stalo, ale žádný velkolepý ohňostroj se nekonal. Emočně ploché a rukopis nevypsaný. Zvědavost mi však nedala, tak jsem to doplakala.
Bylo to jako se potápět s kruhem. Vůbec jsem se nemohla dostat do děje tak, abych se posadila na zadek. Na druhou stranu jsem se nenudila.